8. Česko-slovenská Fa konference: Připoutání k výsledku

Od praktikujícího Falun Dafa z České republiky

Vážený Mistře, vážení spolupraktikující,

rád bych s vámi sdílel o jednom z připoutání, které mě čas od času odchýlí od spravedlivé Cesty, a které jsem už naštěstí rozpoznal, ale kterého jsem se zatím úplně nezbavil. Jde o připoutání k výsledku. Respektive toto připoutání k výsledku je důsledkem dalších, hlouběji ukrytých připoutání.

Předtím, než jsem začal praktikovat v Dafa, jsem býval zarytým ateistou. Pohyboval jsem se v materialistickém prostředí a vystudoval jsem vysokou školu se zaměřením na logistiku. Tyto okolnosti do mě po léta vlévaly materialistické názory a orientovaly mě na to, abych věci a jevy kvantifikoval. Je to přesně tak, jak řekl náš Mistr:

„V dnešní době si někteří lidé myslí, že tyto dvě oči mohou vidět jakoukoliv látku či předmět v tomto světě. Proto si někteří lidé vypěstovali tvrdohlavý názor, že jen to, co člověk vidí očima, je skutečné a opravdové, a nevěří tomu, co nemohou vidět.“ (Zhuan Falun, Přednáška druhá, Otázka třetího oka)

Ve svých činnostech jsem se pak „přirozeně“ orientoval na dosažení cíle.

Protože máme jako učedníci Dafa v období nápravy Fa svou misi – pomáhat Mistrovi zachraňovat vnímající bytosti – snažíme se zúčastňovat aktivit na objasňování pravdy a vytvářet zdravé prostředí mezi praktikujícími. Ono připoutání k výsledku se u mě pak v této souvislosti projeví tak, že odbočím ze spravedlivé cesty na cestu usilování. V tomto bodě se začínám odchylovat od Fa a zapomínám na vyšší principy. Pro ilustraci bych rád uvedl pár takových případů a poukázal na příčiny a důsledky.

Koordinace cvičebního a studijního místa

Když jsem začal praktikovat, bydlel jsem v Brně. Po nějaké době se část zkušenějších praktikujících, včetně koordinátora cvičebního místa, odstěhovala jinam. Okolnosti a entuziasmus mě dovedly k tomu, že jsem se ujal cvičebního místa. Ze začátku bylo z mé strany vše spravedlivé. Časem jsem na sebe nabíral více zodpovědností a dostával jsem se do většího tlaku. Jakmile jsem polevil ve studiu Fa anebo jsem se nesoustředil, začaly na mě přicházet myšlenky jako: „Dnes je nás tady málo. Ten a ten zase nepřišel?“ Myslím, že je výborné, když se nám povede scházet se v co největším počtu a posilovat společné pole spravedlivou energií. Ale moje mysl, když nebyla ve Fa, se na tento cíl zaměřovala a to způsobovalo problémy. Obviňování druhých, byť jen v mysli, pro ně způsobilo překážky a tlaky v jiných dimenzích. Po nějaké době jsem předal koordinování cvičebního místa spolupraktikující. V té době cvičební místo začalo evidentně vzkvétat a začali přicházet i noví zájemci.

Když se podívám hlouběji na příčiny připoutání k výsledku v tomto případě, vidím dvě další připoutání. Jedno je potvrzování sebe – protože jsem byl v kultivaci k sobě vždy přísný, čekal jsem to stejné od druhých. A tím druhým je strach – strach z toho, že když se praktikující nebudou pravidelně zúčastňovat společných aktivit, můžou v kultivaci poklesnout anebo dokonce odejít.

Práce na Shen Yun

Měl jsem tu čest několikrát se podílet na přípravách na Shen Yun. V roce 2014 mě okolnosti dovedly ke koordinování aktivit v Brně. Do Shen Yunu jsem vždy vkládal celé srdce.

Mistr řekl:

„Ti, kteří měli být minulý rok [Shen Yunem] spaseni, [ale nepřišli], ztratili tu příležitost navždy. Je to proto, že náprava Fa se bez přestání, krok za krokem žene vpřed, a když dorazí k jedné kosmické úrovni, je to čas pro lidi té úrovně; když tam nahoře dospěje k určitému nebeskému království, nebo k určité úrovni kosmického těla, je to čas pro tu skupinu lidí, aby se přišli podívat [na to představení], a příště [když vystupuje Shen Yun] to sedadlo bude patřit někomu jinému. Uvědomujete si, kolik životů bylo ztraceno?! Víte, jak se cítím, když ta prázdná místa v divadle vidím?“ (Učedníci Dafa musejí studovat Fa, Učení Fa na konferenci Fa v metropolitní oblasti Washingtonu, D. C., 16. 7. 2011)

Snažil jsem se myslet na ty bytosti a na to, abychom nezklamali našeho Mistra. S tím, jak se představení blížilo a nám nešel prodej tak, jak bychom si představovali, pracoval jsem na aktivitách čím dál víc a také má mysl byla tímto čím dál víc zaměstnaná. To způsobovalo, že jsem se nedokázal při studiu a vysílání spravedlivých myšlenek dostatečně koncentrovat. Čas od času jsem se zaměřil jen na výsledek nějaké schůzky nebo aktivity místo toho, abych měl v mysli záchranu vnímajících bytostí, se kterými přicházím do styku. Byl to těžký rok, poprvé jsme měli představení v Praze i Brně zároveň. Ve finále jsme byli v Brně daleko od plného divadla. To mě uvnitř úplně zlomilo na delší dobu, a i když nám Mistr vzkázal, že to dopadlo dobře, nedokázal jsem jeho slova přijmout.

Když se zpětně podívám na příčiny orientace na výsledek tenkrát, vidím, že jsem v těch chvílích pokládal sebe a své schopnosti za klíčové a neuvědomoval jsem si, že veškerý úspěch může přijít, jen když se dobře kultivujeme. Tak, jak nám to Mistr několikrát zdůrazňuje v Zhuan Falunu:

„…kultivace závisí na vás a přeměna kultivační energie je na mistrovi.“ (Zhuan Falun, Přednáška čtvrtá, Buddhistické posvěcení)

Běžná práce

Asi před rokem jsme se s ženou odstěhovali do Ostravy. Kousek od domova jsem získal práci v německé firmě dodávající pro automobilový průmysl. Pracuji tam jako plánovač výroby. Je to psychicky velmi náročná práce, protože na této pozici jsem pod velkým tlakem ze všech stran. Na druhou stranu, díky tomu přicházím do styku s mnoha kolegy, od dělníků po nejvyšší management, a mám tak šanci objasňovat pravdu.

Němci jsou pověstní svou přesností a důsledností, proto tohle prostředí už od začátku sedělo mým představám. Asi po půl roce tam se nám začaly propadávat výrobní výkony a dostali jsme se do složité situace. Snažil jsem se v této situaci plánovat výrobu co nejoptimálněji, bez jakékoliv chybičky, s velmi těsnými návaznostmi. Ale pořád se nedařilo a navíc začali lidé pod tlakem dělat víc chyb. Ani nevím, jak rychle a začal jsem si práci nosit v hlavě. Kombinace mi zaměstnávaly mysl jak při studiu, tak při cvičení a vysílání spravedlivých myšlenek. Odbočení ze spravedlivé cesty se okamžitě projevilo – začal jsem být arogantnější na kolegy, dokonce jsem na někoho občas i vybuchl, důrazně poukazoval na chyby jiných a také jsem žádal jejich potrestání. Neměl jsem ani sílu objasňovat pravdu, a i když jsem tu myšlenku měl, tak mi na mysl přišla další: „Jak od tebe můžou přijmout pravdu, když se chováš v protikladu s principy?“ V práci jsem zůstával déle a chodil domů hodně vyčerpaný. V týdnu jsem téměř přestal cvičit a u studia Fa jsem často usínal anebo přemýšlel o práci. Jedinou záchranou byl víkend, kdy jsem se snažil dát trochu dohromady.

Jednou o víkendu jsem si řekl, že to takhle opravdu nejde, že si to nesmím tak brát a najednou jsem si uvědomil, že to je způsobeno orientací na výsledek, za kterou byla schovaná připoutání k vlastní pověsti a osobnímu uspokojení z dobře promyšlené logistiky – názoru nabaleného v průběhu života. Také jsem si při studiu Zhuan Falunu uvědomil, že ta firma může mít karmu a i kdybych se na hlavu postavil, zlepšení bych nedosáhl:

„K tomu, aby někdo opravdu mohl nemoc vyléčit a úplně takovou karmu odstranit, musel by být na dost vysoké úrovni. A ten by už viděl, že principy běžné lidské společnosti nelze náhodně porušovat. Během kultivační praxe je praktikujícímu dovoleno ze soucitu udělat nějaké dobré skutky a vyléčit lidi nebo jim pomoci zlepšit si zdraví a udržovat se v dobré kondici, avšak pořád ještě je nemůže úplně vyléčit.“ (Zhuan Falun, Přednáška první, Opravdově vést lidi k vysokým úrovním)

Po tom všem jsem začal brát práci mnohem více zlehka a vše se obrátilo k lepšímu. Dokonce jsem nabyl zpět onen entuziasmus, ke kterému nás Mistr vyzývá.

Psaní této zkušenosti

Poslední případ orientace na výsledek: Velmi jsem váhal, zda napsat tuto zkušenost. Naštěstí jsem si uvědomil, že mi překážela orientace na výsledek – bál jsem se, že by zkušenost nebyla hodná konference, že by neobstála mezi jinými. A proč? Protože byl za tím schovaný strach ze ztráty tváře a soutěživost. Během psaní této zkušenosti jsem pravděpodobně pokročil v odstraňování oněch připoutání. Přesně v té době totiž v práci udělali rekord a překročili plán o několik desítek procent.

Děkuji Mistrovi za náznak, že jsem opět na správné cestě.

Na závěr bych rád odcitoval úryvek z učení Fa:

„Voľný prístup, ktorým sa kultivujete v bežnej spoločnosti, môže vyzerať uvoľnene, avšak premýšľajte o tom: v skutočnosti požadovaný štandard spravodlivých myšlienok a spravodlivých činov je pri opravdivej kultivácii veľmi prísny, pretože sa pozerá na tvoju vôľu skutočne a úprimne sa kultivovať vo Fa. Tu v svetskom svete to závisí len od teba, ako správne kráčaš po tej ceste a ako vystúpiš nad bežných ľudí, zatiaľ čo si ponorený v tomto komplikovanom prostredí. Všetko, po čom bežní ľudia túžia; všetko, čo chcú bežní ľudia získať; všetko, čo bežní ľudia robia, hovoria a ako konajú – všetko toto je pre vás niečím, čo treba odkultivovať.“ (Vyučovanie Fa v Manhattane, New York, 26. 3. 2006)

V případě, že jsem se ve zkušenosti v něčem odchýlil od Fa, prosím o vaše laskavé upozornění.