Příběhy starověké Číny: Obava, nikoli snad že se to dovědí ostatní, ale že to budu vědět já sám

Za Jung-čengovy vlády v dynastii Čching žil muž, který se jmenoval Jie Čchun-žen. Třicet let pracoval jako vládní úředník, který nevzal nikdy úplatek a dodržoval sebekázeň. Když se vzdal svého úřadu, jeho podřízení ho chtěli doprovodit na zasloužený odpočinek a poslali mu loď. Loď ale do setmění nedorazila a měsíc byl vysoko. Ukázalo se, že úředníci to tak připravili – jako dárek pro něj na rozloučenou. Záměrně čekali až do setmění, aby to ostatní neviděli. Jie Čchun-žen dar odmítl a napsal báseň, v níž se praví

O půlnoci, s měsícem jasným a větrem studeným
Rozlučková loď s dary dorazila pozdě
Oceňuji vaši starostlivost, ale musím loď vrátit
Neobávám se, že snad ostatní se to dovědí, ale že to vím já

"Obava, nikoli snad že se to dovědí ostatní, ale že to budu vědět já sám “ je duch sebekontroly. Říká lidem, že se člověk může ovládnout a chovat podle určitých pravidel. V tradiční čínské kultuře lidé zdůrazňovali - “nechovej se špatně v tmavé místnosti” - což znamená, že ačkoliv se o tom nikdo nedoví, pokud jsme vykonali něco špatného, stale bychom měli následovat morální standardy. Lidé, kteří věří v bohy a nebesa, vědí, že každá naše myšlenka a každý pohyb jsou sledovány.

Zdroj: http://www.clearharmony.net/articles/200604/32665.html