Dvě děti, o které jsem pečovala (1. část)

Od korejské praktikující Falun Dafa žijící v Číně

Ve společnosti s klesající morálkou je nutné pro zdravý růst dítěte udržet jeho duši nezraněnou a zabránit vstřebávání vnějších vlivů. Je to také otázka pro rodiče a společnost, kteří musejí tento aspekt brát vážně.

V minulých několika letech jsem se starala o dvě děti ze dvou rodin. Matky obou dětí pracovaly v zámoří. Jedním byl chlapec, který tehdy navštěvoval mateřskou školu. O něj jsem se starala tři roky, než nastoupil na základní školu. Druhým chlapcem byl tehdy žák střední školy. O něj jsem se starala čtyři roky, než nastoupil na vysokou školu.

V průběhu těchto let, kdy jsem se o ně starala, jsem viděla jejich touhy. Pochopila jsem principy, že laskavé srdce a slušnost musejí být dětem vštěpovány už od útlého věku. Také jsem byla svědkem odměny – energie, která povstala z jejich laskavosti.

Nezbedný chlapec si osvojil tradiční hodnoty

V roce 2013 jsem se začala starat o čtyřletého chlapečka, který byl nezbedný a náladový, ale měl smysl pro spravedlnost. Jeho učitelky z mateřské školy říkaly: „Rodiče tohoto chlapce by se měli připravit, protože v budoucnosti bude jistě výtržníkem.“

Zatímco ostatní děti společně tancovaly, tento chlapec stál nehybně. Jeho učitelka nemohla udělat nic, aby ho změnila. Vyzvedávala jsem ho po školce. Přestože všechny děti držely v ruce nějaký papír, on neměl nic. Když jsem se na to zeptala jeho učitelky, odpověděla: „Odmítl jakkoliv spolupracovat. Co jsem měla dělat?“

Manžel jeho sestry mi řekl, že ho nikdo nemůže přesvědčit k poslušnosti. Jeho otec to zkoušel několikrát, ale neúspěšně. Nejdříve jsem promluvila o svém nápadu, jak chlapce vzdělávat, s jeho učitelkou.

Jednou chtěl chlapec jíst něco, co pro něj nebylo dobré. Nedovolila jsem mu to sníst. Chlapec začal velmi hlasitě plakat. Vůbec to se mnou nepohnulo. Nezáleželo na tom, jak srdceryvně plakal. Chlapec přestal plakat až poté, co se unavil. Položila jsem mu svou paži okolo jeho ramen a poplácala ho. Pak jsem mu začala zpívat písničku „Falun Dafa je dobrý“. Zpívala jsem, dokud neusnul.

Uvědomila jsem si, že chlapec potřebuje mateřskou lásku. Jeho vlastní matka byla už dlouho pryč, a to, co chlapec potřeboval, byla láska a vřelost.

Věřila jsem, že mé vedení podle Falun Dafa – principů Pravdivosti, Soucitu a Snášenlivosti – přinese dítěti nejupřímnější lásku. Věděla jsem, že v harmonickém prostředí děti vyrůstají zdravěji a šťastněji. Když jsem zpívala „Falun Dafa je dobrý“, byli jsme s chlapcem ponořeni v harmonickém prostředí čistého soucitu. Když chlapec zaspal, rozesmál se, a tak jsem mohla v této chvíli vidět jeho radost.

Stal se mi poté velmi blízkým. Začal mi důvěřovat a už nebyl tak náladový jako předtím. Zacházela jsem s ním jako se svým vlastním vnoučetem a starala jsem se o něj láskyplně po celé tři roky. Povídala jsem mu pohádky téměř každý večer na dobrou noc. Spousta těch pohádek, které jsem mu vyprávěla, byla o tradiční kultuře.

Postupně si chlapec vyvinul své vlastní měřítko dobrého chování a byl schopný odlišovat dobré od špatného. Také rozpoznal laskavost Falun Dafa a přirozeně si rozvinul dobrý charakter. Dokonce ve svém útlém věku byl tolerantní a pravdivý a respektoval starší, své rodiče a učitele.

Už dále nedělal potíže učitelkám v mateřské škole. Velmi dobře spolupracoval a byl aktivní. Jeho učitelka mi řekla, že když většina dětí utíká, aby byly první, chlapec se zastaví a nechá ostatní děti, aby ho předběhly. Také říkala, že někdy kupuje dětem zmrzlinu nebo občerstvení a jedině on projevuje vděčnost.

Chlapec je nyní na základní škole. Když jsem ho nedávno navštívila, jeho matka mi vyprávěla, jak se stal silným. V kickboxu dostal ocenění. Zatímco ho jeho spolužáci šikanovali, nikdy jim to nevrátil. Jeho otce to bolelo. Poradil chlapci, aby se bránil, ale on jeho rady nenásledoval.

Chlapec, který často způsoboval dětem v mateřské škole slzy, se změnil. Principy Pravdivosti, Soucitu a Snášenlivosti se skutečně zakořenily v jeho srdci. Věřím, že takový dobrý chlapec bude požehnaný.

Svěřil se mi, že mu nebylo dovoleno účastnit se matematické soutěže, protože si tenkrát v matematice nevedl dobře. Ve svém srdci promluvil k Mistrovi. Řekl: „Mistře, chtěl bych dostat ocenění v této soutěži.“ Jeho učitelka se ho ten den zeptala, jestli se chce přidat a soutěžit. Ještě úžasnější bylo, že vyhrál první místo.

Sdílel se mnou další podobnou zkušenost. Teprve den před městským kolem soutěže mu bylo řečeno, aby se zúčastnil. Ostatní soutěžící dlouho trénovali, ale on netrénoval. Následujícího rána, předtím, než šel na soutěž, myslel na Mistrovo učení:

„Když lidé ukáží náležitý respekt a úctu k tomu, jak se Dafa v tomto světě projevuje, oni, jejich rasa nebo národ se budou těšit požehnání anebo poctě.“ (O Dafa, Lunyu)

Říkala jsem chlapci, aby se posadil a desetkrát přečetl: „Falun Dafa je dobrý.“ Následoval mé doporučení a získal ocenění v soutěži. Jeho učitelka i rodiče byli nadšení.

Než jsem se začala o chlapce starat, trpěl častým kašláním. Během těch tří let, kdy jsem se o něj starala, nikdy nešel do nemocnice na vyšetření. Děkuji Mistrovi za jeho ochranu. Kašel úplně zmizel. Chlapec byl svědkem neuvěřitelné zkušenosti. Když Mistr slavil narozeniny, chlapec trval na tom, že mu pošle blahopřání: „Všechno nejlepší k narozeninám.“

Pokračování: http://cz.clearharmony.net/articles/a110963-Dve-deti-o-ktere-jsem-pecovala-2-cast.html

Čínská verze: http://www.minghui.org/mh/articles/2018/2/4/360406.html
Anglická verze: http://en.minghui.org/html/articles/2018/2/25/168871.html