Odložení vazby mezi mužem a ženou (1. část)

Od praktikující z kontinentální Číny

Netroufám si říci, že jsem Mistrova žákyně, i když jsem se zúčastnila Mistrových přednášek, protože jsem právě tou, o které Mistr píše v „Zhuan Falunu“:

„Jestli tomu nevěříte, jen se podívejte, jak po naší přednášce někteří lidé vyjdou z tohoto sálu a budou se opět chovat jako běžní lidé a nesnesou, když je někdo urazí nebo do nich strčí. Po nějaké době se vůbec nebudou považovat za praktikující.“ (Zhuan Falun, Přednáška osmá, Kdo praktikuje kultivaci, získá kultivační energii)

Pracuji jako úřednice. Než jsem obdržela Zákon, měla jsem už za sebou jedno nevydařené manželství. Můj muž a já jsme si byli cizí. Poté co jsem začala praktikovat, velmi se mi to zalíbilo, avšak za několik dní jsem opět zapomněla kultivovat svůj charakter a chovala jsem se tak jako dřív. Studování Zákona bylo pro mě jako čtení nějakého románu a cvičení jsem už také nedělala pravidelně. Ve skutečnosti mé praktikování nebylo žádnou kultivací. Vztah mezi mým mužem a mnou se také v žádném případě nezlepšoval.

Díky zakořeněnému egoismu jsem nehledala příčinu u sebe. Co jsem chtěla, bylo jen se citově nezranit a dobře si žít. S takovou připoutaností jsem prožila několik let. Někteří praktikující se mě ptali, zda bych nechtěla dát vztah s mým mužem opět do pořádku. Řekla jsem, že už s ním nemám žádné osudové spojení a že nemám tedy pro to žádné řešení. Na druhou stranu se vyvíjel nový vztah mezi mnou a jedním ženatým kolegou a stával se čím dál více vztahem téměř manželským.

Od mých příbuzných, kteří také praktikují Falun Dafa, dostávám nové Mistrovy přednášky. Zastyděla jsem se, když jsem si přečetla odstavec z „Vyučování Zákona na evropské konferenci Fa“:

„Všichni víte, že Zápaďané nerozumí tomu, proč jsou Číňané stále tak rezervovaní, když přijde na vztahy mezi muži a ženami. Dovolte mi říci, že právě takoví by lidé měli být. Sexuální svoboda, která pomíchala lidské rasy a popletla lidské mravy, je bohy naprosto zakázána. Takže jako kultivující byste absolutně neměli dělat onen druh věci. Smíte mít manželku nebo manžela. Toto je normální způsob života pro lidské bytosti. Ale jestliže máte sexuální aktivitu s někým, kdo není vaším manželem či manželkou, pácháte hřích. Bohové v každém spravedlivém náboženství Východu i Západu tento bod velmi zdůrazňovali.“ (Vyučování Zákona na evropské konferenci Fa, 30. - 31. května 1998, Frankfurt, Německo)

Někdy jsem se chtěla Dafa vzdát, avšak pomyslela jsem si, že jsem přece slyšela Zákon přímo od Mistra. Ve svém nitru jsem věděla naprosto přesně, že mám jít cestou kultivace a v žádném případě se nesmím Dafa vzdát.

Proto jsem svým kolegům řekla, že jako praktikující Dafa nesmím něco takového dělat a ten vztah jsem chtěla ukončit. On mi odpověděl, že mě bude pořád podporovat, ať se učím co chci, že mě nemůže opustit. Pokoušela jsem se ho všemi prostředky přemluvit k rozchodu, například jsem ho ignorovala, nebo jsem ho nechala poslouchat Mistrův Zákon a chtěla jsem, aby jeho láska ke mně ochabla, avšak současně jsem shledávala, že ho sama nechci opustit. Na jednu stranu jsem mu říkala „ne“, na druhou stranu jsem ho nechtěla odehnat. Byla jsem vnitřně velmi zatrpklá a myslela jsem na to, kolik citu mu dlužím. Proč bylo tak těžké překonat tuto zkoušku? Důvodem vlastně bylo to, že jedna moje ruka sahala po božství a ta druhá byla mezi lidmi.

Protože jsem ve svém nitru pořád ještě nemohla odstranit ten cit, trápila mě démonická zasahování, která vytvářela ten cit všemi možnými způsoby.

Jednou předal jeden praktikující na konferenci Fa lístek, na který Mistr odpověděl:

„Co se tebe týká, ty jsi ty city považoval za jednu zkoušku a protože jsi je neodstranil, neustále se pokoušíš překonat ji.“ (Vyučování Zákona na konferenci Fa na západě USA v době lampiónové slavnosti, 15. února 2003)

Podle mého názoru je má smrtící zkouška erotická zkouška. Velmi jsem se za své činy styděla a cítila jsem se sklesle. Proto jsem na čtení a na sdílení zkušeností ve skupině chodila velmi zřídka a byla jsem i jinak při šíření Zákona pasivní.

Protože jsem po začátku pronásledování Falun Dafa byla velmi pasivní, nevzbudila jsem v naší firmě žádnou pozornost. Po pracovní době jsem nadále studovala Zákon a četla jsem i jingwen „K Dovršení“. Stojí v něm:

„Víte, že jednou z největších výmluv, kterou staré zlé síly v současnosti používají na útok proti Velkém Zákonu, je ta, že vaše základní připoutání zůstávají skrytá? Takže, aby se určili tito lidé, trápení se stala ještě více surovějšími.“ (Podstata dalšího pokroku II, K Dovršení)

Avšak protože můj postoj k Zákonu byl nestabilní a neměla jsem žádnou dobrou schopnost osvícení, nebyla jsem schopna objevit svou fatální připoutanost.

Přestože jsem si kvůli mému stavu dělala velké starosti, nepoznala jsem, že to všechno bylo uspořádání starých sil a forma pronásledování. Protože jsem neodstranila faktory pronásledování zlem a ani jsem je hlouběji nehledala, nevěděla jsem tedy ani jakou připoutanost jsem měla, jak bych to měla řešit a tuto zkoušku jsem posuzovala jen lidskými myšlenkami. Dokonce jsem si jednou přála raději sedět ve vězení, než páchat tento erotický hřích. Později jsem studovala Zákon a dozvěděla jsem se, že naším cílem je pomáhat Mistrovi při nápravě Zákona a zachraňovat vnímající bytosti. Tak jsem pomalu šla cestou nápravy Zákona. Od počátku jsem objasňovala pravé skutečnosti jen v určitých oblastech nebo při určitých příležitostech. Poté jsem uměla sama stahovat informace z internetu, dělat letáky a rozdávat je.

Když jsem se dozvěděla, že mnoho praktikujících Dafa šlo do Pekingu, aby potvrzovali Zákon, cítila jsem, že jsem něco podobného přísahala a měla bych tento slib dodržet, ale vyskytlo se mnoho překážek, které mi zabránily v tom, abych do Pekingu šla. Mezitím byli členové mé rodiny protiprávně uvězněni. Díky tomu všemu jsem začala chápat vážnost kultivace.

Poté, co Mistr zveřejnil „Vyučování Zákona na cestě po Severní Americe“, mi bylo jasné, jakou misi nesu na svých bedrech. Konečně přišel ten den, kdy jsem se zbavila pout a na Náměstí nebeského klidu jsem ve výšce držela vlajku Dafa. Protože jsem však měla pořád ještě mezery a svými spravedlivými myšlenkami jsem nedostatečně negovala uspořádání starých sil, byla jsem zatčena a odsouzena ke třem letům vězení.

Krátce poté jsem měla sen. Byl večer a byla bouře. Vstoupila jsem do pokoje s okny, zavřela jsem všechna okna až na jedno. A tak se do místnosti dostal déšť i vítr. Uvědomila jsem si, že Mistr mě upozornil na to, že mám velké mezery. Nebylo nesprávné jít do Pekingu. Mnozí si mysleli, že jsem byla pronásledována kvůli potvrzování Zákona, ale já jsem věděla, že toto trápení jsem mít nemusela.

Staré síly zaznamenaly mou mezeru. Zdálo se, jako by mi s kultivací tímto odloučením od okolního světa pomáhaly. Věděla jsem, že pobyt ve vězení není v žádném případě správný stav pro praktikující. Na druhou stranu jsem shledávala, že ve vězení už není žádné zasahování citem. A že to pro mě nebylo tak špatné. Nevědomky jsem touto myšlenkou akceptovala uspořádání starých sil. Bez citového narušování jsem byla ty tři roky ve vězení rozumná. Protože jsem kvůli svému povolání často zkoumala lži lidí, snadno jsem ve vězení mohla prokouknout zmatečnou logiku té tzv. „převýchovy“. S moudrostí jsem mohla odmítnout vymývání mozku. Za ty tři roky vězení se zlu nepodařilo vnutit mi jeho prapodivná odůvodnění. Avšak ty tři roky jsem vydržela jen v pasivitě, protože jsem nestudovala dostatečně Zákon a má mysl nebyla tak spravedlivá. Bylo mi jasné, že jsem měla mezery, avšak ve svých očích jsem je neviděla. Myslela jsem si, že čas by mohl změnit mnohé věci a že budu od toho citu osvobozena. Můj kolega mě však nadále miloval a byl to on, kdo pro mě v den mého propuštění přijel autem.

Kultivační škola, kterou nás Mistr učí, od nás vyžaduje, abychom se kultivovali v komplikované lidské společnosti. O bývalé kultivaci, při které se lidé vyhýbali reálnému světu, Mistr řekl:

„Ľudia v minulosti išli do chrámov a kláštorov alebo do hôr, aby sa kultivovali a vyhýbali sa ľuďom vo svete. Títo ľudia fyzicky neznášali až tak veľa charakterových skúšok, ani ich pripútanosti neboli priamo dotknuté a nemali najpriamejšie skúšky ohľadom materiálnych záujmov. Takže pre hlavné telo človeka to bolo akoby sa nekultivoval. Hoci sa aj človek vzdal normálneho života počas svojho ľudského života, nebolo to preňho nič viac ako vybratie si odlišného životného štýlu.“ … „Ak človek chce byť spasený, musí sám na vlastnej koži prekonať tvrdé prostredie, ťažkosti, osobný záujem, city a túžby.“ (Vyučování Zákona na mezinárodní konferenci Fa v New Yorku, 21. listopadu 2004)

Protože jsem se z hlediska démonického zasahování nechovala podle Mistrových požadavků, ta démonická zasahování také nezmizela, právě naopak, byla pořád větší. Byl to ten cit k mému kolegovi, k tomu potom ty tři roky vězení a ošetřování mých rodičů, co u mě vyvolávalo pocity viny. Nemohla jsem se na svého kolegu podívat zpříma a odmítnout ho. Byla jsem toho názoru, že ho nesmím zranit, ale současně jsem ho i nenáviděla, protože kvůli němu bych se propadla do pekla. Přemýšlela jsem pořád dokola a dokonce jsem pomýšlela i na to, že se už nebudu kultivovat. Proto jsem jednou u okna zaslechla, jak jedna plačící dívka křičela, a protože jsem neodložila cit, zlomilo mi to srdce.

Čínská verze: http://www.minghui.org/mh/articles/2006/7/20/133436.html
Německá verze: http://www.minghui.de/data/article/394/a39488p.html