Velká Británie: Fórum na téma lidská práva v Číně na Univerzitě v Cambridge

V tmavé dubové síni nejstarší debatní společnosti světa se konalo fórum na téma lidská práva v Číně.

Jako mluvčí byli pozváni pan David Kilgour, bývalý kanadský státní tajemník pro oblast Asie a Tichomoří, paní Annie Yang, bývalá vězenkyně svědomí a pan David Matas, mezinárodní právník pro lidská práva. Fóru předsedala „Cambridge Union Society“ Univerzity v Cambridge ve Velké Británii.

Pan David Kilgour	Pan David Matas

Paní Annie Yang

Olympijské hry v Pekingu

Pan David Kilgour promluvil o naléhavé záležitosti porušování lidských práv v Číně v souvislosti s olympijskými hrami. Řekl: „Všichni nezávislí pozorovatelé se prakticky shodují v tom, že represe v Číně se zesilují v závislosti na tom, jak se čas olympijských her přibližuje. Pořádání olympijských her v zemi, která stupňuje pronásledování komunit i jednotlivců mezi vlastním obyvatelstvem je neslučitelné s moderní Olympijskou chartou.“

Pan David Kilgour přirovnal chování čínského režimu, kdy Peking kvůli zlepšení své vlastní mezinárodní reputace kvůli olympijským hrám vystěhovává tisíce svých občanů a stále více lidí zatýká, k situaci ve Třetí říši a Olympijským hrám v Berlíně v roce 1936. Tehdy norimberský zákon ze září roku 1935 odebral všechna občanská práva německým Židům a velmi často docházelo k politickým popravám bez soudu.

Pan David Kilgour prohlásil, že počet uvězněných se v Číně od roku 2005 (poslední rok, ze kterého jsou údaje k dispozici) téměř zdvojnásobil.

Mezi uvězněnými byl i pan Kao Č'-šeng. Pan Kao Č'-šeng je právník, který byl v loňském roce (lidmi se Západu) nominován na Nobelovu cenu za jeho odvážné úsilí otevřeně mluvit o porušování lidských práv v Číně, navzdory tomu, že mu šlo o život, přišel o zdroj obživy a jeho žena a třináctiletá dcera byly napadeny policií.

V prosinci roku 2005 pan Kao Č'-šeng řekl: „Máme smůlu, že v tomto historickém období žijeme v Číně. Nikdo na zemi nikdy nemusel zakusit nebo být svědkem utrpení, které nás postihlo. Ale je to také štěstí, že v tomto historickém období žijeme v Číně. My totiž zažijeme a budeme svědky toho, jak nejlepší lidé na zemi jednou a na pořád toto utrpení vyženou.“

V prosinci roku 2006 byl pan Kao Č'-šeng odsouzen k vězení za „podněcování k podvracení státní moci“, což bylo pozastaveno díky mezinárodnímu tlaku. Místo jeho pobytu však v současné době není známo.

Chopit se činu

K agresivnímu umlčování občanů, kteří by mohli posvítit jasným světlem na Peking, pan David Kilgour řekl: „Je to jednoduše nesmysl, že prezident Mezinárodního olympijského výboru naznačil, že olympijské hry nemají nic společného s politikou, protože pro stranický stát Číny má všechno co do činění s politikou a jeho obrazem před světem.

Olympijské hry a hnutí za lidská práva na celém světě sdílejí stejný cíl: jednotu, důstojnost a rovnost celé rodiny lidstva. Když je toto systematicky porušováno hostitelskou vládou olympijských her, olympijské hnutí jako celek ztrácí důvěryhodnost. Mezinárodní olympijský výbor neposkytl k této záležitosti žádnou pořádnou odpověď.

Mezinárodní olympijský výbor by měl požadovat od organizátorů olympijských her, aby se podřídili Olympijské chartě a zdrželi se diskriminace jakékoliv skupiny či jednotlivce během olympijských her.“

Pan David Kilgour nejen Mezinárodnímu olympijskému výboru přidělil zodpovědnost, ale také navrhl, aby vlády, národní olympijské výbory, stejně tak jako jednotliví sponzoři olympijských her, všichni vystoupili a vytvořili na Čínu tlak, aby zlepšila situaci lidských práv a měla v úctě sliby, které učinila, když žádala o pořádání olympijských her.

Pokud jde o občany, pan David Kilgour doporučil: „Všichni se můžeme vážně dotazovat sponzorů olympijských her, mezi kterými jsou Manulife, Visa, Kodak, Samsung, Panasonic, Omega, Johnson & Johnson, McDonald’s, General Electric, John Hancock a Coca-Cola. To, že se k tomu nevyjadřují, naznačuje, že souhlasí s tím, co se v Číně děje.“

Mučení v pracovních táborech

Druhou mluvčí fóra byla paní Annie Yang, Číňanka středního věku, která byla v březnu roku 2005 v Číně uvězněna za to, že praktikuje Falun Dafa, meditační praxi, která byla v Číně režimem v červenci roku 1999 zakázána.

V noci jejího zatčení sedm nebo osm policistů v civilu vtrhlo do jejího domu a prohledali každý kout. Zatkli ji a vzali jí knihy Falun Dafa, počítač a tiskárnu. Je svobodnou matkou a tak její šestnáctiletý syn zůstal doma sám a vystrašený. Zavolal tedy svým prarodičům a požádal je o pomoc. Když její otec uslyšel, co se stalo, dostal infarkt. Naštěstí její mladší bratr byl poblíž a dal mu do úst prášek, díky kterému přežil.

Paní Annie Yang byla umístěna do vazby a po čtyřiceti dnech byla bez soudního řízení a bez právníka přemístěna a odsouzena na dva roky.

„Všechno, co v pracovním táboře dělali, bylo, že se nás snažili přinutit vzdát se naší víry.“

Její jedinou stravou v pracovním táboře bylo 30 gramů tvrdého, kyselého chleba a nanejvýš 500 ml vody, navzdory tomu, že byla 40°C vedra.

„Protože jsem odmítla vzdát se své víry, byl mi téměř odepřen spánek. Měla jsem štěstí, že mám příbuzné v cizině, a tak mě nechali spát dvě nebo tři hodiny denně. Ale ostatním praktikujícím Falun Dafa dovolili spát jen deset minut. Viděla jsem praktikující, která stála před oknem, tváří k oknu, stála tam sedm dnů...“

Paní Annie Yang nebylo dovoleno se umýt ani si vyměnit oblečení. „Nemohla jsem spát, protože mě vlasy svědily, že to bylo k nevydržení.“

Byla nucena sedět na nerovném umělohmotném stole dvacet hodin denně. Tři drogově závislí vězni na ni museli dohlížet, střídali se po osmi hodinách. Pravidla byla taková, že musela mít chodidla a kolena spojená, záda rovná, rukama se musela dotýkat kolen a nesměla zavřít oči. Když se chtěla i jen trochu pohnout, musela požádat o svolení.

Bylo takové horko, že po týdnu tohoto mučení zažila: „Celé mé hýždě byly infikovány. Svalovina hýždí ostatních praktikujících začala hnít, což způsobilo v cele strašný zápach.“

Protože předtím žila v Londýně, navštívili ji zástupci oddělení Čínské národní bezpečnosti a pokusili se ji donutit k tomu, aby se vzdala své víry. „Chtěli, abych se stala jejich agentem ve Velké Británii.“ Slíbili jí, že když bude pro ně pracovat, okamžitě ji propustí. To ale odmítla.

Když byla vězněna, mnohokrát jí dělali testy krve a moči.

Poté, co byla v září roku 2006 propuštěna, celé její tělo díky podvýživě oteklo a bylo pro ni velmi obtížné chodit.

Naštěstí měla cestovní pas, a tak emigrovala z Číny a ve Velké Británii požádala o azyl.

Paní Annie Yang vyzvala posluchače: „Jsem stále v kontaktu s praktikujícími Falun Dafa v Číně. Slyšela jsem, že kvůli olympijským hrám dochází k zatýkání většího počtu praktikujících. Kdyby každý mohl podat pomocnou ruku nebo jen napsat dopis své vládě, aby na čínskou vládu tlačila, věci se změní.“

Bojování proti porušování lidských práv

Posledním mluvčím byl pan David Matas, mezinárodní právník pro lidská práva. Pan David Matas se zaměřil na to, jak bojovat proti porušování lidských práv v Číně: „Řekl bych, že nejlepší strategií je nejprve jít po největších křivdách. Největší křivdy nejpravděpodobněji zmobilizují lidi, probudí v nich znepokojení, a to povede k tomu, aby se rozběhla řada akcí. Co je těmi největšími křivdami? Řekl bych, že největšími křivdami jsou ty, kterými trpí praktikující Falun Dafa.

Právě jsme slyšeli jeden příklad. Ale jak pan David Kilgour poukázal, celé dvě třetiny obětí mučení v Číně jsou praktikující Falun Dafa; to říkají Spojené státy. Podle oddělení státních zpráv OSN, praktikující Falun Dafa tvoří asi polovinu všech vězněných v pracovních táborech. Paní Annie Yang byla jednou z nich. Ale základna pracovních táborů říká, že v pracovních táborech jsou dva miliony lidí, což znamená, že jeden milion připadá na praktikující Falun Dafa.

S panem Davidem Kilgourem jsme napsali zprávu o odebírání orgánů praktikujícím Falun Dafa v Číně. Došli jsme k závěru, že praktikující Falun Dafa jsou zabíjeni pro své orgány. Jsou jen dvě skupiny obyvatel, které trpí těmito křivdami: praktikující Falun Dafa a vězni odsouzení ke smrti. Takže by se zdálo, že kdybychom šli po největších křivdách, měli bychom se zaměřit na ty, kterými trpí praktikující Falun Dafa.“

Pan David Matas dále řekl, že boj proti porušování lidských práv přímo v Číně není dobrým nápadem: „Když jste tam, oni vás jen vyzvednou a zmizíte. To jsme viděli.“ Proto doporučil, že nejlepší strategií je bojovat proti porušování lidských práv z ostatních zemí.

Problém lhostejnosti

Pan David Matas řekl, že v zemích mimo Číny je největším problémem lhostejnost. Citoval Elie Weisel: „Lhostejnost je vždy přítelem protivníka, protože přináší prospěch agresorovi, nikdy jeho oběti.“

Pan David Matas pokračoval s precizně detailním popisem toho, jak čínský režim používá metody propagandy nazvané „kampaň velké lži“, kterou celosvětově šíří falešné informace, což nejen vyvolává v lidech nenávist, ale také plodí lhostejnost, která je ponechává v pasivitě.

Pan David Matas řekl: „Adolf Hitler ve skutečnosti prosazoval jako metodu propagandy ‚kampaň velké lži‘, kterou nazval lží tak obrovskou, že by nikdo neuvěřil, že by někdo mohl být tak drzý, aby překroutil pravdu tak odporně.“

Uvedl příklad z osobní zkušenosti. Popsal, jak čínský režim kritizoval jejich zprávu o odebírání orgánů praktikujícím Falun Dafa. Čínský režim prohlásil, že tato zpráva je založena na fámách. Vymyslel citace, které ve zprávě o odebírání orgánů nebyly a prezentoval je jako důkaz, kterými podpořili své stanovisko.

„Samozřejmě, když čínská vláda řekne, že jsme něco řekli a dá to do uvozovek, většina lidí by nevěřila, že čínská vláda by měla tolik drzosti dát nám do úst citaci, kterou jsme neřekli a oni se ani neobtěžují tím, aby si to sami zkontrolovali. Je mnoho takovýchto příkladů.“

Pan David Matas dále vyjmenoval řadu způsobů, kterými čínský režim mystifikuje Západ o Falun Dafa.

V závěru řekl: „To, co máme, je kombinace velké lži, globální kampaň a kombinace metod, které ve výsledku plodí lhostejnost. Takže jak máme bojovat proti porušování lidských práv v Číně? Řekl bych, že nejprve musíme bojovat proti této lhostejnosti. Potřeme ji tak, že budeme informovat svět o této realitě porušování lidských práv v Číně, odhalovat pravdu, popírat lež. Pokud děláme méně, znamená to, že přispíváme k pronásledování čínským režimem.“

Anglická verze: http://www.clearharmony.net/articles/200803/43607p.html