Evropská Fa konference pro výměnu zkušeností 2013: To nejdůležitější, co je třeba mít při objasňování pravdy, je srdce

Jmenuji se AB a žiji v Thessaloniki v Řecku. Falun Dafa jsem začala praktikovat před devíti měsíci.

K Falun Dafa mě přivedla série událostí, které se staly jedna po druhé. Co si vzpomínám, vždy jsem měla otázky, proč tu jsem, odkud jsem přišla, kam se jde po smrti atd.

Před dvěma lety se mojí rodině stalo něco strašného a já začala číst křesťanské knihy častěji a poslouchat nějaké přednášky na internetu. Uklidnila jsem se, ale stále jsem nedokázala najít odpovědi na mnoho věcí, které mě trápily.

Jednou jsem byla před domem a dívala jsem se na moře, kde leží přístaviště, a cítila jsem, že bych chtěla u přístaviště být v určitý čas. V té době jsem četla knihu vysvětlující, jak může meditace lidem pomoci. V tu chvíli jsem si pomyslela, že se také chci naučit meditaci. Později v noci, když jsem sledovala televizi, jsem uviděla obrazy trpících lidí. Sledovala jsem muže, jak vysvětluje něco o umělecké výstavě, o pronásledování v Číně a třech hlavních principech Falun Dafa, a mluvil také o cvičebním místě v přístavišti. Celé mně to přišlo velice zajímavé, ale co mě zaujalo nejvíc, bylo, když hlasatel řekl: „Pokud si chcete zadarmo zameditovat, zajděte si do přístaviště.“ Napsala jsem si telefonní číslo toho muže a slíbila si, že mu druhý den zavolám. Ale protože jsem nikdy předtím televizi nedůvěřovala, váhala jsem. Po třech dnech po zavření knihy, kterou jsem četla, jsem si zapnula televizi a opět jsem se „náhodně“ zastavila na stejném kanálu a znovu jsem sledovala ten obraz, který jsem viděla na obrazovce i poprvé. Pak hovořil ten samý muž o té samé věci, co předtím a pak hlasatel atd. A tehdy jsem si uvědomila, že tohle není žádná náhoda. A tak jsem druhý den zavolala a šla na cvičební místo.

První cvičení mně připadalo velmi těžké a při druhém cvičení jsem skoro omdlela. U třetího cvičení jsem cítila v dolní části břicha velmi silnou bolest. Pochopila jsem, že se tu děje něco důležitého. Ten praktikující mi řekl, že se nemám bát a že vše, co se děje, je pro mé dobro. Po cvičení jsem cítila, jak je moje tělo lehké a bolest v levém koleni, která mě trápila poslední dva měsíce, zmizela a už se nikdy nevrátila. Vypadalo to, že všichni praktikující, kteří tam byli, mají v sobě vnitřní klid, a od začátku jsem si byla jistá, že jim mohu důvěřovat. Po rozhovoru s nimi mi řekli, že bychom se měli snažit kultivovat, a zmínili nějakou knihu (Zhuan Falun). Nejdřív jsem se, bez nějakého důvodu, bránila myšlence kupovat knihu. Možná to bylo proto, že jsem si myslela, že by mě to vedlo na cestu pryč od křesťanství. Ale když jsem to večer zmínila manželovi, řekl: „Proč jsi nepoprosila, aby ti ji koupili? Všechno, co nám přinese vědomosti, je dobré.“ A tak jsem si knihu objednala a postupně jsem se stala praktikující.

Falun Dafa mě změnil v mnoha směrech. Kultivací a utrpením, která jsem tolerovala, jsem dospěla k tomu, že mám méně strachu, méně se stydím, jsem méně netrpělivá, méně přecitlivělá, víc sebevědomá a vitálnější. Dříve jsem litovala druhé, když jsem viděla, jak trpí nemocemi nebo jiným neštěstím, ale teď si uvědomuji, že je to pro ně šance, jak se zbavit karmy, takže už mi jich líto není, i když jsou to mí přátelé, rodinní příslušníci nebo já sama. Vždy jsem měla dojem, že jsem tu v tomto časovém období z nějakého důvodu, což jsem nevěděla, než mi to Mistr odhalil ve svých přednáškách. Můj život má tedy teď smysl.

Co se týká mých dětí, zasahovala jsem dřív do všeho, co s nimi jakkoliv souviselo, hlavně do jejich domácích úkolů. Během kultivace jsem si uvědomila, že tento můj přístup se musí změnit. Musím jim dát prostor, aby dělaly věci samy a aby vyspěly. Takže teď je záměrně nechávám řešit věci samotné, hlavně co se týče jejich domácích úkolů, a pomáhám jim pouze, když vidím, že opravdu mou pomoc potřebují. Tato změna z nich udělala zodpovědnější žáky a jednotlivce a rovněž to mělo velmi dobrý dopad na jejich známky.

Byla jsem vychovávána podle principů pravověrného křesťanství a Ježíš Kristus byl vždy v mém srdci a vždy mi dával pomoc, kdykoliv jsem ho potřebovala, a většinu času jsem chápala, že mi různými způsoby a znameními dává odpovědi na otázky. Myslela jsem si, že Ježíš je ten, kdo mě tlačil nahoru a předal mě do rukou Mistra. Po kultivaci v Dafa jsem si postupně uvědomila, že to byl Mistr, kdo se o mě vždycky staral a už dávno mě připravoval na to, že Dafa najdu. Nemám slova, kterými bych vyjádřila svou vděčnost. Ale stejně se ještě čas od času vynořují pochybnosti. Většinou je to studium Zákona a podpora spolupraktikujících, co mi pomáhá se těchto pochybností zbavit. Praktikující mě vždy „vzbudí“ účinným způsobem, aniž by na mě naléhali.

Jednou jsem přemýšlela, že mou hlavní starostí je, jak se při objasňování pravdy v naší zemi dostat blíž k lidským srdcím. Spousta lidí je tu fanatických, když přijde na křesťanství, neznají východní cesty kultivace a v některých případech si dokonce myslí, že tyto praxe jsou něco zlého. Někteří z nich říkají: „Proč potřebujeme Falun Dafa, aby nám říkal jeho principy, když tady věříme v Krista a v lásku, kterou vyučoval?“ A pak jdou dál s výrazem zhnusení na tváři. Když jsem o tom přemýšlela, najednou se znovu vynořily pochybnosti o Dafa, ale tentokrát byl tento pocit tak silný, že jsem se uvnitř třásla. Věděla jsem, že moje myšlenky nejsou správné, a chtěla jsem je aktivně odmítnout. Někdy mi mysl napraví poslech Pu-du, ale tentokrát to nefungovalo. A tak jsem si byla jistá, že je to zasahování, a rozhodla jsem se přečíst si jednu z Mistrových přednášek. „Náhodně“ jsem vybrala tu z New Yorku. Když jsem začala číst, najednou se mi všechno vyjasnilo. To, co jsem četla, bylo přesně to, co jsem si v tu chvíli potřebovala přečíst. Mistr mi okamžitě dal odpovědi na moje otázky!

Mistr řekl:

„To, zda lidé jsou či nejsou schopni věci pochopit, různé způsoby myšlení a názory vnímajících bytostí na tuto věc, se pro vás staly problémem při tom, jak potvrzujete Zákon a zachraňujete vnímající bytosti tohoto světa. Ale bez ohledu na to, jak se chovaly, stále je třeba, abychom je spasili, protože jejich nepochopení pramení z toho, že jsou ztraceny v iluzi. Způsobují učedníkům Dafa určité problémy, protože nemohou vidět věci tak, jak skutečně jsou. Ať už měli jakýkoli důvod sem před tisíciletími nebo před věky věků přijít, stejně všichni čekají na toto závěrečné období. Nemůžeme se rozhodnout je nespasit jen proto, že se chovali v jednom životě chabě, nebo že udělali nějakou konkrétní věc špatně.“ (Učení Zákona na konferenci v New Yorku, Manhattan, 24. 5. 2008)

Když jsem si tu pasáž a nějaké další přečetla, cítila jsem, že zasahování zmizelo. Byla jsem zase klidná a moje špatné myšlenky zmizely. Cítila jsem pak Mistrův velký soucit vůči mně. Ani na setinu vteřiny mě neopustil, i když viděl, že pochybuji. Naopak, pomohl mi hned v té chvíli, když jsem ho potřebovala.

Vzala jsem si z toho pochopení, že vždy, když cítíme, že do nás přichází zasahování starých sil, máme okamžitě zareagovat a potlačit zlo, které do našich myšlenek přichází, a nenechat ho, aby tam dlouho zůstávalo. Pak nám Mistr určitě ihned pomůže, pokud máme srdce otevřené k přijetí jeho pomoci.

Jednou večer, asi před měsícem, jsem vzala syna na jeho poslední fotbalový kroužek sezóny. Byla to taková slavnost! Vždy jsem měla na mysli, abych u sebe nosila letáčky Dafa, ale v ten den jsem se nepodívala před odchodem do tašky. Na slavnosti jsem uviděla starostu města, jak stojí kousek ode mě. Vůbec jsem nevěděla, že má přijít. Pomyslela jsem si, že je to velká příležitost objasnit mu pravdu, a teprve tehdy jsem si uvědomila, že nemám letáčky. Vzpomněla jsem si na jednoho praktikujícího, který žije blízko a mohl by mi letáčky přinést.

Volala jsem třem praktikujícím, jednomu po druhém, ale nikdo to nezvedal. Říkala jsem si, kde jsou, když je potřebuji. Ale moje další myšlenka byla, že je to uspořádáno Mistrem, aby mi dal šanci chopit se iniciativy a udělat věci bez toho, abych se spoléhala na druhé a abych se pokusila sama najít řešení. Po této myšlence jsem se uklidnila a rozhodla se jít za starostou i tak.

Nevěděla jsem, co budu mluvit, ale měla jsem silnou víru, že mě vede Mistr. A tak jsem tam prostě šla a začala hovořit. Představila jsem se mu jako matka jednoho z malých fotbalistů a že jsem praktikující Dafa a dodala jsem, že bych ho ráda navštívila v kanceláři. Objasnila jsem mu pravdu tak rychle, jak to jen šlo. Když jsem mu říkala o cvičeních, nezdálo se, že ho to moc zajímá, ale když jsem začala mluvit o pronásledování, jeho reakce se změnila. „A co pro vás mohu udělat?“ zeptal se. Řekla jsem mu, že bychom rádi našli místo na výstavu Zhen, Shan, Ren a na promítání filmu Free China. Okamžitě jedno místo navrhl, a než odešel, domluvili jsme se, že ho navštívím v kanceláři, abych mu ukázala nějaké materiály o zmiňovaných událostech.

Po této zkušenosti jsem si uvědomila, že když opravdu věřím v Dafa a nemám záměr dělat věci tím svým způsobem, aby mi to přineslo kýžený výsledek za všech okolností, pokud Mistrovi věřím a opustím svou sobeckost a své připoutání ke strachu a studu, cítím, že Mistr a bohové stojí přímo vedle mě, pozorují mě a pomáhají mi udělat správnou věc ve správný čas. Potom, co se všechno tohle stalo, cítím, že ten, kdo tyto správné věci udělal, jsem nebyla já, ale moje pravé já.

Mistr řekl:

„Pokud děláte věci s přáním potvrdit Zákon a spasit vnímající bytosti, potvrdím všechno, co děláte. A když ty věci jdete dělat, budou tam moje Těla Zákona nebo bohové, aby to umocnili a učinili to, co děláte, ještě velkolepější a mimořádnější, a budou vám pomáhat.“ (Učení Zákona na konferenci v New Yorku, Manhattan, 24. 5. 2008)

To je vše, co řeknu. Pokud naleznete cokoliv nevhodného, upozorněte mě na to, prosím.

Děkuji!


Můžete tisknout a rozšiřovat všechny články publikované na Clearharmony a jejich obsah, ale uvádějte prosím zdroj.