Česká republika/Praha: Projev Ethana Gutmanna na mezinárodní konferenci v Senátu Parlamentu České republiky

V pátek 1. března 2019 se v rámci mezinárodního projektu Mene Tekel uskutečnila v hlavním sále Senátu Parlamentu České republiky Mezinárodní konference Pronásledování rodin v době nesvobody. Záštitu nad konferencí převzal pan Jaroslav Kubera, předseda Senátu Parlamentu České republiky.

Na této konferenci vystoupili pan Jiří Oberfalzer, místopředseda Senátu Parlamentu České republiky, pan Leo Žídek, místopředseda Konfederace politických vězňů České republiky, PhDr. Tomáš Grulich, historik a také pan Ethan Gutmann, spisovatel a aktivista v oblasti ochrany lidských práv.

Mezinárodní konference Pronásledování rodin v době nesvobody

Níže následuje přepis projevu pana Ethana Gutmanna:

„Jako syn amerického psychiatra a psychiatričky jsem věděl již od mládí, že když sovětský občan nesouhlasí se svou vládou, můžou ho poslat na psychiatrii. Mí rodiče nebyli jediní, koho trápilo systematické mučení disidentů. Světový svaz psychiatrů odsuzoval své kolegy v SSSR pravidelně od roku 1971.

Organizované prohlídky sovětských psychiatrických zařízení byly zavrhovány jako Potěmkinovy vesnice. Věru, sovětští psychoanalytici nebyli na západních konferencích vítáni a nemohli publikovat v odborných publikacích na Západě. Žádné testy farmaceutik, žádné akademické výměny. Proč zavedli západní psychiatři takový zákaz? Protože se na něčem shodli: sovětský psychiatrický systém představuje tak nebezpečnou perverzi medicíny, že reforma již není možná. Jedinou možností je izolace.

Když se nyní podíváme na státem schvalované odběry orgánů stoupencům Falun Gongu, stopa začíná roku 2006, kdy vyšla zpráva Krvavá sklizeň, jejímiž autory jsou David Kilgour a David Matas. V roce 2014 jsem pro svou knihu Jatka, která vyšla i v češtině, zpovídal jednoho lékaře, který zaživa odebíral v polovině 90. let orgány Ujgurům, muslimům ze severozápadu Číny. V roce 2016 vydala Mezinárodní koalice pro ukončení zneužívání transplantací v Číně 700stránkový report, kde se píše, že skutečný objem transplantací v Číně byl 6 až 10krát větší než uváděly oficiální čínské statistiky. Početní rozdíl tvořili vězni svědomí.

Od roku 2016 o těchto skutečnostech psaly všechny velké anglicko-jazyčné noviny na Západě. Evropský parlament a Kongres Spojených států amerických schválily rezoluce, které explicitně odsuzují odběry orgánů Falun Gongu, Ujgurům, Tibeťanům a podzemním křesťanům v Číně. Jediné organizace, které jednoduše existenci tohoto problému zamítly, byly Světová zdravotnická organizace, která s Čínou úzce spolupracuje a Transplantační společnost, která si myslí, že s Čínou úzce spolupracuje.

Navzdory tvrzení Číny z roku 2015, že svůj transplantační program zreformují, byly do dvou let celé ujgurské populaci násilím odebrány vzorky krve. Mluvíme zde o 15 milionech mužů, žen a dětí. V roce 2018 bylo zatčeno na jeden milion Ujgurů. Po celém Sin-ťiangu se staví krematoria. To první si najalo 50člennou ochranku.

Ve zkratce, tvrzení proti čínským transplantačním nemocnicím jsou stejně rázná jako tvrzení proti psychiatrickým nemocnicím v Sovětském svazu. Jediným rozdílem je reakce lékařského společenství na Západě. A tady do hry vstupuje Praha.

Stejně jako Vietnam a Izrael, i vy jste zakázali výstavu Bodies a podobné. Svět se o tom dozvěděl v The New York Times. Nyní rozvažujete, zda se přidat k národům, které zakázaly orgánovou turistiku do Číny: Izrael, Španělsko, Itálie, Tchaj-wan a zcela nedávno i Kanada.

Nikdo cizí vás k tomu nenutil. Vlastně ani nevím, jak k tomu došlo. Snad je v tom vysoce rozvinutý smysl pro lidskou tragédii vtělený do české kultury. Teď je však Česká republika na pokraji vytvoření nového paradigmatu: zákaz vstupu čínským transplantologům, zákaz odborných prací čínských transplantologů v lékařských časopisech a zákaz nákupu plastinovaných těl českými univerzitami.

Tragédii násilných odběrů orgánů má na svědomí Peking. Ale umožnila mu to zkorumpovanost lékařského světa na Západě, pár západních lékařů, kteří si mysleli, že dokážou osedlat čínského draka a vrátit se domů, jako kdyby se nic nestalo. Dnes proto prosím Prahu, aby se vyjádřila, že takoví doktoři tady vítáni nejsou. A i kdyby se většina západního lékařského světa rozhodla, že zapomene na svou vlastní historii, Praha si vzpomene na sovětské psychiatry a precedenty, které Západ kdysi nastavil. A to jsou měřítka, jimiž budete posuzováni.“