Česko-slovenská Konference Falun Dafa 2007: Zbavování se připoutaností je v principu moc pěkná věc

Od praktikujícího z České republiky

Vážený Mistře, vážení praktikující.

Měl jsem připoutanost. Když jsem si jedné praktikující stěžoval, že nevím, proč se mi to a to nedaří dlouhodobě odstranit, že nevím, kde je jádro problému a o jakou připoutanost se jedná, ta praktikující mi prostě řekla: „Máš to a to.“ A já připustil: „Ano, je to tak, a souvisí to s mými problémy.“ V tu chvíli Mistr ze mne sňal velké břemeno. Myslím, že to jsou ty skály, ty balvany hmoty v jiné dimenzi, které s sebou vlečeme a které se tak těžko rozbíjejí. Měl jsem skutečný fyzický pocit, že jsem o něco lehčí.

Pak jsem dostal e-mail, kterému jsem nerozuměl. Myslel jsem si, že se mě tento e-mail netýká, protože vlastnosti, které mi v něm byly s veškerou dobrotou srdce popsány k mému zlepšení, jsem neměl, nebo spíše – byl jsem o tom přesvědčen.

Ale Mistr říká (volná citace):

„Když se vám něco stane nebo i když jste jen svědci něčeho, je to připraveno pro vás jako zkouška, abyste se poučili a zlepšili.“

Začal jsem přemýšlet a dal jsem si tento e-mail do souvislosti s jiným dopisem. Uvědomil jsem si jednu připoutanost, které jsem do té chvíle nepřikládal větší význam a která se možná mohla dotyčného v mém dřívějším e-mailu dotknout. Proto jsem napsal omluvný dopis, ve kterém jsem se omluvil a také přiznal ke své připoutanosti. A v tu chvíli se to stalo znovu – ta připoutanost byla ze mě sejmuta a já se cítil zase o kus lehčí.

A proto prosím všechny: buďme k sobě otevřenější a pravdivější – a současně tolerantnější, chápavější k připoutanostem druhých i svým, abychom se nebáli přiznat sobě i druhým tuto zátěž, která nás trápí. A když otevřeně a před druhými své připoutanosti přiznáme, tehdy nám Mistr může tyto připoutanosti v jejich základním projevu lehčeji odebrat.

Co nám ale brání svoje připoutanosti před jinými takto odhalit? O některých svých nedostatcích nevíme a neuvědomujeme si je. O jiných víme, ale stydíme se za ně a máme strach z kritiky a přísného odsouzení těch, kdo takovýto problém (někdy jen zdánlivě) nemají, protože ve svých i v jejich očích nesplňujeme to, co považujeme za standard učedníka nápravy Zákona.

Pokud však bude převažovat jen přísnost bez laskavosti, soucitu a tolerance, o to déle se budou ostatní žáci bát a stydět svoje nedostatky přiznat a o to déle povlečou tuto špínu, které by se tak rádi zbavili. A než se těch připoutaností zbaví, budeme možná spíše jednotlivé, individuální prsty jedné ruky, než jednotné, spolupracující a silné tělo Dafa.

Pomáhejme si tedy navzájem zbavit se i připoutaností ke strachům přiznat se k našim tajným nedostatkům, kultivujme soucit a toleranci.

Ale každá hůl má dva konce – ona přísnost druhých nám zase pomáhá objevit naše strachy, abychom se jich mohli zbavit. Dobře tedy vyvažujme mezi principy pravdivosti, které se mohou vůči druhým jevit jako přísnost, a principy soucitu a tolerance na druhé straně. Buďme tedy pravdiví, ale soucitní a tolerantní zároveň. Pokud jakýkoliv z těchto principů dlouhodobě a výrazně převažuje, je to důvod k zamyšlení.

Zbavujme se připoutaností, které nás váží k tomuto světu. V principu je to lehké a jsme pak lehčí, čistší a svobodnější. Paradoxem je, že než se člověku podaří tu svou připoutanost prohlédnout, považuje ji často za přednost – a zbavit se jí nechce. Neuvědomuje si, čím se špiní a zatěžuje, a jak je krásné a o kolik je člověk lehčí, když je mu připoutanost odebrána. Ano, v těchto souvislostech kultivace není těžká a je naopak krásná. A tak, jak se zbavujeme toho nánosu a zátěže připoutaností, blížíme se víc a víc ke skutečnému štěstí a skutečné svobodě.