Vážený Mistře, vážení praktikující,
jsem praktikující Falun Dafa z České republiky. Dovolte mi podělit se o zkušenosti spojené s pevnou vírou v Mistra.
Kultivuji se již dvacet let a za tu dobu jsem byl svědkem velkého množství zázraků, kdy se ze zdánlivě nemožného stalo možné a z nepředstavitelného se stalo reálné. Za tu dobu jsem si mnohokrát ověřil, že zázraky řešení zdánlivě neřešitelných situací, ať již se jedná o vztahy, materiální věci, posuny v projektech či jednání cizích lidí, se vždy týkaly mého uvědomění si, že to nejsem já, kdo tyto věci může rozřešit, ale že je to Mistr, a v moment, kdy opustím své sobectví, že já mohu něco dokázat, a požádám Mistra o pomoc a přenechám mu to, věci se vyřeší v krátkém čase.
V rámci mého porozumění, co znamená neochvějně věřit v Mistra, mi v průběhu let hodně pomohly dva příběhy.
První byl kultivační příběh z minulosti, kde měl taoistický mistr deset učedníků, z nichž mohl jen jednomu předat své učení. Odvedl je tedy po nějaké době k hluboké propasti a řekl jim, ať ho následují, a skočil do propasti. Z těch deseti učedníků za ním bez sebemenšího zaváhání skočil jen jeden. V ten moment, kdy se řítil velkou rychlostí ke dnu, se vůbec nebál, měl neochvějnou víru ve svého mistra. Před dopadem ho mistr zpomalil a on lehce dosedl na dno, kde mu pak mistr předal své učení.
Druhý byla bajka o tom, že lidé kdesi v zemi měli velmi dlouhou dobu sucho a hrozilo, že nebudou mít žádnou úrodu, kterou by mohli sklidit a celá vesnice by tak mohla pomřít hlady. Všichni si přáli, aby pršelo. Domluvili se tedy, že se půjdou společně modlit do kostela pro déšť, a že když se budou dostatečně modlit, déšť zaručeně přijde. Když přišli do kostela, ten, kdo jim předsedal, poukázal na dívenku, která si s sebou jako jediná z celé vesnice přinesla deštník. Řekl, že všichni by měli mít pevnou víru jako tato dívka, protože ona jediná ve skutečnosti věřila, že když se všichni pomodlí, bude pršet.
Učitel nám říká:
„Kultivace závisí na vás a přeměna kultivační energie závisí na mistrovi. Úplně stačí, když si to přejete. Tyto věci ve skutečnosti dělá mistr, protože vy toho prostě nejste schopni.“ (Zhuan Falun, Přednáška první, Proč kultivační cvičení nezvyšují vaši kultivační energii?)
Moje porozumění je, že pokud se pevně kultivuji, mám spravedlivou mysl v souladu s principy Fa a věřím, že vše pro mě přemění Mistr, vše se podaří, ať již se jedná o můj osobní život, moji práci, jednání s běžnými lidmi, práci na projektech Fa či objasňování pravdy. Říkám si, že pokud jsem skutečně nepřipoután k výsledku a k tomu, že já jsem ten chytrý a že já něco zmůžu, že jsem to já, kdo dokáže věci vyřešit, a odevzdám to Mistrovi, vzdám se tohoto svého já a nechám pracovat spravedlivé bohy, pak často zjistím, že se nejen věci samy uspořádají, ale že se uspořádají způsobem, kterého bych nikdy nebyl schopen, protože by mě to ani nenapadlo. Uvědomuji si, že jsem jen praktikujícím se stále omezeným pohledem, který nemůže plně rozumět uspořádáním na vysokých úrovních.
Uvědomuji si, že když se zbavím svého já, své touhy věci řídit, svých obav a strachů, že něco nedopadne nějak, a svého usilování a těch malých představ ve své mysli, a udělám krok zpět, Mistr může zařídit naplnění jeho uspořádání, které pro mě připravil.
Také si uvědomuji, že nemohu vidět Mistrova uspořádání dopředu. Je to jako kdybych stál na křižovatce s neomezeným množstvím dalších cest, v růžici, kde se mohu vydat kamkoliv, s tím, že jsou ale všechny cesty ve tmě a já nevím, která je ta správná. Nejde však jen stát a čekat, až mi Mistr jednu cestu osvítí a já budu vědět, kudy mám jít. Je potřeba vyrazit po cestě, která mi přijde nejvíce přirozená. Pak zjistíme, že jde buď vše hladce, nebo že zapadneme do bažiny plné trápení, překážek a konfliktů s principy Fa. V ten moment je dobré dát tam značku, tudy nechodit, vrátit se zpět a vydat se jinudy. Z mého porozumění je zbytečné snažit se tu bažinu překonat usilováním o to či tamto. To mi nepřijde jako uspořádání.
S tím souvisejí spravedlivé myšlenky. Slyšel jsem od mnoha praktikujících, jak intenzivně vysílají na to či ono spravedlivé myšlenky. Ano, vysíláme spravedlivé myšlenky v konkrétních časech společně, a když to děláme řádně a soustředěně, je cítit ohromná mocná síla. Vysíláme spravedlivé myšlenky na specifické věci, které se nedaří nebo na nás či někoho kultivační stav. To děláme a je to tak dobře, uvolňujeme tím obrovské spravedlivé síly. Moje porozumění spravedlivých myšlenek je širší. Jde o to mít mysl a s tím spojené i myšlenky, názory a postoje jako celek spravedlivé neustále. To znamená, neustále myslet na věci spravedlivě, neustále mít pozitivní mysl, neustále přemýšlet nad věcmi spravedlivě, neustále myslet na to, že věci, které nejdou momentálně dobře, se brzy dobře vyřeší, a to pořád dvacet čtyři hodin denně. Spravedlivě a pozitivně myslet pro mě znamená věřit, mít silnou víru. Když přemýšlím nad věcmi neustále pozitivně a spravedlivě a nenechám se rozkolísat obavami, strachy, usilováním o to či tamto nebo jinými připoutáními, mohou se dít zázraky.
Dovolím si uvést několik zkušeností z průběhu mé kultivace.
Stěhování. Bydleli jsme nějaký čas v jiném městě než v Praze, z důvodu doopatrování jednoho z rodičů. Poté jsme se rozhodovali, zda se přestěhujeme zpět do Prahy. Nebyli jsme v dobré finanční situaci, neměli jsme žádné úspory, děti chodily do školy a do školky, bylo potřeba najít levný byt a nechtěli jsme být na periferii, protože to přináší zvýšené náklady, a také čas je potřeba brát za velmi důležitý zdroj učedníků Dafa, a moje práce byla v centru Prahy. Byl poslední týden v srpnu, když jsme se rozhodli, že se přestěhujeme. Být bez peněz, sehnat za týden levný byt v centru Prahy a umístit děti do školy a školky, které jsou obsazené mnoho měsíců dopředu, vypadá přinejmenším nepravděpodobně či přímo nemožně. Člověk by si mohl snadno říct, že to není reálné, že to je hloupost a postavit si ve své mysli do cesty mnoho překážek. My jsme ale praktikující. Moje porozumění je takové, že překážky na cestě kultivace si primárně vytváříme my sami, naší nespravedlivou myslí, pesimismem, připoutáním ke strachu a slabou vírou.
Učitel nám říká:
„Říkají, že je to těžké jen proto, že se nemohou vzdát lidských myšlenek. Je to proto, že když je v sázce osobní prospěch, je velmi těžké se něčeho zříci – ten prospěch je tady přímo před vámi, tak jak se ho můžete vzdát? Když si myslí, že je to těžké, měli bychom si uvědomit, že to je právě ten důvod, proč to je těžké.“
„Když jsem praktikoval kultivaci v minulosti, mnozí mistři s ohromným charakterem mi řekli toto: ‚Je těžké to vydržet, ale vydržet se to dá. Je těžké to udělat, ale udělat se to dá.‘ Tak to skutečně je.“ (Zhuan Falun, Přednáška devátá)
Se ženou, která je také dlouhodobou praktikující, jsme se rozhodli, že se to podaří, protože potřebujeme navázat na projekty Fa, které jsme předtím v Praze dělali, a tak pro nás má Mistr jistě nějaké uspořádání.
První věcí bylo najít byt. Podíval jsem se na webové stránky realitních společností a po krátké chvíli našel odpovídají byt úplně v centru, blízko místa, kde jsme bydleli předtím a kde děti chodily do školy a školky. Přece jen byl ale o pár tisíc dražší, než jsme potřebovali. Přemýšlel jsem, jak to udělat, protože i tak byla cena dost levná na dané místo. Moje žena mi řekla, ať tam zavolám a zeptám se, zda nám sleví, že bychom to pak vzali. Moje prvotní myšlenka byla na chvilku váhavá, přece jen realitní kanceláře nechtějí obvykle slevovat, ale řekl jsem si, že to zkusím. Měl jsem víru, zavolal tam a realitní kancelář nám slevila na cenu, kterou jsme potřebovali, která se takto v centru nevyskytovala. Výborně, byt jsme tedy měli.
Za dva dny jsme měli podepisovat smlouvu, ale stále jsem ještě neměl peníze na zaplacení kauce, provize a dalších nákladů spojených se stěhováním. Obrátil jsem se na svého zaměstnavatele, opět s mírným váháním, ale pevnou vírou v Mistra, a zaměstnavatel, kam jsem po dobu, co jsme bydleli mimo Prahu, denně dojížděl, mi vyhověl, a naopak mu to přišlo jako dobrý nápad. Peníze jsem měl druhý den na účtu, mohl jsem tedy další den podepsat smlouvu.
Jel jsem podepsat smlouvu uprostřed posledního srpnového týdne s vírou, že po podpisu smlouvy na byt jistě najdu školu a školku pro dcery. Podepsal jsem smlouvu, převzal byt a vydal se nejdříve do školky a školy, kde byly dcery předtím. Ve školce mi bylo řečeno, že nemají místo – obvykle je ve školkách v Praze velmi dlouhý seznam čekatelů – a že mám zkusit jinou školku několik bloků od bytu na druhou stranu. Poděkoval jsem a šel do školy. Tam mi bylo řečeno, že místo nemají, ale že se zrovna slučují s jinou školou, která byla stejným směrem jako zmíněná školka a že tam by místo být mohlo.
Šel jsem tedy tím směrem. Potkal jsem cestou ještě jednu školku, ale tam měli také plno. Spolehl jsem se na víru v Mistra, že pro nás určitě má uspořádání, abychom mohli plnit naši misi učedníků Dafa dobře.
Přišel jsem do školky, kterou mi zmiňovali v té původní, která byla jen o padesát metrů od navrhované nové školy v úplném centru Prahy, do deseti minut chůze od bytu. Když jsem stoupal po schodech do kanceláře vedení, potkal jsem paní, která rychle spěchala dolů. Vyhnul jsem se jí, ona se na mě podívala, zpomalila a zaváhala, jako kdyby mě měla oslovit. Nechal jsem ji projít a šel dál nahoru. Tam jsem se dozvěděl, že paní ředitelka právě odběhla. Uvědomil jsem si, že to byla ta paní, kterou jsem právě potkal na schodech.
Rozeběhl jsem se dolů a potkal ji stát před vchodem, jako kdyby na mě čekala, i když předtím velmi spěchala. Vydal jsem se k ní a ona se mě zeptala, zda jdu za ní. Odpověděl jsem, že ano, že bych potřeboval místo pro dceru do posledního ročníku školky, které jsou již povinné a tedy také beznadějně plné. Podívala se na mě a řekla, že zrovna dnes dopoledne jí jedna rodina oznámila, že k nim jejich dítě nenastoupí, takže má zrovna teď místo, a ani o tom ještě nikomu neříkala. Poslala mě nahoru dceru zapsat, aby mohla další týden nastoupit. Zázrak!
Vyřídil jsem formality a pokračoval dále do školy. Tam jsem šel rovnou do ředitelny. Bylo mi řečeno, že místo mají, ale jen v matematické třídě – starší dcera měla ten rok nastoupit do matematické třídy ve městě, kde jsme dosud bydleli. Souhlasil jsem a vyřídil formality.
Během několika dnů jsme bydleli v Praze. Věřím tomu, že bez spravedlivé mysli, pevné víry v Mistra a odevzdanosti jeho uspořádáním by se to nestalo.
* * *
Můžete tisknout a rozšiřovat všechny články publikované na Clearharmony a jejich obsah, ale uvádějte prosím zdroj.
více ...