Tresty a důsledky pro ty, kdo pochybují v otázce žádostivosti – svědectví praktikující s otevřeným třetím okem (1. část)

Praktikující dělají chyby z různých důvodů a jejich připoutání mohou poškodit Fa. Učitel nás stále napomíná v článcích, které vydal. Učitel zřídkakdy hovoří o problematice chtíče, ale vždy, když se o něm zmíní, jeho tón je velmi vážný. Mnoho praktikujících s těmito problémy však stále neberou Učitelova slova vážně. Někteří se prostě nemohou ovládat, jako kdyby byli závislí na drogách. Poté, co se dopustí chyby, přísahají, že ji nikdy nezopakují, avšak poté ji opakují znovu a znovu. Vzhledem k tomu, že se náprava Fa blíží ke konci, abych varovala ty, kdo páchají tento druh chyby, rozhodla jsem se napsat o tom, co jsem viděla v jiných dimenzích. Moje třetí oko se otevřelo hned na začátku mé kultivace. Poté, co jsem byla kvůli pronásledování nucena opustit svůj domov, dopustila jsem se chyby ohledně chtíče a rušení z jiných dimenzí se tak staly častější a vážnější.

Zločin je vážnější, pokud je spáchán vědomě

Před tím, než jsem udělala chybu, vždy když jsem se intimně sblížila s opačným pohlavím, viděla jsem mnoho jasně zářících bodů přede mnou a jejich počet úměrně rostl s tím, jak vážné chyby jsem se dopouštěla. Snažila jsem se však nedostat přes hranici bodů, v tom bodě by totiž zlo, když bych se nedokázala ovládnout, mohlo zvítězit. Bohužel, když jsem nakonec měla pohlavní styk s mužem, neviděla jsem jeho tvář, protože se mnoho světlých bodů již spojilo do pevné roviny. Okamžitě mi tekly slzy a pronásledování v jiných dimenzích už poté nikdy neustalo.

Zpočátku se mi zdálo o pádu z vrcholu hory, kde se okolo mě pohybovaly bytosti různých tvarů a snažily se mě stáhnout dolů. Volala jsem Učitele. Tmavě zamračená obloha se pootevřela a obří ruka mě vytáhla zpoza prohnilých démonů. Po probuzení jsem byla vyděšená, věděla jsem, že jsem udělala velkou chybu. Rychle jsem si klekla před obraz Učitele a přísahala, že se stejné chyby už nikdy nedopustím. Prosila jsem Učitele o odpuštění, ale svůj slib jsem nedodržela a stejné chyby jsem se dopouštěla znovu a znovu. Scény, které jsem viděla v jiných dimenzích, se tak zhoršovaly a byly děsivější. Nakonec jsem každý večer viděla, jak jsem mučená v pekle.

Praktikující, kteří mají nevhodné sexuální vztahy, si mohou myslet, že změny na jejich fyzických tělech nejsou moc velké, ale jejich těla v jiných dimenzích opravdu trpí v pekle. Peklo je plné hrůzy a špíny. Moje hlavní duše mohla jít do jiných dimenzí. Měla jsem často pocit, že moje tělo prochází peklem. Existuje mnoho úrovní pekla a s každou úrovní je to horší. Než člověk vstoupí o úroveň níž, musí si vytrpět vše v té předcházející. Tresty, které jsem musela vydržet, zahrnovaly koupele v krvi, pálení a řezání. Krevní bazény jsou plné krve a lidé, kteří mají nevhodné sexuální vztahy, jsou zcela ponořeni v odporné lepkavé krvi. Krev je ledově studená a plná rozkládajících se mrtvol a larev. Zlomené končetiny v bazénech vypadaly tak hrozivě, že jsem stále musela mít zavřené oči. I tak jsem ale cítila červy, kteří mi pronikali ústy, nosem, ušima a každým pórem těla. Bylo to tak nechutné, nemohla jsem se hýbat, protože mě zlomené končetiny držely na místě. Podobné jsou tresty, jako jsou koupele v bazénech plné výkalů, hadů a škorpiónů. Trest řezání vypadá takto: dva duchové drží oběť dole a jeden ji obří pilou rozdělí na dvě části od hlavy dolů. Nemohla jsem vydržet tu nesnesitelnou bolest ani několik sekund. Moje hlavní duše opustila tělo v té dimenzi, ale viděla jsem její utrpení. Při trestu pálení jsou lidé hozeni do lávy nebo roztavené oceli. Další trest je v bazénu plném piraní, které mě polykaly kousek po kousku, dokud nezbyly jen kosti. Bolest byla nepředstavitelná.

Než jsem vytrpěla všechny tyto tresty, nepomáhalo, když jsem volala Učitele o pomoc. Když se člověk dopustí trestného činu, musí být potrestaný. Zjistila jsem, že když jsem byla schopna vzpomenout si na Fa, když jsem byla trestaná, ulevilo se mi od bolesti a mohla jsem vystoupit až na úroveň, kde žijí lidé a dočasně tak uniknout trestu. Vzpomínám si, že když jsem recitovala Lunyu, když jsem byla v pekle, moje tělo postupně rostlo. Ostatní trestanci byli velmi dychtiví se mě chytnout, aby se tak také mohli dostat nahoru. Nicméně, pro člověka je velmi těžké vzpomenout si na Zákon, když je v pekle. Často jsem zapomněla Zákon uprostřed recitování a spadla jsem tak zpět dolů.

Můj svět (1)

Jednou jsem šla zpátky do svého původního světa, který byl zahalen ve tmě, a všechno bylo pochmurné. Mnohé pozoruhodné budovy ještě zůstaly na svých místech. Viděla jsem jen pár vnímajících bytostí, které mě vzaly do paláce. Viděla jsem svou krásnou matku. Zvolala: „Zklamala jsi mě! Tvůj svět ztratil všechno a jediné, co zůstalo, jsi jen ty! Bývala jsi tak nevinná.“ Cítila jsem se hrozně a přitakala matce, že jsem pochybila. Zeptala jsem se jí, zda osoba, se kterou jsem měla pohlavní styk, byl démon. Odpověděla: „Ano, byl. Vždy ti chtěl ublížit a podařilo se mu to až poté, co se převtělil jako člověk.“ Také mi řekla, že jsem neměla žádné myšlenky chtíče, než jsem se převtělila jako člověk.“ „Dítě, jednoho dne si uvědomíš, že připoutání k žádostivosti je velmi špinavé.“ Zeptala jsem se jí, jestli mám ještě šanci, cítila jsem velký smutek za odstraněné vnímající bytosti. „Existuje pro ně nějaký způsob, aby se vrátily, i kdyby to znamenalo, že budu odstraněna já?“ Moje matka odpověděla: „Co se týče této otázky, je stále ještě nějaká naděje.“ Přes to všechno, kvůli silným emocím, jsem se stále nezměnila a chyby jsem opakovala.

Brzy jsem viděla jiný svět. Polovina z něj zmizela a druhá polovina stále existovala. Šedivé nebe však bylo pokryto krvavě rudými mraky a stejně tak řeky byly plné krve. V řece se koupalo obří monstrum. Jednou jsem spatřila zašlou slávu z jedné ze zbývajících budov, ale nebyly tam žádné bytosti. Všechny budovy byly černé a jejich povrch byl pokryt dehtem a nečistotami. Scéna byla děsivá a pekelná. Sošky Buddhů na budovách byly pokryty zaschlou krví. Zůstalo zde jen pár Bohů, kteří tento svět stále střežili. Každý den tvrdě pracovali na odstranění nečistot. Mé srdce krvácelo, protože vědělo, že je pro ně nemožné vyčistit tolik špíny, přesto se však nevzdávali.

Mé tělo v té dimenzi bylo shnilé a nemohlo se pohnout. Vytékala z něj černá tekutina a kolem se pohybovaly miliony mravenců a brouků, které tělo pojídaly. Leželo tam a z očí mu tekly slzy. V blízkosti těla se nacházeli dva Bohové, kteří se domnívali, že jsem v hlubokém spánku. Slyšela jsem, jak se jeden ptá: „Je její tělo stále ještě možné obnovit?“ „Ne, zranění jsou příliš hluboká a navíc spáchala tak závažný hřích,“ odpověděl druhý.

Anglický překlad: http://en.minghui.org/html/articles/2008/4/7/96161.html