Usilovně se snažit a pomáhat Mistrovi v nápravě Fa (4. část)

Z osmé internetové konference sdílení zkušeností pro praktikující v Číně

Nadiktované praktikující Ťing-lien z provincie Kuang-tung, editované jiným praktikujícím

1. část: http://cz.clearharmony.net/articles/201201/2924.html
2. část: http://cz.clearharmony.net/articles/201201/2925.html
3. část: http://cz.clearharmony.net/articles/201201/2926.html

Průběh kultivace každého se zaznamenává. Vidím, jak jsem se kultivovala v minulosti, i jak se kultivuji v současnosti. Při kultivaci mi Mistr umožnil vidět některé scény, aby mi pomohl odstranit si svá připoutání.

Měla jsem silné připoutání ke zvědavosti a dlouho mi trvalo, než jsem se ho zbavila. Když jsem viděla mnoho velkých očí v jiných dimenzích, říkala jsem si: „Proč nevidím velké oči Mistra? Mistr by měl mít přece spoustu velkých očí.“ Podívala jsem se na Mistra a uviděla jsem spoustu velkých očí. V myšlenkách jsem řekla Mistrovi: „Mistře, už se nebudu pokoušet vidět. Je to moje připoutání.“

Mistr mi ukázal všechno, co jsem chtěla vidět, ale musela jsem potom najít svoje připoutání. Bylo to jen proto, abych se těch připoutání zbavila.

Mistr mě například nechal vidět „seskupení tří květin nad hlavou“. Řekla jsem pak: „Mistře, nebudu k tomu připoutaná. Jak pěkné by to bylo, kdybych kultivací dosáhla tohoto stavu.“

Jednou jsem v jiné dimenzi viděla, jak zlá bytost svázala Mistra a bičovala ho. Bičování bylo tak drsné, že Mistrovi strhlo šaty. Plakala jsem. Pak jsem chytila bič a odstrčila ji. Také jsem té zlé bytosti nadávala. Mistr řekl: „Svázat a kleknout.“ Ocitla jsem se svázaná a klečela jsem. Mistr mi řekl: „Měla by ses na sebe dobře podívat.“

Mistr za nás snáší nepřebernou karmu. Osvítila jsem se k tomu, že Mistr za nás trpí, aby nabízel spásu. Božské bytosti tuto schopnost v minulosti neměly. Pouze Mistr dokáže trpět za všechny vnímající bytosti.

Po 25. dubnu 1999 jsem cítila, že se situace brzy změní. Při meditaci jsem uviděla, jak je Dafa pronásledovaný a někteří praktikující posláni do vězení, ale neuvědomila jsem si, že bych měla něco udělat, abych pronásledování zastavila. Myslela jsem si, že je to kvůli naší karmě, místo abych to považovala za „kultivaci uprostřed nápravy Fa“.

Po 20. červenci 1999 jsem šla apelovat do Pekingu čtyřikrát. V Pekingu jsem zůstala skoro rok. Zatkli mě mnohokrát. Ráda jsem cvičila na náměstí Nebeského klidu. Policie mě vždy odvedla jako poslední. Ve skutečnosti Mistr pro mě tato trápení nepřipravil. Pokaždé, když mě v Pekingu zatkli, to bylo kvůli mým připoutáním. Když jsem je opustila, snadno jsem unikla, protože jsem to trápení neměla. Kvůli svým představám jsem si na sebe uvalila těžkosti navíc.

Když jsem do Pekingu přijela poprvé, šla jsem si do parku zacvičit. Myslela jsem si, že mě tak ostatní praktikující budou moci najít. Nebála jsem se. Nakonec žádná policie nepřijela, aby mě zatkla, ale neviděla jsem ani žádného praktikujícího.

Když jsem se vrátila do Kuang-čou a sdílela s mnoha praktikujícími, řekla jsem jim, že by každý z nás měl vyjít potvrdit Fa a povědět lidem o kráse Falun Dafa.

Volala jsem praktikujícím a svolávala je na skupinová cvičení, ale protože odposlouchávali můj telefon, zanedlouho mě přišli zatknout a odvedli mě na policejní stanici. Tam po mně chtěli, abych podepsala prohlášení, že přestanu praktikovat. Řekla jsem jim: „Proč bych se vzdala a prohrála bitvu? Náš Dafa musí vyhrát!“ Pořád jsem ještě měla připoutání k soutěživosti.

Policisté mě pak donutili, abych něco napsala. A tak jsem psala o velkoleposti Falun Dafa.

Hlídali mě dnem i nocí. Ke svému překvapení zjistili, že mám pořád dost energie i navzdory tomu, že nespím. Jeden policista se mě zeptal: „Vy praktikující Falun Gongu se zdáte být opravdu dobří. My se musíme střídat, abychom se vyspali. Jak to, že nejsi ospalá?“ Řekla jsem mu: „Píšu o nádheře Falun Dafa, abych šířila Dafa. Jak můžu být ospalá?“ Druhý den mě propustili.

V srpnu roku 1999 jsem se dozvěděla, že to byl zlý Ťiang Ce-min, kdo perzekuci Falun Gongu nařídil. Znovu jsem jela do Pekingu. Chtěla jsem jít na Čung-nan-chaj a osobně předat dopis. U brány mě ale policisté strčili do dodávky a odvezli na policejní stanici. Vzali mi knihy Dafa a pak mě poslali do ústavu pro duševně choré. Cítila jsem, že to není místo, kde by měli učedníci Dafa zůstávat. V duchu jsem řekla Mistrovi: „Mistře, opravdu jsem se zmýlila. Neměla jsem se zlem spolupracovat.“

V tom ústavu bylo hodně praktikujících. Volali na mě, abych šla za nimi. A tak jsem se k nim přidala a společně jsme cvičili. Brzy poté mě ale převezli na jiné oddělení a na samotku.

Hned jsem zkoušela utéct. Uslyšeli hluk, vrátili se a fyzicky mi zabránili v pohybu. Řekla jsem jim, že se chci setkat s Ťiang Ce-minem a soudit ho. Policisté mě odvlekli do jiného pokoje. Sedla jsem si do meditace. Když v noci odešli, otevřela jsem dveře a šátrala ve tmě a hledala schodiště. Protože ale byla tma, nenašla jsem ho a musela jsem se vrátit do pokoje.

V duchu jsem poprosila Mistra o pomoc: „Mistře, nemůžu najít dveře. Pomozte mi, prosím. Nemůžu tu zůstat, musím jít apelovat.“ Pak se otevřelo okno v pokoji. Překročila jsem okenní rám, stoupla si na klimatizaci a řekla: „Mistře, skočím dolů.“ Uvolnila jsem se a skočila. Pevně jsem přistála na zemi. Podívala jsem se kolem a zjistila, že jsem pořád na dvoře léčebny. Brána ze dvora byla zamčená velkým zámkem. Šla jsem k bráně. S překvapením jsem zjistila, že se zámek sám otevřel. „Děkuji, Mistře!“ Otevřela jsem bránu a rychle utíkala pryč.

Vešla jsem do pětihvězdičkového hotelu. Na bundě jsem měla placku Falun Gongu. Řekla jsem recepčnímu, že jsem praktikující Falun Gongu a že tam chci zůstat. Neměla jsem ale občanský průkaz, protože mi ho sebrali. Stála jsem u recepce a vysvětlovala mu fakta o pronásledování. Nakonec mi pokoj dal. Pomyslela jsem si, že bych se měla umýt. Zkontrolovala jsem si šaty. K mému překvapení byly čisté a jako nové. Možná prošly jinou dimenzí.

Šla jsem pak zase na náměstí Nebeského klidu. Myslela jsem si, že tam najdu praktikující, se kterými bychom mohli soudit Ťiang Ce-mina, ale nikoho jsem nenašla. Zavolala jsem několika praktikujícím a sdělila jim své myšlenky. Souhlasili se mnou a slíbili, že přijedou do Pekingu. Odešla jsem pak do levného hotelu, abych pro ně připravila ubytování. Když jsem na hotelu řekla, že mi policisté sebrali občanský průkaz, odvětili mi: „Klidně tu zůstaň, neboj se.“

Zamluvila jsem celé patro. Přijelo hodně praktikujících. Volala jsem dalším. Jak se jich přidávalo pořád víc, zamluvili jsme si další patro. Protože jsem neměla připoutání strachu, všechno šlo velmi hladce.

Čínská verze: http://www.minghui.org/mh/articles/2011/11/10/248890.html
Anglická verze: http://www.clearwisdom.net/html/articles/2011/11/18/129551.html