Vážený Mistře, vážení praktikující,
jsem praktikující Falun Dafa z Lotyšska. Když jsem se letos dozvěděla, že Shen Yun potřebuje pomoc v Polsku, v srdci se mi objevilo velké přání pomoci. To se potvrdilo i tím, že jsem měla možnost vzít si na tu dobu volno v práci. Ale pochybnosti a obavy nezmizely.
Koordinátorům jsem napsala, že chci přijet pomáhat do Polska, ale nevím, jestli bych byla užitečná. Neodpověděli. Znovu jsem jim napsala, ale koordinátoři si mého dopisu opět nevšimli.
Promluvila jsem si s praktikujícím, který také neumí anglicky, ale přesto pomáhá v jiných zemích. Podělil se o své zkušenosti. Vyprávěl mi, jak cestoval sám do jiné země a málem se ztratil, ale Mistr mu poslal někoho, kdo mu pomohl dorazit na místo. Vyprávěl mi také o tom, jak mu byla přidělena služba společně s jiným praktikujícím, se kterým si nemohli rozumět kvůli jazykové bariéře, ale přesto spolu dokázali spolupracovat. Zkušenost tohoto praktikujícího mě přesvědčila a mé pochybnosti tak zmizely.
Když lotyšští koordinátoři sestavovali seznam praktikujících, kteří chtějí jet do Polska pomáhat Shen Yun, nebyla jsem na něm uvedena. Výše zmíněný praktikující si toho všiml a řekl koordinátorům, že mě zapomněli na seznam zařadit. Nakonec jsem na seznam zařazena byla. Mistr mi dal příležitost.
Cítila jsem se poctěna, protože věřím, že pomáhat Shen Yun je velkým požehnáním, protože je to stejné, jako být vedle Mistra.
První město, kam jsme jeli pomáhat, bylo Toruň. Kvůli epidemii platila v Polsku určitá omezení a požadavky. Proto polští praktikující žádali, aby přijeli praktikující, kteří byli očkovaní, protože potřebovali posílit tým ochranky uvnitř budovy. Byla jsem očkovaná, a proto mě polští koordinátoři, přestože neumím anglicky, zařadili k vnitřní ostraze. Tak jsem se na to připravila a přibalila s sebou sako, kalhoty a několik halenek.
Když jsme přijeli do Toruně, vše bylo jinak. Bylo mi řečeno, že budu pomáhat v security týmu, který hlídal autobusy venku. Zároveň však byli muži od nás posláni na prvních pár dní pracovat dovnitř.
Venku bylo chladno, a protože jsem s tím nepočítala, nevzala jsem si vhodné oblečení. Oblékla jsem si na sebe všechno, co jsem mohla, aby mi bylo teplo. Ale přesto se ve mně objevila nespokojenost: „Jak je možné, že se plány změnily? Proč mám být venku, zatímco muži, kteří jsou silnější a odolnější, pomáhají uvnitř?“
Později jsem nahlédla do svého nitra a uviděla jsem, že tato nespokojenost byla způsobena mým sobectvím, ješitností a závistí.
Protože jsem autobusy hlídala poprvé, cítila jsem nespokojenost i proto, že mi nikdo neřekl, na co si mám dát při hlídání pozor.
Podobné situace se dějí i u nás v práci, ale tam jsem nejdřív o všem informována a se vším seznámena a teprve poté jdu pracovat.
Tentokrát nespokojenost pramenila z mé potřeby po pohodlí a z touhy ovládat každou situaci.
Vždy jsem se snažila si život plánovat a bylo pro mě důležité přizpůsobit se předem konkrétním činnostem a promyslet si vše předem. Tyto nesprávné myšlenky ovšem vznikaly z lidských představ a myšlení při životě v rodině nebo při práci v zaměstnání.
Viděla jsem v sobě neodstraněnou touhu předvádět se. Před odchodem jsem usilovně hledala halenky ke kostýmu, abych vypadala dobře. Když mi řekli, že nebudu pomáhat uvnitř, byla jsem rozrušená.
Teprve později jsem si uvědomila, jak jsou polští koordinátoři vytížení, kolik toho mají na starosti a kolik mají zodpovědnosti, a ještě musejí řešit nespokojené praktikující, jako jsem já. Možná jsem jim mohla svými negativními myšlenkami a arogancí způsobit potíže.
Mistr vše naplánoval, a tak mi byla přidělena polská praktikující, která se mi velmi snažila pomoci. Nabídla mi teplé oblečení, řekla mi, na co si mám dávat pozor při hlídání autobusů a také mě povzbuzovala v těžkých chvílích.
Druhý den, když jsem ráno vstala, jsem byla unavená a ten den jsem cítila krizi. Měla jsem špatné myšlenky a při pohledu na autobusy jsem si říkala: „Jaký má smysl je hlídat? Jsou to jen kovové krabice a území je navíc monitorováno videokamerami. Nemůže se nic stát!“
Napadlo mě, že se zítra této služby vzdám. Ta praktikující vycítila, že mi není dobře, znovu mě povzbudila a inspirovala. Uvědomila jsem si, že se musím zbavit negativních myšlenek.
Poté, když jsem pozorovala autobusy, se mi najednou zjevily dva velcí bílí andělé s roztaženými křídly, jeden ženský, ten, který vezl tanečnice Shen Yun, a druhý mužský, ten, který vezl mužské tanečníky Shen Yun. Andělé byli velmi vznešení a na křídlech jim seděly božské bytosti.
Od té chvíle jsem se na svou povinnost začala dívat jinak a uvědomila si, jak je důležité ji řádně plnit. Proto jsem někdy, když jsem přišla na směnu hlídat autobusy, pocítila smutek, když jsem viděla, že někteří praktikující při hlídání usnuli ve svých automobilech.
Pochopila jsem, že ochranka obyčejných lidí nemůže autobusy ochránit, bez ohledu na to, kolik videokamer je nainstalováno. To mohou dělat jen praktikující. Tím, že my praktikující chodíme kolem autobusů a hlídáme je, vytváříme kolem nich energetické pole, ochrannou bariéru, která zabraňuje tomu, aby se k nim dostalo zlo.
Pochopila jsem, že je to totéž, jako to, co řekl Mistr:
„Když cvičíme, vytvoří se kolem nás pole. Jaké pole to je? Někteří ho nazývají pole qi, magnetické pole nebo elektrické pole.“ (Zhuan Falun, Přednáška třetí, Pole energie)
Mistr také řekl:
„Vaše pole může tento odchylný stav napravit. Když zlovolný člověk přemýšlí o něčem špatném, může si to rozmyslet díky mocnému účinku vašeho pole a možná už nebude mít špatné myšlenky.“ (Zhuan Falun, Přednáška třetí, Pole energie)
Měla jsem také možnost pomáhat Shen Yun ve městě Lublin, kde jsem v noci hlídala autobusy. V Lublinu byly umístěny mimo město.
Noci byly velmi chladné, a tak jsme se s kolegou dohodli, že se budeme ve službě střídat, kdy jeden bude odpočívat v autě a druhý bude mít službu venku.
Střežený prostor byl velmi temný. Poblíž budovy na dvoře, kde parkovaly autobusy, stála lampa, která se rozsvítila jen při pohybu.
Když nastal čas se vyměnit, vystoupila jsem z auta a nejprve si celý areál prošla. Pokaždé jsem si všimla stínu velkého psa, který byl za rohem budovy, vždy vycenil zuby a začal hlasitě štěkat.
Nebála jsem se, ale řešila to tím, že jsem mu řekla: „Odvádíš velmi dobrou práci, pomáháš mi hlídat autobusy, a to je požehnaná práce. Děkuji ti, ale zatím si můžeš dát pauzu, všechno je v pořádku. Kdybych potřebovala tvou pomoc, zavolám tě.“
Mistr řekl:
„Obyčejní lidé si myslí, že zvířata nahánějí hrůzu a že mohou lidi snadno ovládat. Říkám, že ve skutečnosti hrůzu nenahánějí a před pravým praktikujícím nejsou vůbec ničím. I když možná najdete jedno, které se kultivovalo téměř tisíc let, na jeho rozdrcení bohatě postačí malíček.“ (Zhuan Falun, Přednáška třetí, Posedlost duchem)
Pokaždé, když jsem mu to takto řekla, pes odešel a vrátil se, až když jsem zase měla službu.
Zajímavé bylo, že když měl službu kolega, pes nikdy nepřišel. Možná, že ho staré síly poslaly, aby mě rušil a děsil. Protože jsem však měla silné spravedlivé myšlenky, pes se postavil na stranu dobra a nemohl mě rušit.
Poté mě požádali, abych dělala ochranku uvnitř divadla. Souhlasila jsem, ale byla jsem opět zklamaná, protože jsem už byla zvyklá hlídat autobusy venku a líbilo se mi to. Navíc mě neznámé děsilo.
Moc si přeji, aby Shen Yun přijel do mé země, ale aby se tak stalo, musejí být naši praktikující předem připraveni. Je dobře, že nám Mistr dává možnost pomáhat Shen Yun v jiných zemích. Prováděním různých prací pochopíme a získáme hlubší znalost, kolik lidských zdrojů je potřeba, jaké aktivity je třeba udělat, kde a co je třeba zajistit, a také máme v těchto chvílích skvělou příležitost navázat kontakty s praktikujícími z jiných zemí a posílit náš celkový organismus a koordinaci mezi praktikujícími, což nám v budoucnu pomůže organizovat Shen Yun v naší zemi.
Když se ohlédnu zpět, chápu, že nic není náhoda. Mistr měl pro mě všechno naplánované, dokonce i když jsem byla uvnitř divadla a hlídala konkrétní dveře, Mistr tam poslal vnímající bytosti, které jsem měla zachránit.
Vedle dveří, které jsem hlídala, byly toalety. Uklízela je mladá žena. Oslovila mě rusky. Řekla, že je z Ukrajiny a že ona a další dvě matky s dětmi utekly před válkou na Ukrajině do Polska. Divadlo jim poskytlo práci.
Řekla jsem jí, že jsem z Lotyšska a přijela jsem do Polska, abych pomohla Shen Yun. Chtěla se o Shen Yun dozvědět víc a já jí o tom vyprávěla. Řekla, že když s ostatními ženami uklízely velký sál, snily o tom, jaké to je sedět v pohodlných křeslech sálu a užívat si představení.
Řekla jsem jí: „Sny se stávají skutečností. Chcete vidět Shen Yun?“ Odpověděla: „Ano.“ Řekla jsem: „Dám vám vstupenku na toto představení!“ Byla velmi nadšená a řekla: „Ale mám jedno přání. Chci, aby se na toto představení podívaly i moje kamarádky z Ukrajiny!“
Samozřejmě netušila, kolik vstupenky stojí. Bylo mi jasné, že její kamarádky si nebudou moci koupit vstupenky, protože přijely do jiné země s dětmi a jen s několika věcmi a přišly o veškeré živobytí. V současné době potřebují finanční prostředky na reorganizaci života a na zajištění všeho potřebného pro své rodiny.
Pomyslela jsem si, že koupit tři vstupenky bude pro mě příliš finančně náročné, ale pak jsem si vzpomněla, že jsem dříve nabídla vstupenky příbuzným (šestičlenné rodině) z Polska, aby se přišli podívat na Shen Yun, ale oni nereagovali a já ty peníze ještě neutratila.
Řekla jsem si, že ty ženy z Ukrajiny se mnou možná mají karmický vztah a po zhlédnutí Shen Yun se stanou živými bytostmi v mém světě. Nejsou v tom případě mými příbuznými? Souhlasila jsem a koupila vstupenky pro všechny tři ženy.
Po zhlédnutí představení mi druhý den zavolala a řekla mi, že prošla různými potížemi od té chvíle, co jsem jí ten večer zavolala, aby si vyzvedla vstupenky. Zatelefonovala jí jiná organizace a žádala ji, aby někam přijela, také při cestě tramvají do divadla se vyskytly překážky a tramvaj měla velké zpoždění. Všechny tyto nepříjemnosti ji nevyvedly z rovnováhy, protože měla velmi silnou touhu Shen Yun vidět.
Také se podělila o své dojmy. Řekla: „Čekala jsem, že to bude velmi dobré představení, ale ukázalo se, že je to něco ještě velkolepějšího! Ještě nikdy jsme neviděly nic na tak vysoké úrovni. Mým kamarádkám se představení také líbilo. Když teď pracuji v prostorách divadla a náhodou vidím umělce Shen Yun, vzhlížím k nim s velkým respektem! Děkuji vám za tento dar, nikdy na vás nezapomenu!“
* * *
Můžete tisknout a rozšiřovat všechny články publikované na Clearharmony a jejich obsah, ale uvádějte prosím zdroj.
více ...