Konference sdílení kultivačních zkušeností pochodového orchestru 2025: Překonávání těžkostí s Mistrem po boku

Vážený Mistře, vážení praktikující!

Jsem vietnamská praktikující Falun Dafa žijící v České republice. Fa jsem získala o Vánocích roku 2012.

Předurčená příležitost stát se členkou Nebeského pochodového orchestru

V říjnu 2018 se v Praze konala Evropská Fa konference. Tehdy jsem byla členkou týmu bubnů na pásech. Po konferenci měl orchestr desetidenní turné ve třech zemích: v Rakousku, Německu a Švýcarsku. Orchestr potřeboval deset praktikujících, kteří by turné doprovázeli a podporovali. Přihlásila jsem se. V té době jsem hluboce obdivovala a respektovala jeho členy. Pohled na jejich pochodování byl opravdu majestátný a silný. O přestávkách byli veselí, laskaví a přátelští. Intenzita jejich práce, od brzkého rána až do pozdní noci, byla extrémně náročná, a přesto byli vždy plní energie. Při studiu Fa a cvičeních byli vážní a slavnostní. Tehdy mi bylo už padesát let. Nenapadlo by mě, že se jednou stanu členkou tohoto orchestru.

Po návratu domů jsem stále vzpomínala na ty krásné dny. Koncem ledna 2019 měl orchestr první trénink toho roku. Manžel mě přihlásil, abych se účastnila. Šla jsem tam s pěti dalšími praktikujícími. Nástroj číslo dvanáct, baryton, si mě vybral. Byla jsem velmi šťastná a nadšená! Ale když jsem se setkala a mluvila s praktikujícím, který tento nástroj právě používal, byla jsem opravdu zaskočena. Řekla jsem manželovi: „Myslím, že se do toho nepustím, vždyť už je mi padesát! Neumím jazyk, ve škole bych nerozuměla učiteli, navíc to stojí čas i peníze a naše rodina má teď potíže.“ Manžel odpověděl: „Jde jen o to, jestli chceš, nebo ne. O nic jiného se starat nemusíš. Když se rozhodneš učit, Mistr všechno zařídí!“

Pomyslela jsem si, že má pravdu a že to musím zkusit. Nemůžu se vzdát, aniž bych vyzkoušela své hranice.

Než mi orchestr poslal zapůjčený nástroj, sedla jsem si k počítači a podle rady jedné praktikující navštívila webové stránky, kde bylo několik základních lekcí hudební teorie. Byly velmi podrobné a snadno pochopitelné i pro mě, která jsem o hudebních nástrojích nevěděla vůbec nic. Po dokončení těchto lekcí jsem přešla na jiné webové stránky, abych se seznámila s nástrojem.

Abych si snáz zapamatovala noty, každou stránku not jsem si dvakrát okopírovala. Udělala jsem si dva sešity, jeden čistý na zkoušky orchestru a jeden na denní studium, kde jsem si pod noty zapisovala různé poznámky.

Když jsem konečně dostala nástroj, nastoupila jsem do hudební školy. Učitel řekl, že zbývá jen měsíc do prázdnin, ať to tedy zkusím. Pokud to půjde, mohla bych se zapsat na nový školní rok.

Osm lekcí během měsíce uteklo rychle. Měla jsem pocit, že jsem se nenaučila nic. Noty zněly při mém hraní skoro stejně a bylo mi z toho těžko. Seděla jsem s nástrojem před Mistrovým obrazem a řekla: „Drahý Mistře, v srdci bych se opravdu chtěla naučit hudbu, abych se stala členkou orchestru. Učila jsem se měsíc a nic neumím. Učitel mi řekl, že to nezvládám, a já nevím, co dělat. Pokorně prosím, ukažte mi, kde mám začít.“

Poté mi jedna praktikující dala kontakt na hudebního učitele ve Vietnamu. Byl to zkušený hráč pozounu a uznávaný člen vietnamského symfonického orchestru. Byla jsem nadšená! Koupila jsem si letenku s myšlenkou, že nejdříve poletím a pak to nějak vyřeším. Mohla jsem zůstat ve Vietnamu pouze týden. Připravil pro mě velmi stručný učební plán. Díky němu jsem jasně pochopila hudební teorii. Učil mě základy hry na nástroj: dýchání, ovládání dechu, vibraci rtů, držení rtů, jak foukat krátké i dlouhé tóny, vysoké i nízké, všechno, co mi zdejší učitel nedokázal vysvětlit.

Nejpozoruhodnější bylo, že jsem neuměla solfège, zpívání podle not. Řekla jsem mu: „Jen mě naučte hrát na nástroj, solfège se budu učit pomalu, až se vrátím domů.“ Po týdnu jsem dokázala zahrát krátké pasáže. Poslední den, než jsem odletěla zpět, mi řekl: „Za čtyřicet let, co učím hudbu, jsem neměl žáka, který by neuměl solfège a přesto dokázal takto hrát jako vy.“ Odpověděla jsem: „Praktikuji Falun Dafa. O hudbě jsem nevěděla nic. Vedl mě Mistr.“ Přikývl, že tomu věří. Dal mi skladbu „Probuzení ze snu“ a poradil mi, abych hrála hudbu s lehkostí: „Kdykoli se budete cítit pod tlakem, při učení skladeb Nebeského pochodového orchestru, zkuste zahrát tuto skladbu.“

Po návratu domů jsem denně cvičila podle jeho osnov a podle toho jsem si sestavila rozvrh. Každé ráno jsem vstávala v půl páté a meditovala. Po vysílání spravedlivých myšlenek jsem pracovala v obchodu. V pondělí a ve středu odpoledne jsem chodila do hudební školy, v úterý a ve čtvrtek večer cvičila on-line s učitelem z Vietnamu. Ostatní dny jsem cvičila sama dvě hodiny. Večer jsme studovali Fa, cvičili první čtyři cvičení a šli spát až po večerním vysílání spravedlivých myšlenek.

V orchestru platí pravidlo, že pokud do dvou let neuděláte zkoušku, měli byste dobrovolně odejít. A během deseti tréninků a průvodů nesmíte vynechat více než dva. Dala jsem si za cíl složit zkoušku do jednoho roku. Po osmi měsících jsem uměla hrát plynule sedm skladeb, ale jen s notami. Bez nich jsem si pletla takty a pasáže. Tehdy jsme se stěhovali do většího obchodu, což vyžadovalo více času a práce. Každý den, mimo studium Fa, cvičení a pracování, jsem neměla čas se učit skladby zpaměti.

Nevěděla jsem, co dělat. Opět jsem požádala Mistra. Podmínkou vstupní zkoušky bylo znát pět skladeb zpaměti. Uměla jsem sedm, ale jen s notami. „Mistře, otevřete mi mysl, dodejte mi moudrost, abych si mohla zapamatovat skladby a složila zkoušku.“ Schopnost si skladby zapamatovat ke mně přišla způsobem, který neumím vysvětlit.

Mistr řekl:

„Pokud při cvičení nemyslíte na dobré věci, alespoň byste neměli myslet na nic špatného. Nejlepší je, když nemyslíte na nic.“ (Zhuan Falun, Přednáška pátá, Praktikování kultivace zla)

Při meditaci se mi před očima zjevovaly jednotlivé skladby, řádek po řádku, nota po notě, zřetelně a jasně, jako kdybych měla otevřené oči. Bylo podivné, že jsem nemyslela na nic jiného než na hudbu a melodie, které jsem měla v hlavě. Nevím, jak to pořádně vysvětlit.

Poslala jsem svou nahrávku odpovědnému praktikujícímu, aby si to poslechl a řekl, co mohu zlepšit. Napsal mi, abych mu poslala ještě jednu konkrétní část. Natočila jsem to a poslala mu to. Další den jsem dostala zprávu: „Gratuluji, prošla jste zkouškou.“ Byla jsem nesmírně nadšená, že jsem objala baryton a plakala štěstím, plná vděčnosti Mistrovi, že to pro mě uspořádal. Po tolika útrapách a s takovým odhodláním se mi splnil roční cíl!

Mistr řekl:

„Řekli jsme, že ‚Velký Zákon je bez hranic‘ a kultivace zcela závisí na tom, zda se jí budete věnovat celým srdcem. Mistr vás provede dveřmi a na vás samotných je, abyste se kultivovali. Všechno závisí na tom, jak se kultivujete vy sami. To, jestli se můžete nebo nemůžete kultivovat, zcela závisí na tom, zda dokážete vydržet, vzdát se určitých věcí a trpět. Když máte pevnou vůli, žádné těžkosti vás nezastaví a řekl bych, že to nebude problém.“ (Zhuan Falun, Přednáška čtvrtá, Přeměňování karmy)

V tomto duchu jsem pokračovala ve studiu, učila se nové skladby a opakovala ty staré. Za necelé dva roky jsem dokončila všech jedenáct skladeb orchestru.

Odstranění starostí a strachu

Byl to třetí průvod od té doby, co jsem se připojila. Když jsme se řadili k průvodu, v barytonovém týmu jsem byla jen já a mladá dívka, která se účastnila poprvé. Pocítila jsem úzkost a paniku z toho, že budeme hrát jen dvě, a nedokázala jsem se uklidnit.

Když začal průvod, kvůli nervozitě jsem klopýtala a při zatáčení doprava, když jsem se dívala na dirigentskou hůl pravým okem, jsem si nevšimla vyvýšeného schodu a uklouzla jsem. Měla jsem spadnout na kolena a myslela jsem si, že jsem opravdu spadla. Myslela jsem si, že to bude hodně bolet a že si možná zraním kloub nebo něco horšího. Ale v tom okamžiku jsem ucítila něco, co mě zvedlo a nenechalo spadnout. Postavila jsem se rovně a pokračovala vpřed. Náhle jsem se probudila jako jiný člověk plný vnitřní síly a bez strachu. Nohy se mi pohybovaly lehce a vůbec nebolely. Uvědomila jsem si, že mě Mistr podržel a posunul dopředu, aby mě zachránil před pádem. V duchu jsem mu poděkovala a zůstala soustředěná po celou dobu.

Když průvod skončil, sundala jsem si boty a ponožky, abych zkontrolovala, jak na tom moje nohy jsou. Teprve tehdy jsem ucítila bolest, kotníky byly oteklé a červené. Masírovala jsem si nohy a pomyslela si: „Už je to v pořádku. Děkuji, Mistře.“

Mistr řekl:

„Řeknu ještě jednu věc: každý okamžik vašeho života je součástí vaší duchovní cesty a jsem to já, kdo se o vás v každém okamžiku stará. Nezpůsobujte sami sobě žádné zasahování. Namísto toho se dobře čiňte na tom kousku cesty, který zbývá.“ (Další přísné varování, 5. 7. 2020)

Je to pro mě přísné varování.

Vzdávání se slávy a majetku

Mistr řekl:

„Zatímco je učedník Dafa v tomto světě, má si dobře počínat ve svém duchovním rozvoji a má splnit své historické poslání, kterým mně pomáhá zachraňovat lidi.“ (Důrazné a naléhavé varování, 31. 8. 2021)

V naší rodině jsme pouze dva praktikující. Protože podnikáme, manžel v zimě jezdí pomáhat Shen Yun jako člen logistického týmu a já v létě hraji v orchestru. Jeden z nás zůstává doma, druhý cestuje.

Na jaře roku 2022 se Shen Yun vrátilo na turné po Evropě. Nechali jsme podnik na našem dítěti a pořídili si větší auto, určené na převoz kuchyňského vybavení z města do města. Tři roky, od roku 2022 do roku 2024, jsme věnovali veškerý svůj čas projektu Shen Yun od začátku ledna až do konce turné. Byly časy, kdy jsme cestovali více než dva měsíce v kuse, pak se vrátili domů na pár dní a pak hned opět vyrazili. Věděli jsme, že tato práce nebude snadná, s náročným cestováním a žádným volným časem na studium hudby. Skladby jsem si musela nahrát, abych je mohla poslouchat každý den.

Jako pracovníci v logistickém týmu jsme museli dorazit předem, abychom stihli navařit, než dorazí tým, a pak uklidit a vyrazit, když tým odjel. Jezdili jsme z města do města po Německu, Slovensku, Rakousku, Švýcarsku, Francii, Španělsku, Švédsku a České republice. Cestovali jsme dnem a nocí, bez ohledu na déšť nebo slunce, obvykle jsme spali jen tři až čtyři hodiny denně. Když jsme měli příležitost odpočívat doma, musela jsem využít čas k procvičování hudby a nahrávání, abych stihla odevzdat skladby včas před průvody.

Uvědomovala jsem si, že bez požehnání Mistra bychom nebyli schopni zvládnout tyto mimořádné úkoly. Během sedmi let jsem vynechala pouze jednou, 11. května minulého roku, když se tým účastnil průvodu v Mnichově. Tehdy jsme stále pracovali pro Shen Yun v rakouském Grazu.

Pro mě je obrovská čest nosit uniformu Nebeského pochodového orchestru, držet posvátný nástroj a hrát svatou hudbu. Cítím hluboký vděk. I když mnoho starších členů už odešlo, nastoupili mladí, vzdělaní a hudebně velmi zdatní. Já, i když nejsem mladá, se snažím nezůstat pozadu a nezklamat Mistrovo soucitné uspořádání.

Toto jsou některé z mých zkušeností v kultivaci a procesu učení. Pokud je v nich něco, co není v souladu s Fa, upřímně prosím, abyste mě laskavě upozornili a umožnili mi se zlepšit.

Děkuji, Mistře. Děkuji, praktikující!