3. Česko-slovenská konference Zákona: Hledání ve vlastním srdci

Od české praktikující

V Bibli se píše, že snáze uvidíme třísku v oku svého bližního, než trám v oku vlastním. Na tuto myšlenku jsem si vzpomněla, když jsem četla Mistrovu přednášku a odpovědi na otázky, ve kterých mluvil o tom, že někteří praktikující velmi kritizují druhé, ale přitom to jsou oni sami, kteří mají problém, který by měli vyřešit.

Nedávno jsem musela opustit zaměstnání, kde se mnou nebyli spokojeni. Důvodem, který mí zaměstnavatelé uvedli, byl nedostatek lidského přístupu a tolerance, který ztěžoval ostatním lidem jejich práci. Nerozuměla jsem tomu, byla jsem velmi smutná a rozčílená. V té době jsem sice nepraktikovala Falun Dafa, ale byla jsem přesvědčená, že jsem velmi tolerantní a empatický člověk. Na oddělení nemocnice, kde jsem pracovala jsem navíc viděla celou řadu nedostatků, které jsem chtěla napravovat. Zvláště mě dopalovalo chladné a nesoucitné chování mých kolegů ke klientům.

Když se se mnou loučila vedoucí lékařka oddělení, snažila se mi pomoci. Mluvila o pokoře a nutnosti pracovat jak nejlépe dovedeme za daných podmínek, které ale nikdy nejsou ideální. Všechno, co povídala jsem ,,odkývala“, snažila jsem se pochopit co mi říká, ale nešlo to. V myšlenkách jsem stála za svými názory. Byla jsem přesvědčena, že pravým důvodem výpovědi je, že se mě jisté kolegyně chtěly zbavit, protože jsem práci dělala jinak a kvalitněji než ony.

Nakonec mě vedoucí lékařka, která mě zřejmě dost rychle prohlédla, požádala, abych jí napsala dopis o tom, co se mi na chodu oddělení nelíbilo a co bych navrhovala jako možnosti zlepšení. Souhlasila jsem a psala. Když jsem si pak své myšlenky četla na papíře, zpozorovala jsem, že neempatické způsoby jednání, které jsem pozorovala u kolegů, oni přičítali mně a nakonec jsem kvůli tomu dostala výpověď. Tehdy jsem dva měsíce studovala Zákon a další přednášky a vzpomněla jsem si, že nás Mistr stále znovu nabádá, abychom příčinu konfliktů, kterými procházíme vždy hledali v sobě. přemýšlela jsem stále znovu o svém chování v práci a snažila jsem se být sama k sobě co nejvíce upřímná. Došla jsem k nepříjemným, ale pravdivým zjištěním.

Vadila mi neupřímnost a faleš, kterou jsem cítila, ale přitom já sama jsem ke spolupracovníkům nebyla upřímná a říkala věci tak, abych co nejvíce pozdvihla sama sebe, poukázala na své kvality a zakryla nedostatky. Lékařům i sestrám jsem vyčítala jejich chladné chování ke klientům, od kterých vyžadovali pevnou vůli a nasazení, které mi nepřišlo v jejich stavu reálné. Já sama jsem ale vždy když se někdo z kolegů svěřoval s negativními pocity ke klientům byla chladná a přísná a vážně jsem jej nabádala k většímu sebezapření a pochopení pro nemocné. Vůbec jsem neviděla, že i zdravotníci jsou přes všechno své vzdělání běžnými lidmi, kteří mají emoce a omezené síly. Stavěla jsem se do nadřazené pozice a předstírala jsem, že sama vše skvěle zvládám a lidské slabosti se mě netýkají, ačkoli to nebyla vždy pravda. Těšilo mě, když jsem se cítila být lepší než mí kolegové. Byla jsem na hony vzdálena soucitu a ještě jsem si zvyšovala své sebevědomí na úkor druhých.

Také mi vadilo, že mi spolupracovníci nedali dostatek prostoru k vyjádření mých nápadů, nevěřili mi a nebrali mě dostatečně vážně. Přitom ale já sama jsem přišla na zcela nové pracoviště a hned od začátku jsem všem dávala jasně najevo, že já vím, jak to dělat lépe a oni jsou úplně mimo. Ani mě nenapadlo více se ptát a zjišťovat, proč se věci dělají takto a ne jinak, vůbec jsem nebrala v potaz mnohaleté zkušenosti svých kolegů. Bála jsem se dát najevo svou neznalost, aby si o mně nemysleli, že nemám dostatek znalostí potřebných pro svou práci.

Chovala jsem se hrozně. Vše jsem si ale dobře obhajovala a i lidi v mé blízkosti jsem dokázala přesvědčit, že pracuji na oddělení vedeném naprosto neschopnými lidmi. I když se mi mí kolegové snažili naznačit, co jim vadí, nebyla jsem schopná je pochopit. Strach, abych nevypadala hloupě a neztratila tvář, byl tak obrovský, že mi úplně zatemnil mysl. Měla jsem stále pocit, že chyby dělají druzí a snažila jsem se dokonce být k jejich chybám tolerantní. Byla jsem hrdá na sebe, že tak dobře zvládám práci v tak náročném prostředí.

Až když jsem přestala hledat vinu za svůj neúspěch v druhých lidech a zaměřila jsem se na hledání toho, co konkrétně mi vlastně na oddělení a chování mých kolegů nejvíce vadilo a proč mi to vadilo, začala jsem pátrat ve svém srdci a uvědomila jsem si, kde leží připoutání, kterých jsem se nechtěla vzdát.

Konflikty s druhými lidmi mi vždy vadily, považovala jsem je za nepříjemnou věc, kterou nějak musím vydržet a hodně jsem propadala emocím, kterými jsou obklopeny. Nyní ale tyto situace vítám a snažím se všímat si, co mi na chování druhých lidí vadí. Soustředím se na situace, kdy mě někdo něčím opravdu naštve a považuji to za cennou informaci. Věřím, že chování, které mě nějak dráždí u druhého, je právě onou třískou, která je malým kouskem trámu, který vězí v mém vlastním oku, ale kterého si nedokážu a často také nechci všimnout bez pomoci. Toto pochopení mi pomáhá odstoupit od vlastních emocí, podívat se na konflikt z odstupu očima druhého člověka a snažím se mu vyjít vstříc, přiznat vlastní selhání a omluvit se.

Uvědomuji si, že pokud se kultivuji mezi lidmi, stále budou přicházet situace, kdy někoho zraním, protože se nezachovám podle Dafa. Toto zjištění pro mě bylo hodně bolestné. Nerada druhým ubližuji a jen těžko snáším, když se pak na mě za to hněvají. Myslím, že je to připoutání, kterého se potřebuji zbavit. Mistr říká, že ze situací, kdy neprojdeme zkouškou, se máme poučit, hledat příčinu v sobě, abychom potom zkouškou prošli. Je těžké dívat se do temných částí svého srdce, přiznat si, jak zle jsem se zachovala a ještě těžší je toto špatné chování odstranit a napravit chyby. Daleko snadnější je nadávat si, rmoutit se nad sebou, nebo nadávat na špatný osud – člověk pak vlastně na sobě nepotřebuje nic měnit. To teď už ale není má cesta.

Děkuji Mistrovi, že mi stále posílá do cesty lidi, kteří mi pomáhají se zlepšit.

Toto je můj současný pohled, opravte, prosím, má nesprávná pochopení a pomozte mi vyjmout trámy z očí.