Kultivační příběh devadesátileté ženy (3. část)

6. písemná Fa konference sdílení zkušeností pro praktikující Falun Dafa z pevninské Číny

Od praktikující Falun Dafa z provincie Che-pej (zpracováno praktikujícími podle ústního vyprávění)

1. část: http://cz.clearharmony.net/articles/201004/2809.html
2. část: http://cz.clearharmony.net/articles/201004/2812.html

3. Objasňovat pravé skutečnosti a zachraňovat všechny bytosti

Hned na začátku pronásledování bylo zničeno prostředí pro společné studování Zákona. Někteří praktikující, které jsem znala, byli zatčeni. Někteří se zase vůbec neodvážili vyjít ven. Doma jsem praktikovala cvičení a studovala Zákon bez ustání a každý den jsem chodila ven objasňovat lidem pravdu o pravých skutečnostech. Tenkrát jsem neměla žádné materiály a také jsem nevěděla, jak bych to měla dělat. Lidem, které jsem potkala, jsem říkala, že Falun Dafa je dobrý a že sebeupálení na náměstí Nebeského klidu bylo zinscenováno, a tak jsem jim objasňovala pravdu. Později jsem si uvědomila, že takhle to dál nejde. Musela jsem najít kontakt na ostatní praktikující, abych se dozvěděla o nových Mistrových přednáškách.

Vydala jsem se tedy hledat jednu známou praktikující na sídliště. Její adresu jsem neznala, ale byla jsem přesvědčená o tom, že mi Mistr pomůže. A opravdu jsem ji potkala cestou. Vracela se zrovna domů se svým mužem. Její muž chtěl jít jinou cestou, ale ona trvala na této cestě. Rozdělili se tedy a její muž šel domů jinudy. Nebylo tohle snad Mistrovo uspořádání? Byla jsem v tom okamžiku velmi dojatá a děkovala jsem Mistrovi. To ještě posílilo mou pevnou víru v Dafa. Pomyslela jsem si: „Budu dělat dobře ty tři věci, abych ukázala Mistrovi svou vděčnost.“

Od té doby jsem dostávala včas nejen Mistrovy přednášky a „Ming-chuej týdeník“, ale i jiné rozličné materiály. Spolupracovala jsem s ostatními praktikujícími, vysílala spravedlivé myšlenky a nalepovala různé slogany, kam se jen dalo. Jakmile se jednalo o Dafa, vždycky jsem se aktivně zúčastnila. Nikdy jsem nepoužila výmluvu, že jsem moc stará. Někteří praktikující se díky špatnému kultivačnímu stavu či jiné napjaté situaci neodvažovali rozdávat materiály, a dokonce se obávali mít doma knihy Dafa, a tak je přinášeli ke mně domů. Nikdy jsem nikoho neodmítla. Knihy jsem pečlivě uschovala a stále jsem rozdávala materiály. Někdy jsem najednou rozdala i několik stovek letáků. Nebo jsem nosila hodně těžkou tašku plnou materiálů, která by byla těžká i pro mladého člověka. Přesto jsem ji ale unesla a bezpečně dopravila do bezpečí.

Později se situace trochu uvolnila, a tak jsem u sebe doma zavedla společné čtení. Řekla jsem si: „Získala jsem Dafa a Mistr dal mně, osmdesátileté ženě, tak dobré tělo, jak to mám splatit? Mohu dát svůj byt Dafa k dispozici. Žiji sama, takže to není problém.“ Když naše skupina dostala materiály, rozdala jsem je ostatním praktikujícím. Dvakrát mě obtěžovali policisté. Jednou mě prozradil jeden praktikující, když byl zatčen. Neuznala jsem však toto pronásledování policisty a také jsem z nich neměla vůbec žádný strach. Takže oni jen stáli přede dveřmi, ale netroufli si vejít dovnitř.

Při rozdávání materiálů jsem byla úplně klidná a vždycky jsem se na každého pozorně podívala. Bylo mi jedno, na jakou situaci narazím. Nenechala jsem pohnout své srdce a ani jsem neměla strach. Byla jsem přesvědčena o tom, že mě Mistr ochraňuje. Pevně jsem věřila v mocnou sílu Dafa. V posledních letech jsem se při rozdávání materiálů a při objasňování pravdy setkala s všelijakými lidmi. Někteří na mě začali řvát, někteří mi nadávali, jiní mě chtěli zbít a byli i takoví, kteří mě chtěli udat policii. V takových situacích jsem je neopouštěla lehce. Usmívala jsem se na ně a čekala, až s tím přestanou a dále jsem jim objasňovala pravdu. Odcházela jsem od nich teprve poté, když se opravdu nedalo nic dělat. Pravda, někdy jsem opomněla vysílat spravedlivé myšlenky, ale jelikož jsem neměla žádný strach, nemohlo zlo u mě žádnou mezeru najít. Pokaždé jsem nebezpečí unikla.

O víkendech jsem chodila k dceři. Můj zeť je funkcionářem na ředitelské úrovni. Sídliště, kde bydlí, je přísně střeženo. Skoro nikdo tam nechodí rozdávat letáky. Pokaždé, když jsem šla navštívit svou dceru, vzala jsem s sebou materiály a rozdávala je tam. Mnoho vysokých funkcionářů v této oblasti ví, že jsem praktikující Falun Dafa. Objasňovala jsem jim pravdu přímo na veřejnosti.

Jak Mistr řekl:

„Staré sily sa neodvažujú odporovať nášmu objasňovaniu pravdy a zachraňovaniu vnímajúcich bytostí. Kľúčom je nenechať ich zneužiť medzery vo vašom stave mysle keď robíte veci.“ (Vyučování Zákona na konferenci Fa v Bostonu, 27. dubna 2002)

V červenci tohoto roku mi praktikující přinesli domů šest velkých balíků se slogany na záchranu unesených praktikujících a na odhalení zla. V době dopravní špičky, asi tak v 16 hodin, jsem vyšla do ulic vylepovat plakáty všude tam, kde chodí nejvíc lidí. Tak jako vždy jsem nejdříve vysílala spravedlivé myšlenky, připravovala si plakáty na vylepování a pak jsem vyšla do ulic. Měla jsem jedinou myšlenku, že je to na záchranu lidí a že to musím nalepit rychle. Našla jsem vhodné místo a chtěla nalepit první plakát. Jenomže jsem ty plakáty nemohla od sebe oddělit. Měly slepené rohy. Vzala jsem tedy jiný plakát, ale zase nic. V té chvíli jsem nic netušila, ale později jsem si uvědomila, že to bylo znamení od Mistra, neboť přímo za mnou stál policista, což jsem vůbec nevěděla. Slyšela jsem jen, jak se mě někdo ptá: „Co tady děláte?“ V tom okamžiku se oba rohy plakátů od sebe oddělily. Ani jsem se neotočila a jen jsem řekla: „Zachraňuji lidi!“ A přitom jsem nalepovala ty plakáty. Po tom prvním jsem nalepila ještě druhý. Ale už je chtěl někdo strhnout dolů. Pokoušela jsem se tomu zabránit a pak jsem si teprve všimla, že je to policista. Otočila jsem se a uviděla za sebou policejní auto a u něho stáli ještě další dva policisté. Řekla jsem jim: „Když už jste přišli, mohu vám to rovnou ukázat.“ Pokoušela jsem se zabránit tomu, aby strhli plakáty, ale stejně to udělali. Řekli mi, že je to jejich práce a že to pro ně také není snadné. Řekla jsem jim, že Falun Dafa je dobrý. „Když to nenalepím tady, nalepím to někde jinde,“ řekla jsem. Pak jsem šla dál. Jeli autem za mnou, ale nestarala jsem se o to, jestli jsou za mnou nebo ne. Zachraňování vnímajících bytostí bylo mnohem důležitější. Zbývaly mi nalepit ještě čtyři plakáty. I když mě sledovali, jednoduše jsem pokračovala ve své činnosti. Potom jsem nalepila ještě dva plakáty. Policisté vystoupili z auta a chtěli je zase strhnout. V žádném případě jsem jim to nechtěla dovolit a ještě jednou jsem jim řekla, že je to pro záchranu lidí a že by to neměli strhávat. Zeptala jsem se jich: „Kde bych to mohla nalepit, když tam ani tady to nalepit nesmím?“ Jeden z nich mi odpověděl: „Jděte do vládní oblasti.“ Odpověděla jsem: „Nevím, kde je vládní oblast.“ Potom jsem poprosila Mistra o pomoc, aby nenechal ty plakáty strhnout. A vskutku, už ty plakáty nestrhli a místo toho odjeli pryč.

Šla jsem dál a chtěla jsem nalepit poslední dva plakáty. Začala jsem lepit ten poslední a zase se objevili ti policisté. Jeden šel rovnou ke mně a řekl: „Přece jsem řekl, že to tady vylepovat nesmíte. Jak to, že to přesto děláte?“ Odpověděla jsem: „Mám už jenom jeden plakát a chtěla bych ho nalepit sem.“ Dal mi radu: „Tak ho nalepte trochu výš.“ „Tam já nedosáhnu,“ řekla jsem. Na to odvětil: „Tak já vám pomohu.“ Vzal ten plakát a nalepil ho dolů na zeď. Řekla jsem mu: „Na tomhle místě ho nikdo neuvidí, jak mohou být ti lidé zachráněni?“ Tak jsem ten plakát zase sundala dolů a znovu ho pověsila tam, kde ho mohou lidé vidět. Potom jsem odešla. Policisté se ještě zeptali: „Máte jich ještě víc?“ Zavrtěla jsem hlavou, že ne, a tak odjeli pryč a já jsem šla domů. Dorazila jsem domů a celý ten zážitek se mi jevil jako něco kouzelného. To bylo potvrzování mocné síly Zákona. Bylo to tak, že jsem pod dohledem policistů nalepila všech šest plakátů.

Mistr řekl:

„Hoci staré sily existujú, ak nemáte takéto myšlienky, nemôžu robiť nič. Ak sú vaše spravodlivé myšlienky dostatočne silné, staré sily nemôžu spraviť nič.“ (Vyučování Zákona na konferenci Fa ve Philadelphii v USA, 30. listopadu 2002)

Bylo to skutečně tak, že jsem neměla žádný strach. Věděla jsem, že Mistr byl se mnou. Čeho bych se tedy měla bát? Pokaždé jsem z domu odcházela kolem 16 hodin, tedy v době dopravní špičky. Ty plakáty mělo přece vidět co nejvíc lidí. Čím víc lidí je vidělo, tím lepší. V mé mysli pojem „zatčení“ vůbec neexistoval. Říkala jsem si: „Získala jsem tak dobrý Zákon, čeho bych se tedy měla bát? Otázku života a smrti už jsem dávno vypustila.“

Ale když jsem hledala uvnitř, uviděla jsem, že jsem to neudělala ještě dobře, neboť se mi nepodařilo zřetelněji objasnit pravdu o Falun Dafa těm policistům. Objevil se u mě totiž bojovný duch a můj soucit nebyl dostatečně silný, abych je zachránila. Tím, že strhli dolů tři plakáty, si přivodili velkou karmu. Byla jsem z toho velmi smutná a pomyslela jsem si: „Až je příště zase uvidím, objasním jim pravdu a dám jim informační materiály, abych je zachránila.“

Čínská verze: http://minghui.org/mh/articles/2009/11/4/211753.html
Anglická verze: http://www.clearwisdom.net/html/articles/2009/11/23/112562.html
Německá verze: http://www.minghui.de/data/article/559/a55907.html