Kultivační zkušenost: Práce v médiích (3. část)

Od praktikující Falun Dafa z Koreje

1. část: http://cz.clearharmony.net/articles/a110825-Kultivacni-zkusenost-Prace-v-mediich-1-cast.html
2. část: http://cz.clearharmony.net/articles/a110826-Kultivacni-zkusenost-Prace-v-mediich-2-cast.html

Jen díky zlepšování se můžeme zachránit více vnímajících bytostí

Pokračovali jsme v dělání rozhovorů s osobnostmi, i když jsme čelili různým druhům zasahování. Obyčejně cestuji do Koreje každé tři měsíce. Po rozhovoru se vracím do New Yorku a pracuji na úpravě videa a postprodukci. Naše relace se stávala čím dál víc populárnější, ale lidé měli různé názory ohledně mého moderování, což mě odrazovalo.

V televizi diváci vidí jen to, jak si povídám s osobnostmi. Ve skutečnosti je na místě natáčení plno lidí z obou stran. Hlavně ty největší hvězdy s sebou berou desítky lidí, včetně asistentů a stylistů. Když jsou obklopeni tolika lidmi, není lehké z nich dostat mnoho věcí za 20 až 30 minut. Každý rozhovor na mě vytváří velký tlak.

Den před natáčením jsem nemohla kvůli nervozitě usnout a pak jsem byla podrážděná. Po natáčení jsem se obviňovala, že jsem to nezvládla dobře. Chyby, které jsem udělala, mě pronásledovaly jako noční můry. Protože máme málo lidí, video jsem si musela upravovat sama. Jak jsem sledovala jednotlivé záběry, vůbec se mně můj výkon nelíbil. Opravdu jsem chtěla najít místo, kde bych se schovala.

Příčinou bylo, že příliš dbám na to, co si o mně myslí ostatní. Jsem příliš připoutaná k sobě samé. V situacích jako je tato čtu Zhuan Falun a hledám věci, kterých se potřebuji zbavit. Jisté myšlenky se však stále vynořovaly, jako například: „Vůbec nevypadám jako moderátorka. Proč by pro mě Mistr uspořádal tuto úlohu? Přešel už dlouhý čas a já jsem se moc nezlepšila. Je to opravdu Mistrovo uspořádání?“ Tyto myšlenky a srdce plné stížností způsobily, že jsem se nedokázala zklidnit. Všichni členové týmu tomu věnují svoje úsilí, takže bych se cítila provinile, kdybych skončila. Plakala jsem každou noc.

V takových situacích mi Mistr ukázal ve snu korejské hvězdy, které se mnou mají předurčený vztah. Při pohledu na jejich srdce toužících po spáse jsem se neopovážila pomyslet na to, že bych skončila. Scénář obyčejně připravuji se slzami v očích nebo s pláčem upravuji videa do noci.

Na překonání strachu a nervozity při dělání rozhovorů jsem pracovala velmi tvrdě. Ale když nemám spravedlivé myšlenky, nezvládnu to o nic lépe než světští lidé.

Jedné noci, když jsem byla velmi vyčerpaná, se mně zdál sen. Lezla jsem po konstrukci nedostavěné budovy. Šplhala jsem a šplhala, až jsem měla tričko nasáklé potem.

Chtěla jsem si udělat přestávku, když v tom jsem se najednou ocitla v hotelu. Objevili se dva producenti a řekli mně: „Hvězda už je tady. Honem se běž převléci.“ Byla jsem ohromená a zeptala se: „O čem to mluvíte? Co je to tu za místo?“ Neměla jsem ani ponětí, kde jsem. Uvažovala jsem: „Nemám ani scénář. Nejsem připravená. Co se to děje?“ Ještě než jsem to dořekla, objevil se herec. Zpanikařila jsem a odmítla jsem si připustit, co se děje.

Náhle přišlo mnoho pěkně oblečených lidí. Místo bylo rychle plné. V hledišti jsem zahlédla váženého pána a jeho dceru, kterou jsem dobře znala. Najednou to místo vypadalo jako plné talkshow divadlo.

Byla jsem vystrašená a probudila se zpocená. „Co ten sen měl znamenat?“ Ta scéna byla úplně zarážející. Jeden člen týmu řekl: „Zdá se, že jsi měla vždy ve své práci velké těžkosti.“ Další řekl: „Možná náš program bude takto vypadat v budoucnosti.“

Ať je to tak, nebo tak, osvítila jsem se k jedné věci: Je to stoupání po schodech. Jen neustálým zlepšováním se mohu zachránit více lidí. Od té doby, vždy když jsem se cítila nejistá, vyslala jsem myšlenku: „Tyto hvězdy jsou vnímající bytosti, které musím zachránit.“ Když jsem měla takovéto spravedlivé myšlenky, osobnosti řekly něco výjimečného.

Například: „Doufám, že až opustím tento svět a podívám se shora dolů, budu moci s čistým svědomím říct, že jsem celý svůj život žil čestně.“

„Nejvíc mně otravuje život žárlivost.“

„Když si uvědomím, že si nemohu nic vzít s sebou, když opustím tento svět, cítím smutek.“

„Začal jsem věřit, že nebeské bytosti existují.“

Takovéto věci řekly během rozhovoru, jako kdyby vystoupila jejich buddhovská povaha.

Někteří z diváků dokonce řekli: „Ten rozhovor je tak dojemný,“ nebo „Plakal jsem,“ což není obvyklé při zábavných programech.

Koncem roku 2015 jsem dělala rozhovor s jedním velmi známým člověkem z Koreje, který způsobil senzaci v Číně, a měla jsem silné přání zachránit ho. Ještě dříve, než jsem mu položila otázku, začal sám mluvit o svém náboženství, víře a postoji k životu.

Když jsme přerušili natáčení, abychom nastavili kameru, řekla jsem mu, že v Číně komunistická vláda zakazuje lidem věřit v bohy a dělat náboženské aktivity. Zeptala jsem se ho, jestli o tom ví. S lítostí přikývl. Dala jsem mu knihu a řekla mu o potlačování lidských práv v Číně. Byl velmi vděčný.

Tento rozhovor byl zlomovým bodem a dodal mi odvahu ohledem pokračování našeho programu a naší mise.

Čínská verze: http://www.minghui.org/mh/articles/2017/5/17/348327.html
Anglická verze: http://en.minghui.org/html/articles/2017/5/18/163888.html