Strážci Zákona (2. část)

1. část: https://cz.clearharmony.net/articles/a111527-Strazci-Zakona-1-cast.html

Další problematické oblasti

Na opačné straně Buddhovy síně se nacházela místnost. Jakmile jsem otevřela dveře, vyšel z ní zatuchlý zápach. Rychle jsem dveře zavřela. Pomyslela jsem si: „Je to další místnost plná odpadků?“

Praktikující se mě tiše zeptala: „Měly bychom tu místnost uklidit? Ona je už nešťastná z toho, že jsme jí uklidily Buddhovu síň.“

„Uklidíme ten pokoj, až nebude doma. Tato místnost je plná špinavých věcí a je to neuctivé vůči Mistrovi, protože je hned vedle Buddhovy síně.“

Šly jsme tam znovu, když nebyla doma. Vyčistily jsme mnoho plesnivých, zatvrdlých a shnilých věcí spolu se spoustou odporného hmyzu.

Když jsme místnost dokončily, objevil se Strážce Zákona a řekl: „Kuchyně! Kuchyně!“

Pomohly jsme ještě uklidit kuchyni. Když jsem ze spodu skříně vyndávala podmáčené a zničené stránky písem Dafa, cítila jsem se opravdu špatně. Byla to písma, která Mistr napsal v roce 2003. Ta praktikující je tam schovávala více než deset let.

„Úplně jsem zapomněla, že jsem je tam schovala,“ řekla.

„Měla bys raději Mistrovi přiznat své chyby,“ navrhla jsem.

Když jsem jednoho rána vstala, uviděla jsem opět Strážce Zákona. Řekl: „Kůlna. V té kůlně je stále problém.“ Zamyslela jsem se. Bylo to obtížné, protože klíč od kůlny měla ta praktikující pověšený na krku. Strážce Zákona mě pozdravil a za ním stálo mnoho dalších Strážců Zákona, kteří mě společně pozdravili. „Dobrá, zkusím to,“ pověděla jsem.

Podařilo se mi přimět tu praktikující, aby mi dala klíč. Když jsem kůlnu otevřela, byly tam nejrůznější věci, včetně knih Dafa. Střechou kůlny zatékalo a většina knih byla mokrá. Přemístily jsme knihy z kůlny. Našly jsme také prošlé telefonní karty, peníze potištěné slovy souvisejícími s Falun Gongem a také materiál na výrobu amuletů. Povzdechla jsem si: „Jak je zapomnětlivá! Plýtvá prostředky Dafa!“ Našly jsme také mnoho starých věšteckých a čchi-kungových knih, které jsme vynesly a zničily.

Obě jsme strávily spoustu času uklízením domu té praktikující, nemluvě o bolesti a vyčerpání, měla jsem modřiny na rukou a nohou a ani jsem nevěděla, jak jsem k nim přišla. Když jsem se vrátila domů a důkladně si umyla ruce, stále jsem cítila zápach na rukou – nesnesitelný zápach sklenice od okurek a pánve se nesl dál. Když jsem cvičila, viděla jsem, jak mé tělo vymetá ven také špinavý mikroskopický prach.

Pomyslela jsem si, že země je skládkou vesmíru a domov té praktikující je středem skládky, kde je tolik odpadu!

„Proč je to tak?“ podivila se praktikující, která mi pomáhala.

„Ta praktikující bývala nebeským úředníkem pro sběr odpadu ve vesmíru a kdysi v jednom ze svých předchozích životů byla popelářkou na Zemi. V jejích očích se nic nesmí vyhodit. Přijímala věci, které ostatní nechtěli. Praktikující jí dávali své staré knihy Dafa, protože měli nové. Pokud však člověk knihu Dafa dobře neuchovává, vytváří karmu!“

Utrpení a zlepšení

Byl to pro mě proces, který mi umožnil nahlédnout do svého nitra a zlepšit se. Krátce poté mi jedna starší praktikující vyčetla, co jsem provedla: „Proč chodíš uklízet její dům? Je nešťastná, protože jí teď něco chybí.“

Okamžitě jsem se rozčílila a odvětila jsem: „Myslíš, že jsem neměla nic jiného na práci, než uklízet její věci? Uvědomuješ si, jak nebezpečné by to pro ni bylo, kdybych nezasáhla? Když měla autonehodu a poranila si ruku a nohu, viděla jsem, jak se meč jejího Strážce Zákona rozlomil na dva kusy, když se ji snažil chránit. Aby ji ochránil, také Mistr utrpěl hlubokou ránu na zádech. Vyhodily jsme mnoho špinavých věcí, a knihy Dafa, které jsme vynesly, byly všechny zničené. Není to snad páchání hříchů proti Dafa?“

Ta praktikující vyjádřila lítost a víc neřekla.

Když mě pak znovu uviděla, znovu nadhodila stejnou otázku: „Zajímalo by mě, proč jsi musela uklízet její dům. Je naštvaná, protože jí chybí některé věci.“

Znovu jsem se rozčílila: „Myslíš, že jsem tam šla sbírat odpadky jen tak pro zábavu? Řekla ti, že všechny vzácné knihy Dafa jsou zničené?“

Zavrtěla hlavou: „Podívej se na svůj temperament. Pouhá otázka tě vyvedla z míry, to není v pořádku.“

„Co ztratila? Řekla ti to?“ zeptala jsem se.

„Koberec. Řekla, že to byl svatební dar. Schovávala si ho. Nikdy ho nepoužila, ale teď je pryč.“

„Mám jí nějaký koupit?“

„Ale ne, protože by věděla, že jsem to byla já, kdo ti to řekl.“

Když ta praktikující vznesla stejnou stížnost potřetí, opět jsem to dobře nezvládla.

„Víš, koberec byl tehdy vzácný dar a ona si ho tak vážila, že ho nikdy nepoužila. Chápu, jak se cítí,“ řekla.

„Měla bys jí říct, aby se zbavila svého připoutání. Místo toho ji chápeš a je ti jí líto. Může si ten koberec vzít do nebe?“ zeptala jsem se.

„Podívej se na sebe. Proč nedokážeš mluvit rozumně? Kdo si myslíš, že jsi? Příliš lpíš na sobě!“ reagovala.

Po každém rozhovoru s touto praktikující jsem věděla, že se mi nedaří. Byla jsem příliš zaneprázdněna počítáním problémů druhých a měla jsem jim za zlé, že nedokážou hledat sami v sobě.

Později jsem si uvědomila, že to byla forma žárlivosti. Příliš jsem se upínala k chybám druhých. Když jsem se stále dívala ven, byla jsem podrážděnější, neodpouštěla jsem, moje povaha se rozhořčila a moje démonická povaha zesílila. Když jsem se stále soustředila na nedostatky druhých, nebyla to charakteristika starého vesmíru? Jak se mohu jako kultivující zlepšit a povznést, když se soustředím jen na chyby druhých? Pokud se sama nezměním, jak mohu být zodpovědná za svou vlastní kultivaci?

Když jsem měla konflikty s touto praktikující, nebyla jsem pokorná, laskavá a ani zdvořilá. Místo toho jsem byla hrubá a arogantní. Tehdy jsem si neuvědomila, že by to mohl být Mistr, kdo mi naznačuje, abych se zlepšila, byla ohleduplná k ostatním a vstřícná. Připomněla jsem si, že se budu dívat do svého nitra, ať se děje, co se děje.

Takže když se ta praktikující naposledy zmínila o koberci, klidně jsem odpověděla: „Opravdu jsme si žádného koberce nevšimly. Pokud ho nemůže nechat být, půjdu jí najít nějaký pěkný kousek. Možná bys jí také měla říct, aby se naučila nechat to být. Šákjamuni řekl svým žákům, aby nebyli připoutáni ke svým žebráckým miskám a s žádným připoutáním by nemohli jít do nebe.“ Ta praktikující byla s mou odpovědí tentokrát spokojená.

Poděkovala jsem Mistrovi za to, že mě naučila kultivovat se: „Děkuji vám, Mistře, že se o mě staráte.“ Když jsem se ohlédla za tímto procesem, cítila jsem, jak zodpovědní byli ti Strážci Zákona. Připomínali mi, abych té praktikující pomáhala, stáli ve frontě na uvítanou, vyprovázeli mě a vzdávali úctu za dobře vykonanou práci.

Je takové štěstí být učedníkem Dafa, když na nás dohlíží Mistr, chrání nás Strážci Zákona a praktikující nás podporují a pomáhají nám! Pokud se nám přesto nebude dařit, zklameme Mistra, Strážce Zákona i vnímající bytosti, které se na nás spoléhají.

Přestože jsem napsala sérii článků o rozhovorech s božstvy, doufám, že se k nim čtenáři nepřipoutají, nebudou na ně zvědaví a nebudou o nich mluvit s požitkem. Kultivace závisí na tom, kde se nachází mysl. Nejlepší je, když jsou články užitečné pro kultivaci praktikujících, a to je důvod, proč jsem je napsala.

Za všech okolností si musíme vážit Dafa a respektovat Mistra. Zdroj našeho života začíná u Fa. Konečný cíl našeho života nelze oddělit od vedení Dafa a ochrany ze strany Mistra.

Čínská verze: https://www.minghui.org/mh/articles/2021/9/9/430361.html

Anglická verze: https://en.minghui.org/html/articles/2021/9/18/195110.html