Od praktikující Falun Dafa z Německa
V dubnu roku 2004 jsem začala pracovat pro Epoch Times. Mým prvním úkolem bylo dělat redakční práci. Byla to pro mě snadná práce, protože mám mnoho znalostí o tradičním čínském jazyce, starých čínských příbězích a poezii. Jsem také dobře vyškolena ve zjednodušené čínské a moderní čínské gramatice.
Brzy se mi od manažera a kolegů dostalo hodně chvály, a to mě vedlo k nevědomému rozvinutí připoutání ke spokojenosti a domýšlivosti.
Jednou jsme se s kolegyní hádaly o něčem, co souviselo s čínskou gramatikou. Domnívala jsem se, že jazyk, který použila, nebyl správný, avšak ona trvala na tom, že správný byl. Upravila jsem větu, což se jí nelíbilo, a řekla, že to změnilo původní význam. Nemohly jsme se shodnout. Cítila jsem se nespokojeně a šla studovat Fa.
Studovala jsem článek „Vysvetľovanie Fa pre asistentov Falun Dafa v Čchang-čchune“. Student se tam ptá: „Je vo vesmíre niečo, čo je úplne rovnaké ako niečo iné?“
Mistr na to odpověděl: „Môžu existovať dve veci, ktoré sú rovnaké, avšak je to mimoriadne výnimočné. Ja som ich nevidel.“ (Vysvetlenie obsahu Falun Dafa, Vysvetľovanie Fa pre asistentov Falun Dafa v Čchang-čchune, 18. 9. 1994)
Pomyslela jsem si, že když je Mistr neviděl, tak určitě neexistují. Ale Mistr odpověděl: „Môžu existovať. Ja som ich nevidel.“ Mistr ví vše, a přesto je tak skromný.
Našla jsem své připoutání k hrdosti a impulzivnosti. Čínský jazyk je tak široký, kolik toho opravdu vím? Byla jsem tvrdohlavá a držela se svých názorů. Znovu jsem přezkoumala větu kolegyně a uvědomila si, že i když tento styl psaní je vzácný, špatný není. Nakonec jsme použili její původní slova.
Uvědomila jsem si, že bych měla být pokorná a obezřetná, zvláště když si myslím, že jsem v něčem dobrá. Je snadnější provést nesprávné posouzení, pokud má člověk příliš vysoké mínění o svých schopnostech.
Začátkem roku 2005 jsem začala pracovat jako redaktorka globálních webových stránek Epoch Times. Na webových stránkách je potřeba pracovat dvacet čtyři hodin denně. V té době jsme neměli dostatek pracovních sil a bylo toho tolik, co se muselo řešit, pracovní zátěž byla velká jako hora. Nemohli jsme si vzít odpočinek ani jeden den v roce. Často jsem musela sedět před počítačem osm až devět hodin, než jsem dokončila práci. Moje předchozí pravidelná každodenní rutina byla ta tam. Postupně jsem trávila studiem Fa, cvičeními a vysíláním spravedlivých myšlenek méně a méně času.
Výstraha holí přišla nejdříve ohledně vysílání spravedlivých myšlenek. Jelikož moje práce po mně vyžaduje, abych dodržovala termíny, často jsem to brala jako výmluvu, abych zmeškala globální vysílání spravedlivých myšlenek. Postupně jsem však zjišťovala, že veškerou práci, kterou jsem během těchto patnácti minut vysílání spravedlivých myšlenek udělala, jsem stejně musela udělat znovu. Někdy se v redakčním systému vyskytl problém nebo se odpojil od internetu, takže jsem tu práci musela dělat znovu. I když jsem byla zklamaná, myslela jsem si, že to byla jen náhoda.
Jednou, když zazněl budík na vysílání spravedlivých myšlenek, vypnula jsem ho a pokračovala v práci. Najednou obrazovka počítače zčernala a napájecí zdroj odešel. Celá moje neuložená práce byla ztracena.
Nakonec jsem si uvědomila, že bych měla věnovat pozornost své kultivaci. Sedla jsem si k Mistrovým jingwenům a první článek, který jsem uviděla, byl „K Dovršení“, v němž Mistr řekl:
„Ani teď se někteří lidé nedokáží soustředit na čtení knih. Zvláště ti z vás, kteří pracujete pro Velký Zákon, byste neměli použít žádnou výmluvu, abyste zakryli skutečnost, že nečtete knihy nebo nestudujete Zákon. I když pracujete pro mne, vašeho Mistra, stále ještě potřebujete studovat Zákon každý den s klidnou myslí a neustále se kultivovat. Když vaše mysl při čtení bloudí všude okolo, nespočitatelní Buddhové, Taové a Bohové v knize vidí vaši výsměšnou a žalostnou mysl a mohou říci, že karma ve vašich myšlenkách vás ovládá, což je příšerné. Ale vy se držíte iluze a nedokázali jste se k tomu probudit. Někteří dobrovolníci pracují dlouhé časové období bez čtení a studování Zákona. Jak mohou dělat dobrou práci pro Dafa? Neúmyslně jste způsobili mnohé ztráty, které je velmi těžké nahradit. Posledními lekcemi byste měli dozrát. Jediný způsob, jak zabráníte starým, zlým silám využít díry ve vaší mysli, je dobře využít váš čas na studium Zákona.“ (Podstata dalšího pokroku II, K Dovršení, 16. 7. 2000)
Upravila jsem si rozvrh tak, abych každé ráno před tím, než jsem zapnula počítač, studovala Fa a praktikovala pět sad cvičení. Přestala jsem se záměrným vynecháváním vysílání spravedlivých myšlenek. Od té doby můj počítač už nikdy neměl problém. Brzy se také moje pracovní výkonnost výrazně zlepšila. Pracovní zátěž byla stejná, ale mysl byla jasná a rychlá.
V září roku 2007 jsem začala pracovat v kanceláři se spolupraktikujícími. Hodně jsem pracovala s jednou praktikující. Způsob, jakým přemýšlela, byl odlišný od mého, a někdy dokonce naprosto opačný. Věci, které považovala za důležité, pro mě důležité nebyly; co jsem považovala za důležité já, na tom nezáleželo jí. Přestože jsem následovala její návrhy v duchu spolupráce, cítila jsem se často nešťastná a dotčená. Nahromadila jsem si více a více těchto negativních myšlenek o ní a ty se pomalu staly překážkou.
Mistr řekl:
„Dokážu se do největší možné míry vzdát všeho svého, a proto to mohu všechno vyřešit.“ (Vyučování Fa na Fa konferenci ve Švýcarsku, Ženeva, 4. – 5. 9. 1998)
Najednou jsem se osvítila k tomu, že jsem příliš připoutaná ke svému vlastnímu způsobu myšlení. Moje nelibost k této praktikující byla způsobena tím, že dělala věci jinak, než jak bych je dělala já, a považovala jsem to vždy za její nedostatek.
Jakmile byla tato překážka rozpoznána, změnila jsem svůj způsob myšlení. Už jsem více nepoužívala své vlastní názory k souzení této praktikující. Zanedlouho jsem si všimla, že všechny nedostatky, o kterých jsem si myslela, že se s nimi tato praktikující potýká, byly ve výsledku přesně ty nedostatky, se kterými jsem se vlastně měla vypořádat já sama.
Například, když jsem se v práci setkala s obtížemi, couvla jsem. Avšak tato praktikující šla do problému, protože jediným cílem je dokončení úkolu, bez ohledu na to, jak těžké to může být. Myslela jsem si, že je příliš extrémní a při práci s ní jsem tak cítila velký tlak. Teď si myslím, že důvodem, proč jsem při setkání s obtížemi couvla, bylo, že jsem se příliš obávala o své vlastní pocity a pokládala jsem je za cennější než dokončení práce. Mou prioritou by mělo být neustálé zbavování se připoutání. Po nápravě se zlepšila efektivita práce a dosahovala jsem lepších a lepších výsledků.
* * *
Můžete tisknout a rozšiřovat všechny články publikované na Clearharmony a jejich obsah, ale uvádějte prosím zdroj.
více ...