Příběh o Sokratovi a fámách

Až příště uslyšíš nějakou fámu nebo ji budeš šířit, vzpomeň si na následující filozofii:

Ve starém Řecku byl Sokrates (469 - 399 př. n. l.) vychvalován především za svou moudrost.

Jednoho dne potkal tento velký filozof známého, který k němu vzrušeně přistoupil a řekl: „Sokrate, víš, co jsem se právě doslechl o jednom tvém studentovi?“

„Okamžik, prosím,“ reagoval Sokrates. „Dříve, než mi něco povíš, chtěl bych tě trochu vyzkoušet. Ta zkouška se nazývá ‚trojitá‘.“

„Trojitá?“

„Správně,“ pokračoval Sokrates. „Dřív, než mi začneš povídat o mém žákovi, vyzkoušejme si, co jsi mi chtěl sdělit.“

„První zkouška se týká pravdy. Jsi si absolutně jistý, že to, co mi chceš říct, je pravda?“

„Ne, já jsem to jenom slyšel,“ odpověděl muž.

„Tedy dobrá,“ řekl Sokrates. „Takže ty opravdu nevíš, jestli je to pravda.“

„Přejděme tedy k druhé zkoušce, k dobrotě. Je to, co jsi mi chtěl o mém žákovi sdělit, něco dobrého?“

„Ne, právě naopak.“

„Vskutku?“ zeptal se Sokrates. „Ty mi chceš sdělit o něm něco špatného, přestože si nejsi jistý, že je to pravda?“

Ten muž rozpačitě pokrčil rameny.

Sokrates pokračoval: „Možná, že ještě obstojíš, protože je ještě jedna zkouška. Nazývá se filtr prospěšnosti. Je tedy to, co jsi mi chtěl o mém žákovi sdělit, pro mne užitečné?“

„Ne, to opravdu není.“

„Dobrá,“ usoudil Sokrates. „Když to, co jsi mi chtěl říci, není ani pravdivé, ani užitečné, proč jsi mi to vůbec chtěl říkat?“

Ten muž se cítil poražen a zahanben.

Tento příklad objasňuje, proč byl Sokrates velkým filozofem a požíval takovou vážnost.

Německá verze: http://de.clearharmony.net/articles/201109/60286.html