Od praktikující Falun Dafa z Chej-lung-ťiangu
Zachraňování praktikujících a členů jejich rodin
Zachraňování jiných praktikujících bylo jednou úspěšné a jindy ne. Ale nebyla jsem během toho nikdy pronásledována. Jen jsem objasnila pravdu policii, soudcům a prokurátorům. V důsledku toho jsem si zlepšila charakter. Někteří členové rodin praktikujících, někteří policisté, soudci a prokurátoři byli zachráněni. To povzbudilo praktikující ve vězení a získali spravedlivé myšlenky.
Zpočátku bylo těžké zachraňovat jiné praktikující. Členové jejich rodin byli oklamáni lžemi Komunistické strany Číny a nechtěli nás, praktikující, přijmout. Někteří z nich zahodili dary, které jsme jim přinesli. Někteří nám vyhrožovali a někteří nám nadávali. Neodradilo nás to. A pokračovali jsme v jejich navštěvování a uklidňování. Doprovázeli jsme je při návštěvě na policii, u soudců nebo státních zástupců. Některých se to nakonec dotklo a postupně nás začali podporovat a spolupracovat s námi.
Když jsem poprvé šla na policii, k soudci nebo státnímu zástupci, neodvažovala jsem se objasňovat pravdu. Avšak ve své mysli jsem si pomyslela na Mistra a na Fa. Postupně se moje připoutání ke strachu ztratilo. Dokázala jsem do těch míst vstoupit jako do jiných veřejných prostor. Beze strachu jsem jim přirozeně dokázala objasnit pravdu.
Jednou jsem sdílela s praktikujícími z naší skupiny studia Fa o tom, jak mluvit s policií. Někdo řekl, že je to příliš složité. Pomyslela jsem si, že pokud náš výchozí bod je zachránit je, pak tam není důvod, abychom se báli, že budeme pronásledováni.
Jednoho dne jsem se dozvěděla, že dva praktikující, kteří rozdávali materiály Dafa na vesnici, byli odvedeni policií. Bylo kolem desáté hodiny ráno. Sešli jsme se s několika praktikujícími a diskutovali jsme o tom, co dělat. Dohodli jsme se, že musíme mít přesné informace o jejich zatčení. Nikdo neřekl ani slovo. Řekla jsem tedy: „Pojďte ke mně domů. Bude to jednodušší na koordinaci.“
Můj manžel nás odvezl domů autem. S manželem jsme se rozhodli, že oba půjdeme na místní policejní stanici, abychom zjistili, co se stalo. Šla jsem tam, zatímco on poblíž vysílal spravedlivé myšlenky.
Bylo skoro jedenáct hodin ráno. Na policejní stanici byli jen dva mladí policisté. Jeden z nich byl dobrosrdečný muž, kterého jsem už znala. Na stanici přišel jen před několika dny. Pomyslela jsem si: „Mistr je soucitný! Děkuji!“ Než jsem s nimi začala mluvit, vysílala jsem spravedlivé myšlenky. Vysvětlila jsem jim, proč jsem přišla. Policista řekl, že zjistí, co se stalo a nadiktoval mi telefonní číslo na vedoucího policejního oddělení v té vesnici. Vrátila jsem se domů a sdílela s ostatními praktikujícími o tom, že bychom tam měli jít požádat o propuštění praktikujících, které tam zadržují. Jeden praktikující řekl, že dobře zná toho vedoucího, že mu zavolá a objasní mu pravdu.
Policista, kterého jsem znala, mi zatelefonoval a potvrdil, že dvě osoby jsou zadržovány na policejní stanici. Zatelefonovala jsem tomu vedoucímu a řekla jsem mu, že jsem praktikující. Zeptala jsem se, kde ty dva zadržují. Zdůraznila jsem: „Ve skutečnosti, to, o co se obávám nejvíce, jsi ty a další policisté. Nesmíte hrát negativní úlohy.“ Věděl už, že někteří policisté, kteří byli přímo zapojeni do pronásledování, zemřeli. Řekl: „Hned sem přijďte.“
Byla jsem rozhodnutá tam jít a požádala jsem, aby šel se mnou ještě někdo. Můj manžel řekl: „Vezměme i našeho syna. Bude se bát, pokud zůstane doma.“
Všichni tři jsme vstoupili na policejní stanici, zatímco ostatní vysílali spravedlivé myšlenky v autě. Viděli jsme nějaké knihy Dafa na stole v kanceláři a věděli jsme, že jeden praktikující už spolupracoval s policií. Šla jsem navštívit vedoucího. Viděla jsem si, že váhá v tom, aby se nezapojil do pronásledování.
Mistr mi dal moudrost. Najednou jsem si vzpomněla, že jeden z jeho příbuzných byl mým učitelem. Využila jsem této příležitosti k tomu, abych se ho na něj zeptala a začala jsem tak přirozeně mluvit. Pak jsem mu objasnila pravdu.
Řekl, že ti dva praktikující budou zadržováni půl měsíce. Nesouhlasila jsem. Pak řekl, že budou zadrženi na týden. Nevzdala jsem to. Nakonec řekl, že budou zadrženi tři dny. Ani s tím jsem však nesouhlasila. Pomyslela jsem si: „Pokud jsou praktikující zadržováni byť jen minutu, policie se dopouští zlého skutku.“ Řekla jsem mu: „Nesmíte je poslat do zadržovacího centra. Nebudete je schopni propustit, když tam budou. Mohou si svévolně prodlužovat zadržování. Je to na vás. Nechci, abyste za to jakkoliv trpěli!“ Souhlasil, že je propustí v devět hodin večer. Oba praktikující se pak vrátili bezpečně domů.
Policista, který mě znal, se mě později zeptal: „Proč se vždy ukážeš, když zatknou jiné?“ Ve skutečnosti se mě ptal, proč se nebojím toho, že mě zatknou. Řekla jsem mu: „Už mě jednou zadržovali a rozumím praktikujícím a jejich rodinám. Jako lidská bytost bych měla pomoci svým přátelům, když mají potíže. Navíc praktikování Falun Gongu není nesprávné.“
Hlouběji jsem mu vysvětlila dobrotu Dafa, proč zachraňujeme lidi, to, že pronásledování porušuje ústavu a že pronásledovatelé budou čelit odplatě. Povzbudila jsem ho: „Budeš mít dobrou budoucnost.“ Divil se. Řekla jsem: „Protože praktikující jsou dobří lidé. Ty jsi také dobrý člověk, když jim pomáháš. Takže bys měl mít bezpečnou budoucnost.“ Dotklo se ho to.
Mám to štěstí, že jsem praktikující a pomáhám Mistrovi během nápravy Fa. Děkuji Mistrovi za jeho soucitnou spásu.
Děkuji svému manželovi, synovi a ostatním praktikujícím za jejich podporu a spolupráci!
Anglická verze: http://en.minghui.org/html/articles/2014/11/16/146890.html
* * *
Můžete tisknout a rozšiřovat všechny články publikované na Clearharmony a jejich obsah, ale uvádějte prosím zdroj.
více ...