Konference sdílení kultivačních zkušeností pochodového orchestru 2025: Ohlédnutí za turné vídeňské pochodové kapely Tian Guo

Vážený Mistře, vážení praktikující,

je mi ctí účastnit se této Fa konference.

Od získání Zákona v roce 2002 jsem se podílela na mnoha projektech. Je však zajímavé, že různá osvícení v mých snech se neustále soustředila na pochodovou kapelu Tian Guo. Například sny o zpoždění na přehlídku – osvícení o samolibosti, nebo zjištění po příjezdu, že jsem si omylem oblékla nesprávný oděv – osvícení o nedostatečné píli. Chápu, že to znamená hluboké karmické spojení mezi mnou a kapelou.

Sen, který jsem měla před několika měsíci, mi zůstává živě v paměti. Vyšší bytost mi sdělila, že v mnoha dimenzích již byla dokončena náprava Fa a brzy se dostane i do naší dimenze.

Mistr řekl:

„Náprava Fa vesmíru skončila a nyní se uskutečňuje přechod k nápravě Fa lidského světa. Až bude Fa napravovat lidský svět, většina našich učedníků Dafa se ke mně připojí.“ (Probuďte se, 18. 11. 2021)

Ve snu jsem měla na sobě oblečení kapely, ale na nohou jsem měla pantofle, jako kdybych nebyla úplně připravená. To znamenalo, že moje kultivace má stále mnoho nedostatků a že musím odstranit mnoho připoutání, jako je touha po pohodlí, která mě zbavuje tlaku, potřeba zachovat si tvář, zášť, pocity křivdy a posedlost vzhledem.

V posledních letech jsem se kvůli rostoucím nárokům projektu nemohla účastnit všech přehlídek, jako tomu bylo před více než deseti lety. A poslední dva roky byly obzvláště náročné. Složité úkoly a tlaky z jiných projektů, spolu s naší místní Fa konferencí, která měla následovat hned po této, mě přiměly váhat, zda se mám pražské akce zúčastnit. Později jsem si položila otázky: „Pokud je čas na potvrzení Fa skutečně krátký, kolik dalších Fa konferencí pochodové kapely Tian Guo ještě bude? Jako téměř patnáctiletá veteránka, nebylo by škoda nechat si ujít tuto příležitost?“ Pak jsem si vzpomněla, jak mě Mistr vedl k tomu, abych se připojila ke kapele, a jak mě po mém odchodu před několika lety Mistr výslovně osvítil, abych se do kapely vrátila, protože jinak nemohu dosáhnout dokonalosti. Tyto zkušenosti mě vedly k rozhodnutí splnit svou povinnost.

Když jsem se tedy dozvěděla, že se od každého bubeníka očekává účast na této Fa konferenci a předložení zkušenosti, neodmítla jsem. Upřímně řečeno, každá společná aktivita mi přináší významný růst a zlepšení.

Nyní bych se chtěla podělit o své postřehy z našeho nedávného turné ve Vídni.

Zpočátku jsem věřila, že moje účast není možná, protože odpoledne v den odjezdu jsem měla důležitou zkoušku. Týdny před cestou byly velmi stresující, musela jsem se věnovat přípravě na zkoušku a zároveň splnit termíny složitých projektů, takže mi zbývalo málo času na soustředěný trénink síly paží a rytmu. Když jsem však manželovi, který je také praktikující, řekla, že nemohu jet do Vídně, zeptal se mě proč. I poté, co jsem mu vysvětlila své důvody, se zdálo, že mi úplně nerozumí. To mě přimělo k zamyšlení. Cítila jsem, že je to znamení, že bych měla jet. Možná to tak mělo být. Navíc, najít si čas na událost, která mi může zachránit život, uprostřed takových náročných úkolů a tlaků, by mohlo posílit mou odolnost. S tímto poznáním jsem se navzdory zátěži přihlásila.

Před začátkem akce jsem se cítila trochu nesvá. Dříve jsem s intenzivním tréninkem síly paží pomocí pytlů s pískem začínala týden nebo dva předem, ale tentokrát jsem kvůli nabitému programu stihla jen jednu nebo dvě lekce. Přesto jsem během zhruba dvouapůlhodinového vystoupení v pátek večer necítila vůbec žádnou námahu. V poslední hodině jsem dokonce přidala k hůlce kruhové světlo, aby umělci lépe viděli, a přesto jsem nepociťovala žádnou slabost ani znatelnou bolest paží, jakou jsem cítila dříve. Věděla jsem, že to vše bylo díky požehnání Mistra.

Po akci se mi však na dlani, přesně v místě, kde jsem držela hůlku, objevil puchýř. Protože mě čekal další den plný aktivit, opakovaně jsem puchýř propíchla jehlou, aby z něj vytekl hnis. Druhý den ráno byl však puchýř ještě větší. Bylo příliš pozdě na to, abych ho znovu propíchla, a tak jsem si pomyslela: „Zdá se, že dnes mám odstranit hodně karmy. Prostě se tomu poddám.“

Zázračně jsem po celý den stání při vystoupeních a přehlídkách necítila ani trochu bolest. Když jsme se blížili ke konci, vzpomněla jsem si na puchýř na ruce. Ale protože jsem celý den necítila žádnou bolest, okamžitě mě zaplavil hluboký pocit Mistrova nesmírného soucitu. V tu chvíli se mi před očima jako filmový pás promítl sen a proces z před šestnácti lety, kdy mě Mistr vedl k tomu, abych se připojila k orchestru a stala se jeho bubeníkem. Když jsem přemýšlela o tom, jak jsem později kapelu opustila, jen aby mě Mistr různými způsoby vedl zpět, dokonce mi přímo přenášel zprávy do mysli prostřednictvím stereofonního zvuku, cítila jsem hlubokou hanbu. Mistr se o mě tak moc bál! Když jsem si vybavila tyto scény, vyhrkly mi slzy. Po vystoupení jsem zjistila, že puchýř na rukou se otřel dohladka a hnis vsákl do bílých rukavic. Přesto jsem během celého dne necítila vůbec žádnou bolest. Bylo to opravdu neuvěřitelné.

Mistr řekl:

„Po čtyři léta divoké zlo zuří

Pevné kormidlo správný kurz zajišťuje

Učedníci Fa zkouškou zla procházejí

Ač tlak je velký, vůle jejich nezlomná je

Mezi mistrem a učedníkem nejsou city žádné

Buddhova milost nebesa i zem přetváří

Mají-li učedníci spravedlivé myšlenky hojné

Mistr má moc proud obrátit.“

(Hong Yin II, Pouto mezi mistrem a učedníkem, 1. 2. 2004)

Před začátkem sobotní akce došlo k malé příhodě. Zatímco jsem čekala s několika dalšími praktikujícími, přistoupil ke mně starší pán. Nejprve se zeptal na symbol svastiky. Domnívala jsem se, že si jej spletl s Hitlerovým symbolem, jako tomu bylo u jiných před ním, a okamžitě jsem mu to začala vysvětlovat. Než jsem však stačila domluvit, zeptal se: „Otáčí se tento symbol?“ Odpověděla jsem, že ano. Poté se se mnou začal bavit o kultivaci a charakteru. Upřímně se mi podíval do očí a řekl: „Jste znalý člověk, moudrý člověk. Nezabývejte se názory ostatních, soustřeďte se jen na své vnitřní já.“ Byla jsem ohromena. Nechtěl mi snad Mistr prostřednictvím jeho slov dát poučení? Nehledat uznání ostatních, snažit se být věrná svému svědomí – nechtěl mi snad tím říct, abych se zbavila „slávy“? Nechtěl mi snad říct, abych se neustále dívala do svého nitra a kultivovala se? Pak mi ten muž řekl: „Nemějte přehnané touhy, protože už máte všechno a jste opravdu požehnaná. Proto ani nepomýšlejte na jediné přání.“ Tyto dva body zopakoval třikrát a trval na tom, abych si je zapamatovala. Řekla jsem, že si je zapamatuji, protože jsem jeho slova brala jako božské osvícení, které skrze něj promlouvalo. Když to uslyšel, usmál se a řekl: „Je mi ctí sloužit jako Boží posel.“

Mám podezření, že Mistr ho použil, aby mi objasnil otázky, kterých jsem si v poslední době nevšimla nebo které jsem nebrala vážně. Musím se více soustředit na své vnitřní já, neustále se dívat dovnitř, místo abych hledala uznání ostatních. Pokud jde o jeho druhou poznámku, vzpomněla jsem si, že před několika dny, když jsem pálila kadidlo pro Mistra, jsem si něco přála. Ačkoli povrchní motivací bylo ušetřit čas pro kultivační projekty, hlubší zkoumání odhalilo skrytou touhu. Co jsem hledala? Slávu, zisk a pohodlí – v podstatě méně lidských problémů, abych mohla pohodlně praktikovat. Ale kultivace není o pohodlí; překonávání lidských výzev je součástí naší kultivační cesty. Učedníci Dafa by měli přistupovat ke všem lidským záležitostem s přirozeným přijetím. Jelikož nevidíme skutečné příčiny událostí, nesmíme vynucovat změny ani očekávat výsledky, které přesahují přirozený běh věcí.

Mistr řekl:

„Důvod pro toto spočívá ve rčení kultivačního světa: ‚Neusilovat o nic a získávat přirozeně.‘“ (Učení Zákona na konferenci v Evropě, 30.–31. 5. 1998, otázky a odpovědi, Frankfurt, Německo)

Proto se snažím být co nejvíce osvobozená od očekávání a vždy věřit, že cokoli pro nás Mistr zařídí, je nepochybně to nejlepší možné řešení.

Během této cesty, na silnici i v restauracích, jsem čínským lidem objasňovala pravdu a úspěšně pomohla osmi Číňanům vystoupit z Komunistické strany Číny. Tato cesta opravdu nebyla náhoda. Jelikož moje projektová práce málokdy zahrnuje cestování, neměla jsem už dlouho takovou příležitost sdílet pravdu tváří v tvář. Měla jsem pocit, jako kdyby Mistr vedl ty, kteří mají ke mně karmické vazby. Stručně řečeno, tato cesta mi dala opravdu mnoho. Jsem hluboce vděčná našemu nekonečně soucitnému Mistrovi a za každou příležitost účastnit se v orchestru. Budu si vážit každého okamžiku, který mi umožní zlepšovat se, udržovat správné myšlenky po celou dobu a každé příležitosti účastnit se aktivit orchestru.

Na závěr bych ráda citovala pasáž z Mistrova učení, abych povzbudila ostatní praktikující:

„Kto sú tí, čo sa kultivujú? Kto sú tí ľudia, ktorí opravdivo kráčajú po ceste k božstvu? Kto sú tí ľudia, ktorí môžu naozaj uspieť v kultivácii? V celej histórii, od minulosti po súčasnosť, ste to boli iba vy!“ (Vyučovanie Zákona na medzinárodnej Fa konferencii v západnom USA, otázky a odpovede, 26. 2. 2005)

Jsem vděčná nejlaskavějšímu a nejvelkolepějšímu Mistrovi v nekonečném vesmíru! Jsem vděčná milovaným praktikujícím!

Výše uvedené jsou některé skromné postřehy z mé cesty do Vídně. Pokud by se v nich vyskytly nějaké nepřesnosti, pokorně prosím praktikující, aby na ně laskavě poukázali. Děkuji.