Staré čínské kultivační příběhy: Čao Šeng, hledající Tao

1. Projít šesti zkouškami za sebou

Ve staré Číně bylo mnoho kultivujících, ale jen málo z nich bylo schopno dosáhnout stavu božské bytosti. Bylo to proto, že kultivace představuje velkou výzvu a mistrové svých škol očekávají, že oni se už drží velmi striktních a obtížných standardů. Bez velmi pevné vůle a odhodlanosti nemůže kultivující svou kultivaci dovršit.

Kdysi v Číně existoval muž, který se jmenoval Čao Šeng. Protože toužil po získání Taa, odcestoval hodně daleko, až do provincie S'-čchuan, na západě Číny, aby se kultivoval v taoismu pod vedením Mistra Čang Tao-linga. Ten, aby vyzkoušel vůli Čao Šenga, připravil pro něj celou řadu zkoušek.

Jednou přišel Čao Šeng k Čang Tao-lingovi a zůstal stál před jeho dveřmi. Vysvětlil vrátnému, proč přišel a poprosil ho, aby to sdělil Čang Tao-lingovi. K jeho překvapení ale vrátný nešel k Čang Tao-lingovi, aby mu to sdělil. Místo toho zahrnul Čao Šenga nadávkami. Protože ten byl ale rozhodnutý kultivovat se v taoismu, neztratil svůj klid. Rozhodl se, že neodejde dřív, než se stane Čang Tao-lingovým žákem. V noci spal před jeho dveřmi, a to činil celých 40 dnů. Vrátný ho proklínal celou tu dobu. Nakonec Čang Tao-ling souhlasil, že se s Čao Šengem setká a dovolil mu zůstat. Čang Tao-ling mu však nakázal, že bude žít na lopatkovém kole a bude dělat strašáka na ptáky a odhánět ptáky i zvěř od polních plodin. Čao Šeng bez zaváhání poslechl.

V noci byla na poli zima a foukal vítr. Divoká zvěř vydávala odstrašující zvuky, ze kterých mu běhal mráz po zádech. Přesto byl Čao Šeng velmi oddaný. Staral se o to, aby se ke zvěři nedostalo ani jedno zrno. Jednoho dne při západu slunce, když právě zaháněl celé hejno ptáků, uviděl Čao Šeng neuvěřitelně krásnou dívku, která šla přímo k němu. Řekla mu, že chce jít do jedné vzdálené vesnice a ptala se ho, zda může u něho přenocovat. Čao Šeng si pomyslil, že jako kultivující byl měl pomoci lidem v nouzi. Pozval tu dívku, aby přenocovala v jeho slámou pokryté chatrči a on sám seděl až do svítání na poli. Příštího dne si ta žena stěžovala na bolest v noze a zůstala ještě pár dní. V noci se pokoušela Čao Šenga svádět, ale jeho srdce bylo nastaveno na kultivaci a tak nepřišel do pokušení.

Příštího dne Čang Tao-ling nařídil Čao Šengovi, aby šel do hor a přinesl dříví na pálení. Jakmile Čao Šeng vyrazil, uviděl u cesty stát 30 nádob plných zlata. On si však toho zlata ani nevšiml. Šel kolem těch nádob a ani neotočil hlavu, aby si to zlato prohlédl. Když došel na vrchol hory, vrhli se na něho současně tři řvoucí tygři, jako by ho chtěli sežrat. V rozhodujícím okamžiku nepodlehl Čao Šeng panice. Pomyslel si: „Jsem žákem Mistra Čang Tao-linga. Mistr na mě dává pozor!“ A skutečně, ti tygři rvali jen jeho oděv a olizovali mu tvář, ale nekousli ho. Když zpozorovali, že se nebojí, sklonili hlavy a opustili ho.

Jako další Čang Tao-ling nakázal Čao Šengovi, aby šel na trh a nakoupil tam látky. Když Čao Šeng ty látky vyhledal a zaplatil, obvinil ho prodavač z toho, že nezaplatil. Křičel na něho a ztropil ohromnou scénu, takže měl mnoho diváků. Čao Šeng se s ním nehádal a ani se nebránil. Místo toho svlékl svůj oděv a dal mu ho na zaplacení látek. Najednou prodavač přiznal, že se zmýlil.

Jednoho dne, když hlídal Čao Šeng obilí, přišel k němu jeden žebrák z daleka. Byl oblečen do hadrů a byl celý špinavý a upatlaný. Po celém těle měl hnisavé boláky. Smrděl tak, že se z toho dělalo špatně. Žebrák se přiblížil k Čao Šengovi a poprosil ho o jídlo. Čao Šengovi bylo žebráka od srdce líto. Sundal své šaty a nabídl je žebrákovi. Dal mu svůj vlastní oběd a k tomu ještě jídlo ze svých zásob. Ten starý žebrák byl dojat Čao Šengovou přívětivostí. Jeho zásob jídla se však nedotkl.

2. Trhání broskví

Mistr Čang Tao-ling měl 201 žáků. Zkoušel je, aby předal Tao tomu nejspravedlivějšímu z nich. Jednoho dne odvedl své žáky na horský hřbet, který se nazýval „Schody k oblakům, na hoře Ku-ming“. Ukázal na jednu broskvoň, která stála na útesu a řekl: „Předám to velké Tao tomu, kdo umí načesat broskve z toho stromu.“ Ta broskvoň rostla uprostřed jedné velmi strmé skály, mezi mraky a velmi hlubokým údolím. Většina žáků se podívala z útesu dolů na ten strom a všechny pokryl studený pot. Zděsili se této výzvy a řekli: „To je nemožné, Mistře!“

Jenom Čao Šeng o tom přemýšlel jinak. Pomyslel si: „Když Mistr říká, že máme trhat broskve, pak musí existovat cesta, jak to udělat. Kromě toho je tady přece můj Mistr. On by mě nikdy nenechal spadnout dolů do propasti a nenechal by mě zemřít. Kultivující musí věřit v Mistra a v Tao, dříve než může dosáhnout velkého Taa.“ S důvěrou udělal skok a přistál přímo na té broskvoni. Všichni byli z jeho počínání ohromeni.

Čao Šeng trhal jednu broskev za druhou a házel je Čang Tao-lingovi. Celkem natrhal 202 broskví, a tak mohl každý z jeho 201 žáků i on sníst jednu broskev. Když byl Čao Šeng s trháním hotov, natáhl Čang Tao-ling ruku, aby ho přitáhl k sobě. Všichni žáci si pomysleli: „Jak by na něho mohl tady odtud dosáhnout?“ Ale před jejich očima se paže Čang Tao-linga prodloužily o trojnásobek své délky a vytáhly Čao Šenga nahoru na útes.

Když Čao Šeng snědl svou broskev, řekl Čang Tao-ling svým žákům: „Čao Šeng mohl na tom stromě přistát, protože měl v hlavě pravou myšlenku. Nyní se chce váš Mistr pokusit udělat to samé. Uvidíme, jestli to dokáži. Bylo by velkolepé, kdybych mohl z toho stromu utrhnout velkou broskev. Pokud nebudu moct na stromě přistát, potom nejsem hoden toho, abych byl vaším Mistrem a pokusím se bez lítosti zemřít.“ Kromě Čao Šenga se všichni pokoušeli Čang Tao-linga odradit od toho, dělat tak nebezpečnou věc. On však nedbal na jejich prosby a udělal velký skok. Ale minul ten strom a spadl do údolí. Všichni úlekem zbledli. Dlouho nikdo z nich nevydal ani hlásku. Všichni si mysleli, že je jejich Mistr mrtvý a začali plakat. Také Čao Šenga přemohla velká lítost. Jedno čínské přísloví praví: „Mistra pro jeden den, otce na celý život.“ Kdyby se mělo Mistrovi něco stát, jak byl mohl člověk jako jeho žák žít dál? Ale potom si pomyslel: „Mistr je mocný, on je na velmi vysoké úrovni. Na dně každého údolí musí existovat pevný základ, dokonce i v tom nejhlubším údolí. To vůbec nic neznamená pro kultivujícího, který dosáhl Tao. Musím Mistra za všech okolností následovat. Nemohu Mistra opustit a žít sám.“ Zavřel oči a plný důvěry znovu skočil dolů do údolí.

Čao Šeng ztratil pojem o čase. Když nakonec přistál, nebyl vůbec zraněn a skutečně přistál přímo před Čang Tao-lingem. Ten se na něho usmíval, jako kdyby ho očekával. Byla tam jedna chatrč, ve které byla jedna místnost a jedna postel. Čang Tao-ling řekl: „Věděl jsem, že přijdeš.“ Čang Tao-ling mu po tři dny předával Velké Tao, než se zase odebrali domů. Všichni ostatní žáci byli překvapení a také smutní, protože propásli příležitost získat Velké Tao.

Nakonec vystoupili Mistr Čang Tao-ling a Čao Šeng za bílého dne do nebes a stali se Nesmrtelnými. Všichni ostatní žáci přihlíželi, jak stoupají do nebe a pak zmizeli v mracích.

Anglická verze: http://www.clearwisdom.net/emh/articles/2007/1/16/81736.html