Zdravím vás, Mistře! Zdravím vás, praktikující!
Jsem praktikující Falun Dafa ze Švédska. S manželkou jsme začali praktikovat v roce 1998. V té době byl naší nejstarší dceři jeden rok. Poté, co v roce 1999 začalo pronásledování, zlé síly se rozběsnily. V té době byl každý praktikující vystaven obrovskému tlaku. Ať už jsme organizovali jakékoli aktivity zaměřené na objasňování pravdy, naráželi jsme na obrovský odpor.
Bylo to skutečně těžké období. Společně s dalšími praktikujícími jsme překonali mnoho obtíží a vydrželi nespočet náročných zkoušek. Zároveň se naše rodina rozrostla a přibyly nám další dvě dcery. Ani si nevzpomínám, kolikrát jsme se s celou rodinou vydali na dlouhé cesty autem do různých míst, abychom objasňovali pravdu. Cestovali jsme nejen po Švédsku, ale také po celé Evropě a dokonce i do Spojených států amerických. Tyto cesty za objasňováním pravdy zanechaly na dětech hluboký dojem. Dnes, kdykoli se sejdeme, je to pro nás příjemné téma k rozhovoru.
V roce 2014 jsme se přestěhovali do Stockholmu. Mohli jsme se účastnit různých aktivit Dafa, které se konaly každý týden, jako například předvádění cvičení před radnicí, objasňování pravdy turistům a rozdávání letáčků po městě. Neustále se organizovaly různé projekty zaměřené na objasňování pravdy. Byla to nádherná doba. Jak se zlá síla postupně eliminovala, tlak už nebyl tak velký jako dříve, život se stal pohodlnějším a bylo snadné polevit v ostražitosti.
Abych nespadl do pasti každodenního pohodlí, vyžadovalo to nový druh bdělosti. Pokud jde o pohodlí, je to jedno ze zákeřných připoutání, které jsem si téměř vůbec neuvědomoval.
Někdy v letech 2019 a 2020 jsem se začal cítit naprosto vyčerpaný, unavený a bez motivace. Zároveň mě život ve městě čím dál víc unavoval. Navíc jsem měl pocit, že jsme ještě něco nedokončili tam, odkud pocházíme, a že po našem odchodu v tom místě již nezůstali žádní aktivní praktikující. Bylo na čase tamní lidi probudit.
V roce 2021 jsme se tedy přestěhovali zpět. Okamžitě jsme se spojili s místní komunitní školou a zorganizovali cvičení pro začátečníky.
Během prvního roku jsme každý týden jezdili mezi těmito dvěma místy. Manželka, která pracuje jako tanečnice, vedla taneční kurz, zatímco já jsem měl na starosti cvičení pro začátečníky. Učebny byly hned vedle sebe. Jakmile lekce skončily, vydali jsme se do Stockholmu. Tyto pondělní večery nás často zaměstnávaly až do pozdních nočních hodin a v pátek večer jsme se vraceli domů. Tento režim trval celý rok, až jsem si tam nakonec našel práci.
Prostřednictvím komunitní školy jsem i nadále vedl cvičení pro začátečníky. Každý semestr jsme uspořádali asi šestnáct až sedmnáct lekcí. Na začátku nového semestru se k nám přidali noví zájemci, kteří k Dafa přistupovali velmi pozitivně, ale bylo těžké je udržet. Někdy jsem tam byl i sám, jindy se objevil jen jeden nebo dva, i když mnozí byli vděční. Vyjadřovali svou vděčnost slovy jako: „Tohle je nejlepší den celého týdne,“ nebo „Těším se na další cvičení v pondělí večer.“ Ke konci semestru se však zdálo, že jejich zájem opadl.
Vzdát se však pro mě rozhodně nepřicházelo v úvahu, protože i já jsem začal pociťovat, jak se ve mně znovu probouzí vnitřní radost a motivace. Vděčnost, kterou jsem pocítil za to, že mohu pomáhat našemu Mistrovi šířit Dafa mezi ty, kteří mají předurčení, bylo pro mě zdrojem nesmírné podpory.
Každý semestr se k nám přidávalo asi dvacet lidí, kteří se učili cvičení. Během prvních několika lekcí jsem věnoval hodně času vysvětlování principů a postupoval pomalu. Na první lekci jsem předvedl první a druhé cvičení. Na druhé lekci jsme je zopakovali a přidali třetí cvičení. U každého nového cvičení jsem znovu přečetl pokyny. Ze začátku jsem na ně příliš netlačil s delšími cvičeními, jako je druhé a páté. Vždy se ozývaly pozitivní ohlasy na různé zážitky, které účastníci měli, a skupina se pomalu, ale jistě začala rozrůstat.
Rozhodl jsem se pořádat cvičení pro začátečníky ve čtvrtek a pro pokročilé v pondělí. Několik praktikujících, kteří přestali praktikovat poté, co jsme odjeli do Stockholmu, se vrátilo a znovu se k nám připojilo. Skupina se postupem času rozrostla. Pořádal jsem také víkendové kurzy pro přátele a příbuzné začátečníků. Na jaře jsme pořádali videokurz devítidenních přednášek.
V posledních třech letech zůstává více lidí. Nyní máme týdenní skupinu pro studium Zákona, skupinu pro cvičení a úvodní kurz pro začátečníky. Kromě toho jednou za měsíc pořádáme intenzivní víkendové setkání, kde můžeme studovat Zákon, cvičit a sdílet zkušenosti. Naše prostředí se vyvinulo v opravdové kultivační prostředí pro všechny praktikující, včetně začátečníků.
Měli jsme to štěstí, že jsme prostřednictvím komunitní školy získali bezplatné prostory, protože jsem byl v úzkém kontaktu s referentkou ze školy a dobře jí objasnil pravdu. Naše spolupráce probíhala velmi dobře. Zúčastnila se dokonce jednoho z našich víkendových úvodních kurzů.
Před rokem a půl však změnila zaměstnání a její místo převzala nová referentka. Pomyslel jsem si, že je to další příležitost k objasnění pravdy, a tak jsem ji navštívil. Pěkně jsme si popovídali. Pozval jsem ji, aby se připojila k jedné z víkendových skupin pro začátečníky. Řekla mi, že o tom slyšela a že z dotazníků, které účastníci vyplňovali na konci každého semestru, zaznamenala spoustu velmi pozitivních ohlasů.
Toto jaro mi bylo sděleno, že ředitel školy začal přezkoumávat kurzy a aktivity, aby se ujistil, že například spadají do kategorie vzdělávání dospělých, a že budou všem účastníkům účtovat poplatek. Jelikož referentka znala můj postoj a my do našich aktivit nikdy nezahrnujeme peníze, svolala schůzku, abych se setkal s ředitelem školy.
Řediteli jsem objasnil pravdu a vysvětlil mu důvody, proč tomu tak je. Uvedl jsem, že raději zaplatím z vlastní kapsy, než abych účtoval účastníkům nějaké poplatky. V opačném případě bych musel najít jiné řešení.
To na něj zapůsobilo. Na konci schůzky slíbil, že najde řešení. Během toho nám tato referentka velmi pomohla a zastala se nás. Ukázala nadřízenému všechny pozitivní ohlasy od účastníků. O týden později mi bylo sděleno, že za naše kurzy nebude vyžadována žádná platba a že můžeme pokračovat v kurzech a aktivitách.
Často jsem slýchával komentáře od lidí, kteří přišli do meditační místnosti, že se hned po vstupu do místnosti cítili klidnější a vyrovnanější a že všichni zde byli tak milí. Praktikující vyprávěli, jak se změnil jejich způsob uvažování, jak se zlepšila jejich situace v práci či doma a jak se změnil jejich pohled na život.
Být svědkem jejich probuzení je pro mě úžasně povzbuzující. Během meditace jsem otevřel oči a rozhlédl se po praktikujících. Viděl jsem všechny ty krásné, zářící tváře, jak tam sedí. Jejich tváře se rozjasnily a obklopovalo je světlo. Cítil jsem s nimi silné osudové pouto, jako kdyby to byli moji staří přátelé nebo příbuzní. Cítím se tak poctěn a privilegován, že mohu být praktikujícím, že mohu pomáhat Mistrovi a sloužit jako spojovací článek.
Během let zde strávených se kurzů zúčastnilo více než dvě stě lidí a mnozí z nich si knihu Zhuan Falun přečetli opakovaně.
Praktikující z vlastní iniciativy hledali čas ke studiu Zákona a scházeli se, aby společně sledovali videozáznam devítidenních přednášek. Navázali nová přátelství s lidmi, s nimiž mohou sdílet své zkušenosti. V hlavním městě provincie začali v sobotu pořádat akce na objasňování pravdy kolemjdoucím. Když mají čas, za pěkného počasí se scházejí venku a cvičí. Zřídili také chatovací skupinu pro všechny praktikující, kde si mohou sdílet zkušenosti.
Když se ohlédnu zpět na začátek, často jsem se po cvičení s jedním nebo se dvěma praktikujícími vracel domů sám, a dnes je zde asi dvacet pět aktivních praktikujících. Nevím, kolik z nich bude pokračovat v kultivaci až k dovršení, ale vím, že každý z nich měl z Dafa prospěch a prožil úžasné zážitky díky této nádherné kultivační metodě.
Na počátku mé duchovní praxe jsem měl vizi, ve které stály stovky lidí venku a cvičily v malém městečku, kde jsem žil, ale pak začalo pronásledování a situace se změnila. Nyní mám pocit, že moje vize už není tak vzdálená.
Jsem vděčný, že mohu poslouchat nové praktikující, jak sdílejí své zkušenosti, pokroky a postřehy. Inspirovalo mě to k ještě lepšímu duchovnímu růstu a k tomu, abych si všímal drobných detailů skrytých připoutání. Je to jako sloupat cibuli ještě jednou. I když se duchovně rozvíjím už mnoho let, většina připoutání zůstává stejná. Když přijde zkouška, můžeme ji vnímat různě nebo se s ní vypořádat odlišným způsobem. Všímám si drobných připoutání, které se objevily v tomto novém prostředí kultivace, ale nenechávám se jimi ovlivnit a nahlížím na ně z jiné perspektivy.
Chtěl bych navrhnout, aby každý, kdo může, založil ve svém okolí podobným způsobem malou skupinu. Zažijete pak neuvěřitelnou radost z toho, že pomáháte našemu ctěnému Mistrovi nacházet lidi, kteří na Dafa čekali po mnoho životů.
Každý z nás má svou vlastní cestu, jak následovat Dafa, neboť Velká cesta nemá žádnou formu. Ve svém kultivačním procesu jsem nikdy neměl žádné pochybnosti o Zákonu a ani o našem Mistrovi a konečně jsem pochopil proč.
Lituji, že jsem to neudělal dříve a že jsem se nesnažil více. Jako žák Dafa a asistent bych měl dělat více. Čekal jsem tolik životů, a přesto mě těsně před cílovou čárou stále rozptyluje připoutání k pohodlí. Mistr mě po celou dobu doprovázel a dohlížel na mě. Byla mi dána schopnost setkávat se a vycházet s nejrůznějšími lidmi a ve většině společenských situací snadno a přirozeně převzít vedoucí roli.
Mám proto odpovědnost a závazek dobře se kultivovat a vytvářet dobré kultivační prostředí. Měl bych si dávat pozor na touhu po pohodlí, která mi bránila převzít odpovědnost tak, jak bych měl.
Vždy jsem si vážil samoty a ticha, pracovat, budovat, rozvíjet se a tvořit sám za sebe, nemuset se zabývat ostatními a jejich problémy, prožívat ticho přírody, v klidu studovat vše kolem sebe. To je prostě součást mého pohodlí. Když pomyslím na našeho Mistra, který pro mě tolik vytrpěl, stydím se, že nejsem pilnější.
Možnost být tu pro ostatní a pomáhat Mistrovi s šířením Dafa mi pomohla postupně se zbavit neochoty převzít odpovědnost a překonat pohodlí v tomto závěrečném období nápravy Zákona.
Od pocitu únavy a nedostatku motivace až po radost a odhodlání převzít odpovědnost – to byl proces duchovního růstu, který vyžadoval trpělivost a vytrvalost. Radost pramení z vynaloženého úsilí.
Děkuji, ctěný a soucitný Mistře, že se o nás staráte! Děkuji, praktikující!
* * *
Můžete tisknout a rozšiřovat všechny články publikované na Clearharmony a jejich obsah, ale uvádějte prosím zdroj.


více ...