8. Česko-slovenská Fa konference: Staré síly nás chtějí zničit

Od praktikující Falun Dafa z České republiky

Je mi, jako bych prožila mozkovou mrtvici. Vracím se zpět na Cestu.

Během více než patnácti let kultivace člověk překonal různá protivenství, zasahování, krize. Po klopýtnutí nebo chybě si člověk většinou vzápětí uvědomí, o co jde, a následně nastoupí svědomitost a zodpovědnost.

Ne však tehdy, když zůstane netečným.

Nedávno jsem v průběhu dne doma zapojovala různé spotřebiče do zásuvek, většinou šlo o nabíječky do mobilu nebo do MP3. Pokaždé jsem po chvilce zjistila, že zařízení se v zásuvce nenabíjí, tak jsem zkontrolovala, proč. Ve dvou případech jsem zjistila, že zařízení nebylo správně zasunuté v zásuvce. V třetím případě už elektřina do zásuvek nešla vůbec, musela jsem nahodit pojistku.

Uvědomila jsem si, že mi to zřejmě ukazuje, v jaké poloze vůči Fa jsem se poslední dobou nacházela.

Mistr řekl:

„Jak se jednou vaše porozumění odchýlí příliš daleko, bude po kultivaci.“ (Zhuan Falun, Přednáška šestá, Démonické zasahování z vlastní mysli)

Je snadné odbočit z cesty. Kdykoliv se to stalo předtím, vždy jsem si to uvědomila, upravila svůj stav a napravila ho.

Ale tentokrát ne. Protože to, co se dostavilo, byla netečnost, lhostejnost. Myšlenka, že je mi to jedno, nezáleží na tom. Ta myšlenka jistě nebyla moje vlastní, ale mohla nějak souviset s touhou po pohodlí, lenivostí, samotou. Svědomitost a zodpovědnost vůbec nenastoupily.

Protože dlouhodobým problémem u mě je samota a nemožnost sehnat zaměstnání, pokoušela jsem se sehnat alespoň nějaký výdělek, brigádu.

Nevhodná brigáda však ke zlepšení kultivačního stavu také nepřispěla. Protože jsem méně studovala Fa a cvičila, vedlejší okolnosti postupně rozkolísaly můj klid, ale nedokázala jsem si to hned uvědomit. Těžká únava napovídala, že v brigádě nemám setrvávat, ale měla jsem myšlenku nechat věc wu-wej.

Věc s brigádou se vyřešila tak, že ze strany firmy mi přišla výpověď. Námaha skončila, nic jsem si nevydělala, přibylo znovu papírování s úřadem práce.

Dalším zasahováním byli hluční sousedé, kteří mě zcela připravili o klid, který jsem původně doma měla. Musela jsem s knihou chodit číst ven, protože doma jsem nedokázala překonat jejich rušení. Postupně rozkolísali moji stabilitu, rušili dvacet hodin denně.

Po nějakém čase tohoto netečného stavu u mě začaly projevy karmy. Začalo to kolem akupunkturního bodu šan-ken, opuchly mi oči, ve tváři se rýsovalo několik ložisek. To už bylo velmi důrazné upozornění, že nejsem v pořádku. Takové věci nelze schovat.

Uvědomila jsem si, že dlouhodobě nedělám třetí věc – objasňování pravdy. Po letní dovolené se synem v zahraničí, kde jsem objasňování pravdy musela zcela vynechat, jsem se po návratu domů už k tomu vůbec nedokázala vrátit. Nenosila jsem letáčky, a přestože jsem měla spoustu nápadů, nešlo mi ani psaní do Epoch Times. Nejezdila jsem ani na vzdálená Hong Fa, protože jsem nebyla dost finančně zajištěna.

Pochopila jsem, že i to může být jeden z důvodů, proč u mě nastoupila rodinná chorobová karma. Chápala jsem, že můj dluh ke třetí věci se prohlubuje. Jak v tomto stavu šířit Pravdu?

Nehledě na otoky očí jsem si nasadila brýle a přilbu a jezdila na kole roznášet letáčky do schránek do vesnic. Po návratu se část karmy zmírnila, ale druhý den ráno jsem se vzbouzela znovu opuchlá.

Některé věci jsem řešila světskými prostředky, světskou legální cestou.

Zhuan Falun jsem četla denně, ale mechanicky, Fa mi z textu vůbec nevystupoval. Až jednou jsem dostala pochopení, že hluk od sousedů pochází z pouhé jejich čchi energie, kdežto já mám kung. Kung může čchi snadno překonat. Ale i přesto se mi nedařilo se uklidnit. Jednou jsem se dokonce dostala do stavu, že bych se s někým začala prát.

Věděla jsem, že moje zkultivovaná stránka je nedotčená, ale nelze se s ní spojit, aby pomohla. Uvědomovala jsem si neklid, roztěkanost, zabřednutí do záležitostí běžných lidí. Nemohla jsem najít pravou příčinu, proč nemám vnitřní klid, který zajišťuje stabilitu kultivujícího. Místo toho vnitřní třes a nevysvětlitelná bolest. Děsily mě náhlé výpadky paměti. Jako bych byla tím spotřebičem, který není dobře zasunutý v elektrické zásuvce, spojení selhávalo.

Ostýchala jsem se obrátit v nouzi na svého Mistra. Byla jsem už tak vzdálená Fa, že jsem si netroufala. Díky tomu, že jsem nadále docházela na studium přes Sonant, poradil mi jeden praktikující, abych neváhala obrátit se na Mistra. Jak jinak prokážu svou víru?

Usedla jsem na hodinu a dívala se do sebe, abych našla připoutání, které zesiluje zasahování, které se projevovalo v nejbližším okolí. Náznak nepřišel hned, tak jsem pokračovala druhý den a odvážila jsem se vznést prosbu o pomoc.

Pak jsem uviděla, jak se vracím z velké dálky a přicházím do správného pole, ke svému Mistrovi, který se o mě stará.

Okolí domova se zčásti uklidnilo. Cítila jsem, že to zařídil Mistr. Bylo to, jako když ustává vlnobití, loď pomalu vplouvá do přístavu a kotví.

V zrcadle jsem uviděla, jak opuchliny obličeje splaskly, ložiska se sloupala, kůže byla znovu hladká.

Mistr nám řekl, že staré síly nás chtějí zničit. Když mu nedovolíme, aby se o nás postaral, kdo se potom o nás bude starat? Je to velmi nebezpečné.

Mistr řekl, že nesmíme dovolit, aby nám uvolnění našich standardů zničilo budoucnost. Nejde mi plnit vše naplno, ale postupně, s obnovenou důvěrou se vracím zpět na svou cestu Dafa.