Příběhy ze staré Číny: Rada starého Mistra

Starý mistr si vzal s sebou mladého učedníka, aby sestoupili z hory a obstarali obchůzky. Cestou narazili na stařenku, která umírala hlady.

Starý mistr vzal sušené plody a stříbro a dal je stařence. Učedník se zdráhal podělit se o ně. Starý mistr se ho snažil osvítit a řekl mu: „Život a smrt a ctnost jsou jen našimi vžitými představami. Jídlo a stříbro jsou tu jen pro to, abychom zůstali dočasně naživu. Jí ale mohou zachránit život.“ Jeho učedník vypadal, že něco z toho pochopil, a s úctou odpověděl: „Budu si pamatovat vaše učení. Jednou, až budu moci postavit velký chrám, pomohu těm, kteří budou strádat.“ Starý mistr si vyslechl, co řekl, a potřásl hlavou.

O několik let později, když starý mistr téměř umíral, dal svému učedníkovi knihu, aniž by dokončil svou poslední větu.

Mladý učedník byl docela schopný a pokračoval ve stavbě chrámu. Myslel, že až dílo dokončí, bude pokračovat v pokynech svého starého mistra a zachrání více chudých. Když chrám dokončil a ten vcelku působil dobrým dojmem, učedník uvažoval: „ Předtím než pomohu chudým lidem, bych možná měl počkat, až bude chrám větší a lepší.“

Čas letěl. Uplynulo několik desetiletí a chrám se proměnil ze zchátralého v honosně vypadající místo. Učedník byl ale tak zaneprázdněn výstavbou chrámu, že zapomněl vykonat dokonce jeden jediný dobrý skutek.

Předtím než zemřel, vzpomněl si na knihu, kterou mu jeho starý mistr dal. Otevřel ji a viděl slova, která napsal starý mistr na titulní stranu:

"Pomoci jednomu člověku jedinkrát je lepší, než po desetiletí odříkávat svatá písma."

Ve skutečnosti nemusíme čekat, až budeme obdařeni dostatečnou schopností, abychom pomohli druhým. Měli bychom si pamatovat, že podat pomocnou ruku včas je daleko důležitější. Pomáhající srdce je přirozené a pochází z našeho pravého já. Když člověk čeká, až má dostatečné zdroje či schopnost, pouze se snaží zakrýt svoji neochotu.

Zdroj: http://www.clearharmony.net/articles/200710/41631p.html