Konference sdílení kultivačních zkušeností pochodového orchestru 2025: Odpoutat se od sebe a kultivovat se spravedlivě

Vážený Mistře, vážení praktikující!

S kultivací jsem začala v roce 2007 a v roce 2009 jsem se připojila k Nebeskému pochodovému orchestru. Ráda bych se s vámi podělila o některé z mých zkušeností.

Od dětství jsem se zajímala o hudbu a vystupování, ale okolnosti mi nedovolily se tomu věnovat. V mládí jsem se připojila ke školní dechové kapele a učila se hrát na eufonium. Vzhledem k omezeným finančním možnostem rodiny jsem v té době neměla žádný nástroj a mohla cvičit pouze dvakrát týdně ve školním kroužku. V posledním ročníku škola zorganizovala pro dechovou kapelu cestu na hudební festival v severní Evropě. Byla jsem nadšená! Výlet do Evropy byl však velmi drahý. Otec, který se ocitl v obtížné situaci, se mě zeptal, jestli bych se mohla výletu vzdát. Byla jsem naprosto odhodlaná nenechat si tuto vzácnou příležitost ujít. Po dlouhém přemlouvání neochotně souhlasil. Přesto jen o několik dní později ředitel školy oznámil, že všechny maturitní ročníky musejí okamžitě ukončit mimoškolní aktivity. Už jsem nemohla hrát v dechové kapele. Byla jsem zdrcená, protože bych po maturitě už nikdy neměla šanci se k takové dechové kapele přidat a vystupovat v Evropě se zdálo naprosto nemožné. Tehdy jsem netušila, že Mistr pro mě zařídil něco mnohem lepšího.

O několik let později jsem přijela do Francie a začala se kultivovat ve Falun Dafa. Připojila jsem se k Nebeskému pochodovému orchestru, který napravil lítost z mládí. Nebeský pochodový orchestr se pro mě stal kultivačním prostředím, kterého si hluboce vážím. Od prvního dne, kdy jsem se k orchestru připojila, přicházely různé zkoušky charakteru, jedna za druhou, které odhalovaly má připoutání. Zpočátku byli praktikující v orchestru rádi, že jsem se připojila, a uznávali mé předchozí hudební základy. Často jsem slýchávala slova chvály, což mě vedlo k samolibosti a připoutání se k vlastním dovednostem, i když ve skutečnosti byla moje hra docela omezená. V počátcích mnoho členů nemělo vůbec žádné hudební vzdělání. Když jsem slyšela, že ostatní hrají špatné noty nebo vynechávají rytmus, rozčilovalo mě to, cítila jsem opovržení, a dokonce jsem tajně doufala, že někteří členové orchestr opustí. Někdy jsem schválně hrála nahlas a snažila se přebít netaktní zvuky ostatních. V té době jsem Zákonu a kultivaci skutečně nerozuměla. I když jsem se aktivně účastnila orchestru a dalších projektů na objasňování pravdy, bylo to vedeno hlavně osobními zálibami a aspiracemi.

Mistr řekl:

„Samozřejmě, ať už je tento kosmický zákon jakýkoli, vlastností spravedlivých bohů je soucit. To neznamená, že pouhé přání konat dobro se počítá jako soucit. Když někoho přepadne chvilkový rozmar a jedná podle něj, nepočítá se to jako soucit. V takovém případě to spíše vychází z osobních preferencí dané osoby. Nebo, řečeno bez obalu, z připoutání.“ (Co je to učedník Dafa, Učení Fa přednesené na konferenci Fa v New Yorku, 29. 8. 2011)

Ačkoli jsem vstoupila do řad učedníků Dafa a denně jsem dělala tři věci, dělala jsem je ze sobeckých důvodů. Cítila jsem, že kultivace v Dafa ze mě může udělat ušlechtilého člověka; být mezi ostatními praktikujícími mi dávalo pocit sounáležitosti; vstup do Nebeského pochodového orchestru uspokojoval můj koníček. Ve skutečnosti jsem se vůbec nekultivovala, pouze jsem se věnovala věcem, které jsem považovala za prospěšné. Postupem času, studiem Zákona a výchovou v prostředí učedníků Dafa jsem se konečně vydala cestou opravdové kultivace. Pochopila jsem hluboký význam toho být učedníkem Dafa a posvátného poslání, které bych měla nést.

Postupně jsem rozpoznala základní připoutání v mé kultivaci: sobectví. Můj postoj k věcem byl často egocentrický. Například, když jsem hrála s orchestrem, často jsem se soustředila na svou hru a zanedbávala harmonii s celkem. Negativní myšlenky, které se objevovaly, když jsem slyšela ostatní hrát špatně, byly do jisté míry způsobeny tím, že mě to ovlivňovalo.

V článku na Ming-chuej se jeden praktikující podělil o postřeh, že někteří praktikující projevují nelaskavý postoj, když vidí nedostatky ostatních. To odráží přístup starých sil k pronásledování učedníků Dafa, když vnímají nedostatek píle, což odráží charakteristiky starého vesmíru. Když jsem si to přečetla, najednou jsem si uvědomila, že mám také tento problém. Moje zášť vůči chybám druhých odhalila mé nelaskavé srdce. Když vnímám druhé jako špatné nebo nedostatečně dobré, existuje ve mně podvědomá představa, že mám pravdu a jsem lepší než ostatní. Právě tato představa mi často brání vidět moje problémy.

Byla jsem členkou orchestru již více než patnáct let, ale moje hra nevykazovala žádné významné zlepšení. Během té doby jsem nikdy nesplnila požadavek orchestru na pravidelné cvičení na nástroj. Kromě objektivních důvodů, jako jsou pracovní a rodinné závazky, bylo základní příčinou to, že jsem se k tomu nepostavila podle kritérií kultivujícího.

Úroveň hudebních dovedností mezi členy orchestru se velmi liší. Není možné požadovat stejně přísné požadavky jako v běžném orchestru. Některým členům stále chybí základní znalost sledování rytmu a ovládání hlasitosti. Ve srovnání s tím jsem měla pocit, že moje úroveň v orchestru není nijak zvlášť špatná. Proto, když jsem neměla čas, nástroj jsem úplně odložila a cvičila na něj až těsně před nějakou akcí nebo zkouškou orchestru. Ačkoliv jsem chápala, že hra na nástroj vyžaduje důkladné cvičení, když jsem viděla, jak ostatní s nižší úrovní zkouškami procházejí, cítila jsem, že moje úroveň je dostatečná a nemusím se dále zlepšovat.

Mistr řekl:

„Někteří lidé hodnotí sami sebe podle pokleslého morálního měřítka. Protože se změnila měřítka hodnocení, považují se za lepší než ostatní.“ (Zhuan Falun, Přednáška první, Jen jediné měřítko rozhoduje, zda je člověk dobrý nebo špatný: je-li schopen být Pravdivý, Soucitný a Snášenlivý)

I pro obyčejného hudebníka je nejzákladnějším požadavkem pravidelně cvičit a snažit se zlepšit hru. Přesto jsem si stanovila standard být pouze „lepší než někteří ostatní“. Nesplňovala jsem požadavky obyčejného hudebníka, natož praktikujícího.

Letos jsem se po šestiměsíční pauze znovu chopila nástroje. Zjistila jsem, že je pro mě extrémně obtížné hrát. Nedokázala jsem bezchybně zahrát ani některé relativně jednoduché skladby. I když jsem složila zkoušku orchestru, cítila jsem velký stud. Říkala jsem si, že tohle nemůže pokračovat, že si musím stanovit nové standardy. Snažila jsem se cvičit každý den, i kdyby jen na pár minut. Umístila jsem nástroj do obývacího pokoje místo do podkroví jako dříve, abych si ho mohla vzít a hrát, kdykoliv se mi to hodilo. Výsledky pravidelného cvičení byly brzy patrné. Když orchestr vystoupil ve Vídni, byla jsem ohromena, jak moc se moje hra za tak krátkou dobu zlepšila. I když jsem byla stále daleko od úrovně, které bych měla dosáhnout, rozhodla jsem se usilovat o lepší standardy.

Mistr řekl:

„Keď kapela hrala, energia, ktorú vysielala, bola obrovská. Či to bola vysielaná energia, zvuky, ktoré ste robili, alebo hudba a noty samotné, všetky mali účinok potvrdzovania Fa a vysielania energie.“ (Vyučovanie Fa v Los Angeles, otázky a odpovede, 25. 2. 2006)

Mistrova slova mi pomohla uvědomit si, že skutečným posláním Nebeského pochodového orchestru je nabídnout lidem příležitost poznat Dafa a být spaseni. Jeho role v jiných dimenzích je mimořádná. Hudební vystoupení je pouze povrchním projevem v této dimenzi. Běžné lidské dovednosti nemají sílu Zákona. Pouze přizpůsobení se Dafa, opuštěním sebe sama a hraním hudby s čistým srdcem mohu skutečně naplnit roli člena orchestru. Jsem Mistrovi hluboce vděčná za to, že mi poskytl toto vzácné kultivační prostředí v rámci orchestru a za tuto úžasnou formu spásy vnímajících bytostí prostřednictvím hudby.

Děkuji, Mistře! Děkuji, praktikující!