Kultivační příběh devadesátileté ženy (2. část)

6. písemná Fa konference sdílení zkušeností pro praktikující Falun Dafa z pevninské Číny

Od praktikující Falun Dafa z provincie Che-pej (zpracováno praktikujícími podle ústního vyprávění)

1. část: http://cz.clearharmony.net/articles/201004/2809.html

2. Cesta pěšky do Pekingu kvůli apelování na Falun Gong

20. července 1999 začalo pronásledování a spolupraktikující chodili apelovat do Pekingu. Někteří byli zatčeni a jiní se báli ukazovat venku. Tenkrát jsem s praktikujícími ztratila kontakt. Měla jsem velkou starost a chtěla jsem jít také do Pekingu, abych potvrdila Dafa. Nevěděla jsem ale jak. Celý den jsem nemohla ani jíst, ani spát. Nabízela jsem jednomu taxikáři sto jüanů, ale přesto odmítl a nechtěl mě tam dovést, protože jsem moc stará. Mistr viděl mé srdce a pomohl mi, takže mě jeden praktikující do Pekingu doprovodil. Bylo to před 1. říjnem 1999. U všech příjezdových cest do Pekingu byly policejní kontroly. Kontrolovaly každé vozidlo i každého člověka. Co dělat? Navrhla jsem, abychom šli pěšky, a tak se vyhnuli kontrole. Ten praktikující ale překvapeně řekl: „Ty už jsi tak stará (tenkrát mi bylo osmdesát let), dokážeš to?“ Pevně odhodlána jsem odvětila: „Zvládnu to, žádný problém! Pokud mám to srdce, Mistr mi pomůže. Jdeme!“ Ten spolupraktikující viděl, jak pevně rozhodnutá jsem a začal také věřit, takže jsme se bez váhání vydali na cestu.

Bydlím asi čtyřicet až padesát kilometrů od Pekingu. Vyrazili jsme v osm hodin ráno, vyhnuli jsme se kontrole a do Pekingu jsme dorazili kolem šesté hodiny večer. Cestou mi Mistr opravdu pomáhal. Vůbec jsem necítila únavu. Celý den jsme nic nejedli a ani jsme nemuseli na toaletu. Jakmile jsem si vzpomněla na to, že byl osočován Mistr i Dafa, bylo mi velmi smutno. Pomyslela jsem si: „Už je mi osmdesát let. Získala jsem Dafa a už dávno jsem vypustila otázku života a smrti. Nebojím se ničeho.“ Jenom jsem chtěla jít do Pekingu a vyslovit se tam pro Dafa. Ten spolupraktikující se obával, že přepínám své síly a pořád mi říkal, že bychom si měli odpočinout a udělat si přestávku. Já ho však neustále pobízela k rychlejší chůzi, abychom dorazili do Pekingu ještě před setměním.

Na předměstí Pekingu jsme snědli misku nudlové polévky a potom jsme jeli autobusem na náměstí Nebeského klidu. Bylo už po šesté hodině večer a setmělo se. Na náměstí bylo jen několik málo lidí a já tehdy nevěděla, jak bych měla potvrzovat Dafa. Pomyslela jsem si: „Spolupraktikující už odešli? Přišla jsem příliš pozdě a zmeškala jsem aktivity na potvrzování Zákona?“ Byla jsem moc smutná a pomyslela si, že nás Mistr shora nad náměstím pozoruje. Podívala jsem se nahoru a řekla jsem: „Mistře, přišla jsem pozdě a propásla jsem aktivity na potvrzování Zákona. Vy jste určitě tam nahoře, zdravím Vás.“ Slzy mi stékaly po tvářích. Kdybych byla jela autobusem, nepropásla bych to.

V Pekingu jsme přenocovali, ale nemohla jsem moc spát. Mistr opět čistil mé tělo. Pořád jsem chodila na toaletu, ale nedělala jsem si s tím starosti. Byla jsem přesvědčená, že se to příští den zlepší. Druhý den bylo opravdu zase všechno v pořádku. Od té doby už nemám žádné problémy se zánětem močového měchýře.

Později jsem se v Pekingu ještě dvakrát zúčastnila aktivit na potvrzování Zákona. Jednou mě doprovodil můj syn, protože si o mě dělal starosti. Řekl mi, že náměstí Nebeského klidu bude uzavřeno a nikdo se tam nebude smět zdržovat. Přesto jsem to nechtěla vzdát. Potom jsme taxíkem objeli celé náměstí a Peking jsme opustili. Potřetí jsem do Pekingu jela sama vlakem. Toho dne foukal obzvlášť silný vítr. Říkala jsem si: „Nemám strach. I kdyby z nebe nože padaly, já tam půjdu.“ Ve vlaku jsem nahlas lidem objasňovala pravé skutečnosti o Falun Gongu, aby to mohli slyšet všichni cestující v mé blízkosti. Dobrosrdeční lidé, kteří poznali pravdu, se během cesty stále o mě starali, a dokonce mi nesli tašku.

Když jsem dorazila na náměstí, posadila jsem se vedle Velké brány a v srdci jsem neustále pořád dokola recitovala: „Falun Dafa je dobrý; Pravdivost, Soucit a Snášenlivost jsou dobré.“ Po chvilce ke mně přišel jeden policista a zeptal se mě: „Co tady děláte?“ Odpověděla jsem: „Odpočívám.“ Zeptal se: „Jste praktikující Falun Gongu?“ Odpověděla jsem: „Copak je s Falun Gongem? Falun Gong je prostě dobrý!“ Ten policista pak už nic neříkal, nechal mě tam sedět a odešel.

Problémy na cestě do Pekingu by pro osmdesátiletou ženu byly bez milosrdné Mistrovy pomoci nepředstavitelné. Cítila jsem, že Mistr byl celou tu dobu u mne. Na základě mé omezené úrovně a z hlediska toho, že jsem ztratila kontakt s praktikujícími a také jsem nedostala žádnou novou Mistrovu přednášku, nevěděla jsem, jak bych měla potvrzovat Zákon, přestože jsem to chtěla dělat. Ale neměla jsem strach. Tak jsem rozdávala informační materiály a objasňovala lidem pravé skutečnosti o Falun Gongu.

Čínská verze: http://minghui.org/mh/articles/2009/11/4/211753.html
Anglická verze: http://www.clearwisdom.net/html/articles/2009/11/23/112562.html
Německá verze: http://www.minghui.de/data/article/559/a55907.html