9. Konference Ming-chuej: Dbejte na studium Fa a kultivaci charakteru (2. část)

Od praktikující Falun Dafa z Pekingu

2. Kultivování se pro zbavení se připoutání k sobeckosti a spolupráce s praktikujícími

V naší studijní skupině máme celkem pět praktikujících – tři lidé jsou z mé rodiny a další dva jsou manželé. Společně studujeme Fa a spolupracujeme při dělání tří věci už přes deset let. Během těch let jsme měli konflikty a sešli několikrát na scestí, ale naše mysl je ve Fa a všichni přemýšlíme, jak se lépe kultivovat a pomáhat Mistrovi napravovat Fa. Spolupracovali jsme navzájem při objasňování pravdy a každý z nás se také zapojil do různých projektů na objasňování pravdy podle toho, jaké má kdo schopnosti.

Jsme jedno tělo. V tomto jednom těle se často dostáváme do zkoušek, abychom si zlepšili charakter. Ten nejnápadnější konflikt byl mezi mým manželem a mnou a druhým párem. Pořád jsme měli pocit, že nemají pravdu a nechovají se dobře. Když jsme sdíleli zkušenosti, kritizovali jsme a stěžovali jsme si. Atmosféra nebyla dobrá a oni nedokázali kritiku přijmout. Nakonec se konflikty vyostřily a každý si dělal, co chtěl, bez ohledu na to, co říkala druhá strana. Naštěstí jsme se už zlepšili a každý se dokázal dívat dovnitř, když vyvstal konflikt. Teď se stále víc soustřeďujeme na dobrou spolupráci a názorové rozdíly jsou menší a menší.

Nedávno se přihodila jedna věc, díky které jsem jasně pochopila své připoutání při spolupráci s druhými praktikujícími. Ten druhý pár měl příbuznou, která je také praktikující. Její tělo začalo najednou před dvěma lety oslabovat. Na začátku si myslela, že je to normální. Pak shodila deset až patnáct kilogramů (předtím vážila přes 65 kilogramů), zhoršilo se jí zdraví a nemohla spát ani jíst. V červnu předloňského roku jí začaly napuchávat nohy. Za jeden měsíc jí napuchly tak, že byly tlusté jako její pás. Její rodina byla vyděšená a vzali ji do nemocnice. Zjistili jí ten nejnevyléčitelnější druh rakoviny plic. Vytáhli jí vodu z plic a poslali domů. Poté zjistili, že má na mozku bakteriální nádor. Podstoupila operaci, kde jí ho vyřízli.

Ten druhý pár praktikujících stál vždy při ní, starali se o ni a povzbuzovali ji spravedlivými myšlenkami. My jsme s ní komunikovali také a radili jí, jak se má dívat dovnitř. Našla spoustu svých připoutaností. Později se vrátila z nemocnice domů. Místní praktikující ji občas navštěvovali a utvořili s ní skupinu pro studium Fa. Ale během celého tohoto procesu jsme jak my, tak i ten druhý pár používali lidské uvažování k posouzení stavu té praktikující, která procházela trápeními. Dokonce jsme se kvůli jejímu stavu hádali. Nakonec jsme to byli my, kdo jsme byli ti nejhorší – obvinili jsme je. Ta praktikující měla také lidské názory v odlišování, kdy přijala to, co jsme řekli my, ale ne to, co řekl ten druhý pár. Všichni jsme doufali, že se brzy uzdraví, takže jsme se všichni drželi svého názoru a obviňovali druhou stranu, že se mýlí a mají připoutanosti. Čím napjatější jsme byli, tím víc jsme se dívali na připoutanosti toho druhého.

Za rok se náš stav dívání se ven prakticky nezměnil. Loni v červenci ta příbuzná náhle dostala bolesti břicha. Její příbuzní (nepraktikující) ji museli znovu odvést do nemocnice. Byl to žlučový kámen a museli ho odstranit. Po operaci jim doktor řekl, že rakovina se už dostala do dalších orgánů v dutině břišní. Její příbuzní velice zneklidněli a požádali ji, aby prošla chemoterapií. Nemocnice ale nesouhlasila, protože by to podle nich nepřežila. Po odstranění žlučového kamene měla ta praktikující ještě větší bolesti v břiše a v nemocnici jí jednou za den píchali lék proti bolesti.

Když jsme viděli její stav, probrali jsme to a rozhodli se, že za ni budeme v nemocnici studovat Fa. Když jsme tam přišli, zjistili jsme, že prostředí není vhodné. Místní praktikující z její oblasti pak museli jeden po druhém odejít kvůli různým záležitostem doma. Pravidelně k ní mohla chodit pouze hrstka praktikujících. Za nějaký čas jsme se dozvěděli, že nemocnice jí dává léky na bolest už dvakrát denně. Ta praktikující nás také požádala o pomoc prostřednictvím svých příbuzných. Chtěla, abychom vysílali spravedlivé myšlenky. Rychle jsme se sešli a vysílali spravedlivé myšlenky.

Když jsem se dívala dovnitř, opravdu jsem viděla, že při pomáhání té praktikující potvrzuji sama sebe. Kritizovala jsem jednoho praktikujícího skrz ústa další praktikující. Když spolupraktikující nepřijali můj názor, stěžovala jsem si. Obviňovala jsem druhé a nemyslela jsem si, že hraji špatnou roli. Moje připoutání měnit druhé místo sebe bylo velmi silné. Té praktikující jsem nepomáhala. Místo toho jsem ji chtěla použít k dosažení svého cíle, potvrzování sebe sama. Čím hůř na tom ta praktikující byla, tím víc neklidná jsem byla, ale skutečný neklid spočíval v tom, že moje pomoc nemá žádný účinek.

Mistr řekl:

„A jak se jednou připoutání rozvine, budete se strachovat, když nebudete moci některé lidi vyléčit. K tomu, aby si zachránili svou pověst, víte, na co někteří lidé myslí, když léčí? ‚Prosím, dovol, abych já měl tuhle nemoc a pacient se mohl vyléčit.‘ To není ze soucitu. Protože se ještě nezbavil připoutání ke slávě a vlastnímu prospěchu, tento člověk si není schopen vyvinout ani trochu soucitu. Bojí se, že ztratí svou pověst, a raději by sám měl tu nemoc, jen aby si svoji pověst udržel. To je ale silné připoutání ke slávě!“ (Zhuan Falun, Přednáška druhá, Chtít něco získat)

Podívala jsem se dovnitř a vysílala spravedlivé myšlenky. Pak jsem si četla na internetu zkušenosti praktikujících. Jeden článek říkal, že když se pomáhá praktikujícímu, který prochází utrpením, vysíláním spravedlivých myšlenek, každý by se měl jen zaměřit na vysílání spravedlivých myšlenek s čistou myslí a odstraňovat nespravedlivé myšlenky. To sdílení mě osvítilo. Uklidnila jsem se a příliš nemyslela, jen na vysílání spravedlivých myšlenek s čistou myslí, abych úplně popřela pronásledování té praktikující starými silami.

O týden později přišla zpráva, že je té praktikující daleko lépe. Bolest ustoupila a její hlavní vědomí bylo silnější. V tom okamžiku jsem si uvědomila, že silné připoutanosti, jako například k potvrzování sebe sama, nedívat se během střetů do sebe, nevěřit druhým praktikujícím a soupeřivost, způsobují, že zlo útočí na tělo té praktikující. Protože jsme všichni našli svá připoutání a ta praktikující se dokázala opravdově dívat během té zkoušky do sebe, Mistr to její trápení rozpustil. Tentokrát jsem zažila situaci, kterou si obyčejní lidé nedokáží představit – jak praktikující může přežít těžkou zkoušku. Opravdu jsme se kultivovali a to trápení se rozpustilo.

Čínská verze: http://www.minghui.org/mh/articles/2012/11/14/264872.html
Anglická verze: http://en.minghui.org/html/articles/2012/12/7/136555.html