Moudrost prastaré nauky o výživě (2. část)

Od praktikujícího Falun Dafa

1. část: http://cz.clearharmony.net/articles/201205/2946.html

Je výroba a příprava určitých potravin v Číně všude stejná? Definitivní odpověď zní: Ne! Proč je to tak? Existuje pro to hodně důvodů. Čína a její obyvatelé mají za sebou dlouhou historii etnických odlišností. Obyvatelstvo se skládá z různých národů i různých náboženství. Na severovýchodě žije mnoho muslimů, několik Židů a křesťané, takže životospráva tam byla rozličně formována. Dalšími faktory ovlivňujícími stravu jsou klimatické a krajinné podmínky. Orná půda čínského zemského masivu totiž tvoří pouhých osm procent. Klimatické rozdíly jsou obrovské a sahají od subtropické zóny až k téměř sibiřské krajině. Patří sem i mohutné vichřice v mongolských stepích, pouštích a opakující se nedostatek vody, který ztěžuje chov zvířat i chod domácností. To vše jsou vlivy částečně objasňující ty nesčetné problémy, které v Číně existují.

Při důkladném prostudování topografické mapy Číny se stupni zeměpisné délky a šířky si rychle uvědomíme, co může být kde pěstováno. Zemědělská oblast zabírá 63 procent plochy, a to i navzdory křiklavým palcovým titulkům o úspěšném hospodaření Číny. Na zemědělské podniky v soukromých rukách bývají uvaleny vysoké daně a také se stávají terčem svévolného systému rozličných „poplatků“, takže jich moc není. Většina rolníků tedy může vypěstovat jen tolik, aby uživili své rodiny. Tito drobní „hospodáři“ nezvládnou chov skotu, a proto upřednostňují chov drůbeže a prasat pro jateční zvířata. Nejvíce obilí se pěstuje v severní části země, ale není dostačující. Čína musí importovat obrovské množství obilí z jiných zemí, převážně z USA a Kanady. Jih země se pak nazývá „mísa rýže“.

Poživatelná mořská zvířata z oceánů, jezer a řek přispívají k výživě důležitým podílem proteinů, ale jejich distribuce je přesto hodně rozdílná. Velkou úlohu hrají regionální podmínky i roční období. K čínské proteinové stravě přispívá i každé živé zvíře, čímž jsou míněni hadi, krysy, hmyz, psi, kočky, lasičky i ptáci. Lasičky bývají nositelkami virové nákazy SARS. Toto je tedy potrava, kterou by asi jinde ve světě odmítli. Jeden čínský přítel mi vyprávěl, že to jediné, co nesmí být v Číně podáno k jídlu, jsou psí srdce a vlčí plíce. Držel bych se v tomto případě jenom rýže a tofu? Možná – s obohacením trochou barevné zeleniny, s charakteristickým čínským kořením a klasickými omáčkami. Jedna z mých nejoblíbenějších čínských knih „Čínská kuchyně“ od Emily Hahnové vyniká následujícím citátem: „Stoupám-li na vysokou horu, budu si uvědomovat nepatrnost lidského světa, dívám-li se do dáli, rozpoznávám nicotnost smyslného světa. Otočím se a spěchám domů – zpátky k hospodářství a obchodu, osamocené zrnko rýže padá…“ (Pcho Čchu: I, 772 – 846 n. l.)

Konfuciovi je připisována další věta: „Člověk nikdy nemůže brát jídlo moc vážně.“ Lidé na Západě by se možná domnívali, že to znamená „vážně dobré jídlo“, něco takového jako steak s pečenými bramborami, pažitkou, šunkou a salátem a s vydatným moučníkem. To by asi Konfucia nikdy nenapadlo, protože klíčem je střídmost! Nadspotřeba jakékoliv potraviny a pojídání syrového masa, tuku, cukru či rafinovaných potravin nám ucpává cévy. V pozdějším věku se to pak projeví formou různých zdravotních problémů. Také to může vést k obezitě. Dříve Číňané cukr vůbec neznali. Potom ho začali dovážet z Indie. Většinou se sladilo medem. Jednou jsem se zeptal přítele, který pracuje jako lékař tradiční čínské medicíny, na možnosti hubnutí. Jeho odpověď byla hodně stručná: „Žádnou pšenici, žádný cukr!“ Začal jsem se touto radou řídit a během jednoho roku jsem zhubl 36 kilogramů. Předtím jsem absolvoval dvouletý vyživovací trénink pod lékařským dohledem, který nebyl zdaleka tak úspěšný jako moudrost tohoto lékaře!

Jak se má tedy podle staré čínské moudrosti jídlo „brát vážně“? Podle původní tradice musí mít odborně vyrovnané čínské jídlo přesně vyvážené množství Fan (zrna a jiné škrob obsahující potraviny) a Tsai (kombinace zeleniny a masových pokrmů). Již jsem se zmínil, že čínská tradice nepovažuje jídlo jen tak za něco, co naplní žaludek, ale jídlo má zároveň působit i jako medicína. Odkud pochází tato teorie? Fan a Tsai jsou přiřazeny buď k jinu, nebo k jangu. Tělesné funkce korespondují s těmito principy, a pokud jsou tělesné energie jinu a jangu v nerovnováze, přicházejí problémy jako nemoc, nevšední nálady, špatné sny, návaly, pocení a ostatní druhy nežádoucích tělesných i duševních poruch.

Konfucius řekl následující: „Nejezte dosyta ani zjemněnou rýži, ani masové směsi, jako paštiky. Nejezte zkysanou rýži, ani zkažené maso či rybu. Nejezte jindy než ve vymezeném čase. Nikdy nepijte tolik vína, abyste byli zmatení. Nikdy nekonzumujte víno nebo sušené maso, které bylo zakoupeno v obchodě.“ Jaká to moudrost v 6. století n. l.!

Konfucius, tento oblíbený mnich, předával další velkolepé nápady, jako například: „Dobré zdraví je garantováno morálně vedeným životem.“ Avšak nevztahoval působení karmy z minulých životů na současný zdravotní stav. Princip příčiny a následku je vysvětlen až v knize „Zhuan Falun“ od Li Hongzhiho. Konfucius řekl, že dobré zdraví zajistí přívětivost, spravedlnost, přiměřené chování, rozvážné posuzování a osobní bezúhonnost v kombinaci s komplexní výživou. Lao C' na druhou stranu upozornil, že koncept tří klenotů – laskavost, pokora a ovládání se, a následování přírodních zákonů ve spojení s umírněnými činy a skromností vede k vyrovnání jinu (ženský, tmavý) a jangu (mužský, světlý), což přináší dobré zdraví.

Tato starověká čínská „doporučení pro utváření života“ souvisejí se zdravím a blahem, s medicínou a stravovacími návyky. Ty se ale předávaly i v antických zónách Středozemního moře či v Indii.

Louis Grivetti řekl: „Existuje šest zvláštních pojmů, které jsou šířeny všude: pohlaví (mužské/ženské), přítomnost či nepřítomnost světla (světlo/tma), vlhkost (suchý/mokrý), morální hodnoty (dobrý/špatný), energie (silná/slabá) a teplota (horký/studený).“ Platí i dnes ony dávné souvislosti způsobu našeho stravování s cestou, jak žijeme a jak se chováme? Dokonce i pojmy jin a jang dnešním Američanům nic neříkají. Neznají původní orientální kulturu, ani souvislost mezi „tělem, duchem a duší“. Měli by ale vědět, že 2 500 let starý systém čínské výživy a medicíny se zachoval dodnes a byl respektován přes tři tisíciletí.

Takovéto dědictví v sobě skrývá velké hodnoty. Profesor Grivetti v jedné ze svých studií cituje následující: „Příroda má… klima, čtyři roční období a pět prvků: dřevo, vodu, kov, oheň a zemi. Vždycky respektujte počasí a roční dobu, to zaručuje dlouhý život. Čtyři roční období a pět prvků skrývají tvořivou sílu ve svých atributech chladu, horka, sucha, vlhkosti a větru. Člověk má pět vnitřních orgánů – játra, žaludek, srdce, plíce a ledviny, v nichž je těchto pět klimat transformováno, aby vytvářely radost, zlost, sympatii, zármutek a strach.“

Ti malí duchové, kteří se snaží ovládat naše emocionální duševní rozpoložení – radostí, zlostí, zármutkem, sympatií a strachem – to jsou ti skuteční zločinci, kteří způsobují v lidském životě zkázu už od věčnosti! Podle indické kultury a kultury Středozemního moře ovlivňuje výživa a stravovací návyky náš veškerý životní systém. Co jíme, jak to jíme a kolik, to vše má vliv na naše zdraví, naše myšlení i jednání. Každý z nás má neuvěřitelnou a úctu vzbuzující duševní sílu ke konání rozhodnutí, podle nichž se máme chovat a jednat. Naše myšlení a konání tedy spolurozhodují o tom, jak zemřeme a kam se po smrti odebereme. Snažme se proto, aby to byla cesta velkolepá.

Anglická verze: http://www.clearharmony.net/articles/200403/18724.html
Německá verze: http://de.clearharmony.net/articles/200406/17520.html