Česko-slovenská Konference Falun Dafa 2007: Odstraňování sentimentu

Od praktikující z České republiky

Vážený Mistře, milí praktikující.

Otázka sentimentu k rodině

Odmalička jsem byla vychovávána v křesťanském duchu. Rodiče mi díky své výchově dali dobrý základ pro budoucí kultivaci. Učila jsem se být uctivá k rodině, rodičům, mít je ráda, a proto jsem s nimi nikdy neměla žádné vážné problémy. Po smrti mého otce, který zemřel, když mi bylo jedenáct let, jsem se přirozeně upnula na mámu. Vytvořily jsme si velmi dobrý vztah. To však vedlo k zesílení mého sentimentu k ní a náklonnosti k rodině.

Když jsem v 17 letech začala kultivovat, jediná věc, která mě po přečtení Zhuan Falunu trápila, byla otázka opuštění sentimentu. Nechápala jsem to. Proč bych měla přestat mít ráda mámu? Tak to samozřejmě není, ale myslela jsem si, že se toho připoutání musím hned vzdát. Když jsem byla poprvé na setkání praktikujících, prošla jsem velmi tvrdou zkouškou. Měla jsem tehdy pocit, že už s mámou nikdy nebudu mít takový vztah, a lámalo mi to srdce. Ten pocit byl takový, jako kdybych ji už nikdy v životě neměla vidět a měla se s ní navždy rozloučit. Bylo to silné očišťování. Půl dne jsem probrečela.

Postupem času jsem zjistila, že vzdání se připoutání k sentimentu není o tom, že bych ho měla opustit hned. To ani nejde. Pomaličku se obrušuje, dimenzi za dimenzí, až nakonec zmizí a nahradí jej soucit. Od té doby jsem tomu nechala volný průběh a sentiment se odstraňoval postupně, jak procházím rozličnými zkouškami.

Zpočátku máma nesla mou kultivaci těžce. Brala to jako odklon od pravé víry, ale nikdy mně nebránila Falun Gong dělat. V jádru to nejspíš už chápala. Časem, když viděla, že se snažím chovat dobře, že mně to ve škole jde a že se vlastně nic nemění k horšímu, změnila názor. A změnila ho dokonce velmi rychle.

Dnes máme krásný harmonický vztah. Často si povídáme o věcech ohledně charakteru a máma má dokonce velmi vysoké pochopení morálky. Někdy, když se bavíme ohledně víry, chce vědět můj názor z pohledu Dafa, a stává se, že sama má pochopení na dost vysoké úrovni. Například usoudila, že utrpení je splácení dluhů z minulosti a že „na té reinkarnaci nejspíš něco bude“. Vzájemně se respektujeme a necháváme jedna druhé dost prostoru na to, co každá děláme.

Otázka vztahu k mužům

Protože už dlouhou dobu žiji jen s mámou a od tátovy smrti žijeme samy, měla jsem od mládí pocit, že mi chybí mužská podpora. Dlouho jsem trpěla úzkostlivými pocity samoty, měla jsem problémy se zařazením do kolektivu ve škole i jinde, a lidé, které jsem považovala za opravdové přátele, mě většinou nakonec opustili a dál se se mnou nebavili. Později jsem začala mít i deprese z toho, že nemůžu najít vhodného partnera. Se začátkem mé kultivace se věci hodně změnily, deprese přestaly, pocity samoty se také hodně zmírnily. Otázky přátelství a různých citů jsem začala brát více na lehkou váhu a soustředila jsem se na kultivaci a tři věci.

Touha najít si pravého partnera mě však provází už od začátku kultivace. Několikrát se mi stalo, že jsem se zamilovala. Ve dvou případech šlo spíše o platonickou lásku. Ale vždycky jsem byla odmítnuta. Pokaždé bylo těžké tím projít, ale netrvalo příliš dlouho dostat se z takového zklamání. Potřetí to bylo složitější. Měla jsem několikaměsíční vztah, který se rozpadl, protože můj přítel nedokázal ten cit opětovat. Bylo to hrozné. Rozchod samotný, ale hlavně to zjištění, že jsem celou tu dobu našeho vztahu žila v iluzi, že mě má opravdu rád. Probuzení se do reality bylo opravdu tvrdé. Trvalo to čtvrt roku, než jsem se zbavila myšlenek o tom, že se ještě vrátí, nebo že to půjde zachránit a podobně. Protože jsem vždycky byla velmi citlivá, démoni tohoto nedostatku krutě zneužívali a dlouho jsem se trápila. Laskavé diskutování této otázky s praktikujícími mně moc pomáhalo. Teprve nedávno to odešlo.

Snažila jsem se vzniklou situaci brát ne z pohledu běžného člověka. Přemýšlela jsem, co mi to mělo dát a v čem bych se měla zlepšit. Pochopila jsem důležitost komunikace mezi lidmi, tedy i mezi praktikujícími, protože těm problémům ve vztahu by šlo předejít, kdybychom se s přítelem bavili otevřeněji. Myslím, že to všechno se stalo proto, abych mohla rychleji dozrát a chápat věci z vyšší úrovně.

Touto zkušeností se cítím být posilněná a vidím, že otázku milostných vztahů už dokáži brát na lehčí váhu. Snažím se dávat věcem větší prostor, příliš se „nebabrat“ ve snech o pravé lásce a být trpělivá. I když v sobě touhu po vztahu stále vidím, beru ji zrovna tak jako připoutání k sentimentu – když o ni nebudu moc dbát, postupem času se rozptýlí.

Prosím o laskavé upozornění na případné nedostatky.