Ve starověké Číně žil kdysi muž jménem Süe Tchan, který studoval zpěv u Čchin Čchinga. Po určitém čase požádal o návrat domů, protože si myslel, že se od Čchin Čchinga naučil všechno, co mohl. Nicméně Süe Tchan se hluboce mýlil.
Čchin Čching se nezlobil, ani ho nezastavil. Namísto toho pro něj uspořádal rozlučkový večírek na předměstí. Na hostině pro něj zazpíval žalostné písně. Ty skladby byly tak úchvatné, že stromy, které byly v blízkosti, se pohnuly a mraky zdánlivě se zastavily a poslouchaly.
Süe Tchan se cítil hluboce zahanbený. Uvědomil si, že byl domýšlivý a že má ještě dlouhou cestu před sebou, aby pochopil mnohé hluboké Čchin Čchingovy dovednosti. Proto se svému učiteli omluvil a zeptal se ho, zda by mohl pokračovat ve studiu. Poté se již nikdy neodvážil požádat o návrat domů.
Ve skutečnosti, zdali jde o umění, úspěšné zvládnutí dovedností, kultivaci či znalosti, všechno je pro lidské bytosti nekonečné. Sebeuspokojení a nadutost pouze omezují člověka a znemožňují mu, aby se posunul dopředu. Jedině s nekonečně skromným a uctivým srdcem člověk může dosáhnout svého cíle během studia. Ti, kteří jsou skutečně schopní, se nemusejí chvástat, lidé uvidí jejich schopnosti. Naopak ti, kteří jsou domýšliví a vychloubační, jsou vždy nehodni svých jmen a titulů.
Zdroj: http://www.clearharmony.net/articles/200703/38464p.html
* * *
Můžete tisknout a rozšiřovat všechny články publikované na Clearharmony a jejich obsah, ale uvádějte prosím zdroj.
více ...