Dávejte si pozor na připoutání k pohodlí (1. část)

Od nové praktikující Falun Dafa z Číny

Připoutání k pohodlí je často uschované a těžko objevitelné. Může kousek po kousku vyčerpávat vůli praktikujícího v každém aspektu jeho života. Jako nová praktikující, která začala kultivovat v červenci roku 2012, bych zde ráda sdílela své pochopení této otázky.

Nejsem moc vytrvalá. Je to pro mě velmi těžké. Když jsem začala kultivovat, uvědomila jsem si, že má absence vytrvalosti pochází z mého připoutání k pohodlí.

Na začátku praktikování jsem byla velmi vzrušená. Cvičila jsem více než dvacet dní. Hlavou mi poté proběhla myšlenka: „Nikdy jsem u ničeho nevydržela. Dokážu pokračovat v takovém tempu dál?“

Následující den jsem cvičení vynechala. Pokračovat dál se ukázalo jako velmi obtížné, jako by mě od toho odtahovala nějaká síla. Nedokázala jsem cvičit víc než dva dny po sobě, ačkoliv jsem se o to vytrvale snažila.

Mistr řekl:

„Někteří lidé praktikují, ale dělají to jen sporadicky – jeden den ano a druhý ne. Nevěnují se tomu vážně a nedrží se našich požadavků na xinxing. Tito lidé nejsou učedníky, kteří kultivují ve Falun Dafa, a mohou se jim přihodit všechny možné věci.“ (Zhuan Falun Fajie, Vysvětlení Zákona Zhuan Falunu, Učení Fa a zodpovídání dotazů v Kuang-čou)

Zdálo se mi, že nedokážu cvičit ani občas. Věděla jsem, že to není správné, ale neviděla jsem cestu ven. Stále jsem se považovala za praktikující, protože jsem se držela principů Fa při zlepšování svého charakteru.

Jedné noci jsem měla sen. Byla jsem pevná jako ocel a zlé síly mi nemohly nic udělat. Ale najednou jsem si nadzvedla košili a odhalila svůj hrudní koš. Staré síly měly velkou radost. Neuvědomila jsem si, že tohle byl náznak ohledně plánu starých sil využít mé slabosti („jemná žebra“ – v čínštině).

Následující den jsem vstala kolem osmé hodiny. Když jsem viděla, jak rozkošně vypadá můj syn ve spánku, chtěla jsem jej obejmout. Hned, jak jsem si lehla, uslyšela jsem hlas: „Nechoď spát. Nesmíš jít spát.“

Už jsem o tom víc neuvažovala a usnula jsem se synem v náručí. Zdálo se, že zasahování to bralo jako pozvánku. Toho večera jsem sotva dokázala udržet své oči otevřené a chtělo se mně velmi brzy spát.

Začala jsem být znepokojena. Přinutila jsem se vstát ve 3 hodiny a 50 minut ráno, abych se připojila ke společnému rannímu cvičení. Nemohla jsem si ale zvyknout na to, že spím jen tři a půl hodiny. Často jsem usínala během pátého cvičení. Pak jsem si lehla a pospala si.

Výsledkem toho bylo, že jsem dělala jen čtyři cvičení denně a posílila si své připoutání k pohodlí tím, že jsem si každé ráno přispala. Přestože mi Mistr dával v noci náznaky, že kola se otáčejí a auto jede příliš rychle, neosvítila jsem se k tomu. Chtěla jsem odolat tomu, abych si přispala, ale každý den jsem šla zpátky do postele hned, jakmile jsem odcvičila první čtyři cvičení. A moje připoutání k pohodlí naopak sílilo.

Ačkoliv jsem četla články sdílení zkušeností od jiných praktikujících, které varovaly před tím, abychom šli ráno opět spát, myslela jsem si, že mám štěstí, protože se mi nic vážného nestalo. Dokonce se to stalo mým zvykem. Přestože jsem často nebyla ani příliš unavená, i tak jsem usnula a dvě hodiny uběhly během okamžiku.

Stále se to však zhoršovalo. Čím víc jsem spala, tím jsem byla unavenější. Věděla jsem, že bych měla něco změnit, ale nedokázala jsem se ovládnout. Usnula jsem okamžitě poté, co jsem pocítila únavu. Vypnula jsem budík a pokračovala ve spánku. Nakonec jsem nedokázala vstát ani na ranní cvičení.

Poklekla jsem před Mistrovým obrazem a slíbila jsem, že odstraním své připoutání k pohodlí. K mému zklamání můj problém přetrvával.

Cítila jsem se tak zahanbeně, že jsem se ani neodvažovala podívat se na Mistrův portrét nebo navštívit stránky Ming-chuej. Myslela jsem si: „Proč je pro mě tak těžké cvičit každý den, ale pro mé spolupraktikující je to snadné? Jsem dost dobrá? Měla bych se vzdát? Mám stále budoucnost, když se vzdám? Pokud se vzdám, spadnu do pasti zla a zlo se bude radovat.“

Rozhodla jsem se pokračovat v kultivaci navzdory všem mým slabostem. Nikdo kromě Mistra neví, jak těžce jsem bojovala s připoutáním k pohodlí.

Jednoho rána jsem s útrapami vylezla z postele a moje tělo se zdálo být velmi těžké. Cítila jsem, jako kdybych byla přilepená k posteli. Myslela jsem si, že Mistr musí být velmi znepokojen, když mě takto vidí.

Pak jsem najednou uviděla Mistrovu tvář se soucitným a klidným úsměvem. Věděla jsem, že se mně Mistr ukázal, aby mě povzbudil! Po tvářích se mi kutálely slzy. Náš soucitný Mistr pro mě odstranil karmu a trpěl za mě. Povzbuzuje všechny, včetně někoho, kdo je tak velmi pozadu jako já! Jak bych ho mohla zklamat a nestát se pilnou?

Jedné noci jsem byla velmi unavená z boje se svým připoutáním k pohodlí a plakala jsem. Pomyslela jsem si: „Kultivuji se sama. Už to nevydržím. Bylo by výborné, kdybych měla praktikující, která by mi mohla pomoci.“

Další den jsem se seznámila s jednou praktikující. Byla hezká jako lotosový květ. Přestože jsme neměly mnoho času popovídat si, věděla jsem, že je také praktikující. Děkuji, Mistře, že jsem dostala sílu pokračovat na své kultivační cestě!

Lenost na mě spustila další sérii útoků, a jak šel čas, byla jsem se sebou stále nespokojenější. Uslyšela jsem hlas: „Každá příležitost přijde jen jednou.“ Byl to Mistrův hlas! Mistr znal mé myšlenky o vzdání se ještě předtím, než se zhmotnily. Tato slova změnila mou mysl.

Zdálo se, že jsem se rozdvojila. Jedno moje já chtělo studovat Fa, cvičit, vysílat spravedlivé myšlenky a potvrzovat Fa. To druhé já plýtvalo mým časem, bránilo mi cvičit, nutilo mě spát a způsobovalo, že zapomínám na věci.

Vypadalo to, že mou hlavu pokrývá velká a těžká helma. Měla jsem pocit, že moje oční víčka jsou slepená lepidlem. Neustále jsem přibírala a v mých snech do mě zasahoval démon žádostivosti. Bylo jasné, že do mě vážně zasahuje připoutání k pohodlí.

Jednoho dne jsem na stránkách Ming-chuej četla článek, když jsem si najednou uvědomila, jak posvátná je kultivace. Byla jsem šťastná, že jsem získala Fa, tak jak bych se mohla lehce vzdát? Po tváři mi stékaly slzy.

Mistrův soucit má sílu roztavit vše nespravedlivé. Plakala jsem z hloubi svého srdce: „Mistře, budu vás následovat!“ Měla jsem pocit, že jsem se opět vrátila na svou kultivační cestu.

Začala jsem se učit Fa nazpaměť, vysílala jsem spravedlivé myšlenky, co nejlépe jsem se snažila cvičit a odmítat všechny negativní myšlenky, které mi přišly na mysl. Ptala jsem se sama sebe: „Proč jsem nebrala kultivaci vážně? Je to můj slib! Proč jsem se oddávala požitkům a snažila se o pohodlí?“

„Jako učednice Dafa jsem v prvních řadách bitvy mezi dobrem a zlem. Zlo mě využije, pokud nebudu dávat pozor. To přinese obtíže nebo pohromu. Jak bych mohla být tak nedbalá? Je to projev nezodpovědnosti k vnímajícím bytostem i k sobě.“

Mistr řekl:

„Kultivace a náprava Zákona je vážná. Zda jste schopni cenit si toto časové období je ve skutečnosti záležitostí toho, zda dokážete být zodpovědní k sobě. Toto časové období nebude trvat dlouho, avšak může ukovat mocnou ctnost velkolepých osvícených bytostí, buddhů, taů a bohů odlišných úrovní, a dokonce Pánů odlišných úrovní. Může taktéž zničit ze dne na den kultivujícího, který dosáhl skutečně vysoké úrovně, ale který se stal na sebe méně přísným. Učedníci, buďte vytrvalí! Všechno, co je nejvelkolepější a nejúžasnější, je vyvinuté v průběhu vašeho potvrzování Velkého Zákona. Vaše přísahy se stanou odkazy vaší budoucnosti.“ (Podstata dalšího pokroku II, Učedníci Velkého Zákona období nápravy Zákona, 15. 8. 2001)

Anglická verze: http://en.minghui.org/html/articles/2014/9/17/3303.html