Konference sdílení kultivačních zkušeností pochodového orchestru 2025: Kultivace v Nebeském pochodovém orchestru

Ctihodný Mistře, drazí praktikující,

ráda bych se s vámi podělila o několik zkušeností.

V roce 2018 jsem se připojila k oddělení malých bubnů v Nebeském pochodovém orchestru. Během téměř dvaceti let kultivace jsem se ve svém každodenním životě i v práci snažila řídit zásadami Pravdivosti, Soucitu a Snášenlivosti. Díky tomu se mi většinou dařilo udržovat dobré vztahy s běžnými lidmi, s minimem konfliktů či hádek. Opravdu si vážím účasti na aktivitách Nebeského pochodového orchestru, protože mi poskytují skvělou příležitost kultivovat se a povznášet společně s ostatními praktikujícími.

Fyzické výzvy

Když jsem se začala účastnit aktivit orchestru, připadalo mi to docela náročné. Během průvodů jsem se musela soustředit na hraní hudby a při pochodu ulicemi jsem musela také dávat pozor na dirigentskou hůl, povrch země a případné překážky přede mnou. K tomu se přidávaly reakce kolemjdoucích a různé další faktory. To vše mi ztěžovalo plné soustředění mysli na hraní. Často jsem si musela připomínat, abych zůstala soustředěná. Po nějaké době pochodu jsem cítila, že postroj na buben mi velmi zatěžuje ramena, zejména levé rameno. Bolest byla někdy tak silná, že mi byl omezen pohyb levé paže.

Mistr řekl:

„Sto utrpení naraz na človeka dopadne,

a uvidí sa, ako sa cez ne dostane.“

(Hong Yin, Zoceľovať vôľu, 17. 12. 1976)

Říkala jsem si, že tohle je jen malá fyzická bolest, daleko od „sta utrpení“, a že po několika dnech to určitě zmizí. Do druhého rána bolest obvykle ustoupila a téměř neovlivňovala mé hraní. Ve druhém roce mě ale ramena bolela asi týden po každém představení. Po posledním vystoupení v tom roce bolest přetrvávala dlouho. Kdykoli jsem zvedla levou ruku do určité polohy, cítila jsem bolest v rameni. Tento stav trval téměř rok. Zpočátku jsem to nebrala vážně, ale postupně jsem si začala dělat starosti.

Během rozhovoru s jednou praktikující jsem se zmínila, že tento fyzický stav přetrvává už delší dobu. Řekla mi, že si stejnou fází prošla dříve. Překvapeně jsem se zeptala: „Jakou fází?“ Vysvětlila mi, že když se poprvé připojila ke kapele, před každým vystoupením se často setkávala s různými formami rušení, například fyzickou bolestí, zkouškami charakteru, rodinnými konflikty nebo potížemi s cestováním, ale trvala na účasti na každé aktivitě. Postupem času šlo všechno hladce. I když se objevily problémy, dokázala se na ně rychle podívat se spravedlivými myšlenkami a nebýt jimi ovlivněna, čímž zajistila, že vystoupení kapely nebylo nijak narušeno.

Mistr řekl:

„Na různých úrovních je pro vás vždy připraveno trochu utrpení. Zvláště je tomu tak pro praktikující během jejich kultivace. Jsou všechna z vaší vlastní karmy, jsou to vaše utrpení a jsou pro vás umístěna na různých úrovních, abyste se mohli zlepšit.“ (Zhuan Falun, Přednáška sedmá, O zabíjení)

Pomyslela jsem si, proč bych se měla bát? Tohle je odstraňování karmy a to je přece dobrá věc! Ve třetím roce bolest náhle zmizela a já se mohla bez přerušení účastnit aktivit. Dnes stále někdy cítím mírnou bolest v levém rameni během přehlídek, ale je mnohem slabší než dříve.

Mé pochopení cvičení

Nejsem schopna cvičit každý den. Proto jsem velmi vděčná, když mě praktikující motivují k rannímu společnému cvičení během setkání orchestru. Protože zůstáváme spolu, je vstávání brzy mnohem snazší.

Během cvičení se vždy snažím provádět pohyby správně, takže si občas kontroluji držení těla. Jednou jsem během druhého cvičení cítila, že mé ruce směřují k sobě nad hlavou ve správné poloze. Když jsem však otevřela oči, viděla jsem, že moje pravá ruka je výše a více vepředu než levá. Po opravě jsem pak se zavřenýma očima cítila, jako kdyby mé ruce byly opět nerovné. Začala jsem se ptát sama sebe, zda je mé vnímání chybné.

Mistr řekl:

„Někteří lidé se při cvičení řídí tím, jak se cítí. Co znamenají vaše pocity? Neznamenají nic. Skutečný proces přeměny se odehrává v jiných dimenzích, je nesmírně složitý a podivuhodný.“ (Zhuan Falun, Přednáška první, Zvláštní rysy Falun Dafa)

Často si myslíme, že naše těla dobře známe, ale ve skutečnosti existují v našich končetinách znatelné rozdíly. Cvičení jasně odhalilo, jak nepřesné může být naše vnímání.

To mě vedlo k zamyšlení nad dalšími aspekty života, například pokud jsem o něčem přesvědčená nebo si myslím, že to vím jistě, mohla bych se stejně tak mýlit? Uvědomila jsem si, že bych měla být pokornější a častěji se sama sebe ptát, zda se nemýlím. Proces nápravy držení mého těla během cvičení je také procesem nápravy mého chápání a povyšování sebe sama.

Pokaždé, když cvičím, pečlivě se řídím slovy Mistra a snažím se provádět pohyby přesně. Během třetího a čtvrtého cvičení často zjišťuji, že když se mi myšlenky zatoulají, mé pohyby jsou rychlejší než Mistrovy pokyny. Proto si připomínám, abych zůstala soustředěná a pečlivě se řídila slovy Mistra.

Když cvičí několik praktikujících společně, naše pohyby někdy nejsou synchronizované.

Mistr řekl:

„Ale když cvičíte, rychlost by měla být víceméně ta samá jako na audio nahrávkách. Pohyby by měly být ty samé a ve správném pořadí, když je děláte ve skupině.“ (Přednáška na první konferenci v Severní Americe, New York, 29.–30. 3. 1998)

Pokud se všichni budeme řídit Mistrovými slovy, odchylky budou malé. Každý z nás by měl brát Mistrovy požadavky vážně.

Páté cvičení je pro mě nejtěžší. Zpočátku jsem dokázala sedět v poloviční lotosové pozici jen patnáct minut. Po více než deseti letech se mi postupně podařilo sedět v úplné lotosové pozici jednu hodinu.

V průběhu let jsem někdy pochybovala, zda to vůbec dokážu, zda je moje fyzická kondice dostatečná. Dokonce jsem záviděla ostatním praktikujícím, kteří dokázali s lehkostí sedět v úplné lotosové pozici.

Mistr řekl:

„Požadavek je nakonec dosáhnout plného lotosu. Praktikujte ho postupně a každý bude schopný v plném lotosu sedět. V Číně byli lidé staří přes osmdesát let schopní postupně překřížit obě nohy, takže tam nebude problém. Pokud praktikujete, postupně je dokážete překřížit.“ (Vyučování Zákona na konferenci v Houstonu, 12. 10. 1996)

Řekla jsem si, že důvěřuji Mistrovi a Zákonu. Neměla bych hledat výmluvy, měla bych prostě dál praktikovat a odstraňovat karmu. Jednoho dne toho jistě dosáhnu.

V každodenním životě se snažím sedět v lotosové pozici, když studuji Zákon nebo při jiných příležitostech. Ve dnech plných aktivit Dafa mě někdy pálí nohy a tělo se cítí unavené, ale sezení v lotosové pozici často přináší rychlé uzdravení.

Zpočátku byla bolest tak intenzivní, že jsem sotva zvládala úplnou lotosovou pozici. Přesto jsem skrze tuto bolest cítila jakousi rozšiřující se lehkost. Po několika minutách bolest rychle ustoupila, energie proudila celým mým tělem, cítila jsem se skvěle a moje síla se rychle vrátila. Doba, po kterou jsem mohla zůstat v lotosové pozici, se výrazně prodloužila, což úzce souviselo s průlomem v mém charakteru.

Mistr řekl:

„Jakmile si zlepšíte charakter, vaše tělo projde velkou změnou. Po zlepšení charakteru se hmota ve vašem těle zaručeně přemění.“ (Zhuan Falun, Přednáška první, Proč kultivační cvičení nezvyšují vaši kultivační energii?)

Konflikty jsou příležitostí k pohledu dovnitř

Když praktikující spolupracují, nevyhnutelně vznikají konflikty, ale jsou také vzácnými příležitostmi ke kultivaci a povznesení.

Během jedné akce orchestru jsem se jednoho večera v hotelu bavila s praktikující o kvalitě hotelů, ve kterých jsme ten rok bydleli. V jistém městě byl jeden konkrétní hotel, se kterým jsem byla obzvlášť nespokojená. Tvrdohlavě jsem si stěžovala, že místní praktikující si vždycky vybírají stejný hotel z pohodlí. Ta praktikující se snažila nabídnout jiné možné vysvětlení, ale já jsem ji přerušila a trvala na svém názoru. V tu chvíli jsem si neuvědomila, že za mým úsudkem se skrývá moje připoutání k pohodlí.

Následujícího rána jsem šla na cvičební místo a náhodou potkala praktikujícího z onoho města. Když jsem viděla příležitost, dala jsem mu zpětnou vazbu o hotelu. Naslouchal, ale nepřijal ji. Místo toho mi vysvětlil, jak těžké je najít vhodný hotel. Také řekl: „Tvoje logika není správná.“

Byla jsem zmatená. Co má logika společného se zpětnou vazbou o hotelech? Přesto jsem se uvnitř cítila rozrušená.

Naštěstí začala hrát hudba ke cvičení a náš nepříjemný rozhovor skončil. Během cvičení jsem si pomyslela: „Všichni jsme kultivující. Když vzniknou konflikty, neměli bychom se dívat ven, ale dovnitř.“ Zeptala jsem se sama sebe: „Kde jsem byla nelogická?“ Okamžitě mě napadla myšlenka, že moje domněnka byla špatná.

Předchozí noc jsem trvala na tom, že místní praktikující jsou líní, a proto orchestr několikrát bydlel ve stejném chudém hotelu. Ale tento předpoklad byl mylný! Ten praktikující neslyšel, co jsem předchozí noc říkala, a přesto přímo poukázal na můj problém. Nepoužil tímto Mistr jeho slova, aby mi něco naznačil? Neměla jsem v sobě chovat takové negativní myšlenky nebo stížnosti, ani vůči ostatním praktikujícím, ani vůči nikomu a ani ničemu. Všechno, co se děje, má svůj důvod. V procesu kultivace máme rozpoznat a odstranit svá připoutání, změnit lidské představy a pozvednout svou úroveň. I když to byla malá věc, skrze ni jsem si uvědomila svá připoutání k pohodlí a zášti.

V kultivaci není nic triviálního. Kapela nám poskytuje nejen příležitost zachránit vnímající bytosti prostřednictvím hudby, ale také cenné prostředí pro naši kultivaci. Jsem hluboce vděčná za Mistrova soucitná opatření a za pomoc ostatních praktikujících.

Toto jsou některé mé poznatky a zkušenosti. Pokud je něco nevhodného, laskavě na to, prosím, upozorněte. Děkuji, Mistře! Děkuji, praktikující!