7. Česko-slovenská Fa konference: Počátek mé kultivační cesty v Dafa

Od praktikujícího Falun Dafa z České republiky

V Dafa kultivuji asi jeden rok a rád bych se podělil o některé své zkušenosti. Je jich mnohem víc, než píšu a spoustu si jich nemohu vybavit. Snad proto, že jsem velkou část své kultivace strávil snahou dokázat si, „jak jsem schopný“ a „že na to mám“, místo abych Dafa s úctou skutečně důvěřoval.

Pilná kultivace

Když jsem začínal kultivovat, snažil jsem se dělat si za zameškané cvičení čárky a později to dohnat. Jednou, přestože mi zbývaly jen asi čtyři a půl hodiny spánku, a neměl jsem ani jak si ke cvičení pustit hudbu, rozhodl jsem se i tak cvičit a cvičil jsem první cvičení, u kterého si pamatuji verše.

Později mě tato píle postupně přešla. Stalo se mi, že kdykoliv jsem byl bezradný a nevěděl si rady, měl jsem chuť jít spát, nebo si sám sobě stěžovat, jak špatný jsem učedník. Vytvářel jsem si tak o sobě určité mínění a uvnitř sebe sama věřil, že „mi ta kultivace moc nejde“. Nepochyboval jsem o tom, že čtení knihy a jiné věci pomáhají, ale věřil jsem, že nejsem schopný s nimi jakoby správně zacházet.

Kvůli různým připoutáním, která ve mně tuto situaci vyvolávaly, jsem si tak vytvářel démony ve vlastní mysli. Schopnost se dobře kultivovat jsem nezakládal pouze na následování Pravdivosti, Soucitu a Snášenlivosti, ale také na jakémsi mém ohodnocení podle měřítek běžné společnosti a schopnosti získat. Někdy jsem se tak snažil hledat jakési zkratky, protože mně dělalo obtíže znovu najít své srdce pro kultivaci.

Spolupráce s ostatními praktikujícími

Jednou z věcí, která mně nesmírně chyběla, byla úcta k ostatním praktikujícím. Kvůli pocitu nadřazenosti, soutěživosti a přílišnému předvádění jsem choval úctu jen k těm, u kterých jsem kvůli svým připoutáním měl pocit, že jakoby „něco dokázali“ a které jsem obdivoval.

Když jsem se pak setkal s praktikujícími na projektu Shen Yun, dával jsem si pozor na každou svoji myšlenku ne přímo kvůli své kultivaci, ale kvůli nim. U jiných praktikujících jsem ale tohle nedělal, kvůli srovnávání jsem kultivoval podle toho, jak na mě působili druzí.

Mistr řekl:

„Musíme se ke každému chovat stejně, musíme být dobří ke svým rodičům a dětem a musíme být vždy ohleduplní ke druhým. Pak vaše srdce není sobecké, je srdcem laskavosti a dobroty – a to je soucit.“ (Zhuan Falun, Přednáška šestá, Démonické zasahování z vlastní mysli)

Další oblastí, ve které mi Dafa nesmírně pomohlo se zlepšit, byla spolupráce s koordinátory. Poté, co jsem si párkrát přečetl první část přednášky „Buďte pilnější“, mně došlo, z čeho pramenil můj zvyk v nich hledat chyby.

Navenek jsem Mistrova slova následoval a snažil se poslouchat, co koordinátor projektu řekne. Uvnitř jsem však hledal, na koho svalit vinu, hned, jakmile jsem měl pocit, že věci nevycházejí tak, jak by měly. Byl jsem dokonce nedůvěřivý a bál se, jak jsem to vnímal, nechat tak velkou část zodpovědnosti za to, jakým způsobem budu zachraňovat bytosti, v rukou jiného učedníka.

Byl jsem totiž v projektech příliš pasivní, a tak žádal po koordinátorech, aby byli dokonalí a neomylně věděli vše. Bral jsem koordinátora jako někoho nadřazeného, kdo také musí, aby se mohl jako nadřazený chovat, splňovat určité přemrštěné požadavky. Kdykoliv se pak objevily nějaké těžkosti, měl jsem pocit, že musím čekat, než je koordinátor vyřeší, a že jsem na něm plně závislý, místo abych se snažil, podle svého nejlepšího porozumění Mistrových slov, najít, jak mohu přispět:

„Pokud dokážete tiše doplnit to, co si všimnete, že chybí, tiše udělat dobře to, co byste měli udělat, a tiše něco udělat dobře, když zjistíte, že to nebylo uděláno úplně dokonale, pak vás ty spousty bohů budou ohromně obdivovat a zvolají, že tento člověk je prostě pozoruhodný. Jen když se věci dělají takto, počítá se to za to, co má učedník Dafa dělat.“ (Buďte pilnější, 24. 7. 2010, Washington, D. C.)

Jednou, když jsem si uvnitř stěžoval na to, jak se projekt vyvíjí a hledal vinu v koordinátorovi, napadlo mě se na projekt podívat z jeho pohledu. Zjistil jsem, že nevím, co bych udělal lépe. Pomohlo mně to uvědomit si, s čím bych mohl pomoci.

Objasňování pravdy

Když jsem měl spravedlivé myšlenky, setkával jsem se při objasňování pravdy se zázraky. Když jsem ale spravedlivé myšlenky neměl, neměl jsem ani odvahu jít objasňovat pravdu, nebo jsem to nedělal pořádně, a také jsem neměl možnost si všimnout toho, že vnímající bytosti něco rády pro Dafa udělají.

Například se mně stalo, že jsem pomáhal jedné holce otevřít na koleji dveře. Pak jsem se jí zeptal, jestli by podepsala jednu petici. Podepsala ji. A pak se mě zeptala, jestli petici vezmu ven ke grilu nechat ji podepsat ostatním, nebo tam má jít ona. Když jsme tam spolu šli, po cestě jsem se zastavil a zeptal se na podpis dvou lidí. Oni nechtěli, a jak jsem se s nimi bavil, ona šla mezitím dál sama a pomáhala objasnit pravdu.

Několikrát jsem narazil na to, jak lidé sami sebe navzájem povzbuzovali v tom, ať to podepíšou, nebo vysvětlovali jiným, o čem petice je. Pomáhalo mi to uvědomit si, že objasňování pravdy a celé mé uspořádání opravdu probíhají podle vyšších zákonů, a že se mám na co spolehnout.

Jedna paní se mě dokonce zeptala, jestli mám u sebe nějaké prázdné strany a pak si jich deset vzala.

Pro některé lidi bylo podepsat petice úplně samozřejmé. Někdo mi řekl: „A už se ti stalo, že to někdo nepodepsal?“ To mě velmi povzbudilo.

Jindy, když mé srdce bylo soucitné, zažil jsem, jak mi Dafa dalo moudrost a já věděl, co mám říct.

Jedna paní se nejdříve petici podepsat zdráhala a mě poté napadlo jí říci něco v tomto smyslu: „S těmi státy, to je jako s lidmi. Když se budeme zaměřovat pouze na sebe, jak se trápíme a budeme jen chtít, aby nám pomohli druzí a nejdříve se vyřešily ty naše problémy, tak bychom každý seděli sám a vůbec se spolu nebavili. A tak má smysl zajímat se o to, co se děje v Číně.“

Když se podívám zpět na svoji kultivační cestu, jsem velmi rád, že jsem mohl pomoci zachránit více bytostí. Někdy jsem podléhal iluzi, že jsem něco nenávratně zkazil, ale poté jsem zjistil, že jakákoliv situace má své řešení, pokud to sám se sebou nevzdám a jsem ochoten více věřit Mistrovi a kultivaci.

Tento příspěvek odráží mé současné porozumění. Budu rád za případné poukázání na mé nedostatky.

Děkuji vám za pozornost.