Konference sdílení kultivačních zkušeností pochodového orchestru 2025: Jak mě změnilo členství v Nebeském pochodovém orchestru

Vážený Mistře, vážení praktikující,

jsem praktikující Falun Dafa z Číny, nyní žijící v Nizozemsku. Narodila jsem se do rodiny praktikujících. Od malička mi rodiče říkali, že „Dafa je dobrý“ a kultivace je velmi důležitá. Když jsem byla malá, často doma studovali Zákon a já sedávala poblíž a poslouchala. I když jsem většině nerozuměla, cítila jsem, že když studovali, na té tiché a slavnostní atmosféře bylo něco zvláštního. Když cvičili, čas od času mě požádali, abych se k nim připojila. V té době jsem neměla mnoho vlastních myšlenek a v podstatě jsem dělala vše, co po mně chtěli.

Později mi máma navrhla, abych se naučila hrát na nějaký hudební nástroj a pak se přidala k Nebeskému pochodovému orchestru. Tehdy jsem o tom nepřemýšlela a jen se řídila jejím návrhem. Zpočátku jsem se připojila hlavně z poslušnosti vůči rodičům a také proto, že mi orchestr připadal velkolepý a působivý. Ještě jsem si neuvědomovala hlubší význam, který nesl.

Když jsme ještě žili v Číně, máma mě někdy brávala s sebou rozdávat letáčky po domech, a při tom se snažila, aby nás u toho nikdo neviděl. Byla jsem malá, takže jsem nechápala to nebezpečí. Většinou to bylo pro mě vzrušující a zábavné. I když jsem věděla, že šíříme pravdu, tehdy jsem to spíše vnímala jako napínavou hru než zodpovědnost.

Ve srovnání s ostatními praktikujícími, kteří se prostřednictvím tlaků, konfliktů a obtíží běžného života osvítili a posílili, jsem vyrůstala v prostředí Dafa, kde se mnohé vyřešilo a odehrávalo přirozeně. Důsledkem toho jsem nezažila ty hluboké okamžiky náhlého pochopení nebo průlomu. Protože mi všechno přicházelo snadno, nevážila jsem si toho a nekultivovala pilně.

S přibývajícím věkem jsem začala více a více chápat principy, ale kvůli lenosti, kterou jsem si vypěstovala v dětství, a nedostatku hlubokých osobních zkušeností s Dafa jsem často upadala do stavu, kdy jsem sice věděla, jak důležitá kultivace je, ale nedokázala jsem cítit skutečnou naléhavost. Věděla jsem, že bych se měla snažit zlepšovat, ale pohodlí běžného života mě drželo zpátky.

V mém okolí je mnoho starších a zkušenějších praktikujících, kteří jsou velmi pilní. Když vidím, jak dobře se jim daří, obvykle si pomyslím: „Jsou starší, takže mají vytrvalost. Já to nezvládnu, nemám jejich vůli.“ Ale když se nad tím zamyslím, uvědomím si, že jsou to jen výmluvy pro mou vlastní lenost. Je to, jako kdybych chtěla zmírnit pocit viny z toho, že se nezlepšuji, tím, že uznám své nedostatky, místo toho, abych se opravdu snažila změnit.

Nejdřív jsem se k Nebeskému pochodovému orchestru připojila jen proto, že mi to připadalo nové a zábavné. Ale jakmile jsem se skutečně zapojila, uvědomila jsem si, že prostředí, ve kterém brzy ráno s ostatními praktikujícími cvičíme a studujeme Zákon, je úplně jiné než moje běžná rutina doma. Doma jsem často měla problém vstát brzy, ale ve skupině jsem byla schopna vstávat s ostatními a společně cvičit a studovat Zákon. To prostředí mi dělalo dobře. Uvědomila jsem si, že hluboko uvnitř duše opravdu toužím po zlepšení. Přesto mě moje připoutání a lenost dostaly do dilematu: na jedné straně jsem věděla, že bych měla pilně kultivovat, na druhé straně jsem nebyla ochotná vynaložit úsilí k překonání.

Opravdu si vážím příležitosti účastnit se v orchestru, protože tam vidím mnoho praktikujících v mém věku, kteří jsou velmi pilní. Jejich vytrvalost ve studiu Zákona a cvičení, stejně jako sdílení jejich pochopení, o kterých během diskuzí mluví, mi dodávají velkou odvahu. Nejenže mi radí, ale často mě také berou s sebou, abychom cvičili nebo studovali Zákon, což mi umožňuje cítit jejich upřímnost. V té chvíli mě jejich odhodlání hluboce inspirují. Už jsem si nemyslela: „Já to nedokážu.“ Místo toho jsem měla k věci nový přístup: „Chci být jak oni. Pokud oni dokáží každý den vytrvale studovat Zákon a cvičit, aniž by něco vynechali, měla bych být schopná dělat totéž.“

Postupně jsem začala brát studium Zákona a cvičení jako denní nutnost, a teprve tehdy jsem si uvědomila, že to není tak těžké, jak jsem si to představovala. V minulosti mi to připadalo těžké, protože mě držela zpátky lenost. Nyní, když každý den upřímně, poctivě a vytrvale dělám malé kroky, zjišťuji, že to není ani zdaleka tak obtížné, jak jsem si myslela. Když se ohlédnu zpět, říkám si, že kdybych se nepřidala k orchestru, možná bych byla stále zaseknutá v starých lenivých návycích. Právě díky orchestru jsem měla příležitost setkávat se s více lidmi, kteří se navzájem upřímně povzbuzují a pomáhají si udržet pilnost. Proto si ještě víc vážím proměny, kterou mi přinesl Nebeský pochodový orchestr. Účast v orchestru není jen o zachraňování vnímajících bytostí, ale je to také o zlepšování sebe sama a pozvedání úrovně charakteru.

Překonávání vyhýbání se a postupná účast na aktivitách za účelem objasnění pravdy

Během každého průvodu se musím soustředit pouze na to, abych dobře hrála na flétnu, a nemusím iniciovat konverzace s cizími lidmi, což je v mé komfortní zóně. Nerada mluvím s cizími lidmi. Pokaždé, když musím začít konverzaci, se cítím rozpačitě a neklidně. V orchestru se o bezpečnost a další organizační záležitosti starají jiní praktikující, takže já se musím postarat jen o svou roli flétnistky. Ve srovnání s přímým oslovením cizích lidí za účelem objasnění pravdy je to pro mě mnohem jednodušší.

Jsem si však vědoma toho, že průvody se obvykle konají jen několikrát během léta. Pro praktikující je objasňování pravdy a záchrana vnímajících bytostí naším posláním a pouze účast na průvodech zdaleka nestačí. Ve skutečnosti, když se žádné průvody nekonají, často upadám do myšlenkového vzorce, stavu, kdy se spoléhám na ostatní a říkám si: „Protože mnoho starších praktikujících pravidelně chodí na Hong Fa, aby objasňovali pravdu, mohu to nechat na nich a nemusím se příliš snažit.“

Jednou, když jsem studovala Zákon, jsem narazila na tuto část:

„Ty tři věci učedníků Dafa byly řečeny velmi jasně. Děláte je všechny? Pokud ne, běžte je dělat. Myslíte si, že ta místa k objasňování pravdy jsou výlučně pro naše starší dámy.“ (Učení Fa na konferenci Fa v New Yorku, 17. 5. 2019)

Uvědomila jsem si, že můj zvyk spoléhat se na ostatní a vyhýbat se zodpovědnosti je přesně to, o čem Mistr mluvil. Objasňování pravdy není úkolem někoho jiného, je to něco, co musí dělat každý učedník.

Moje situace byla velmi vhodná k tomu, abych se účastnila Hong Fa. Studuji v Amsterdamu, kde se pravidelně konají informační dny k objasňování pravdy. Několikrát po vyučování mě máma požádala, abych se jich zúčastnila, ale vždy jsem se tomu opravdu bránila a hledala výmluvu, abych se tomu vyhnula. Ale pak jsem si pomyslela: „Když se tomu budu pořád vyhýbat, nebudu jen podléhat svým lidským touhám?“ Vzpomněla jsem si na Mistrova slova a donutila se tam jít.

Když během informačního dne přišli turisté a někteří praktikující s nimi nedokázali komunikovat, pomohla jsem. Většinou jsem tam ale jen stála a cvičila. Bylo to pro mě mnohem snazší, protože jsem nemusela začínat konverzace s cizími lidmi. Přesto jsem ale jen tím, že jsem tam stála a cvičila, několikrát nečekaně přispěla.

Jednou kolem nás procházel čínský turista. Jeden praktikující k němu přistoupil, aby s ním promluvil, ale on nechtěl poslouchat. Pak ale uviděl mě, mladého člověka, jak cvičím, najednou se zastavil a zeptal se: „Vy máte i mladé lidi, kteří praktikují?“ Jeho přístup se ihned změnil. Ten praktikující mu odpověděl: „Ano, Falun Dafa praktikují lidé všech věkových i společenských kategorií.“ Poté ten čínský turista byl ochotný naslouchat. Později mi o tom ten praktikující řekl. Uvědomila jsem si, že mě musel Mistr povzbudit. I když jsem nic neříkala, pouhá přítomnost mladého praktikujícího pomohla potvrdit Dafa.

Díky této zkušenosti jsem si uvědomila, že i když stále nerada mluvím s lidmi, odpor je mnohem menší než dřív. To samo o sobě je pro mě průlomem a vidím, jak mi Mistr postupně pomáhá zbavovat se mých připoutání.

Důležitější bylo, že jsem si uvědomila své dlouholeté připoutání k egu. Například když někdo odmítne letáček, který mu podám, cítím se dotčena a rozrušena. Když se ale uklidním, uvědomím si, kolik toho Mistr pro nás vytrpěl a jak je k nám vždy soucitný a podporující. A já se tady rozčiluji kvůli jednomu odmítnutému letáčku, což ukazuje, že moje myšlení je daleko od toho, jaké by mělo být myšlení učedníka Dafa.

To mi pomohlo jasněji si uvědomit, že se musím zbavit svého ega. Měla bych se více zaměřit na svou kultivaci, být k ostatním skutečně laskavá, aniž bych za to očekávala něco na oplátku, a neměla bych se nechat ovlivnit přístupem obyčejných lidí.

Když se ohlédnu zpět, cítím opravdovou vděčnost vůči Nebeskému pochodovému orchestru. Nejenže mi dal příležitost účastnit se průvodů a zachraňovat vnímající bytosti, ale také mi umožnil neustále reflektovat moje připoutání a růst. Pro mě není orchestr jen projektem na záchranu vnímajících bytostí, ale je to také prostředí, které mi pomáhá duchovně růst.

Doufám, že se budu i nadále zlepšovat a kultivovat se. Jsem vděčná za Mistrovo soucitné vedení a povzbuzení a za podporu od praktikujících.

Toto jsou pouze omezené úvahy na mé současné úrovni kultivace. Pokud je zde něco nevhodného, prosím, poukažte na to. Děkuji.