Spěchám, abych to dohnal (1. část)

Od západního praktikujícího Falun Dafa

(Tato zkušenost byla přednesena na Konferenci Fa v New Yorku 2017.)

Nejváženější Mistře a drazí praktikující! Je pro mě čest podat vám zprávu o kultivaci v tomto významném čase, kdy Falun Dafa oslavuje své 25. výročí představení veřejnosti. Moje sdílení má název: Spěchám, abych to dohnal.

Mistr řekl:

„Vzhledem k tomu, jak čas neúprosně tlačí, přemýšleli jste nad tím, co se stane s těmi, kdo se nekultivovali dobře? Někteří lidé stále ještě mají šanci, ale někteří už ne. Někomu ještě čas zbývá, a někomu zbývá jediná naděje – že bude sprintovat.“ (Učení Fa na konferenci Fa na západním pobřeží USA, Los Angeles, 16. 10. 2015)

Když jsem získal Dafa, jeden z hlavních důvodů, proč jsem začal praktikovat, byla rychlost, jakou mohu dosáhnout dovršení a opustit tento svět. Ti, kdo jsou usilovní, mohou dosáhnout dovršení za dva roky. Výborně, řekl jsem si, musím být jen usilovný. Vytiskl jsem si Mistrův článek „Skutečná kultivace“ z Hong Yin I a umístil ho nad postel. Byla to první věc, kterou jsem četl, když jsem ráno vstával a poslední věc, kterou jsem četl předtím, než jsem zhasl světlo. Zhuan Falun jsem nosil všude s sebou. Vždy jsem si vybíral kabát, který měl takovou kapsu, do které se kniha vešla. Vždy, když jsem řídil, poslouchal jsem přednášky. Když jsem měl volno, dělal jsem kopie audio nahrávek ostatním praktikujícím. Nesnášel jsem průvody, ale když už je praktikující zorganizovali, tak jsem si řekl, že když je to pro Dafa, půjdu. Zdravotní festivaly na propagaci Fa? Dobře, půjdu tam. Přijedu sem, poletím tam. Čím více fyzické bolesti, čím více krve prolité z karmického čištění, čím hlouběji bylo zasáhnuté srdce a čím víc jsem byl psychicky zdevastovaný, tím lépe. Myslel jsem si: „Jen mi to, Mistře, stěžte, jsem v pořádku.“ „Děkuji, Mistře, sem s tím.“ Nic mně nevadilo, protože jsem se chtěl dovršit během těch dvou let.

To bylo v roce 1998, rok předtím, než začalo pronásledování. Když pronásledování začalo, zapomněl jsem na svůj dvouletý cíl. Byly tu bytosti, které bylo potřeba zachránit a zlo, které bylo potřeba odstranit. Vzpomínám si na 19. května 2001. To byl den, kdy Mistr vyučoval v Ottawě v Kanadě. Učil nás, jak vysílat spravedlivé myšlenky. Když jsem se vrátil do hotelu, padl jsem do postele a rozplakal se, protože jsem věděl, kolik bytostí bude námi zničených. Mluvil jsem nahlas ke všem, kdo mě mohli slyšet: „Nedělejte to, poslouchejte našeho Mistra, protože když ne, odstraním vás.“ Rozhodl jsem se počkat, než to řeknu všem bytostem a až potom pokračovat ve vysílání spravedlivých myšlenek. Jednou, když jsem se vrátil do Toronta, napsal jsem dopis všem bytostem a šel k útesu nad jedním z velkých jezer v Severní Americe. Neplakal jsem už, ale přečetl jsem nahlas a jasně svůj dopis. Papír a mraky se zlatě třpytily. Když se mraky jemně nasbíraly před útesem, věřil jsem, že se obecenstvo sešlo. Poprosil jsem všechny, aby přestali zasahovat, protože my praktikující nebudeme váhat při následování Mistra a při odstraňování těch, kteří by měli být odstraněni.

Když se podívám zpátky, vzpomínám si, že jsem byl někým jiným. Byl jsem mladý člověk, který neměl žádný majetek a ani žádné zodpovědnosti. Měl jsem jen Fa, a to mě naplňovalo každý den. Když jsem ho nemohl číst, poslouchat nebo recitovat, očišťoval jsem se tak, jak to děláme před vysíláním spravedlivých myšlenek. Když přešel můj dvouletý termín a náprava Fa tlačila dopředu, začal jsem bojovat s těžkostmi.

Mistr řekl:

„Udržování tradice Velkého Zákona, obhajování principů kultivace Velkého Zákona a setrvávání ve skutečné kultivaci jsou dlouhodobými zkouškami pro každého učedníka Velkého Zákona.“ (Podstata dalšího pokroku, Opusťte lidská připoutání a pokračujte ve skutečné kultivaci, 31. 7. 1997)

Vždy, když jsem četl tento článek, to se mnou otřáslo. Znělo to vážně a bylo to mimo moje chápání. Co znamená „dlouhodobě“? Dokážeme to všichni? Pochyboval jsem o tom. Ta myšlenka byla děsivá a já jsem se nikdy více nedíval do sebe ohledně tohoto strachu. Ani jsem nepomyslel na to, že bych měl. Ten pocit byl tak vážný, že jsem se nechtěl dívat dovnitř.

Svou první devítidenní přednášku jsem navštívil se svými dvěma přáteli, kteří mě dost dobře znali. Když jsme byli uprostřed přednášek, jeden z nich mi naznačil, že jsem jeden z těch lidí, kteří si o sobě myslí, že jsou výjimeční. Opakovali, že Mistr nás varuje před tímto postojem. I když jsem věděl, že mají pravdu, neposlouchal jsem je a držel jsem se tohoto připoutání. Když se podívám zpátky, vidím, že to bylo spojené s mým připoutáním k mému „dvouletému cíli“. V podstatě jsem byl připoutaný k času a k pocitu vlastní výjimečnosti.

Mistr mě zkoušel pomoci hned na začátku mé kultivace, ale neposlouchal jsem. Každý malý nebo velký úspěch v kultivaci živily toto připoutání. V podstatě to byl démon, který rostl a rostl, a dokonce našel způsoby, jak vysvětlit, jaký má dopad na takový, nebo takový dobrý výsledek, bez ohledu na to, jak daleko byl. Když jsem viděl Mistra, jak se usmívá, věřil jsem, že Mistr potvrzuje moje činy a ne že mě Mistr povzbuzuje v kultivaci. Postupně jsem ztratil motivaci a soucit pomáhat zachraňovat vnímající bytosti. Tehdy jsem to nevěděl, ale můj kultivační stav byl velmi křehký.

V tom čase jsem byl požádaný, abych pomohl Mistrovi, ale nedokázal jsem to. Mistr potřeboval konferenciéra pro Shen Yun, ale když se podíval na úroveň mé čínštiny, nebyla dost dobrá. V minulosti jsem měl mnoho příležitostí a dost času na to se učit, ale neudělal jsem to. Namísto toho jsem Mistra zklamal. Když se mě ptali, proč jsem se neučil, poprvé v životě jsem neměl slova a nevěděl jsem, co říct. Během celé mé kultivace se o mě Mistr staral a udělal toho pro mě tak moc. A když jsem byl jednou o něco požádaný, nedokázal jsem to udělat. Byl jsem zničený a chtěl jsem jen, abych necítil tu bolest v srdci. Hlavně jsem nechtěl myslet na tu otázku, která mně byla položena: „Proč ses neučil?“ Bylo to spojené s mou kultivací a já jsem se nechtěl dívat. Velmi to bolelo a já jsem utíkal od té bolesti a od kultivace. Našel jsem si ospravedlnění pro to, abych nechodil na studium Fa a neúčastnil se projektů. Nikdy jsem nepřestal zkoušet praktikovat, ale moje snahy byly povrchní pokusy o to, abych se cítil lépe a ne skutečné postavení se z očí do očí připoutáním. Bylo to sobecké připoutání k touze cítit se pohodlně.

Čínská verze: http://www.minghui.org/mh/articles/2017/5/19/348386.html
Anglická verze: http://en.minghui.org/html/articles/2017/5/21/163935.html