Odstranění připoutání k předvádění se

Od praktikující Falun Dafa z Tchaj-wanu

V poslední době jsem se zúčastnila několika pohřbů praktikujících Falun Dafa. Zjistila jsem, že tito praktikující měli jednu společnou věc: dělali mnoho věcí, aby pomohli lidem dozvědět se pravdu o Falun Dafa a také nesli velký díl odpovědnosti v určitých projektech. Dělali velmi mnoho věcí, ale pak usínali během cvičení, studia Fa, a dokonce i při řízení auta.

Účast na pohřbech mě donutila zamyslet se nad sebou. Cítila jsem, že bych si měla najít čas hlouběji se prozkoumat a probádat podobná připoutání, která jsem v sobě nosila. Jenže tato myšlenka se vytratila, jakmile se nahrnulo více práce, do které jsem byla zapojena. Jednoho dne jsem si najednou uvědomila, že tyto příležitosti nemohu pořád odkládat, ale musím se hlouběji podívat na svá připoutání, abych je od základu vykořenila.

Jak mé připoutání narostlo

Viděla jsem, že mám připoutání k dělání věcí a k touze ukázat ostatním, že jsem schopnou osobou. Věděla jsem, že pokud tato připoutání nevykopu a nezbavím se jich, budou na mně přilepená jako posednutí duchem nebo zvířetem, a nikdy neodejdu.

Bylo těžké představit si, jak se toto připoutání vyvinulo a udržovalo po celé ty roky mé kultivace.

Mistr řekl:

„Staré sily zostavili pre všetkých učeníkov Dafa súbor ich vlastných vecí...“ (Majte jasno, 8. 5. 2004)

Prozkoumala jsem se podle tohoto učení Fa a pochopila jsem, že pomocí procesu vykonávání práce Dafa staré síly do mě umístily touhu předvádět se.

Staré síly také zformovaly způsob, jakým jsem přemýšlela a upravily činy, které jsem prováděla v různých situacích, ať velkých nebo malých. Jednoduše řečeno, byl to proces vymývání mozku od starých sil, dlouhotrvající zápletka, která zvětšovala mé názory o „sobě samé“. V kritických chvílích fungoval můj názor touhy potvrzovat se, což mi bránilo dělat tři věci, které od nás Mistr žádal.

Například, když jsem byla malá, můj otec mě často chválil před příbuznými a přáteli. Říkal, že jsem šikovná a usilovná. Dospělí se na mě usmáli a já jsem jim odpověděla také velkým úsměvem. Naučila jsem se, že pokud jsem udělala něco, co nikdo jiný nechtěl udělat, dospělí mě chválili.

Ve škole jsem byla asistentkou učitele a často jsem vyřizovala věci i pro své spolužáky. V práci jsem spolupracovala se svým nadřízeným a podle potřeby jsem vykonávala i práci navíc. Když lidé řekli, že jsem pracovitou a zodpovědnou osobou, byla jsem velmi šťastná.

Můj nadřízený mě často žádal, abych vyřizovala neodkladné úkoly. Bez ohledu na to, jak těžké a vyčerpávající to bylo, nikdy jsem si nestěžovala a v tichosti jsem to udělala. Často jsem byla odměněna vynikajícím ročním oceněním a na konci roku jsem dostala větší prémie než kdokoliv jiný.

Není nesprávné provádět věci s pílí a zodpovědností, ani není špatné, pokud nám někdo svěří důležité úkoly. Nesprávná byla má nadměrná pýcha, kterou jsem v sobě nosila a tu provázelo uspokojení, když jsem přijímala komplimenty za dobře vykonanou práci.

Tento druh touhy po potěšení trval desítky let a v průběhu těchto let mé připoutání k předvádění rostlo. Podvědomě jsem se utvrzovala v tom, že to je to, co mě dělá výjimečnou, proto jsem tomu věnovala více pozornosti. Stejně jako pohádková bytost Pepek námořník, který rád jí špenát, aby se stal silnějším. Srdce uznání sebe sama mi dodávalo sílu a odůvodňovalo mou existenci. Beze mě by se přece nedalo nic udělat!

Pokud by člověk nepraktikoval kultivaci, nepoznal by, že egoistická mysl a srdce potvrzování sebe nejsou dobré. Bránilo mi to spatřit skutečný smysl praktikování kultivace.

Bylo velmi těžké osvobodit se od tohoto lidského připoutání, které mě provázelo dlouhé roky. Cítila jsem, jako kdybych nic nedokázala, nebo že mi něco chybí, pokud bych nepracovala nebo nebyla aktivní v určitých věcech.

Předvádění zasahuje do rodinného života

Čím víc sdílení o předvádění jsem slyšela, tím víc jsem si uvědomovala nebezpečí, které toto připoutání představuje pro mou kultivaci. Například, když nastal čas vysílání spravedlivých myšlenek, myslela jsem na to, že chci dělat něco jiného, například uklidit některou část domu nebo vyřídit naléhavý telefonát.

Jako další příklad byla situace, když nastal čas studia Fa. Najednou jsem si vzpomněla, že jsem někomu zapomněla připomenout něco důležitého. Co bych měla dělat? Čím víc jsem na to myslela, tím méně jsem se dokázala soustředit na studium Fa. Proč nejdřív nezavolat, abych pomohla praktikujícím, a pak se vrátit a studovat Fa?

Během dělání věcí se mé připoutání k předvádění stalo velmi silné, a dokonce způsobilo, že jsem zacházela do extrémů. Vyřizovala jsem jednu věc za druhou, protože praktikující řekli, že to nutně potřebují. Čím víc času jsem věnovala těmto úkolům, tím méně času mi zbývalo na domácí práce. Čas večeře se znovu a znovu přesouval.

V očích mé rodiny jsem vypadala více zaneprázdněná než lidé, kteří pracují mimo domov. Moje tchyně, manžel a syn nebyli se mnou šťastní. Bylo mi jasné, že jsem zanedbala svou rodinu a jejich pocity. Myslela jsem si, že dělám nejsprávnější věc, ale ve skutečnosti jsem jim nevěnovala žádný čas a způsobila jim úzkost.

Vysílání spravedlivých myšlenek na odstranění připoutání k předvádění se

Toto lidské připoutání, které do mě staré síly vložily, do mě často zasahovalo. Kvůli němu jsem ztrácela koncentraci během vysílání spravedlivých myšlenek a praktikování meditace v sedě.

Byla jsem odhodlaná udělat tomu rázný konec. Když bylo moje hlavní vědomí silné, dokázala jsem vysílat spravedlivé myšlenky, jakmile se objevila touha dělat věci. Abych odstranila toto zasahování, vysílala jsem pokaždé, když se objevilo toto připoutání a nečekala jsem nutně na hlavní celosvětová vysílání spravedlivých myšlenek.

Vysílala jsem tuto myšlenku: „Zcela odstraňuji připoutání, kterým jsem infikována, od mikroskopické po makroskopickou úroveň, vrstvu za vrstvou, v celém mém těle a myšlenkách. Nechci toto připoutání. Zasahuje do mě při dělání tří věcí. Můj Mistr Li Hongzhi neuznává uspořádání starých sil. Ani já je neuznávám. Učedníci Dafa v období nápravy Fa následují pouze našeho Mistra. Nechci to a neuznávám to.“

Uplynulo více než deset let, abych došla k pochopení toho, co řekl Mistr:

„Kultivácia v Troch náboženstvách učí ne-činnosť,
avšak nesprávny zámer mať, tam stále je činnosť.
Výhradne dobré skutky robiť, to stále je činnosť,
keď pripútanosti sú preč, to je opravdivá ne-činnosť.“
(Hong Yin, Ne-činnosť, 17. 1. 1993)

Jsem vděčná Mistrovi za to, že mě zachránil.

Výše uvedené je mé osobní pochopení. Poukažte, prosím, laskavě na cokoliv, co podle vás není v souladu s Fa.

Čínská verze: http://www.minghui.org/mh/articles/2017/10/14/355466.html
Anglická verze: http://en.minghui.org/html/articles/2017/10/26/166183.html