Upřímnost

Od Wu-minga

(Clearwisdom.net) Četl jsem příběh císaře Šuna [1] a Su Wua [2], ale nechápal jsem, proč staří Číňané si poslušně zachovávali svou morální bezúhonnost, oddanost a ctnost. Po dlouhé úvaze jsem našel odpověď. Staré národy měly čistá srdce, neměly mnoho sobeckých myšlenek a svým chováním a slovním projevem následovaly nebeské zákony. Kromě toho uctívaly nebesa a strachovaly se před bohy. Neochvějně věřily v morálku a spravedlnost. Neměly strach ze smrti. S ostatními zacházely poctivě. Takže přirozeně dokázaly obětovat své životy za morální bezúhonnost, když stály před volbou mezi morálkou a osobním ziskem.

Mnoho lidí si dnes ale o sobě myslí, že jsou slušnější než ostatní. Hovoří neupřímně a navzájem bojují kvůli osobnímu zisku. Co je lepší? Učitel řekl:

"Falešná představa zaslepí běžné lidi,
Každý upoután ke slávě a zisku,
Upřímní a laskaví byli starověcí lidé,
Klidní a vyrovnaní, měli hojnost štěstí a dlouhověkost.“

("Odložit připoutání" z Hongyin)

Ve skutečnosti poctivost a upřímnost mohou pohnout nebem a zemí a končit požehnáním.

Při pozorném sebe-zkoumání během kultivace jednáme s Učitelem a Zákonem s upřímností? Máme všechny vnímající bytosti ve svých srdcích, když vysíláme spravedlivé myšlenky a objasňujeme pravdu? Když jsou naše srdce upřímná, výsledek může být dvakrát tak dobrý s polovičním úsilím. Jinak můžeme vynaložit dvojnásobné úsilí s neuspokojivým výsledkem. Naše úsilí mohou být marná. Proto musíme jednat s upřímnosti, nehledě na to, co děláme.

Bytosti na vysokých úrovních jasně vidí, jak hodně vložíme svá srdce do našich činů. V čase, kdy se nečiníme dobře a náš xinxing se nezvyšuje, měli bychom se ptát sami sebe: jednali jsme poctivě, upřímně a s úctou či jsem jednoduše následovali impuls? Pouze když jsme upřímní, můžeme mít srdce, která jsou soucitná. Když jsme soucitní, bohové nám pomohou. Jaký je rozdíl mezi lidmi ve starověku a dnešními lidmi? Jaký je rozdíl mezi běžným člověkem a osvícenou bytostí? Jeden rozdíl je upřímnost.

Dodatek:

[1] Císař Šun byl jedním z pěti císařů staré Číny, který byl zvěčněn, stal se nesmrtelným v čínských legendách. Podle pověsti jeho otec, nevlastní matka a nevlastní bratr se ho několikrát pokusili zabít. Například ho požádali, aby opravil střechu jedné stáje, a když byl na střeše stáj zapálili. Šun unikl ohni seskokem ze střechy držíc dva slaměné klobouky.

Požádali Šuna, aby vykopal studnu. Když byl uvnitř studny, naházeli do ní bláto. Šun unikl tak, že si vykopal tunel. Poté k nim Šun nechoval žádnou zášť. Stále jednal se svým otcem s úctou a respektem a k nevlastnímu bratrovi se choval laskavě. Šunovo chování dojalo bohy na nebesích. Když pracoval na poli, sloni mu pomohli obdělat půdu a ptáci mu pomohli odplevelit trávu. Císař Jao se doslech, že Šun je velmi oddaný a schopný. Jao mu dal dvě své dcery, E-chuang Niou-jing, aby se s nimi oženil. Po mnoho letech pozorování a testování se Jao rozhodl učinit ze Šun svého nástupce. Když se Šun stal císařem, navštívil svého otce a stále mu projevoval velkou úctu. Dokonce nevlastnímu Jaovu bratrovi poskytl královský titul.

[2] Su Wu byl diplomat císaře Wu-tia v období dynastie Chan. Byl vyslán do Siung-nu na vyjednávání s králem, ale když tam přijel, byl zatčen. Siung-nuovští králové se snažili Su Wua přinutit, aby zradil svou rodnou zem a aby slíbil oddanost Siung-nu. Su Wu odmítl, takže byl poslán do Pej-chaj, do vzdálené oblasti, kde nikdo nežil, hlídat ovce. Řekli mu, že se může vrátit, až se narodí jehňátka, ale měl stádo plné samců. Su Wu zůstal v Pej-chaji dalších 19 let do doby, než Chan a Siung-nu uzavřeli mírovou dohodu. Su Wu nakonec znovu nabyl svou svobodu a vrátil se do své rodné vlasti. Když z ní odcházel, byl silný a mladý muž, když se vrátil, byl stařec s bílými vlasy.

Čínská verze dostupná na: http://www.minghui.org/mh/articles/2006/5/25/128557.html
Zdroj: http://www.clearwisdom.net/emh/articles/2006/6/9/74277p.html