4. rakouská Fa konference 2006: Proces nápravy mého předurčeného vztahu s mým nepraktikujícím manželem

Zdravím ctěného Mistra, zdravím spolupraktikující.

Od počátku mé kultivace jsem neustále konfrontována s potížemi ve vztahu k mému manželovi. Toto se mi jeví jako největší konflikt; to neustálé tahání sem a tam, a je to velmi těsně spojeno s některými mými nejskrytějšími a nejvytrvalejšími připoutanostmi.

Problémy začaly narůstat, když jsem začala postupovat vpřed při objasňování pravých skutečností. Pokaždé v této době, když mi manžel způsoboval potíže, snažila jsem se to snášet s tím, že jsem si v duchu říkala: „Jen pojď, dělej mi problémy, já tvou ctnost neodmítnu.“ Ale později jsem si uvědomila, že toto jednání není soucitné. Přemýšlela jsem: „Je to můj muž, žijeme spolu. Když ztratí mnoho ctnosti a tím dostane mnoho karmy, budu s ním stejně muset nadále žít a pravděpodobně to mezi námi bude ještě horší.“ V tomto způsobu myšlení byly ale pořád ještě schované připoutanosti. Potom jsem si dělala nadměrné starosti o jeho stanovisku a jeho osudu. Když řekl nějaká pomlouvačná slova o Falun Dafa, velice to zranilo mé srdce. Pokoušela jsem se mu, tak dobře jak to jen šlo, objasnit pravdu, ale bylo jedno, jak moc jsem se o to pokoušela. Vypadalo to, že jeho postoj vůči kultivaci byl nadále negativní, naplněn strachem a nedůvěrou. Někdy jsem ztrácela trpělivost tím, že jsem si říkala, že je to beznadějný případ.

Protože jsem věděla, že bych neměla uznávat žádné zasahování, soustředila jsem se na různé projekty k objasňování pravdy, zatímco jsem ještě celodenně pracovala. Můj muž si dělal starosti, že to přeháním, nebo jeho slovy „že bych se mohla sama ztratit“. Ignorovala jsem jeho obavy a považovala jsem to za zasahování. Přestože jsem věděla, že je velmi důležité to, co dělám, poznala jsem, že můj postoj nebyl upřímný.

Jedním z projektů, na kterých jsem se podílela, byl Evropský sbor „Coming for You“. Připojila jsem se k tomuto sboru asi před dvěma lety. Bylo to krátce poté, co jsem viděla vystoupení sboru na Čínském Novoročním Gala 2004 v Paříži a byla jsem přitom dojata k slzám. Přestože jsem neměla ani ponětí o tom, zda umím zpívat, chtěla jsem se jednoduše naučit píseň „Coming for You“. V té době jsem ještě nepomyslela, že se ke sboru eventuelně přidám, protože jsem byla velmi zaměstnaná tím, používat mých navyklých znalostí k tomu, abych objasňovala pravdu. Měla jsem málo, pokud vůbec nějaké připoutanosti ke zpívání, tedy jsem se začala učit bez jakéhokoliv úmyslu. Po několika zkouškách a několika vystoupeních jsem si pozvolna uvědomovala, že zpívání ve sboru je velmi krásná a nádherná možnost, jak lidem objasnit pravdu o Falun Dafa. To je tím, že se můžeme dostat přímým a hluboko sahajícím způsobem k lidským srdcím. Protože sbor dával učení Fa vždycky prioritu, naše zkoušky a kultivační prostředí se pořád zlepšovaly, nejen kvalitou našich hlasů, ale i naše schopnost soustředit se se zlepšovala. Celkově jsme jako jedno tělo pořád harmoničtější.

Během Čínského Novoročního Gala 2006 v New Yorku, když jsem za jevištěm obědvala, zeptal se mě najednou náš sbormistr: „Zavolala jsi dnes už svému manželovi?“ Byla jsem trochu překvapená. Odpověděla jsem: „Ne, nezavolala.“ Potom, když jsem uslyšela jeho povzdech a uviděla jsem jeho překvapený a zároveň káravý pohled, odpověděla jsem spíše se zahanbením: „Volala jsem mu minulou sobotu (to už bylo před týdnem), když jsem přijela do New Yorku.“ On mě vlídně upozornil na to, že bych svého manžela neměla zanedbávat, protože on je důležitou osobou v mém životě. Po představení mi opakoval to, co už mi jednou řekl a já tedy pochopila, že to musí být důležité. Věděla jsem, že Mistr mi dal upozornění a já jsem za to velice vděčná. Krátce na to, když jsem svému muži telefonovala, byla jsem překvapená, když jsem uslyšela, jak velice ho to potěšilo, že jsem mu, jak to nazval, „konečně“ zavolala.

Poznala jsem, že jsem v sobě měla připoutanost pocitu přílišného nadšení, když jsem byla se sborem pohromadě. Byla jsem udivena, když mi sbormistr řekl, že nemám být na sbor tolik fixovaná, že zapomínám na všechno ostatní, co je kolem mě. Pravdivost tohoto výroku se mě dotkla. Vnímala jsem kultivační prostředí sboru tak, jako kdybych se nacházela v chrámu či v klášteře, odříznuta od zbytku společnosti, i když jsme spolu byli jen několik dní během zkoušek.

Mistr říká:

„V naší škole tě necháme samotného získávat kultivační energii přes konflikty, proto máme tak dalece, jak je to jen možné, odpovídat běžným lidem a není opravdu třeba, abys ztrácel něco z materiálního světa. Ale ty musíš v tomto materiálním prostředí zvyšovat svůj charakter. To je právě na tom to praktické. Naše škola je nejpraktičtější, člověk se může kultivovat mezi běžnými lidmi, aniž by musel odejít do kláštera. A to nejtěžší spočívá právě přesně v tom, že se člověk kultivuje v tomto komplikovaném prostředí běžných lidí. Avšak právě v tom je to i nejlepší, neboť ty sám dostáváš kultivační energii. To je to nejvíce rozhodující naší školy...“ (Zhuan Falun, Přednáška osmá)

Hledala jsem snad nějakou zkratku, nějakou jednodušší cestu v kultivaci tím, že jsem se vyhýbala jakémukoliv zdroji konfliktů, místo toho, abych si zvyšovala svůj charakter? Přehlédla jsem smysl „rozhodujícího bodu naší kultivační školy“?

28. ledna 2006 jsem sledovala přenos Čínského Novoročního Gala 2006 od NTDTV v New Yorku na internetu. Můj muž pozorně sledoval naše vystoupení přes mé rameno, zatímco já potají doufala, že náš zpěv zlepší jeho postoj vůči Falun Dafa. Avšak na konci vystoupení jsem ho uslyšela říci jen jedno jediné slovo: „Hrozné.“

Přestože jsem nebyla nijak jeho reakcí udivena, cítila jsem se přesto smutně. Můj muž je profesionální hudebník a já respektuji jeho názor o hudbě, ale jeho názor mnou pohnul. Na okamžik jsem pocítila nádech nejistoty, co se důležitosti sboru týká a zda má vůbec cenu být jeho součástí. Opět se objevil můj starý zvyk, být sama k sobě nadmíru kritická (myslet na to, že nejsem „dost dobrá“) a být kritická i vůči ostatním (tím, že jsem si myslela, že oni nejsou „dost dobří“). Poznala jsem tuto starou připoutanost a rozhodla jsem se přiznat si ji.

Ve vyučování Fa v San Franciscu 2005, otázky a odpovědi, Mistr říká:

„Jedno si pamatuj, totiž tvoje spravedlivé myšlenky mohou změnit běžné lidi. Není to tak, že běžní lidé táhnou tebe s sebou. Ať běžní lidé řekli cokoliv, nebo jakkoliv tě vyrušují, ty si to nemáš brát k srdci. Dělej jednoduše to, co máš dělat. Původ lidských myšlenek je velmi komplikovaný, kromě toho u mnoha lidí nejsou názory, které říkají, jejich pravými myšlenkami. To není doopravdy ten člověk samotný, který tu mluví, proto řekne jednou to a podruhé ono. Ta slova nepocházejí z jeho srdce. Poté co něco řekl, zase to zapomene. Ani on sám nebere svoje slova tak vážně, pročpak je tedy bereš ty tak vážně? Nestarej se o to, co říká, ale o to, co mu říkáš ty, přitom je každá věta pro něho hlučným hromem.“

Uvědomila jsem si to až později, když jsem si všimla, že můj muž si nepamatuje ani slovo z toho, co mi tenkrát řekl. Přesto jsem byla pořád ještě zklamaná. Přemýšlela jsem o tom a poznala jsem svou připoutanost. Jak jsem mohla od něho očekávat, že bude šťastný, když uvidí sbor, když v něm viděl jeden z důvodů toho, že jsem ho zanedbávala? Jak jsem jen mohla očekávat, že představení sboru mi vyřeší moje problémy, když jsem v prvé řadě se svým manželem nejednala s dobrosrdečností? Nikdo jiný se nemůže za mě kultivovat. Tázala jsem se sama sebe, jestli jsem nebyla pyšná na to, že jsem členkou sboru? Potvrzovala jsem Fa nebo samu sebe?

Během jednoho dlouhého rozhovoru s manželem mi vyprávěl, že byl v loňském roce velmi deprimován, zčásti díky zbědované situaci našeho vztahu. Nelíbilo se mu, jak jsem se změnila a často mě varoval před tím, abych příliš nezabíhala do extrému. Nemohl pochopit, proč jsem sboru věnovala tolik času a energie a tolik cestovala, abych u tohoto projektu mohla být přítomna, a proč to všechno bylo mnohem důležitější než být s ním. Uvědomila jsem si, že musím lépe vyvážit čas mezi tím vším a svůj čas si lépe rozvrhnout.

Viděla jsem ten zubožený stav našeho vztahu, odloučený a bez spojení, ale nevěděla jsem, co proti tomu dělat. Myslela jsem si, že už jsem všechno vyzkoušela a cítila jsem se beznadějně ztracená. Často mi procházelo hlavou: „Bylo by jednodušší, kdyby byl také praktikující.“ Avšak byla to jen výmluva, neboť jsem věděla, že některé páry, kde praktikují oba dva, mají také své problémy.

Ve vyučování Fa v San Franciscu 2005, otázky a odpovědi, Mistr říká:

„Posuzoval jsi již jednou například věci týkající se rodiny, citů v manželství a jiné věci s Fa? Jednali jste opravdu tak, se Soucitem vůči všem bytostem?“ … „ Když se člověk opravdu může zbavit připoutanosti a ta připoutanost tě nemůže stáhnout s sebou, ten konflikt také zmizí beze stopy.“

Četla jsem tato Mistrova slova několikrát. Nejdříve jsem si uvědomila, že jsem neměla žádnou důvěru. Myslela jsem si: „Zní to tak jednoduše, jak mohou konflikty jen tak jednoduše zmizet... Nejsem si jistá, jestli to bude s mým mužem fungovat, on je tak tvrdohlavý.“ Jakmile se tato myšlenka u mě vynořila, smála jsem se sama sobě, protože jsem věděla, že já jsem ten tvrdohlavec! Celý dlouhý čas jsem egoistickým způsobem trvala na tom, že můj muž má být takový a takový, právě jakého jsem ho chtěla mít. Místo toho, abych mu opravdu naslouchala, dívala jsem se na něho svrchu, protože neodpovídal mým představám ideálu. Přistupovala jsem k našemu vztahu jako běžný člověk a zanedbávala jsem ty nejzákladnější principy Fa, když jsem s ním jednala. Často jsme diskutovali, protože se obvykle nemohu při mluvení držet zpátky, jde-li o to, chtít ho přesvědčit a přivést na svou stranu.

Když jsem se nakonec vážně pokusila pochopit ho a některé věci posuzovat z jeho pohledu, poznala jsem, jak byl trpělivý a jak mě opatroval. Mnohokrát jsem si jeho jednání vyložila špatně. Například, když chtěl mít jistotu, jestli mě někdo nevyužívá, myslela jsem si, že to bylo z jeho strany zasahování a ignorovala jsem ho. Tedy, místo toho, abych mu vyslovila uznání za jeho dobré úmysly, stále více jsem se vzdalovala. On se naopak cítil ukřivděně a byl uražen a Falun Dafa pociťoval negativně. Styděla jsem se, když jsem si uvědomila, jak velice jsem ho brala jako samozřejmost a jak jsem stran toho propásla chránit Fa. To je něco, co jsem si uvědomila teprve nedávno a rozhodla jsem se, že to napravím.

Jen několik dní poté, co jsem učinila toto skálopevné rozhodnutí, jsem spatřila jemné pozitivní změny. Začala jsem svého muže opravdu „vidět“. Nevím, jak to mám popsat, ale je to, jako bych ho začala považovat za jedinečnou bytost. Někdy je nejtěžší poznat věci, které jsou nám nejblíže. Tedy musím se odpoutat od své sentimentality a ty věci posuzovat ze širší perspektivy, abych byla vůči němu ohleduplná a respektovala ho.

Ve vyučování Fa ve Washingtonu, D.C., 2002 Mistr říká:

„Ti, kteří jednali dobře, mohou své okolí změnit; ti, kteří tak dobře nejednali, mohou také své okolí změnit podle svého vlastního srdce.“

Článek jednoho praktikujícího na webové stránce Pure Insight zmínil jedno čínské přísloví: „Když jsou si dva lidé souzeni, setkají se a vezmou se, i kdyby od sebe žili tisíce mil daleko.“ („Tajemství dobrého manželství“ od Čou Čenga) Podle mého názoru je slovo od slova pravdou. Můj manžel, který běžně odmítá někam daleko cestovat, musel letět přes Atlantik, aby mě potkal.

Asi po pěti letech jsem si uvědomila, že se situace s mým mužem skutečně zlepšila, ale tak stupňovitě, že jsem měla potíže to poznat. Nyní vidím, že je to pravá zkouška, co se mé trpělivosti týká a podstatná část mé kultivační cesty. Čím více odstraním sentimentality vůči svému muži, který je mým předurčeným vztahem a je se mnou těsně spjatý, tím více šancí mám ho zachránit, společně s co nejvíce bytostmi, které mohu zachránit. Díky mému vztahu k němu mohu poznat své skryté připoutanosti a také je pokud možno odstranit. Je to jako zrcadlo. Když se nacházím ve Fa, je můj muž klidný a někdy dokonce pyšný a je jedno, kolik času dávám objasňování pravdy.

Doufám, že tato zkušenost může pomoci poznat ostatním praktikujícím, kteří mají problémy v manželství, že jejich vztah je perfektním zařízením pro to, aby si zvýšili svůj charakter a zlepšili vztah mezi mužem a ženou.

Chtěla bych svůj příspěvek zakončit Mistrovou radou týkající se manželství:

„Mimochodem si řekněme něco o lidech. Současní lidé považují lidský cit za velmi důležitý, ale lidský cit je něco, co je nejméně spolehlivé. Jsi-li na mne hodný, mám radost; nejsi-li na mne hodný, ten cit už tady také není. Je to spolehlivé? Může být manželství udržováno city? Co se lidí týká, kromě morálky existuje mezi manžely ještě vděčnost. Ona jako žena ti svěřila celý svůj život, takže za ni musíš převzít odpovědnost. Vděčnost mezi manželskými partnery už dnešní lidé neznají, ani si ji necení. Přirozeně, společnost už není v onom stavu a já jsem také na vás takový požadavek nekladl. Jako učedníci Dafa byste to měli dělat trochu lépe. Tyto věci by se pokud možno neměly dít. Přirozeně, nyní jsem mluvil jen o mužích, tedy řeknu něco o ženách. (všichni se smějí) Řekněme si to raději trošku nenuceně. (všichni se smějí) Žena má tedy umět také muže pochopit. Jako ženy, chcete všechny, aby vaši muži, tedy vaši manželé, byli silní, otevření a upřímní. Ale svým chováním ho neustále utlačuješ; jednala jsi s ním tak, že on si připadá jako žena. (všichni se smějí) Jakpak může být on správným mužem? Kdyby nastala tato situace v celé společnosti, přemýšlej, muži budou zženštilí (všichni se smějí) a z žen se stanou mužatky. (všichni se smějí) To je přece převrácení jinu a jangu. Přirozeně, že je tato společenská situace už jednou taková, já vás také nenutím, abyste byli bezpodmínečně takoví či takoví. Některé z našich žen jsou opravdu velmi schopné, některé jsou i neobyčejné (směje se) a z hlediska schopností někdy překonávají muže. Ale v mnoha případech máte brát opravdu ohled na muže. Jako kultivující jsi všude dobrým člověkem, tak musíš brát ohled na ostatní. Pročpak tedy nemůžete brát ohled na vaše muže a jednat s nimi láskyplně? Nechceme budoucím lidem zanechat to nejlepší? Oba jsou kultivující, budeš-li ty brát ohled na mne a já na tebe, jakpak se dá ještě mluvit o rozvodu? To je přece nezničitelné.“ („Vyučování Fa na setkání učedníků z Asie a Tichomoří“, New York, 12. duben 2004)

Děkuji Mistrovi, děkuji spolupraktikujícím.