3. Česko-slovenská konference Zákona: Mistrova ochrana

Od české praktikující

Vážení praktikující,

přemýšlela jsem o zkušenosti, kterou bych na tuto naši velkou a slavnostní konferenci napsala a podělila se o ní s vámi, ale nic mne nenapadalo. Věděla jsem, že budu tady na pódiu stát a mluvit, jen jsem stále nevěděla o čem. Spoléhala jsem se na to, že pokud budu mít v sobě tu myšlenku a pustím se do toho, tak se mi to povede, nebo že se mi ještě nějaká zkušenost, která bude stát za to, stane. Stala, ale opakovat bych ji už nechtěla.

Asi víte, že jsem se přihlásila do skupiny praktikujících, kteří vysílají spravedlivé myšlenky na právě probíhající aktivity. Začala jsem na tyto aktivity vysílat spravedlivé myšlenky už doma, a to každou hodinu. Cítila jsem velkou sílu toho, co mělo probíhat. Odstraňovala jsem zlo, jak nejvíce jsem mohla, ale postupem času se mi zdálo, že je ještě dost času a trochu jsem ve vysílání spravedlivých myšlenek polevila. Jeden praktikující mi občas napsal, na co se mám přímo zaměřit, avšak jeden den jsem se nemohla vůbec dostat do mé emailové schránky. Stránka se otevřela, a já si mohla přečíst první větu. Tam stálo, že se vysílají spravedlivé myšlenky na... a najednou se ukázalo, že emailová stránka hlásí chybu. Zkoušela jsem to několikrát, ale po dva dny, kdy to bylo důležité, jsem se tam vůbec nedostala.

V Zhuan Falun nás Mistr učí, že kdykoli se setkáme s nějakým zasahováním, musíme hledat příčinu v sobě a zjistit, čeho jsme se stále nevzdali a k čemu jsme připoutaní. A taky to, že když si řeknete, že musíte být pevní a jistí, a pokud jste pevně rozhodnuti, s takovým odhodláním vám to půjde lépe.

Bylo to samozřejmě zasahování, které jsem způsobila moji mezerou a myšlenkou, že je ještě dost času a taky tím, že jsem polevila. Uvědomila jsem si to a chtěla to napravit. Zase jsem začala vysílat spravedlivé myšlenky.

Stalo se mi ale něco horšího a cítím souvislost s tím, že jsme se jako skupina připravovali na společné odstraňování zla.

Tři dny před plánovanými aktivitami jsem šla do práce na noční službu. Byla tma a já jsem přecházela přes přechod. Viděla jsem v dost velké vzdálenosti osobní auto. To auto bylo opravdu daleko, ale jelo velmi rychle. Odhadovala jsem, že než se ke mně přiblíží, budu už na chodníku. Ale nebyla jsem tam. Viděla jsem jen, jak na mne najíždějí dvě světla. Nevím, jestli mne řidič neviděl, jestli byl nějak zaneprázdněn, ale vůbec nebrzdil a jel stejnou rychlostí a to hodně velkou. Neměla jsem čas nikam uskočit a jen jsem zůstala stát. Na poslední chvíli najednou auto sebou trhlo do boku, aby se mi vyhnulo, ale i já jsem zareagovala stejně a cukla jsem stejným směrem jako jelo to auto, přímo doprostřed silnice. Stalo se to všechno velice rychle. V tu chvíli ho jako by nějaká síla postrčila kus ode mne, ale auto do mne stejně strčilo. Cítila jsem, jak mi naráží z boku do nohy, ale vůbec mne to nebolelo. Slyšela jsem sama sebe jak říkám: „Jejda, co to je, co se děje?“ Ale auto skrze mne projelo jako bych byla průhledná. Cítila jsem ho v sobě, cítila jsem ho na noze, na lýtku, na kotníku, vnímala jsem jak mi kolo přejelo přes nárt. Ale vůbec nic se mi nestalo, jako bych byla vzduch. Jen jsem se na silnici trochu zapotácela, jak jsem ho na sobě ucítila a taky z toho tlaku, jak projel. Ale opravdu skrze mne projelo, jako bych tam ani nebyla. Vůbec jsem nerozuměla tomu, co se to děje. Auto jelo dál, jako by se nic nestalo. Řidič asi hodně spěchal. Byla to opravdu velká rychlost, myslím, že ani nejel podle předpisů. Začal brzdit až když byl za mnou. Asi se chtěl podívat na mne, jestli se mi nic nestalo, ale když viděl, že tam stojím a že jsem neupadla, tak se opět rozjel.

Stála jsem na silnici a dívala se za tím autem a v ten moment mi nic nedocházelo, jen jsem si říkala, že se něco stalo. Došla jsem na chodník. Moje mysl byla klidná, jen tělo začalo reagovat. Začala jsem se třást, třásly se mi ruce a mírně se mi podlamovala kolena.

Vzpomněla jsem si na Mistrova slova, že se někdy během kultivace mohou přihodit nebezpečné věci, avšak v ten moment se nebudeme bát a Mistr nedovolí, abychom byli ve skutečném nebezpečí.

Cituji: „Nikdo z těch, kteří se ocitli v těchto situacích se nebál, i když se možná báli později, když o tom přemýšleli.“

A i já když jsem o tom začala přemýšlet, jsem se začala bát a napadlo mne, co všechno se mi mohlo stát a v jakém jsem byla nebezpečí. Stále víc a víc jsem si říkala, že to není možné. Ale opravdu, to auto skrze mne projelo a na noze mi zůstala jen malá oděrka.

Uvědomila jsem si, že byl se mnou náš Mistr a že to byl on, kdo mne zachránil a zasáhl. Že se mnou bylo Mistrovo Tělo Zákona, které mne ochraňovalo.

Stal se mi zázrak a já bych svému Mistrovi chtěla poděkovat za jeho milosrdenství, které nám všem prokazuje, a slíbit, že se chci dobře činit.

Mám slzy v očích, když si uvědomím, že je tu Dafa, a že jsem ho získala, že ze mne udělal úplně jiného člověka, než kterým jsem byla před tím.

Mistře, děkuji Vám.