Několik projevů závisti (2. část)

Od praktikujícího Falun Dafa z provincie Šan-tung, Čína

[Pozn. překl.: Autor používá v článku anglické slovo „jealousy“, překládané do češtiny jako „žárlivost“, avšak v překladu článku je místo toho použito slovo „závist“ podle české verze knihy Zhuan Falun.]

5. Závidění těm, kteří nejsou tak schopní jako já

Závist se neodráží jen tehdy, když závidím těm, kteří jsou schopnější než já. Někdy, když někdo není tak schopný a získá něco dobrého, stanu se také závistivým. Například, když nějaký praktikující zmínil některá svá pochopení Zákona nebo nějakých záležitostí týkajících se kultivace, nechtěl jsem ho poslouchat, protože jsem si myslel, že už to vím. Takže jsem se podvědomě držel názoru, že jeho pochopení Zákona není tak vysoké jako to moje. Je to úplně tak, jak to řekl Mistr:

„Anebo když mistr qigongu učí ve třídě, třeba tam někteří sedí s neúctou: ‚No co je to za mistra qigongu? Ani se mi nechce poslouchat, co říká.‘“ (Zhuan Falun, Přednáška sedmá, Závist)

Pro člověka, nehledě na to, jestli je či není praktikující, jestliže není tak schopný jako jsem já, a řekne mi, jak bych měl dělat věci, budu si myslet: „Ty, který nejsi tak dobrý jako já, proč mi chceš říkat, jak dělat věci? Mé porozumění je lepší než tvoje.“ Takže jsem se cítil v mysli rozhozený. Je to jako v tom příběhu, který Mistr zmínil v Zhuan Falun, o člověku, který nebyl tak schopný a stal se vedoucím, což ostatním lidem způsobilo, že se cítili roztrpčeni. Když ten, kdo není tak schopný jako já, dostal něco dobrého, proč jsem se cítil nevyrovnaný? Dokonce, i když jiní skutečně nejsou tak schopní jako já, proč bych nemohl pozorně vyslyšet jejich návrhy? Proč se necítím šťastný, když ostatní praktikující dělají pokrok ve své kultivaci?

6. Závist, která vyvěrá z víry v absolutní rovnostářství

Jedna spolupraktikující mi říkala o své práci. Řekla mi, že její práce může být hotová, pouze pokud ji dělají společně čtyři lidé: každý člověk vykonává jednu úlohu a všechny tyto úlohy jsou odlišné. Jeden z úkolů je poměrně obtížný k vykonání, zatímco ostatní tři jsou relativně snadné. V minulosti, když dělali tuto práci, střídali si role, nikdo nemohl být v nevýhodě. Později nastal čas, aby se vrátila k dělání nejtěžšího úkolu. V tomto bodě přestali ostatní tři lidé se střídáním rolí. Moc o tom nepřemýšlela, když to šlo po tři dny touto cestou. Ale když to tak šlo po poměrně dlouhou dobu, nemohla si to už dál brát na sebe. Potom, co to už nemohla vydržet, řekla o tom své rodině. Členové její rodiny pak šli k lidem, kteří s ní pracovali. V té době jsem také cítil, že to nebylo slušné pro ty tři běžné lidi jednat touto cestou, ale po zhodnocení tohoto podle Zákona jsem shledal, že to byla propaganda zlé strany o „absolutním rovnostářství“, která vyústila v přemýšlení tímto způsobem.

„Koneckonců když spadne obloha, všichni zemřeme společně; každý má mít stejný podíl, jestli jde o něco dobrého; a když se zvyšují platy, každému se má přidat stejně.“ (Zhuan Falun, Přednáška sedmá, Závist)

My praktikující bychom neměli používat běžné lidské principy k poměřování věcí. Obzvláště bychom pak neměli používat ideologii zlé strany k dívání se na věci. Měli bychom používat Dafa k hodnocení věcí. Obvykle, když jsem obětoval o něco více než ostatní, cítil jsem se v mém srdci pohnutý. Pokud by se jednalo o mé blízké, rodiče nebo děti, cítil bych se stále pohnutý?

„Zlému člověku vládne závist.
Ze sobeckosti a hněvu si stěžuje na nespravedlnost vůči sobě.
Dobrý člověk má vždy srdce soucitu.
Bez nespokojenosti a nenávisti, bere těžkosti jako radost.
Osvícený člověk nemá žádná připoutání.
Klidně pozoruje lidi ve světě, podvedené iluzemi.“

(Podstata dalšího pokroku I., Úrovně, 25. září 1995)

Když jsem nedostal dobré věci, ale druzí ano, cítil jsem nepřejícnost. Když jsem se setkal se špatnými věcmi, zatímco druzí ne, také jsem cítil závist. Například, když jsem ještě chodil do školy, já a nějací mí spolužáci jsme udělali něco, co jsme neměli. Učitel nekritizoval mé spolužáky, ale kritizoval mě. Cítil jsem se pak nevyrovnaný. Myslel jsem si: „Oni to dělali také, tak proč jsem to byl jen já, kdo byl kritizován?“ To byl, popravdě, výsledek víry v absolutní rovnostářství: jeden se cítí pohodlně, jen když druhý sdílí věci, nehledě na tom, jak špatné nebo jak dobré.

Lidé nesou odlišné množství ctnosti a karmy, stejně tak jako množství karmy a ctnosti, které nastřádali jejich předkové. Množství požehnání, které lidé dostali do svých životů, jsou všechna odlišná. Takže jak bychom mohli získávat odměny založené na absolutním rovnostářství? To, co by měli praktikující Dafa dělat, je: kultivovat, zatímco naráží na věci, brát těžkosti jako radost a nebýt pohnutý obyčejnou honbou za slávou, zájmy a sentimentalitou. Pouze pokud se člověk snaží jít touto cestou, může udělat pokrok v kultivaci.

V průběhu mého psaní jsem získal lepší pochopení závisti. Jen opravdovým rozpoznáním ji může člověk odstranit. Mnoho praktikujících souhlasí, že v průběhu psaní o jejich zkušenostech mohou získat nová porozumění. Touto cestou mohou nejen zlepšit sami sebe, ale také pomoci ostatním vyzdvihnout jejich chyby, takže je pak můžeme všechny rozeznat a zbavit se jich.

Prosím, abyste laskavě upozornili na cokoli nevhodného.

Anglická verze: http://www.clearharmony.net/articles/200907/49796.html


Můžete tisknout a rozšiřovat všechny články publikované na Clearharmony a jejich obsah, ale uvádějte prosím zdroj.