Jmenuji se Ťin Čao-jü a je mi 29 let. Jsem čínskou občankou z města Čeng-čou, provincie Che-nan, a nyní žiji ve Finsku. Jsem tu dnes proto, abych odhalila pronásledování, kterého se Komunistická strana Číny dopustila na mé rodině. Také doufám, že má výpověď pomůže zvýšit povědomí o perzekuci mé matky, paní Čchen Čen-pching.
Mé matce je šedesát let. Byla odsouzena čínským režimem na osm let vězení. Nyní je držena v ženské věznici města Sin-siang, provincie Che-nan, za to, že praktikuje Falun Gong. Falun Gong je praxe na zušlechťování těla a mysli, která je zakořeněna v prastaré tradici duchovní kultivace Číny. Od té doby, co bývalý čínský prezident Ťiang Ce-min spustil v roce 1999 pronásledování, byla má matka pětkrát zatčena a vězněna celkem osm let.
Následuje chronologický průběh a popis toho, jak trpěla krutým zacházením v čínských věznicích.
Má matka byla uvězněna začátkem roku 2000 a dána do vazby do detenčního centra Chuang-čcheng ve městě Čung-šan, provincie Kuang-tung. Během této doby byla nucena patnáct hodin denně vyrábět umělé květiny, které šly na vývoz. Ve volném čase byla vězeňskými dozorci nucena sledovat televizní programy zacílené na „vymývání mozku“, které KS Číny vysílala po celé zemi, aby pomlouvala Falun Gong a v očích lidí praktikující Falun Gongu očernila. Dozorci často nařizovali kriminálním vězňům, aby ji bili. Bylo to v létě a bylo nesnesitelné vedro. Mnoho vězňů bylo namačkáno v malé cele a teplota se pohybovala kolem 40 stupňů.
V říjnu roku 2000 mou matku odsoudili do ženského pracovního tábora Š'-pa-li-che ve městě Čeng-čou, provincie Che-nan. Tam byla nucena vyrábět přikrývky a paruky. Každý den musela má matka pracovat více než osmnáct hodin. Když nesplnila normu, byla fyzicky potrestána. V mnoha případech byla za trest zamknuta do malé temné cely. Po celý den ji důkladně sledovaly dvě její spoluvězeňkyně. Ty pak nahlásily vše, co během dne dělala. Spoluvězeňkyně ji navíc neustále bily. Má matka se v létě nesměla ani jednou osprchovat. Zato v zimě na příkaz dozorců ji několik spoluvězeňkyň strhlo šaty a polilo ledovou vodou. Dělaly to hlavně proto, aby se vzdala praxe Falun Gong. Protože odmítla podepsat prohlášení o tom, že se vzdává praktikování Falun Gongu, neustále s ní krutě zacházeli a mučili ji.
V březnu roku 2002 byla má matka opět zatčena a uvězněna v detenčním centru Čung-jüan ve městě Čeng-čou, provincie Che-nan. Tam byla také krutě bita dozorci a spoluvězni a nebylo jí dovoleno setkat se s rodinnými příslušníky, kteří za ní přišli. Zahájila proto protestní hladovku. Když po osmidenní hladovce velmi zeslábla, propustili ji.
4. května 2002 šla moje matka i s mou sestrou Ťin Čao-chuan, které bylo tenkrát třináct let, apelovat do Pekingu za ukončení pronásledování Falun Gongu. Policie je však zatkla. Uchopili mou matku za paži a táhli ji po zemi. Roztrhli jí šaty a poranili jí záda, až krvácela. Kromě toho foukali kouř ze zapálené cigarety do očí mé sestry a bili ji do tváře. Moji matku také zbili. Potom obě dvě poslaly do „centra vymývání mozků“ ve městě Čeng-čou, kde byly nuceny dvacet čtyři hodin denně sledovat videa očerňující Falun Gong. Několik dozorců v civilu, kterým se říkalo „vychovatelé“, krutě kopli mou matku do žeber, přitom jí zlomili dvě žebra, až upadla do bezvědomí. Po pěti dnech sestru propustili, ale matka zůstala uvězněna. Později policista zašel do školy mé sestry a nařídil její učitelce, aby ji sledovala a nedovolila jí praktikovat Falun Gong. Škola dokonce uspořádala veřejné shromáždění, kterého se zúčastnili všichni studenti. Cílem shromáždění bylo veřejně odsoudit praxi Falun Gong.
Začátkem června roku 2003 byla moje matka opět poslána do ženského pracovního tábora Š'-pa-li-che ve městě Čeng-čou. Tam na vlastní oči viděla, jak paní Sun Kuej-lan, také praktikující Falun Gongu, zemřela poté, co byla dvacet čtyři hodin mučena metodou takzvané „svěrací kazajky“ [1]. Pracovní tábor prohlásil, že zemřela na následky náhlého onemocnění, a spěšně její tělo spálili. Moje matka zahájila hladovku, kterou protestovala proti této události, ale dozorci ji začali násilně krmit. Když jí hrubě otevřeli ústa, vyrazili jí zuby železným nástrojem a zranili jí hrdlo tak, že krvácelo.
9. července 2008 se policie vloupala do našeho domu a zatkla moji matku. Policisté obrátili náš domov vzhůru nohama, aniž by nám ukázali povolení k domovní prohlídce. Deset dnů poté přesunuli matku do detenčního centra ve městě Čeng-čou, kde musela vyrobit každý den dva až tři tisíce zapalovačů. Když nesplnila normu, byla potrestána bitím nebo odepřením jídla. Každý den pracovala přes osmnáct hodin. Během práce neměla dovoleno se projít ani promluvit. Podle jednoho vězně, který byl odsud propuštěn, její prsty z těžké práce hnisaly.
9. září 2008 se policie vloupala do mého obchodu s oděvy a zatkla mého zaměstnance a mou sestru. Poté prohledali obchod a kancelář a zabavili počítač a tiskárnu. Zaměstnance pustili až po dvou hodinách vyslýchání. Sestru zavřeli do místnosti na místní policejní stanici a propustili ji až v poledne. Zastrašovali ji a nutili ji, aby s nimi spolupracovala, monitorovala mě a podávala jim informace o všem, co dělám ve Finsku. Kdyby odmítla, uvěznili by ji.
16. ledna 2009 byla má matka odsouzena k osmi letům odnětí svobody a poslána do ženského vězení ve městě Sin-siang, provincie Che-nan. Vězení má továrnu, která je známa jako „Všeobecná oděvní továrna města Sin-siang“. Továrna je ve spojení s čínským Ministerstvem veřejné bezpečnosti a Ministerstvem spravedlnosti a vyrábí produkty na export. Podle informací některých z propuštěných vězňů tam drží více než dvě stě praktikujících Falun Gongu. Protože se nechtějí vzdát praxe a mnozí odmítají pracovat pro vězení, dozorci je nutí polykat léky ničící nervový systém nebo jim je injekčně vpichují. Následkem toho mnoho praktikujících Falun Gongu, kteří byli mentálně zdraví, utrpělo po požití léků duševní poruchu. Praktikující jsou mučeni i dalšími metodami: jsou biti, vězněni na izolaci v malé temné cele, jsou nuceni sledovat videomateriály, které očerňují Falun Gong, po dvacet čtyři hodin denně, musejí sedět bez pohnutí a rovně na malé stoličce po dobu několika dnů, v zimě jsou venku poléváni ledovou vodou, v létě jsou nuceni zůstávat na spalujícím slunci.
O mé matce jsem neslyšela od listopadu roku 2009 a ani nevím, zda je ještě naživu.
13. dubna 2009 byla má sestra před svým odletem do Malajsie zatčena policií na letišti Paj-jün, ve městě Kuang-čou, provincie Kuang-tung. Vymluvila se na to, že jde na toaletu, a povedlo se jí tak policistům utéci. Opustila vše, co vlastnila, včetně zavazadla a pasu. Po čtyřiceti třech dnech života bezdomovce se jí podařilo utéci do Thajska.
Poté, co byla moje matka zatčena, jsme se pokusili najmout jí právníka a poskytnout jí legální ochranu, ale téměř všichni právníci se báli KS Číny. Říkali, že KS Číny vydala předpis, podle kterého je zakázáno, aby právníci obhajovali případy Falun Gongu. Jediným právníkem, který souhlasil s tím, že nám pomůže, byl pan Li Su-pin z Pekingu. Jeho právní licence však byla pozastavena úřady, protože přijal případ týkající se lidského práva. Soudce z Ťin-šuej, z města Čeng-čou, mu pohrozil, aby se obhajoby vzdal. Soudce rovněž bil moji sestru, když přišla k soudu a donesla rozsudek mé matky.
Neslyšela jsem o matce už dlouhou dobu a dělám si o ni velké starosti. Násilné krmení, které podstoupila v době věznění, jí poranilo hrdlo a znemožnilo přijímat tuhou potravu.
Když jsem přijela do Finska, s pomocí svého manžela jsem žádala finskou vládu, aby mi pomohla zachránit moji matku. Amnesty International již třikrát naléhavě apelovala na čínskou vládu a čínskou ambasádu ve Finsku a požadovala, aby okamžitě moji matku propustili.
17. října 2008 Výbor lidských práv finského Parlamentu poslal dopis čínským úřadům, ve kterém požadoval, aby se zaručili za zdraví mé matky a za to, že s ní nebude špatně zacházeno během jejího věznění.
V roce 2009 finská Národní koaliční strana a finská Centrální strana společně poslaly dopis čínským úřadům, ve kterém požadovaly okamžité propuštění mé matky.
V červenci roku 2010 jsem sdělila finským médiím příběh mé matky a informovala je o organizovaném systému otroctví, který existuje za produkty vyrobenými v Číně.
V srpnu roku 2010 policie z oddělení Národní bezpečnosti města Chaj-kchou, provincie Chej-nan, zkonfiskovala 39 000 eur, které jsem získala za prodej mého bytu ve městě Chaj-kchou. Také zatkli mého kamaráda, 80letého muže, který mým jménem byt prodal. Dosud nebyl propuštěn.
23. srpna 2010 policie zatkla moji obchodní partnerku. Když prohledávali její byt, ukradli certifikát o vlastnictví nemovitosti mé matky a její cennosti, které měly hodnotu více než 100 000 jüanů. Matka schovala všechny tyto věci ve svém domě předtím, než ji zatkli. Celková cena majetku mé matky dosahuje více než 1 200 000 jüanů. Mou obchodní partnerku propustili po 84 hodinách, ale majetek mé matky je stále zabaven.
V září roku 2010 jsem obdržela e-mail od policie oddělení Národní bezpečnosti města Čeng-čou, ve kterém stálo, že se moje matka dostane do potíží, pokud budu ve Finsku pokračovat ve svém úsilí ji zachránit, protože už teď je to s jejím zdravím špatné.
20. února 2011 byl můj právník (který mi pomáhal získat nazpět ukradené peníze z prodeje bytu) unesen pěti muži v civilu, když ve městě Chaj-kchou hledal důkazy. Při útoku mu zahalili hlavu. Odtáhli ho a vtlačili jej do minibusu a přitom mu zlomili nohy. Nyní nemůže chodit, má vnitřní bolesti v ledvinách a v močovém měchýři a močí krev.
Mnoho lidí se mě ptá: „Proč?“ Někteří si také myslí, že praktikující Falun Gongu jsou příliš tvrdohlaví. Skutečně, všichni praktikující Falun Gongu by se mohli vyhnout pronásledování, kdyby ustoupili donucování a označili to, o čem se přesvědčili, že je správné, jako špatné, a dobré jako zlé. Avšak pokud můžeme udělat kompromis mezi tím, co je správné a tím, co je špatné, jaký je potom jejich hlavní význam? Pokud se dobro může podvolit zlu kvůli totalitnímu tlaku, na jakém základě potom stojí naše hodnoty a principy?
Svědomí, naše vnitřní pochopení toho, co je dobré, a naše rozhodnutí to následovat, je jediná věc, kterou člověk může ovládat za všech okolností. Vše ostatní, včetně všech našich „nezcizitelných práv“, nám může být násilně odebráno. Svědomí proto definuje lidskou povahu a právo na svědomí je nejzákladnější právo lidských bytostí. To, že praktikující Falun Gongu trvají na tom, že budou následovat své svědomí, je nejvyšší obrana všeho, co je v lidství dobré.
A jak se jim daří obhajovat lidství? Pronásledování stále pokračuje, ale není pochyb, že proud se již obrátil. Vnitrostátně, čínský režim přesunul pronásledování do podzemí, což je bezprecedentní. Mezinárodně, mnoho čínských funkcionářů z nejvyšší úrovně již bylo souzeno v mnoha zemích po světě za zločiny proti lidskosti. Praktikující Falun Gongu pečlivě a podrobně zdokumentovali a odhalili tyto zločiny. Uvnitř Číny riskují své životy, aby shromáždili spolehlivé informace o tomto násilí a jeho pachatelích. Neúnavně je zveřejňují v Číně i po světě. Tento zcela nenásilný a civilizovaný druh odporu ustanovil příklad toho, jak mohou lidé nenásilně odporovat a pracovat na tom, aby se přiblížili konci pronásledování, zatímco současně prosazují nedotknutelnost spravedlnosti a zákona. Praktikující Falun Gongu plně ztělesňují mocné, hluboké a trvající účinky následování svého svědomí.
Děkuji za pozornost. Prosím, pomozte nám!
Ťin Čao Jü
[email protected]
+358 401453300
Länsipuolentie 88
95780 Sirkkakoski
Finland
Poznámka:
[1] „Svěrací kazajky“ - jsou speciálně používány jako nesmírně brutální mučicí nástroj. Zneužívání „svěracích kazajek“, které se běžně používají k usměrnění násilných, duševně chorých pacientů, pochází z 3. mužského tábora města Sü-čchang, provincie Che-nan. Jsou vyrobeny z pevné bavlny a oblékají se oběti zepředu a svazují se za zády. Rukávy jsou delší než paže oběti a jsou na nich řemínky. Mučitelé nutí odhodlané praktikující Falun Gongu nosit tyto kabáty, překříží jim paže za zády a svážou je. Poté jim paže zvednou nahoru přes ramena až dopředu před hrudník, svážou jim nohy a pověsí je do okna. Současně jim zacpou ústa hadrem, vloží jim do uší sluchátka a neustále jim přehrávají vzkazy, které očerňují Falun Gong. Podle očitých svědků si oběti tohoto mučení rychle zlomí paže, přetrhají šlachy, vykloubí ramena, zápěstí a lokty. Ti, kteří snáší toto mučení po dlouhou dobu, si zcela zlomí páteř a umírají v agónii.
* * *
Můžete tisknout a rozšiřovat všechny články publikované na Clearharmony a jejich obsah, ale uvádějte prosím zdroj.
více ...