Usilovně se snažit a pomáhat Mistrovi v nápravě Fa (5. část)

Z osmé internetové konference sdílení zkušeností pro praktikující v Číně

Nadiktované praktikující Ťing-lien z provincie Kuang-tung, editované jiným praktikujícím

1. část: http://cz.clearharmony.net/articles/201201/2924.html
2. část: http://cz.clearharmony.net/articles/201201/2925.html
3. část: http://cz.clearharmony.net/articles/201201/2926.html
4. část: http://cz.clearharmony.net/articles/201201/2928.html

Poté, co Komunistická strana Číny spustila 20. července 1999 pronásledování Falun Gongu, jsem v Pekingu strávila spoustu času. Na náměstí Nebeského klidu jsem byla každý den. Kdykoliv jsem viděla, že tam praktikující cvičí, stojí v pozici držení kola, připojila jsem se k nim. Byli jsme jako skupina.

V prosinci roku 1999 jsme šli opět cvičit na náměstí Nebeského klidu. Vzali jsme s sebou magnetofon. Bylo to velkolepé.

V Pekingu mě zadrželi více než dvanáctkrát, ale pokaždé se mi podařilo utéct. Jednou zadrželi skupinu praktikujících. Před vchodem do cely stál strážný. Nespala jsem. Dívala jsem se na něj. Brzy začal usínat. Dveře nebyly zamčeny, tak jsem je otevřela a utekla. Ostatní praktikující, kteří nespali, utíkali také. Ale bohužel se mě nedrželi a strážný, který se hned probudil, je chytil.

Při dalším zatčení kráčel policista přede mnou. Viděla jsem, že jdeme kolem taxi. Byla to příležitost, jak utéci. Naskočila jsem do něj a řekla řidiči, že mi chce někdo ublížit. Dupl na pedál, a byla jsem pryč.

Při dalším zatčení mě strážný vedl zpět do Šen-čenu. Koupil velký pytel fazolí a přikázal mi, ať ho nesu, abych nemohla utéct. Na cestě jsem spatřila dopravní ceduli „letiště“. Pomyslela jsem si: „Aha, Mistr mi pomáhá utéct.“ A utekla jsem i s fazolemi.

Hladovka

V roce 2000 mě zatkli v Pekingu. Zavolali mé dceři, aby mě vyzvedla a odvedla domů, ale ona nepřišla. Věřila jsem, že mi tímto Mistr dává znamení, abych začala držet hladovku. Bylo tam více než sto praktikujících a většina z nich ji držela. Vzala jsem krabičku s jídlem a řekla: „Mistře, bylo by špatné plýtvat tímto jídlem. Hladovku začnu, až to sním.“

Více než týden jsem nejedla ani nepila. Cítila jsem se velmi pohodlně a lehce. Přesvědčovala jsem i ostatní praktikující, aby s hladovkou začali.

Nakonec přišli úředníci z každé provincie, aby odvedli praktikující zpět do jejich oblastí. Strážný mi řekl, ať jedu do Kuang-čou. Věděli, že jsem prodala svůj dům v Šen-čenu a mám peníze na to, abych jela do Pekingu nebo jinam. A tak mě posadili do letadla do Kuang-čou.

Mistr mi tehdy připomněl, abych hladovku ukončila. Předcházelo tomu to, že jsem mu řekla: „Za tu dobu, co nejím, se cítím moc dobře. Bylo by výborné, kdybych v budoucnu mohla úplně přestat jíst. Pomohlo by mi to ušetřit peníze za jídlo.“ V ten den jsem při cvičení nemohla zvednout ruce. Nikdy předtím jsem nebyla tak unavená. Ale ruce jsem nespustila. Věděla jsem, že problém musí být v mém charakteru. Přemýšlela jsem o tom, co by to mohlo být. Uvědomila jsem si, že to musí mít něco společného s hladovkou. Řekla jsem: „Dobře, Mistře, přestanu s hladovkou. Praktikující Falun Dafa by měli jíst.“ Ruce se staly okamžitě lehkými. Zeptala jsem se Mistra znovu: „Mistře, kdy bych měla s hladovkou přestat?“ Neodpověděl. V letadle roznášeli jídlo. Pomyslela jsem si, že je to vhodná chvíle začít jíst. Cítila jsem, jak mě Mistr poklepal po hlavě, a tak jsem věděla, že má myšlenka byla správná.

Říkat si o problém

Propustili mě hned, jak jsem dorazila do Kuang-čou. Kdykoliv jsem měla možnost, sdílela jsem tam s praktikujícími své zkušenosti. Šokovala mě zpráva, že pronásledování Kao Sien-mi-na, učitele z univerzity v Ťi-nanu, skončilo smrtí. Jeden praktikující mi řekl, co se tam stalo. Jak Kao odporoval pronásledování a rozhodl se pro hladovku. Násilně ho pak krmili, což mělo za následek jeho smrt. Přemýšlela jsem o tom, jak druzí trpí pro Dafa, a že bych také měla pro Dafa trpět. Bylo to něco v tom smyslu, že pokud nepůjdu do vězení, tak je to stejné, jako kdybych Dafa nechránila. Říkala jsem si o problém. Viděla jsem, jak Mistr pro nás trpí v jiných dimenzích. Tak jsem si myslela, že bych měla rozpustit svou karmu a nenechat Mistra, aby můj díl nesl za mě. Takovéto myšlenky však nebyly v souladu se Zákonem a říkala jsem si o problémy. A tak přišly.

Mistr vydal „Znající srdce“

Po 20. červenci 1999 jsme od Mistra neslyšeli žádné zprávy skoro rok. Věděli jsme, že jsou v oběhu nějaká falešná písma. 22. května 2000 vydal Mistr první jingwen po začátku pronásledování s názvem „Znající srdce“. Když jsem ho přečetla, nedokázala jsem rozpoznat, jestli je pravý nebo falešný. Jiný praktikující, který měl doma počítač, mě požádal, ať si ho přečtu on-line. Když jsem se dostala na Ming-chuej, věděla jsem, že to jsou slova Učitele. Řekla jsem: „Mistře, opět jsem se zmýlila. Byla jsem k Vám neuctivá, odpusťte mi.“ Učitel mi pak ukázal vizi:

Mistr byl vepředu obrovské lodě. Všichni jeho učedníci byli na menších lodích. Byli jsme těsně seřazeni, někteří byli ve frontě daleko vzadu a někteří z lodi vypadli, když přišla vlna.

Bylo to přesně tak, jak psal Mistr:

„Hory se třesou, moře se bouří a divoké vlny se vzdouvají.“ („Znající srdce“, Podstata dalšího pokroku II.)

Mistr mi řekl: „Drž se!“ Chytila jsem se pevně lodi. Pak jsem viděla, jak někdo zůstal pozadu. Řekla jsem: „Mistře, nemohl tě těsně následovat.“ Mistr byl velmi soucitný. Použil dlouhé lano s hákem na konci a učedníka zachránil. Pak jsem uviděla, jak někdo téměř padá, tak jsem ho chytila, aby nevypadl.

Čínská verze: http://www.minghui.org/mh/articles/2011/11/11/248891.html
Anglická verze: http://www.clearwisdom.net/html/articles/2011/11/21/129610.html