8. Česko-slovenská Fa konference: Zkušenosti z kultivační praxe a promítání filmu Free China

Od praktikujícího Falun Dafa z České republiky

Ctihodný Mistře, vážení praktikující,

dovolte, abych se s vámi podělil o své zkušenosti z kultivační praxe a promítání filmu Free China.

Zkušenosti z kultivační praxe

Falun Dafa jsem začal praktikovat v roce 2012. V prvním roce kultivace jsem měl jednoho dne před usnutím velmi silný prožitek. Nejdříve se mi nepříjemně rozvibrovaly všechny buňky v těle, stupeň nepříjemnosti se dá jen stěží popsat, řekl bych, že to byly vibrace hrůzy. Pomyslel jsem si, že tak nějak asi vypadá peklo. Do té doby jsem se s ničím takovým nesetkal, ale byl jsem připravený s tím instinktivně bojovat. Po chvíli jsem si ale uvědomil, že nemám jak, a tak jsem s přirozenou samozřejmostí, bez přemýšlení, poprosil našeho laskavého Mistra o pomoc. Později jsem si uvědomil, že moje prosba mohla být vyřčena uctivěji, ale zřejmě to odpovídalo mému tehdejšímu pochopení Zákona. Pomoc přišla v několika vteřinách, hrůza z těla odešla, a místo toho se dostavil blažený pocit. Byl jsem naplněný vděčností a Mistrovou přítomností. Odříkal jsem pak několikrát vše, co jsem uměl zpaměti z knihy Falun Gong, moje vděčnost byla obrovská a povznesený pocit přetrval několik dnů.

Později jsem při dívání se do sebe objevil myšlenkový vzorec, který byl v rozporu se snášenlivostí a bránil mi v kultivaci. Na jakékoliv utrpení moje mysl reagovala myšlenkou: „Co jsem udělal špatně, že mě to bolí? Cvičím málo? Jak to udělat, aby to příště nebolelo? Co bych měl udělat, aby se se mnou manželka nehádala a dcery se ke mně chovaly uctivě?“

Mistr řekl:

„Co to znamená ‚nesprávné myšlenky‘? Vztahuje se to k tomu, že se člověk nedokáže vždy považovat za praktikujícího. Praktikující se v kultivaci setká s těžkostmi. Když se objeví utrpení, může se projevit jako spor anebo manévrování ve svůj vlastní prospěch a podobné věci, které přímo působí na váš charakter.“ (Zhuan Falun, Přednáška šestá, Vaše myšlenky musejí být správné)

Často si opakuji slova „Pravda, Soucit, Snášenlivost“ nebo „jsem opravdový, dobrý a vydržím“. Pomáhají mi vytlačit z mysli nesprávné myšlenky, stejně jako následující Mistrova slova, která mi pomáhají správně chápat utrpení:

„Utrpení je loď pro plavbu nezměrným Velkým Zákonem.“ (Falun Gong, Kapitola III, Kultivace charakteru)

Odedávna tíhnu k pravidelnosti. Naučil jsem se vstávat a cvičit každý den ve stejnou dobu a stejně tak ve stejnou dobu studovat. Velmi mě inspirovalo sdílení jednoho čínského praktikujícího, který se rozhodl praktikovat brzy ráno, ještě předtím, než je vzhůru jeho rodina, aby své příbuzné nijak neomezoval. Mám pochopení, že také naše návyky jsou v jiných dimenzích hmotné, vnímám je jako stopu, která se stává s každým opakováním silnější, stopu, do které se můžu kdykoliv vrátit.

Mistr řekl:

„Během všech věků společenství filozofů neustále diskutovalo a probíralo otázku, zda hmota určuje vědomí, či naopak. Ve skutečnosti vám řeknu, že hmota a vědomí jsou jedno. Ve vědeckém výzkumu lidského těla jsou dnešní vědci toho názoru, že myšlenka vytvořená lidským mozkem je hmotou.“ (Zhuan Falun, Přednáška první, Proč se praktikováním kultivačních cvičení vaše kultivační energie nezvyšuje?)

Vůle vložená do vypěstování dobrých návyků mi umožňuje, abych dobře dělal opakované činnosti a samotnou vůli pak používal tam, kde je potřeba. Samozřejmě, že denní rozvrh, ten soubor dobrých návyků ukotvený v čase, nemůžu dodržet vždy, ať už z objektivních či subjektivních důvodů. Je to ale stopa, do které se můžu vrátit, stopa, kterou můžu vyhodnocovat a vylepšovat.

Mistr řekl:

„Zocelování vaší vůle rozhodne nejvíce o opravdovém zlepšení vaší úrovně.“ (Zhuan Falun, Přednáška čtvrtá, Přeměňování karmy)

V poslední době jsem si při dívání se do sebe uvědomil, že když se chystám podívat se na nějaké připoutání, něco ve mně vytváří časový tlak a nutí mě k rychlému vyhodnocení, které končí tak, že různé pasáže z Zhuan Falunu a jiných Mistrových textů použiji k obhajobě svých připoutání. A tak se teď snažím při dívání se do sebe ztišit, zpomalit tok myšlenek a až pak si pokládat otázky typu: „Máš opravdu hlad, nebo je to jen chuť? Chceš tam opravdu jít proto, že se chceš přizpůsobit běžné lidské společnosti, nebo se ti tam chce jít? Co ti brání v tom to udělat?“ A podobně.

Promítání filmu Free China

V roce 2014, když jsem poprvé uviděl film Free China, měl jsem slzy v očích a cítil silnou energii. Říkal jsem si, že ten film by mělo vidět co nejvíc lidí. Stal jsem se součástí týmu, jehož cílem je systematicky promítat film především na středních školách.

Při oslovování partnerů promítání používám osvědčený marketingový postup. Většinou nejdříve pošlu e-mail, pak dopis, následuje telefonát a vše vyvrcholí návštěvou. Výhodné na tomto postupu je to, že před zavoláním a návštěvou o nás protějšek už ví, nezačínáme tedy od nuly a máme takzvaně připravenou půdu. Důležitá je evidence partnerů a popis komunikace s nimi, vše je potřeba zaznamenávat ihned. U většího počtu partnerů se vůbec nelze spoléhat na paměť. Podle toho, které ročníky promítání vidí, se musíme k promítání u dané školy po určité době vrátit. Stejně tak musíme po určité době opakovat neúspěšné oslovení, které je ale neúspěšným jen v uvozovkách, protože je jím objasněna pravda lidem, se kterými komunikujeme. Pečlivá evidence je tedy více než na místě.

Mé první promítání proběhlo na gymnáziu, kam jsem se vrátil po více než dvaceti letech. Táhlo mě to tam, a tak jsem po e-mailových osloveních rovnou volil neplánovanou návštěvu. Měl jsem strach a současně vědomí, že to musím udělat. Zašel jsem za paní sekretářkou, které jsem pustil trailer, a ta mě poslala rovnou za panem učitelem, který vyučuje Základy společenských věd. Z rozhovorů jsem měl pocit, jako kdyby mi oba říkali: „Kde jsi byl tak dlouho? To sis dal ale na čas.“ Jejich vstřícný postoj mě velmi povzbudil. Uskutečnilo se několik promítání pro jednotlivé třídy a já se tak mohl alespoň zčásti zbavit strachu z vystupování před více lidmi, před kterými jsem stál naposledy pravidelně na základní škole, kde jsem se věnoval recitaci básní.

Když jsem později trailer ukázal jedné známé z odboru kultury v sousední obci, reagovala slovy, že musíme uspořádat promítání v kině pro veřejnost. A za dva měsíce se promítalo. Obec poskytla zdarma kino a filmu udělala reklamu.

Pustit lidem ukázku a pak jim k ní něco doplňujícího říct vnímám jako velmi silný způsob, jak objasnit pravdu. Když mám sebou notebook a je možnost zeptat se, zda má dotyčný tři minuty na zhlédnutí zajímavé upoutávky, snažím se toho využít. Po mém krátkém komentáři pak často následují slova: „Jak bychom to jen udělali? Jak vám jen můžu pomoct?“ Myslím si, že lidé nám po tom, co v nich vzbudíme soucit, chtějí pomoct, každý svým způsobem a každý podle svých možností. Vždy se dívám s nimi, mám dojem, jako by to bylo stále poprvé, oči zvlhnou, vysílám spravedlivé myšlenky a cítím výjimečnost té chvíle.

Často nesleduji konkrétní záměr, nemyslím na to, jak a zda vůbec se promítání uskuteční, zůstávám v rovině objasňování pravdy. Takový ukázkový příklad jsem zažil na Městském úřadě v Třinci. Chtěl jsem pustit trailer asistence starostky, kterou znám. Neměl jsem žádnou představu, jakým způsobem by mi mohla pomoct. Poté co ukázku viděla, mě poslala za jednou paní na odbor školství. Tu jsem musel nejdříve ujistit, že nejsem obchodní zástupce a že nic nenabízím. Po zhlédnutí upoutávky mi řekla: „Ale já nevím, co po mně chcete. Jak myslíte, že bych vám měla pomoct?“ Povídám jí, že nevím, že jsem přišel bez konkrétní představy, ale že si myslím, že by film mělo vidět co nejvíce lidí. O pár měsíců později tato úžasná paní uspořádala promítání pro 370 žáků 8. a 9. tříd třineckých základních škol.

Součástí mé práce je komunikace se zákazníky. Zdálo by se tedy, že bych v tomto ohledu neměl mít potíže. Strach z odmítnutí musejí překonat pracovníci různých povolání: telefonistky v call centrech, obchodní zástupci, podomní prodejci, trhovci a vlastně všichni, kteří něco nabízejí. Musejí si projít těmi desítkami odmítnutí, při kterých je to postupně méně a méně bolí, až ten proces oslovování a nabízení začnou vnímat s nadhledem, bez emocí.

Musím ale říct, že při prvních telefonátech a návštěvách spojených s filmem Free China jsem měl strach jako na začátku ve své práci. Práce spojená s objasňováním pravdy je něco jiného než naše běžná práce. Uvědomoval jsem si ale princip, že se to odkultivuje jen v akci, a tak to šlo poměrně rychle.

Nicméně v jakési latentní podobě je ten strach stále přítomen a připraven zasahovat, zvláště když nejsem v dobrém kultivačním stavu. V týdnu, kdy je promítání, si dávám obzvlášť pozor, abych se dostatečně věnoval studiu a cvičení, cítím pak větší klid. Kultivační stav se promítá také při domlouvání nových promítání. Když není dobrý, zdá se mi, jako bych k lidem přicházel s prázdnou a s prázdnou pak také odcházím, jako by bylo vše odročeno na dobu neurčitou a čekalo se, až se posbírám.

Pojďme promítnout film Free China všem středoškolákům, čekají na nás!

Výše uvedené je moje pochopení na mé současné úrovni. Poukažte, prosím, na cokoliv nevhodného.