Vděčnost evropských praktikujících ke 13. květnu

V srpnu 1999 doporučil Hanně jeden čínský lékař knihu „Zhuan Falun“, kterou ihned přečetla. „Tenkrát jsem z té knihy porozuměla nanejvýš 20%. Ale rychle jsem pochopila, že to, co stojí uvnitř, je pravda. To je ta cesta, kterou jsem pořád hledala, která mě může dovést zpět k prapůvodu. Nemohla jsem už déle čekat a na místě jsem to rozjela a podle obrázků v knize jsem se začala učit cvičení.“

Odpolední slunce se do pokoje dere oknem, které je zdobeno širokým, perlově bílým bavlněným závěsem. Závěs sahá až dolů k perskému koberci, na kterém stojí malý čajový stolek, z doby dynastie Ming-Čching, vyřezaný z růžového dřeva. Hanna uřízla několik růžových růží, které už nebyly v plném květu, uřízla stonky a květy dala do krémové, modře zdobené, ploché porcelánové vázy s čerstvou vodou.

Otec Hanny byl evangelickým farářem. Pod přísnou otcovou výchovou vyrůstala v disciplinovanou, trochu uzavřenou a konzervativní dívku. Když nemohla pochopit v kostele kázání, vrtěla nepřetržitě hlavou, aby dala najevo zmatek. Ani vrtění hlavou přítomných dospělých a poté následující poučování, se kterými se pokoušeli zbavit ji tohoto „zlozvyku“, ji nezměnilo.

Dříve měla Hanna mnoho trápení a bolesti. Předtím, než poznala Falun Dafa, trpěla všemi možnými nemocemi, od hlavy až k patě. Po kultivaci všechny nemoci najednou zmizely. Jen její protéza musí být čas od času obnovena.

„Na počátku, jsem neporozuměla mnohému ze Zákona, který Mistr učil. Ale nikdy jsem nezapochybovala. Některá slova jsem pochopila až tehdy, když jsem sama zažila význam, který byl za nimi.“

Když jednoho dne pospíchala na autobusovou zastávku, zakopla a tvrdě dopadla na dlažbu. Její hlava dopadla na tvrdou dlažbu, až to zadunělo. Jeden mladík, který seděl hodně metrů od zastávky v zavřeném autě, uslyšel ten náraz. Rozrazil dveře od auta a utíkal k ní. Hanna hbitě vstala a žádnou bolest necítila. Rychle si otřela prach a chtěla jít dál. Ten mladík ji ale zastavil: „Nejste zraněná? Kam jdete? Mohu vás odvést do nemocnice.“ „Nic se nestalo. Já musím na autobus a ne do nemocnice“, odpověděla Hanna. „Kde bydlíte? Já bych vás odvezl domů“, ten mladý muž trval na tom, že ji odveze domů a tak doprovodil Hannu až domů. V zrcadle uviděla svůj zašpiněný obličej a krvavý šrám u rtu. Rychle se opláchla a šla zase ven. „Později jsem pochopila, co Mistr v „Zhuan Falunu“ učil o zabíjení věřitelů. Kdyby se to netýkalo i mne, jak bych mohla zůstat naživu bez zranění?“

Někdo je šťastný, když se o něho Mistr stará. Jakmile však přijde do hry lidská připoutanost, může to způsobit problémy. Ani stará Hanna není v tomto ohledu žádnou výjimkou. „Jednoho dne mi jedna praktikující chtěla u informačního stánku představit svého přítele. Já jsem mu chtěla na pozdrav potřást rukou. On řekl“ „Já jsem nachlazen a nechtěl bych Vás nakazit.“ Hanna řekla – zřejmě trochu namyšleně: „Já praktikuji Falun Gong a nemohu se nachladit “, nato vzala jeho ruku a potřásla mu jí. „Následujícího dne se okamžitě vynořil symptom nachlazení a teklo mi z nosu a slzely mi oči celý týden.“ To byla jedna lekce, na kterou nikdy nezapomene.

Před důchodem byla Hanna učitelkou na základní škole a hudební výchova byl její nejmilejší předmět. Kultivace Falun Dafa jí propůjčila mimořádné schopnosti. Poté, co se dozvěděla pravé skutečnosti o pronásledování Falun Gongu Komunistickou stranou Číny, zasadila se za překladatelskou práci pro webovou stránku, protože je velmi zběhlá v angličtině, němčině, francouzštině a italštině. Její hbité prsty, které dříve aktivně tančily nad klavírem, se začaly zabývat myší od počítače. Na počátku psala překlady na papír. Jeden praktikující přepisoval její texty do počítače. Později začala jednoduše sama otevírat databázi, přepisovat texty, opravovat je a ukládat. Protože nakonec musela texty odeslat, naučila se posílat e-maily a přijímat je. Naučit se v jejím věku ovládat počítač, je mnohem těžší, než je tomu u mladých lidí. Někdo jiný si dovede zapamatovat instrukce během minuty, ale u Hanny to trvalo několik dnů.

Každý den je Hanna plně zaměstnaná: studování Fa, praktikování cvičení, vysílání spravedlivých myšlenek, dělat práci pro Dafa, chodit nakupovat, navštěvovat příbuzné a přátele. Kromě toho vítá své hosty vždycky s úsměvem, s dobrou čokoládou a humorem. Ale ne každý host učinil Hannu šťastnou, jako např. její dcera Emma, která hraje na violoncello v jednom orchestru. Před kultivací spolu ty dvě bez ustání bojovaly. Potom po nějakou dobu mezi sebou zpřetrhaly veškeré vztahy. Nyní ji Emma často navštěvuje s dvěma vnoučaty. Jak k té změně došlo? „Rodinní příslušníci jsou také bytostmi. Vůči nim nebo vůči jiným by neměl být člověk strháván city. Proto se už necítím tak zraněná a nemám trpkost v srdci jako dříve“, odpovídá Hanna klidně a s moudrostí.

„Velké Tao nemá žádnou formu“

V roce 1992 se Falun Dafa v kontinentální Číně šířil od úst k ústům, od srdce k srdci a rychle se v lidských srdcích zakořenil. Od pronásledování Falun Gongu v roce 1999 apelují praktikující všude v kontinentální Číně a v cizině a objasňují lidem pravé pozadí. Během toho se lidé, kteří mají osud spojen s Falun Dafa, jeden po druhém začali kultivovat. Zlepšují se ve svém prostředí a potvrzují Fa.

Mladá stydlivá Szilvia z Maďarska přišla do tohoto severoněmeckého města před sedmi lety a pracuje zde v mateřské škole. Na doporučení svého souseda, praktikujícího Falun Gongu, čte každý den jednu lekci z „Zhuan Falunu“. Szilvia se už dříve zajímala o mnohé z nadpřirozených fenoménů, např. o třetí oko, posedlost a existenci jiných dimenzí atd. Vyzkoušela mnoho jiných metod, ale zase je zapudila. Z jakého důvodu zůstává a kultivuje se až dodnes ve Falun Dafa? „Jednou se mě má matka zeptala, proč kultivuji Dafa a jak dlouho zůstanu tentokrát u této cesty. Řekla jsem, že budu praktikovat tak dlouho, dokud nebudu moci Dafa zcela pochopit. Protože jsem do teď ještě zcela nepochopila ten hluboko sahající smysl Dafa, kultivuji se dál.“

Szilvia byla vystavena mnoha zasahováním, poté co získala Fa. Rodinní příslušníci začali najednou Dafa urážet, obzvláště její matka reagovala vznětlivě. „Mohla jsem cítit, že mě Mistr posiloval, abych nebyla vyrušována. Pod tím tlakem mě mocná síla Fa činila vytrvalejší. Po nějaké době začala rodina na mně vidět změny. Máma si všimla, že Szilvia se stala „otevřenou a upřímnou“. Szilvia řekla: „Nejsem spokojená s tím, že upozorňuji jen na to negativní, nýbrž dělám i pozitivní a užitečné návrhy a snažím se ostatním naslouchat. Kritiku se snažím vyjadřovat s humorem. „Nyní mohu pochopit matčiny starosti. Dříve jsem ani nepomyslela na to, že by i ona mohla mít problémy. Pravděpodobně jsem to dříve pochopit nechtěla a u jejích problémů jsem se vědomě dívala jinam.“

A dále: „Byla jsem velice zdrženlivá a docela zklamaná tímto světem. Celý čas jsem trávila čtením. Propadala jsem se do světa knih a měla velmi málo kontaktů k lidem. Přirozeně, že jsem měla kamarády a kamarádky, ale nevěřila jsem, že by mě ti druzí mohli pochopit. Byla jsem na cestě stát se ironickou a uštěpačnou, avšak nemohla jsem se smát od srdce jako nyní.“

Szilvia a její dcera

Od narození její dcery jsou na Szilvii kladeny vyšší nároky, protože studuje na univerzitě a podílí se na různých pracích pro Dafa. „Poznala jsem, že nemám Dafa jen pilně studovat, objasňovat pravdu a vysílat spravedlivé myšlenky, ale mám také potvrzovat Fa v každý všední den. Studovat, pracovat, starat se o rodinu, to všechno patří k potvrzování Fa. Naše forma kultivace je taková, že praktikující musí dbát za každodenních konfliktů a svárů na svůj xinxing a dívat se do sebe, aby sami sebe očistili. My potvrzujeme Fa právě za těchto okolností. Z vnějšího pohledu se zdá, jakoby se stav nijak nelišil od obyčejných lidí. Neexistuje žádná určitá forma.“ Szivia vypráví: „Pro mne je každý den novým začátkem, který na nás klade nové požadavky. Když jsem ten den dělala dobře ty tři věci, řeknu si: „Tak je to, já jsem učedník Dafa!“

Její matka ještě žije v Maďarsku , ale ty dvě si během telefonování rozumějí čím dál lépe. Její muž, dítě a přátelé jsou jejich častými tématy. Její matka již jednou přečetla „Zhuan Falun“ a aktivně objasňuje pravé skutečnosti lidem ve svém okolí. Nyní vysvětluje „Devět komentářů o komunistické straně“ a hrůznosti kolem odebírání orgánů praktikujícím Falun Gongu komunistickým režimem.

„Má největší proměna? Naučila jsem se říkat „ne“. Dříve jsem říkala pořád, `ok, ano´, ale bylo to proto, abych si udržela tvář, abych ukázala, že to zvládnu. Další změnou je, jak nakládám s kritikou, když se objeví xinxingové konflikty. To je těžká zkouška. Jednou mi jeden spolupraktikující řekl, že jsem komunistická. To mě tak zdrtilo, že jsem následujících pět dnů nemohla vůbec nic dělat. Pochybovala jsem o tom, jestli jsem vůbec ještě praktikující a zda se mohu dále kultivovat. Přesto se musí člověk přitom dívat sám do sebe.“

Szilvia vypráví: „Jeden praktikující měl delší dobu démonické zasahování a nakonec Dafa opustil. Nevěřím tomu, že člověk, který se kultivoval v Dafa, může doopravdy Dafa vzdát. Jak by mohlo být, že člověk, který byl na cestě k božství, by se opravdu Dafa vzdal? Často se mi o tomto praktikujícím zdá. Údajně už Dafa nepraktikuje. Já toho velmi lituji, za něho. Nevěřím, že by se opravdu nechtěl kultivovat. Nikdy jsem nepochybovala o tom, že ti, kteří opustili Dafa kvůli těžkým lidským připoutanostem a citům, že se zase vrátí.“

Szilvia si ještě dobře pamatuje, jak uviděla v USA poprvé Mistra. Tenkrát seděla docela blízko Mistra a mohla ho zřetelně vidět. Vypadá trošku vzrušeně, když na tuto událost vzpomíná: „V mé hlavě bylo prázdno. Mistr přichází. Všechno je milosrdně spaseno, všechno je dobré, všechno je napraveno. Cítím svou sounáležitost a že už nejsem opuštěná.“

Na počest 13. května bych chtěla říci: „Děkuji Mistře, děkuji, že jste nevzdal ty opuštěné bytosti ve vesmíru. Ony jsou z daleka, z takové výše a dáli, že si to neumíme vůbec představit, vrstvu po vrstvě jste sešel dolů a zachraňujete nás během doby zpustošení a zničení. Děkuji za Vaše bezmezné milosrdenství.“

Tento článek anglicky: http://www.clearharmony.net/articles/200605/33042.html