Evropská Fa konference pro výměnu zkušeností 2013: Myslet víc na druhé

Zdravím Mistře, zdravím spolupraktikující.

Při Shen Yun 2013 jsem v Nizozemí koordinoval rozdávání letáčků do poštovních schránek, tak jako v minulých letech. Vyhledával jsem bohaté oblasti, kreslil je do mapy a pak je rozdělil mezi praktikující. O víkendech jsem na ta místa vozil praktikující autem, aby rozdávali letáčky. Poté, co skončili, zavolali mi a já je zavezl na další místo.

Jednou ráno jsem dával jednomu praktikujícímu novou mapu. Vzal si ji, ale pak si vzpomněl, že dostal mapu oblasti už minule. Zeptal jsem se ho, jestli tu oblast dokončil. Odpověděl, že ne. Řekl jsem mu, ať dokončí nejdřív tu předchozí mapu, ale on odpověděl, že si ji nepřinesl s sebou. Otočil jsem se, abych se zeptal druhého praktikujícího, jestli má starou mapu, ale i on ji nechal doma a oblast nedokončil. Začal jsem si stěžovat: „Proč mi neřeknete, že ta předchozí mapa není udělaná a berete si novou mapu? Když mi nikdo nic nenahlásí, jak mám mít přehled, co je a co není uděláno? Bude to jeden velký nepořádek.“

Když přišel čas na vysílání spravedlivých myšlenek, nemohl jsem se zbavit negativních myšlenek o těchto praktikujících. Věděl jsem, že je to připoutání, zkoušel jsem to odmítat, ale nedokázal jsem se toho zbavit úplně. Po vysílání spravedlivých myšlenek jsme šli k autu. Když jsem se s autem na parkovišti vytáčel, přijelo další auto. Nemohlo ale projet, protože jsem stál uprostřed cesty. Rychle jsem zacouval, abych se otočil, ale náhle jsem uslyšel hlasitý náraz. Uvědomil jsem si, že jsem narazil do něčeho za sebou. Když jsem se šel podívat, jaké jsou škody, všechno bylo v pořádku, ale přitom ten zvuk nárazu byl dost hlasitý. Bylo to podivné. Bylo to pro mě varování holí, že si mám přestat stěžovat. Hned potom, co jsem si to uvědomil, všechny špatné myšlenky okamžitě zmizely.

To mi připomíná něco, co se stalo vloni a ukázalo mi, jak je důležité si nestěžovat. Při loňském Shen Yun mě jeden praktikující, který koordinoval propagaci v nákupních centrech, požádal, abych mu poslal všechny mapy oblastí, kam jsme doručili letáčky, aby mohl zajistit propagaci v nákupních centrech v těchto oblastech. Vypadalo to, že tento koordinátor všechny mapy vytiskl a dal je další praktikující, aniž by mi o tom řekl. Když jsem s ním o tom hovořil, cítil jsem, jak ve mně stoupá zlost. V mysli jsem si začal stěžovat, proč se nestará o své věci, a mě nenechá koordinovat ty moje. Naprosto jsem selhal při dívání se dovnitř a neuvědomil jsem si, že mám vůči němu špatné myšlenky. Staré síly tak měly omluvu, aby mě pronásledovaly.

Jednoho rána po probuzení jsem šel do kuchyně. Najednou jsem ucítil závrať a omdlel jsem. Po pár hodinách jsem se vzbudil na chladné podlaze. Když jsem se zkoušel postavit, s hrůzou jsem zjistil, že je všude na zemi krev. Zřejmě jsem se uhodil do zadní části hlavy, jak jsem padal. Rychle jsem si uvědomil, že jsem praktikující a že všechno bude v pořádku. Celý den jsem měl sílu jen na to, abych ležel v posteli. Poslouchal jsem Mistrovy přednášky a vysílal spravedlivé myšlenky. Během těchto dnů se vynořilo hodně špatných myšlenek a také mnoho žádostivých myšlenek. Bylo to jako velká bitva v jiné dimenzi. Celý projekt roznášení letáčků se zpozdil, protože jsem zůstal doma a nemohl jsem dát praktikujícím nové mapy. Jeden praktikující mi dokonce zavolal a zeptal se, jestli přijdu. Znovu jsem si začal stěžovat. „Jsem tak slabý, nemůžu ani chodit a ty po mně chceš, abych přijel?“

Druhý den mě nečekaně navštívila matka. Když mě uviděla, byla v šoku. „Co se ti stalo? Vypadáš, jako kdybys umíral,“ řekla. Neřekl jsem jí o nehodě, kterou jsem měl, jen jsem jí pověděl, že jsem nemocný, že budu za pár dnů v pořádku. Trvala na tom, abych šel k lékaři, ale já to odmítl. Kdyby nebylo soucitného Mistra, který mě zachránil, ležel bych tam a už se nepostavil. Za týden jsem byl v pořádku. Přísně jsem si nakázal, že si nesmím stěžovat, ať se děje, co se děje. Byla to pro mě vážná lekce.

Co nejvíc jsem se snažil praktikující vozit na místa doručování letáčků. Někdy mi praktikující volali, že je mám vyzvednout nebo zavézt na nejbližší stanici, aby se dostali domů. V mysli se mi objevila myšlenka a já si chtěl začít stěžovat, že když půjdou na stanici pěšky, bude to rychlejší. „Já jsem teď na druhé straně města a stojí mě to dvakrát větší námahu a čas, abych je přijel vyzvednout.“ Rychle jsem si myšlenky napravil a připomněl si, že musím nejdřív myslet na druhé. A tak jsem přijel a zavezl je tam, kam potřebovali. Byli šťastní, že mě vidí, a já jsem cítil hluboko uvnitř štěstí, že jsem jim udělal radost. Byli jsme v harmonii jako jedna velká rodina.

Protože v Nizozemí nemáme během Shen Yun moc dostupných aut, koordinátor propagace v nákupních centrech mě požádal, zda bych pomohl i s přepravou materiálů do center. Někdy se to zdá těžké, když mám jet pro materiály do center, protože praktikující, kteří rozdávají do schránek, mi mohou zavolat každou chvilku. Zvláštní bylo, že když se tohle mělo stát, praktikující mi zavolali a řekli, že se dostanou domů sami nebo že už mě nepotřebují. To mi umožnilo se vrátit včas do center pro materiály. Mistr všechno sestavil opravdu dokonale.

Často jsme měli tři nebo čtyři nákupní centra denně. Obchody zavírají v pět hodin. Musel jsem posbírat materiály ve dvou různých centrech ve stejnou dobu. Některá nákupní centra jsou venku a velice studená. Snažil jsem se to udělat co nejrychleji, aby na mě nemuseli praktikující čekat v mrazivém počasí dlouho. Když jsem byl v prvním centru, jeden praktikující balil věci velice pomalu. Možná si nevšiml, že už na mě čekají jinde. Čím rychleji jsem to chtěl mít sbaleno, tím pomaleji on balil. Začínal jsem být naštvaný a stěžoval jsem si. Uvědomuji si, že tohle je také připoutání. Nemohu nikoho nutit svým názorem. Jen se mohu sám co nejvíc snažit a zachovat si chladnou mysl. Když jsem byl hotový, jel jsem k dalšímu centru, ale už s hodinovým zpožděním. Pomyslel jsem si, že budou praktikující reptat, že jedu pozdě, ale k mému překvapení byli velice šťastní, že mě vidí a zdravili mě jako starého kamaráda, kterého dlouho neviděli. Znovu jsem byl v tom harmonickém poli. Falun Dafa je opravdu čistou zemí.

Během Shen Yun jsme si uvědomili, jak je důležité se pravidelně scházet ke čtení Zákona. Asociace Falun Dafa proto určila celostátní studium Zákona každou neděli ráno. Zkoušeli jsme to předtím v sobotu večer, ale většina praktikujících nemá auto a než by se dostali domů městskou hromadnou dopravou, bylo by už moc pozdě. Byly dvě skupiny, které měly odlišné názory o tomto nedělním studiu Zákona. První skupina si myslela, že čas je cenný, a proto si jen chodili pro materiály, aby pracovali venku, a nestudovali Zákon ve skupině. Další praktikující z té samé skupiny se ke studiu Zákona připojili a ven chodili až po studiu jedné přednášky z knihy Zhuan Falun. Nechtěli zůstávat déle na diskuzi a sdílení. Ta druhá skupina si myslela, že studium Zákona je velice důležité, zůstávali celou neděli uvnitř, aby studovali a sdíleli a nechodili dělat věci ven. Patřil jsem k té druhé skupině, protože jsem si myslel, že když nebudeme dobře studovat Zákon, věci, které děláme, nebudou tak dobré. Brzy jsem si uvědomil, že tohle je také špatně, jelikož mám čas chodit ven a pomáhat se Shen Yun jen o víkendu. Když zůstanu celou neděli uvnitř, znamená to, že polovina víkendu uteče a na práci zůstane spousta nutných úkolů.

První skupina navrhla, abychom studovali dříve, aby mohli déle zůstat a sdílet. Druhá skupina nesouhlasila, protože někteří přijížděli zdaleka a přijeli by na studium pozdě, ostatní mají rodinu, o kterou se musejí postarat, a nemohou brzy ráno přijet. Každá skupina si navzájem stěžovala, aniž by se situace vyřešila.

Pravidelně chodím na jídlo k mým rodičům. Často se spolu hádají. Vždycky nutí tomu druhému své představy a myslí si, že mají pravdu. Stěžují si na toho druhého a snaží se mě přesvědčit, abych se postavil na jejich stranu. Protože jsem praktikující, zkoušel jsem jim dát najevo principy Fa, které jsem se naučil. Řekl jsem jim, že pokud si oba myslí, že mají pravdu, kdo ji skutečně má? „Pokud nikdo z vás nedokáže ustoupit, nikdy to nevyřešíte.“

Druhý den ráno, když jsem dělal cvičení ve stoje, najednou jsem si vzpomněl na hádající se rodiče a na naši skupinu studování Zákona. Není to stejné? Jak to, že se my praktikující chováme jako moji rodiče, kteří jsou obyčejní lidé a bojují o to, kdo má a nemá pravdu? Začal jsem plakat. Trvalo to skoro hodinu. Bolelo mě srdce, že se my praktikující nedokážeme přenést přes tak titěrný problém. Rozhodl jsem se napsat o tom e-mail některým praktikujícím a sdílet s nimi své pochopení. Studijní skupina se později změnila k lepšímu, tak jako to bylo předtím.

Mistr řekl:

„Také vám chci říci, že vaše povaha v minulosti byla ve skutečnosti založená na egoismu a sobectví. Od této chvíle, cokoliv děláte, měli byste nejprve brát ohled na druhé, abyste dosáhli pravé osvícení se k nesobeckosti a altruismu.“ (Podstata dalšího pokroku, Neopomenutí v buddhovské povaze, 13. 2. 1997)

Já a několik praktikujících z Nizozemí jsme také v Marching Bandu. Před průvodem se musíme registrovat na internetu, aby koordinátoři věděli, pro kolik lidí mají zamluvit hotel, jídlo atd. Protože někteří praktikující jsou poněkud starší a nevědí, jak se na internetu zaregistrovat, často mě prosí, abych to udělal za ně. Je těžké se s nimi spojit po telefonu a někdy jim musím volat pořád dokola, abych zjistil potřebné údaje. Většinou mě to netěší, když to po mně chtějí. Je to snadné a jejich děti jim s tím také mohou pomoct, tak proč prosí mě? Neměli by být závislí na druhých praktikujících.

Mistr řekl:

„Když některé lidi potkají nepříjemné věci, jsou nešťastní. Nejste potom lidská bytost? V čem se od ní lišíte? Když narazíte na nepříjemné věci, je právě nejvyšší čas se kultivovat, kultivovat si svou mysl.“ (Učedníci Dafa musejí studovat Fa, Učení Fa na konferenci Fa v metropolitní oblasti Washingtonu, D. C., 16. 7. 2011)

Byl jsem z toho nešťastný. Věděl jsem, že bych měl být ohleduplný k druhým, a tak jsem se snažil jim pomáhat. Jednou koordinátoři Marching Bandu oznámili, že si všichni musíme objednat novou čepici. Nejdřív jsem váhal, zda se těch starších praktikujících zeptat, protože jsem věděl, že tu zprávu dostanou e-mailem a mohou si to zařídit sami. Ale v minulosti si někdy nepřečetli e-mail nebo ho nepochopili a často spoléhají na druhé praktikující, že to pro ně zařídí. Pomyslel jsem si, že bych neměl být sobecký a měl bych jim dát vědět, jinak jim objednávka uteče, oni budou nosit starou čepici, a to přinese ztrátu Dafa. Když jsem se jich zeptal a vysvětlil jim velikosti čepic, požádali mě, abych jim je objednal. Ještě ten večer jsem jejich objednávku odeslal.

Druhý den mi zavolali s tím, že chtějí změnit velikost čepice, protože si právě přečetli e-mail a pochopili dělení velikostí jinak. Otrávilo mě to a zkoušel jsem to potlačit a říct jim, že pošlu e-mail znovu a objednávku za ně změním. V myšlenkách se vynořily všechny možné stížnosti: „Proč vždy děláte druhým problémy? Kdybyste si ten e-mail přečetli dřív, mohli jste si to zařídit sami. Teď musím měnit objednávku, a to přinese koordinátorům spoustu problémů.“ Uvědomil jsem si, že mám problém, a začal jsem se dívat dovnitř. Opustil jsem všechny negativní myšlenky o nich a přemýšlel pouze z jejich pohledu. Po tváři mi tekly slzy a všechny špatné myšlenky jednoduše zmizely. Byl jsem velice šťastný a opravdu jsem jim chtěl z hloubi srdce pomoct.

Mistr řekl:

„My vyžadujeme, aby ste boli úplne výnimočným človekom, úplne sa vzdali vlastných záujmov a aby ste existovali výlučne pre druhých. Pre koho žijú tie Veľké osvietené bytosti? Existujú úplne pre ostatných.“ (Vysvetľovanie Fa pre asistentov Falun Dafa v Čchang-čchune)

Často se na povrchu zdá, že máme pravdu, ale při bližším pohledu je tam stále pro nás místo pro tu druhou osobu. Doufám, že všichni dokážeme vyřešit naše konflikty se spolupraktikujícími, jelikož mít kolem sebe praktikující je cenné. Všichni jsme Mistrovi učedníci.

Děkuji vám všem.