Má kultivace v Nebeském orchestru

Vážený Mistře!

Když jsem byl v USA, viděl jsem na několika slavnostech vystoupení Nebeského orchestru. Tolik jsem už toho o něm četl a Mistr také hovořil o jeho silném vlivu, jaký má při hraní.

Pozoroval jsem, s jakou motivací a s jakým srdcem se praktikující učí hrát na nástroje i jak na nich cvičí. Obrazy, jak se praktikující scházeli, studovali noty na hraní, předzpěvovali takt i úsměvy, když nebyl tón vyluzovaný z nástroje čistý, se stále objevovaly v mých vzpomínkách. A tak ve mně zanechaly velmi silný dojem.

Kdo z posluchačů by nebyl uchvácen, když na ty nástroje hrají společně taková srdce?

„Soucit nechává vzniknout jaro mezi Nebem a Zemí. Spravedlivé myšlenky zachraňují lidi ve světě.“ (Hong Yin II., Zákon napravuje vesmír)

Poznal jsem, že Soucit je výrazem našeho stavu a má různé formy, například prostřednictvím slov, činů a zpěvu.

Po návratu z USA jsem se rozhodl pro dvě věci, které jsem chtěl dělat: za prvé zpívat ve sboru a za druhé hrát v Nebeském orchestru. Bylo to přesně v tu dobu, kdy se připravovalo založení Nebeského orchestru v Evropě, a tak jsem se přihlásil.

Pocházím z venkova. Téměř v každé vesnici u nás existuje dechová kapela, protože to patří k tradici. Dechová kapela, ve které budou hrát z větší části Číňané, bylo v mých očích něčím velmi zvláštním, jedinečným a nevšedním.

Má volba padla na tenor saxofon. Už jako kluk jsem na něj krátký čas hrál a měl jsem ho doma. Když potom přišly noty ke skladbám, mohl jsem začít.

Hudební nástroj, který už nebyl používaný 21 let, jsem si přinesl z půdy. Tenkrát mi bylo asi 13 let a chtěl jsem hrát v naší vesnické kapele. Bohužel mi mé nadšení dlouho nevydrželo a to přání se vytratilo tak rychle, jak přišlo.

Zbyly mi jen znalosti hraní stupnice; vím, jak se hraje čtvrteční a osminová nota. Ten tenor saxofon, který byl uklizen na půdu, tam pomalu upadal v zapomnění. Otevřel jsem kufr, který tam na půdě čekal na tento moment 21 let.

Vzpomněl jsem si na jednu Mistrovu větu: „Neexistují žádné náhody.“

Nyní čím dál víc poznávám, že všechno má svůj význam. O čem jsem si dříve myslel, že bylo špatné a zbytečné, nyní vidím, že to vše bylo zapojeno do Mistrova uspořádání pro současnou dobu. Jen můj tehdejší pohled byl příliš nejasný, takže jsem nemohl pochopit ten velký obraz za tím.

Vytiskl jsem si noty a vyndal nástroj z kufru. Přitom jsem pocítil tu dávnou důvěrnost a bezpečnost. Četl jsem zkušenost praktikujícího o tom, že si člověk vytváří s nástrojem spojení; on působí jako nástroj Zákona. S tímto pochopením jsem tedy můj nástroj posuzoval zcela jiným způsobem. Chápu to tak, že každá část tohoto nástroje se stane nositelem mého srdce. Tak jako ve sboru, vlastní tělo slouží jako nástroj. Tak bude tento nástroj pořád zrcadlem mého charakteru.

Někdo mi řekl, že dobrý zpěvák zpívá do nitra. Je to jako při kultivaci, pomyslel jsem si, i já se musím dívat do svého nitra. Kultivuji se díky zpěvu ve sboru i díky hraní na nástroj. Každý problém s charakterem se odrazí v mém zpěvu i hraní.

Prohlédl jsem si noty a začal hrát. Měj jsem pocit, jako kdyby mi zase bylo 13 let. Těch 21 let jako by ani nebylo. Pamatoval jsem si ještě hmaty, rychle jsem se dostal do hry not a brzy už to znělo jako melodie. Cítil jsem energii a podporu od Mistra. Můj přítel, se kterým jsem společně muzicíroval (on hrál na kytaru a já na saxofon), mi později řekl, že nemohl uvěřit tomu, že jsem tak dlouho na saxofon nehrál.

Než jsem poprvé začal hrát, bylo nebe tmavé a zatažené. Pak se nebe rozjasnilo a svítilo slunce. Všechno se zklidnilo. Došlo k velmi silné proměně.

Později jsem měl připoutanost a nebe už nikdy nebylo tak jasné po hraní. Co mi však stále bylo nápadné, to bylo to ticho po každém hraní.

Po několika cvičeních můj zrak padl na velký kuchyňský nůž u mě doma. Vzpomněl jsem si na jednu Mistrovu báseň:

„Rychle objasňovat,
učedníci Dafa pravdu objasňují,
z úst ostré meče vystřelují,
lži prohnilých démonů odhalují,
naléhavě zachraňují, rychle objasňují.“

Pochopil jsem, že zpívání ve sboru i hraní na hudební nástroj jsou jako ostrý nůž, který ničí zlo. Některé hluboké tóny saxofonu mi připadají jako světelný maják, který vede lodě na správnou cestu; tak je i naše hudba pro lidi ukazatelem směru na cestě do budoucnosti.

Naše první setkání ve skupině

Při našem prvním setkání ve skupině jsme zjistili, že mnozí z nás nikdy nehráli na žádný hudební nástroj. Pomyslel jsem si, že je nemožné postavit na nohy něco takového za pár dnů, ale na druhou stranu jsem věděl, že nemožné se přece může stát možným.

U mnoha praktikujících jsem viděl motivaci a srdce, čehož jsem si všiml už v USA. Panovala atmosféra jako v jedné velké rodině. Co na mě udělalo velký dojem, bylo, že každý z nás převzal odpovědnost.

Například když přišel čas na čtení nebo na cvičení, někdy dirigent ještě chyběl. Ale všiml jsem si, že jiný praktikující převzal jeho úlohu a řekl nám, že nyní je čas na čtení nebo na cvičení.

Jedna žena měla s sebou své dítě. Někdy ho nemohla hlídat, ale jiní praktikující se jí o dítě postarali a hráli si s ním.

Dva praktikující pomáhali při synchronním tlumočení, aby ulehčili dirigentovi. Později mi jeho žena řekla, že všechno probíhalo přirozeně, aniž by bylo předem něco naplánováno.

To mi připomíná Mistrova slova z „Vyučování Zákona na konferenci Fa ve Philadelphii, USA, 30. listopadu 2002“:

„Takže aký je ich stav mysle? Je to tolerancia, mimoriadne nesmierna tolerancia, schopnosť akceptovať iné bytosti a schopnosť naozaj myslieť z perspektívy iných bytostí. Toto ešte mnoho z vás vo svojej kultivácii nedosiahlo, avšak postupne dobiehate a získavate to. Keď nejaký iný Boh navrhne ideu, neponáhľajú sa ju zavrhnúť a neponáhľajú sa vyjadriť svoje vlastné myšlienky; nemyslia si, že ich vlastné myšlienky sú dobré. Namiesto toho sa pozrú na to, aký bude konečný výsledok prístupu, ktorý navrhol ten Boh. Cesty sú odlišné – každého cesta je odlišná – a pravdy, ktoré bytosti potvrdia a ku ktorým sa osvietia vo Fa sú tiež odlišné, avšak je celkom možné, že výsledky budú rovnaké. Preto sa pozerajú na výsledky, a ak výsledok Božej myšlienky môže dosiahnuť cieľ, ak to naozaj môže dosiahnuť, potom to všetci budú nasledovať. Takto myslia Bohovia. Takisto, ak tomu niečo chýba, bezvýhradne a potichu to doplnia, aby tie veci boli úplnejšie a dokonalejšie. Takto oni riešia veci.“

Toto doplňování jsem opravdu mohl na své úrovni poznat. Později jsme trénovali pochodování. Někteří lidé se nás ptali, jestli ty falešné tóny při pochodu hrajeme schválně. Skutečně existují dechové kapely, které to dělají úmyslně. Ti, kteří se nás ptali, nevěděli, že někteří z nás drží nástroj v ruce poprvé, ale když jim to jeden praktikující vysvětlil, pochopili to.

Přestože prostředí mezi námi bylo uvolněné, brali jsme tu věc opravdu vážně. Působili jsme jako jedno tělo a podporovali jsme se navzájem.

Vzpomínám si na jednu zkušenost. Jedna praktikující popisovala své dojmy při hraní v Nebeském orchestru. Když někdo nějaký tón nemohl zahrát, tak ho uměl zahrát někdo jiný. Harmonizovali se navzájem. Toto harmonizování jsem ctil při našem setkání a to mi dalo pocítit, co znamená stálost a získání.

Dnes píši o svých zkušenostech v Nebeském orchestru. Všude, kde praktikující spolupracují, ať už je to ve sboru nebo při práci s médii, doufám, že budeme moci také toto harmonizování v našich srdcích přeměnit a v našich srdcích zazní jedna melodie, o stálosti a nezničitelnosti.

To je moje zkušenost a mé současné pochopení.

Děkuji Mistrovi! Děkuji spolupraktikujícím!


Německá verze: http://www.clearharmony.de/articles/200704/37093p.html

Můžete tisknout a rozšiřovat všechny články publikované na Clearharmony a jejich obsah, ale uvádějte prosím zdroj.