Učedníci Dafa a spravedlivé myšlenky (1. část)

Od praktikujícího z USA

Od počátku mé kultivace ve Falun Dafa 25. dubna 1999 jsem měl pořád zvláštní pocit, který se týkal pojmu „učedník Dafa“. Když řekneme před běžnými lidmi „učedník Dafa“ nebo když mí spolupraktikující říkají „učedníci Dafa“, připadá mi to slovo poněkud zvláštní a jako slogan. Ale když mluví o „praktikujících Dafa“, tato myšlenka se neobjeví. Studováním Zákona a čtením článků na webové stránce Ming-chuej jsem pochopil, že pojmy „praktikující“ a „učedník“ mají rozdílný význam. Současně jsem si všiml, že existuje malý odstup mezi mnou a stavem „učedníka Dafa“. Pokud se zeptám sám sebe, jestli se považuji za „učedníka Dafa“, necítím ve svém srdci tu pravou jistotu. V poslední době se mi dostalo různých pochopení v této otázce.

Rozdíl mezi „praktikujícím“ a „učedníkem“

Podle mého názoru podstatný rozdíl mezi „praktikujícím“ a „učedníkem“ spočívá v jeho smýšlení. Jestliže se v jeho myšlení více vyskytuje myšlenka „vše pro mě“, nebo jestli dává přednost spíše pojmu „vše pro ostatní“, anebo se vykultivoval výše nad lidské názory.

V historii existovali nesčetní kultivující v buddhistických a taoistických školách. U taoistického systému bylo pravé učení předáno jen jednomu žákovi z mnoha. Ostatní žáci začali s kácením stromů a uklízením a nakonec získali jen trochu technických znalostí, ale neobdrželi žádné pravé Tao (Zákon). Šákjamuniho učedníci se dělili na „uvnitř světa“ a „mimo svět“, „muže“ a „ženy“, „ve velkém kruhu“ a „v malém kruhu“. Druhý patriarcha si nechal před Bódhidharmou ve škole Zenu zlomit ruku, aby se mohl stát učedníkem ve škole Zenu. V minulosti se nemohl každý jen tak stát učedníkem příslušné kultivační školy, i když se chtěl kultivovat. Když se někdo nestal učedníkem, neměl šanci, aby získal pravé učení.

Náš milosrdný Mistr považuje každého praktikujícího za svého učedníka. Dává Zákon každému, kdo se chce kultivovat. Vytáhl nás ven z pekla a poměřuje praktikující podle měřítka, které klade na své učedníky, jestli jsme pilní, a nezáleží na našem původu, na tom, jak velká byla naše karma i jak silné máme své názory. Mistr se dívá jen na naše srdce.

Stali jsme se učedníky, jakmile s námi Mistr jako s učedníky jedná? Myslím, že ne. Záleží to na našem srdci.

Smýšlení praktikujících spočívá ve studování Zákona. Kultivace je součástí jejich života. Kultivující v minulosti měli přání: „Já se chci kultivovat,“ „Já musím získat stav pravého ovoce,“ „Já chci vystoupit ven ze života běžného člověka plného hořkosti.“ To byl dříve postoj praktikujících. Jejich veškeré smýšlení se točilo kolem jejich osoby a vlastního Dovršení. U praktikujících existuje také takové smýšlení. Jak se mám „já“ zvýšit, jakou práci bych „já“ chtěl dělat pro potvrzování Zákona, proč není „můj“ stav dobrý, „já“ chci dojít k Dovršení. Jejich zájem a jejich myšlenky se točí jen kolem nich samotných. To je vnitřní postoj praktikujících.

Toto smýšlení vzniká, jestliže chce člověk kultivací něčeho dosáhnout. Pohonná síla kultivace je dosažení svého vlastního cíle. Chce dosáhnout stavu pravého ovoce, chce uniknout hořkostem tohoto světa a vidí naději v Dafa a tak dále. Takoví praktikující mohou na sobě změnit jen tu část, kterou změnit chtějí, ale jen velmi těžko se mohou úplně přizpůsobit Zákonu, přestože dělají ty tři věci a kultivují své srdce. U důležitých záležitostí posuzují věci lehce ze svého vlastního hlediska; vedeni svými názory a připoutanostmi dělají špatná rozhodnutí.

U „praktikujících“ se jedná o kultivaci „člověka“. V rozhodujících okamžicích je u nich zachováváno to lidské, jako vlastní názory a připoutanosti, ale není zachováván Zákon.

Vnitřní postoj „učedníka“ je: „Jsem součástí Zákona. Celá má bytost splynula se Zákonem. Zákon je to nejdůležitější.“

Mistr řekl:

„Ať děláte pro Dafa cokoliv, a ať je to cokoliv, co děláte, umísťujete sami sebe do Dafa a nepřemýšlíte o tom, že: ‚Já chci dělat něco pro Dafa‘ nebo ‚Já se chci zlepšit tímto způsobem nebo tamtím způsobem‘, jak jste to dělali předtím. Ať děláte cokoliv, nepřemýšlíte o tom, že děláte něco pro Dafa, o tom, že byste měli dělat věci pro Dafa nebo ‚jak mohu dobře dělat věci pro tento Fa‘. Namísto toho umísťujete sami sebe dovnitř Dafa. Jako částice Dafa [cítíte, že] ať je to cokoliv, měli byste to jednoduše udělat.“ (Vyučování Fa na Fa konferenci v Great Lakes v Severní Americe, 9. prosince 2000)

Například, pracovníci jedné firmy, řekněme, mají stejnou práci. Ale vnitřní postoj vlastníka a zaměstnanců se liší. Vlastník považuje firmu za součást sebe sama, zatímco zaměstnanci se na ni dívají jen jako na pracoviště. Dbají více o pořádek ve své rodině a ve svém osobním životě než ve firmě.

Jak vypadá z toho vyplývající rozdíl v postoji „praktikujícího“ a „učedníka“?

„Tato logika se jeví správná – s každým se zachází stejně. Ale jak by mohli být lidé stejní? Práce, kterou dělají, je odlišná, a stejně tak i míra zodpovědnosti, kterou mají. Však víte, že v tomto vesmíru platí princip ‚žádná ztráta, žádný zisk‘. Abyste získali, musíte něco ztratit.“ (Zhuan Falun, Přednáška sedmá, Závist)

V práci pro potvrzování Zákona jsou postoje praktikujících a učedníků rozdílné. Může být, že jsou praktikující navenek velmi pilní. Aby sbírali ctnost a úctu, pracují s velkým nasazením. Vyhledávají projekty, které mají rádi, vyhledávají činnosti, které přinášejí více úcty a jsou důležitější. Jejich skutečné smýšlení je ale pořád takové: „Já chci něco dělat pro Dafa.“ Když se jim jejich snahy nedaří, bývají skleslí a jejich důvěra začne kolísat. Práce pro Dafa se tak stane potvrzováním sebe sama. Přitom je úloha každého učedníka v podstatě prováděna člověkem.

Stav učedníka se možná nezdá nijak moc zvláštní, vychází ale ze stanoviska, že Zákon je nejdůležitější. Dělá to, co má učedník Dafa dělat, s pokojným a vytrvalým postojem. Rozmýšlí si věci podle toho, jaká je celková situace a doplňuje nedostatky ostatních. Nedostává se snadno do osidel vlastních názorů a úsudků, ale jde po cestě své kultivace s božským smýšlením.

Jak vypadá výsledek rozdílných vnitřních postojů u „praktikujícího“ a u „učedníka“? Podle mého pochopení klade Mistr velmi vysoké požadavky na učedníky, kteří dosáhnou velkolepého úspěchu. Myslíme a jednáme spravedlivě, zatímco se kultivujeme a zasazujeme proti pronásledování, čímž zanecháváme budoucímu vesmíru příklad. Jdeme cestou, na které se z člověka stává bůh; tím zanecháváme pro budoucí vesmír mechanismus, který se už nikdy nezkazí a ve kterém mají vnímající bytosti šanci očistit se. Díky cvičení se naše tělo od mikroskopické části až po fyzické tělo, tedy celý systém malého vesmíru, stává součástí budoucího vesmíru ve velkém nebeském těle. Staneme se částí Zákona budoucího vesmíru a vzorem pro pozdější vnímající bytosti, které se budou chtít vrátit ke svému prapůvodu. Jsme tedy součástí nového vesmíru a jeho Zákona, neseme odpovědnost za všechny vnímající bytosti a poctivé faktory.

Abychom toto vše realizovali, musíme zcela splynout se Zákonem a nedávat na první místo faktory svého „já“.

„Ak niekto považuje svoje osobné Dovŕšenie za najdôležitejšiu vec, povedal by som, že nie je hoden byť učeníkom Dafa obdobia nápravy Fa.“ (Vyučování Fa na turné v Severní Americe, květen 2002)

Jistěže, ta část, která se už přizpůsobila Zákonu, patří k božstvu. Ale to je daleko vzdálené od našeho úmyslu, proč jsme přišli sem dolů a od požadavků Mistra. Kromě toho, se smýšlením „praktikujícího“ jak dosáhnout Dovršení, je velmi obtížné osvobodit se od egoistických faktorů starého vesmíru. Takovému kultivujícímu ještě chybí podstata života nového vesmíru.

Čínská verze: http://www.minghui.ca/mh/articles/2007/7/9/158425.html
Německá verze: http://minghui.de/data/article/409/a40984p.html