Konference sdílení kultivačních zkušeností pochodového orchestru 2025: Neochvějně na cestě kultivace po boku pochodové kapely Tian Guo

Vážený Mistře, vážení praktikující,

jsem praktikující Falun Dafa z Francie. Stále si pamatuji, jak jsem se v roce 2019 poprvé zúčastnil Evropské Fa konference pochodové kapely Tian Guo. To byl první rok, kdy jsem se oficiálně stal členem kapely. Stále si vzpomínám na svůj tehdejší stav mysli – jako nový člen jsem toužil napsat článek, který by inspiroval další praktikující, aby se připojili a přispěli k tomuto projektu.

Uplynulo už sedm let. Tentokrát bych se s vámi rád podělil o zkušenosti a poznatky z kultivace, které jsem za ta léta získal. Je to také příležitost k zamyšlení a shrnutí cesty, kterou jsem prošel po boku tohoto hluboce ceněného projektu.

Finanční potíže

Každý rok si členové kapely hradí náklady na cestovné a ubytování za pět až sedm průvodů. Žiji na jihu Francie, takže často létám do velkých měst po celé Evropě. Když jsem se však poprvé připojil ke kapele, příliš jsem o nákladech nepřemýšlel, věděl jsem jen, že se jedná o důležitý projekt. V té době jsem ani nevěděl, že kapela byla založena Mistrem. Jen jsem si myslel, že jsem už překonal první překážku v podobě naučení se hraní na nástroj, takže i když je život finančně trochu těsný, proč se nesnažit? Tehdy se moje rodina téměř výhradně spoléhala na můj plat inženýra. Nebylo to moc, ale upřímně jsem si myslel, že to zvládneme.

Moje rodina to však tak neviděla. Po roce účasti začali počítat náklady na cestování s kapelou a začali si stěžovat. K tomu všemu jsem musel posílat značné množství peněz domů rodičům a moje úspory byly minimální, takže jsem chápal jejich obavy. Když jsem se zamyslel, uvědomil jsem si, že jsem se soustředil výhradně na své kultivační úsilí a tři věci a trochu jsem zanedbával rodinu. Bylo by lepší, kdybych je vedl k tomu, aby se také pilně kultivovali, a pravidelně s nimi sdílel své poznatky, pak by možná všechno šlo hladčeji.

Jelikož moje rodina také kultivuje, ujistil jsem je, že si uvědomuji finanční zátěž spojenou s cestováním s kapelou, a slíbil jsem, že nebudu dělat nic extrémního, co by nám zkomplikovalo život. Ale ve skutečnosti nám nic nechybělo. Koneckonců jsme učedníci Dafa – máme Mistra, máme Zákon – proč se bát hladu? Naše zdroje jsou zdroje Dafa, které zařídil Mistr. Klíčem je vždy dát Dafa na první místo. Ať už chceme nebo potřebujeme udělat cokoli, ptáme se sami sebe, zda to pomůže zachránit vnímající bytosti. Věřím, že Mistr zařídí vše pro učedníky – to, co je skutečně naše, neztratíme.

Mistr řekl:

„Když se nestaráte a neberete si je k srdci, když tu máte Mistra a Zákon, čeho se ještě bát? Pokud se hory zelenají, není nutné se obávat, že nebude dost dřeva na oheň.“ (Přednáška v Sydney, otázky a odpovědi, 1996)

Moje srdce zůstalo nepohnuté, i když moje rodina nebyla příliš přesvědčená a tato otázka se po nějaké době znovu objevila.

O rok později mě najala velká francouzská farmaceutická a kosmetická společnost, jejíž logo obsahuje obrázek tchaj-ťi. Celý proces připomínal rozprostření červeného koberce – na žádný ze šesti pohovorů jsem se téměř nepřipravoval. Nikdy mi takové věci nešly, také neumím mluvit o sobě a nemám rád záludné otázky, které běžní lidé kladou, protože jsem často příliš upřímný a stručný. V té době jsem věděl jen to, že Mistr je po mém boku, že mám všechny dovednosti, které tato práce vyžaduje, a že cokoli je mi souzeno, přijde.

Nakonec přijali dva kandidáty na pozici, která byla původně určena pouze pro jednoho. O dva roky později si i manželka našla dobrou a stabilní práci. Věděli jsme, že Mistr vše pečlivě zařídil, protože vše, co k nám přišlo, se zdálo tak náhodné a vzácné.

Nyní, kdykoli se ohlédneme zpět, naše rodina plně důvěřuje Mistrovi a Dafa. Po epidemii, i když se cena letenek zdvojnásobila ve srovnání s předchozím obdobím, jsem už nečelil finančním potížím ani stížnostem rodiny.

Lesní roh

Počet hráčů na lesní roh nikdy nebyl velký, nanejvýš jich může být šest, ale to je velmi vzácné. V posledních dvou letech z různých důvodů mnoho členů hrajících na lesní roh přestalo hrát, takže většina průvodů má pouze dva hráče.

Lesní roh má teplý tón a obvykle hraje harmonizující roli, zjemňuje hlavní melodii. Je obtížné na něj hrát hlasitě. Když jsou tedy dva lesní rohy umístěny mezi pozouny a trubky – oba hlasité nástroje s mnoha členy – někdy to působí jako dvě olejové lampy v bouři.

Tiše jsem si pomyslel, že ať už je lesní roh hraný dobře, nebo ne, nikdo to nepozná, nikdo to neslyší. Uvědomil jsem si, že tato myšlenka v sobě nesla mnoho připoutání. Touhu být slyšen jsem viděl jako mentalitu předvádění se. Když jsem se na tento způsob myšlení podíval hlouběji, uviděl jsem, že toto připoutání se ve mně utvořilo, když jsem byl dítě. Vždy jsem se totiž snažil dosáhnout úspěchů, které oceňovali obyčejní lidé, hledal jsem uznání, odmítal jsem být přehlížen. Bylo to tedy také spojeno se silnou soutěživou mentalitou. Po získání Zákona jsem si to vždy uvědomoval a snažil se to odstranit. Ale hluboce zakořeněná připoutání jsou často silná jako ledovce. Vím, že jich mám stále mnoho. Když nedávám pozor, vynořují se v mnoha situacích, a když o nich přemýšlím, cítím se zahanben. A dokonce i v tom pocitu zahanbení vidím další formu předvádění se. Odděluji se od tohoto připoutání a jednoduše jej odstraňuji.

Během průvodů, obklopen zvuky trubek a bubnů, mám pocit, jako kdybych kráčel v čistém prostoru. Když se objeví připoutání, toto prostředí mi pomáhá je rozpoznat a odstranit snadněji než v běžném životě. To odpovídá mému chápání následující pasáže ze Zákona.

Mistr řekl:

„Qi v těle nekultivujícího je dost špinavá, i když se může rozjasnit praktikováním qigongu. Takže ta místa, kde má problémy se zdravím, budou vykazovat velké shluky černé látky vysoké hustoty.“ (Zhuan Falun, Přednáška osmá, Kradení qi)

Pochopil jsem, že když je mysl čistá a přizpůsobená Zákonu, energie, kterou Mistr během průvodu uděluje každému členovi kapely, může skutečně projevit sílu zachraňovat vnímající bytosti. Na povrchu jde o soustředění a jednotnou hudbu, to znamená, že běžní lidé, kteří ji slyší, mohou cítit soucit a sílu kapely. V jiných dimenzích mocná síla Dafa pracuje na záchraně vnímajících bytostí a pomáhá jim snáze přijmout pravdu.

Díky tomuto pochopení se již nezabývám tím, kolik členů je v mé sekci dechových nástrojů. Prostě se soustředím na to, abych hrál v rytmu a vytvářel plný, zaoblený tón, místo toho, abych se snažil hrát hlasitěji, protože každá nota nese mocnou sílu, pokud se během přehlídky dokážu očistit.

Mistr řekl:

„Keď kapela hrala, energia, ktorú vysielala, bola obrovská. Či to bola vysielaná energia, zvuky, ktoré ste robili, alebo hudba a noty samotné, všetky mali účinok potvrdzovania Fa a vysielania energie.“ (Vyučovanie Fa v Los Angeles, otázky a odpovede, 25. 2. 2006)

Čas a příležitost

V prvním roce jako člen kapely se ve Frankfurtu konal průvod, kterého jsem se nezúčastnil. V den průvodu jsem z nějakého důvodu zůstal doma, už si ani nepamatuji proč. Pamatuji si jen, jak jsem seděl a sledoval neustálý proud zpráv v skupinovém chatu kapely během akce, například v kolik hodin se bude studovat Zákon, kde se bude cvičit, kdy se má vyrazit, na co si dávat pozor…

V tu chvíli jsem si pomyslel, co dělám doma, zatímco moje kapela je jako armáda připravující se do boje? Moje mysl byla prázdná a cítil jsem nedostatek. Když se ohlížím zpět, Mistr mi pomohl naučit se hrát na nástroj tak rychle, a přesto jsem plýtval časem a zklamal jsem Mistrova očekávání.

Zeptal jsem se sám sebe, proč chci být součástí kapely, zda je to ze sobeckých důvodů, či jen pro zábavu, nebo proto, abych splnil svůj slib pomáhat Mistrovi zachraňovat vnímající bytosti.

Jak čas plynul, každý průvod, který prošel, byl další příležitostí, která mi unikla. Od té doby jsem, pokud to nebylo z nevyhnutelného důvodu, nikdy nezmeškal žádný další průvod.

Každou cestu s pochodovou kapelou považuji za svou dovolenou, jednoduše proto, že se cítím tak radostný. Radostný z toho, že plním svou povinnost jako učedník Dafa a jako člen pochodové kapely Tian Guo v této mimořádné době, radostný z toho, že se setkávám a sdílím s ostatními praktikujícími, radostný z každé překonané obtíže, která mi pomohla se povznést.

Mistr řekl:

„Dokonalosti dosáhnout, ovoce buddhovství sklidit,

Nechť v těžkostech je radost nalezena.

Fyzická bolest se jen stěží za utrpení počítá,

To kultivace mysli je vskutku nejtěžší…“

(Hong Yin, Zocelování vůle, 17. 12. 1976)

S kapelou jsem pochodoval ulicemi plnými turistů po celé Evropě, jak v horkých dnech, kdy nám slunce popraskalo rty, tak i v dnech, kdy nás smáčel neúprosný déšť. Pro mnohé z nás se přespávání na letišti stalo rutinou. Během tohoto procesu, během těchto příležitostí, jsem si někdy kladl otázku, kolik těchto příležitostí ještě bude.

Před několika lety, když udeřila epidemie, jsme se poučili, že organizování průvodů se stalo obtížné. Kdo ví, jestli včerejšek nebyl naposledy, co jsme mohli pochodovat společně, nebo jestli budeme muset na dlouhou dobu přestat.

V průběhu let jsem viděl mnoho nových členů přicházet a mnoho starých z různých důvodů odcházet. Někdy si kladu otázku, zda přijde den, kdy i já opustím tento projekt, a to jednoduše proto, že se moje srdce změnilo, že už není takové jako na začátku, nebo že už necítím inspiraci. Vidím to jako lidský sentiment. Ten se časem mění, ale spravedlivé myšlenky zůstávají nezměněné.

Mistr řekl:

„Fa se nezmění, a ani Mistr se nezměnil. Někteří lidé se v kultivaci změnili k horšímu a nejsou tak dobří, jako byli na začátku. Opravdu to však nebyla dlouhá doba. V minulosti lidé mluvili o tom, jak někteří kultivující meditovali čelem ke zdi devět let nebo celý život a snášeli utrpení úplně osamoceni. Praktikovali v klášterech, horách či lesích, odstřiženi od světského světa, a procházeli roky dřiny a utrpení – jak osamělé by tohle bylo? Ale vy se tímto přístupem vydávat nemáte. Přesto někteří lidé stále nemohou vystát, jak dlouho to trvá. A přece se v celé historii nikdo nikdy nekultivoval tak krátkou dobu. Ale tito lidé dovolili sami sobě polevit, a když přijde i jen malé zasahování, zapomenou na to, že jsou učedníky Dafa. Kvůli čemu se kultivujete? Kvůli své pověsti? Ze zlosti? Kvůli připoutáním, která přechováváte v mysli? Kvůli svým nejbližším? Kvůli věcem, ke kterým jste připoutáni? Kvůli věcem, které nedokážete opustit? Nejsou všechny tyto věci právě tím, čeho byste se měli zbavit?“ (Učení Fa na konferenci Fa na západním pobřeží USA, Los Angeles, 16. 10. 2015)

Protože žijeme v iluzi, nemůžeme skutečně poznat proces záchrany vnímajících bytostí, který Mistr provádí. Musíme jít vpřed s přísahou, že splníme svou misi jako učedníci Dafa a jako členové evropské pochodové kapely Tian Guo.

Výše uvedené je skromné sdílení založené na mém omezeném osvícení. Pokud něco není v souladu se Zákonem, laskavě, prosím, praktikující, aby mi to soucitně ukázali a pomohli mi to napravit.

Děkuji, Mistře. Děkuji vám, praktikující.