7. Česko-slovenská Fa konference: Dívání se do sebe (1. část)

Od praktikujícího Falun Dafa z České republiky

Vážený Mistře, vážení praktikující,

už dlouhou dobu se mně nepodařilo napsat zkušenost, která by se dívala dovnitř, stále jsem se dostával do polohy, že něco kážu ostatním, nebo že prezentuji svoje pochopení, jak věci řešit, bez skutečného dívání se do sebe. Pokusím se tedy vybrat případy, kdy se mi do sebe podívat podařilo.

Horlivost

Připoutání, se kterým se potýkám od začátku kultivace, je horlivost. Na začátku se to projevovalo jako neutuchající energie, která mě žene dopředu. Při pohledu dovnitř jsem zjistil, že ta energie vlastně nebyla připoutáním, ale projevovalo se to v mých činnostech a zasahovalo do nich.

Několikrát mě následování tohoto připoutání přivedlo do potíží. Je to jakýsi neklid mysli, chuť neustále něco tvořit, může to mít kořeny v žádostivosti. Ze studia Zhuan Falunu jsem pochopil, že tvoření je něco jako radostný pohyb. Myslím, že mě poháněla touha prožívat tu radost z tvoření, bylo mi u toho dobře. Byl to ten momentální pocit, že je mi dobře.

Několik let jsem v práci měl kolegu, který neustále projevoval silné připoutání k horlivosti. Častokrát mě napadlo, že to musí souviset se mnou, protože všichni ostatní kolegové odešli a on jediný zůstával, jako upomínka připoutání, kterého jsem se nedokázal vzdát. I tak jsem tomu stále nedokázal přijít na kloub.

Opakovaně se mi stalo, že jsem začal klást přílišný důraz na projekt objasňující pravdu, oslabil jsem svoji kultivaci, začal jsem přehlížet svoji rodinu a svoji práci. V důsledku toho se na mě najednou sesypala sprška událostí, které mě přinutily se nad sebou zamyslet a přehodnotit svůj přístup.

V podstatě jsem se koncentroval výlučně na práci na projektu, a svoji rodinu a práci, za kterou jsem placený, jsem opomíjel a udržoval v jakémsi automatickém chodu, a dělal jsem to, co bylo nezbytné pro fungování. Nevěnoval jsem pozornost detailům a dělal věci povrchně.

Cesta z toho ven byla jediná, musel jsem začít tím, že všeho nechám a vrátím se k základům – kultivovat se pomocí studia Fa a cvičení, vysílat spravedlivé myšlenky, být dobrým člověkem. A na tom je pak možné stavět další věci.

Kořeny jsou někde jinde – hledej uvnitř!

Jednou jsem se dostal do potíží a spolupraktikující se mnou sdílel svoje pochopení pasáže ze Zhuan Falunu, kde se píše o případu, když někdo někoho léčí – ti dva lidé vytvoří pole, a i když je to karma nemocného člověka, bude tu karmu mít i ten, kdo ho léčí, přestože kořen karmy je u toho nemocného. Potom, co mi praktikující sdílel svoje pochopení, mi začal text, který jsem často četl, dávat hlubší smysl. Kořeny jsou někde jinde!

Došlo mi, že i když lidé okolo mě možná projevují věci, které do mě zasahují a jsou mi nepříjemné, jde o to, že kořen toho problému musí být někde ve mně. Mistr nás často nabádá, abychom hledali uvnitř v sobě. Hledej uvnitř! Řekl jsem si. A našel řadu různých příčin, které se mi do té doby pouze odrážely od hlavy a které jsem ignoroval, nebo odsouval pryč. Zdálo se mi, že karma a připoutání, které jsou uvnitř mě, působí skrze jiné bytosti zpětně na mě samotného. I když jsou to druzí, kdo mi dělá problémy, kořen problému je vlastně někde ve mně.

Mistr řekl:

„Nejzjevnějším důkazem toho je, že se stále porovnávají s lidmi a se svojí vlastní minulostí, ale nedokáží prozkoumat sebe s ohledem na požadavky Zákona na různých úrovních.“

Na což Božstvo odpovídá:

„Tyto problémy se už staly velmi vážnými. Bylo by dobré, kdyby mohli pátrat ve svém nitru po věcech, které byli schopni najít u jiných.“

(Podstata dalšího pokroku, Rozhovor s Časem, 3. 7. 1997)

A proto si myslím, že nesmím hledat nic vnějšího, ale dívat se na kultivaci jako na magickou cestu, kdy mi každý v mém okolí něco naznačuje a pomáhá mi se zlepšit. Nebezpečný je stav, kdy se dívám ven, protože to je podle buddhismu démonická cesta. Jak mohu kritizovat ostatní a snažit se o vnější změnu? Jsem kultivující a touto cestou jsem se vydal, abych kultivoval sám sebe, ne abych měnil ostatní.

Přijmout Zákon

V období, kdy jsem procházel významnými, zejména psychickými obtížemi, jsem v televizi uviděl v pozdních večerních hodinách film, kde hrál herec Sean Connery. Šlo o příběh z vojenského nápravného zařízení, kam byli mimo jiné poslání vojáci, kteří nesplnili rozkazy. V zařízení na ně byl vyvíjen fyzický a psychický tlak a byli převychováváni, aby poslouchali rozkazy. Cítil jsem se podobně jako oni, nedokázal jsem přijmout pravidla. Vzpíral jsem se jim, vzpíral jsem se světu.

Podle mého pochopení je nejlepší řešení vrátit se ke kultivaci – pozorovat svoji mysl, svoje okolí, hledat otázky a odpovědi v Zákonu a uvnitř sebe. Co je nejdůležitější? Kultivace je základ.

V tom filmu jsem také viděl, jak se k nápravě různí lidé staví různými způsoby, jak někteří zemřou hrůznou smrtí a někteří tím proplouvají celkem dobře. Jde tedy o to, že nemusí být tak těžké přizpůsobit se Zákonu, jde jen o to, jak se k tomu postavíme. Mistr v knize Zhuan Falun hovoří o tom, že praktikující musejí „pochopit a přijmout Zákon“. Někdy je pro mě těžké Zákon přijmout, smířit se s pravidly, přijmout je, změnit se a přizpůsobit se. V podstatě jsem si musel vybrat, co chci dělat, rozhodnout se pro nápravu nebo pro odpor. Nakonec jsem si vždy vybral nápravu a budoucnost v novém světě. Vybral jsem si, že chci žít dál ve světě s těmito Zákony.